Osmdesátá léta (1979–1989)
Rok 1979¶
Dne 1. ledna ráno když už předtím byl sníh nadobro pryč, byl zas nový a foukalo s ním, k čemuž velký mráz a jak šly dny, tak mrazy den po dni stoupaly až vnitřní okna zamrzala, až z toho pošla energetická krise, školy zavřené, veřejná světla nesvítila a vysocká továrna také stála a co se stromy udělalo, to se ukázalo až když rozpouštěly a teprv 29. zas šli žáci a studenti do škol. 14. února dopoledne odvezli do jilemnické nemocnice 65 letou Josefu Kobrovou č. 81 která jim než ji z auta odnesli, zemřela na rakovinu jater. Přes únor pořád mrazy a foukanice. 7. března večer v bývalé škole školení CO po němž Výroční členská schůze Jednoty a oslava M.D.Ž, kteréhož se zůčastnilo 19 osob. Ten den přílétnuvší sem spousta hauranů a uran byla předzvěsti dalšího nečasu a také byl že se ještě v polou března protahovaly silnice a 21. první jarní den byla na západě bouřka, 24. Jos. Babec č. 25 první ve vsi uhraboval louku; 28. po mraze krásně, až létali motýli ale 30. bylo po noci zas sněhu jako v největší zimě až protahovali silnici. Koncert učitelů Hudební školy v Semilech uskutečněný zásluhou Ladislava Ducháčka st. a předsedy Občanského výboru, Svatého, ve staroveské škole 18. března večer si přišlo poslechnout 18 občanů. 1. dubnem začal Letní čas, to je, o hodinu dopředu, což nebylo od Hitlerovy vlády, pořád ještě sníh a mrazy; 5. v noci se blýskalo, 6. Státní statek smykoval a hnojil pastviny, 14. na Bílou sobotu Jos. Janoušek první ve vsi sázel brambory; večer dosti vydařená Pomlázková taneční zábava, při níž zahajoval tanec 25 letý Fr. Štěpánek č. 96 s nějakou mladou Jeseňačkou. 12. začal Státní statek vláčet pole a záhumenek se mnoho uvláčelo 16. na Velkonoční pondělek, krásně a přes vítr horko ale ještě 19. padal sníh a dokonce ještě 1. května udělalo bílo. V prvním týdnu dubna vyřezali a vysekali: Jos. Polouprutský č. 19 a 81 letý Jos. Babec č. 25 všecky krč okolo silnice.
20. porazila Lesní správa v Kostnici pod č. 55 několik velkých buků, prý pro zkrácení kolena silnice.
1. května velká mlha, kaluže zamrzlé, bílo a sníh padal dál; prvomájový průvod do Vysokého sestával z 30 občanů a občanek mezi nimiž byly 4 hasiči. 5. květ začal Státní statek pásti a ono nebylo na čem; po noci s hrozným mrazem až stojatá voda venku zazmrzlá, odpoledne se zamračilo a padal sníh. 8. se mnoho záhumenkových bramborů vsadilo, 9. břízy sotva rozpouštěly a 11. přiletěly vlaštovky. 15. umřela v Praze u dcery na nějakou rakovinu Libuše vdova po semilském rodáku a vysockém zvěrolékaři Bartošovi a družka Ladislava Soukupa a také jeho dědička které byly dobré všecky staré hadry po jeho rodičích zatím co jeho sestra nedostala po matce ani hrnéček když to co předseda MNV zařídil, že po matce nebylo vůbec projednání pozůstalosti a sestře odkázal pole a lesy odevzdané do JZD které zatím už měl stát a na bratra v ústavu v Kosmonosých nepamatoval ani takovým velkolepým odkazem. 28. dvě svatby najednou, Jiří Čermák ml. č. 93 si bral Jiřinu rozvedenou Kohlovou sanitní sestru z Jilemnice a Stanislav Štěpánek ml. č. 62 Dagmar Zemanovou z Jesenného, sestru té, kterou si vzal minulý rok jeho bratr Jaroslav. Kontumace psů a koček z případu vzteklé kočky v Rokytnici nad Jiz kteráž toho více pokousala. 14. začaly rané třešně kvést ale vítr na nich a i na pozdních všechen květ omlátil takže žádné třešně ten rok nebyly. 18. začali: Jos. Babec 25 č. 25 a Jos. Janoušek první ve vsi seno a ano nebylo co, krásně a až sucho a že slunce palilo jako v letě začínala tráva na slabších místech vysmahat. 27. pracovalo zas 9 občanů na dozahazování výkopu vodovodu v cestě pod č. 73 a doúpravě na podzim překopané silnice. Majitel č. 89 u Krumšů boural stodolu stojící nad domkem pod silnicí a cestou pro stavbu garáže. 30. krásně, mnozí začinali sušit seno, vody suchem vůčihledě ubývalo, na stromech žloutlo listí, vítr ho roznášel, tráva zrála a ztrácela se.
2. června staroveský zájezd do východních Čech, Chrudim, kostel, Mydlářanský dům, muzeum, Němci vyhlazená ves Ležáky, Sečská přehrada a kostel v Koči. 3. sázel Vladimír Šalda poslední ve vsi brambory. Svatodušní pondělí oslavili manželé: Frant. Vodseďálek a Lidmila 60 let trvání svého manželství (č 75) 11. začal Státní statek ve Staré Vsi na Spáleništi sušit seno, sena o hodně proti jiným letům méně, ovoce téměř žádné. Od polou června hodně bouřek a krátkých dešťů, které však vláhu nepřinesly. 23. podnikli vysočtí ochotníci a nějaký zde přítomný spisovatel z Prahy cestu po stopách vesnického divadelnictví a tak navštívili též Starou Ves a v ní zvoničku a č. 10, 20, 94, 75 a místo č. 7 jdouce po stopách činnosti Fr. Vodseďálka č. 75, jenž před 150 lety tu s divadlem začal. Začátkem července bylo všecko záhumenkářské seno pod střechou až na Šaldu a několik majitelů rekreačních chalup. 15. staroveská Národní pouť s odpoledni Československou mši v bývalé škole kde byla noc před tím muzika.
22. července zahazovalo 6 občanů vodovod od č. 33 k č. 34 a spravovalo cestu pod č. 73, kterouž zrasoval Svazarm třídenním ježděním motociklů po té cestě na Vojákův kopec a zpět až Marie Nováková č. 43 plakala a Josef Šmíd č. 46 nadával, že se k nim nedostanou s uhlím a šofér jenž vezl uhlí Fr. Zákoutskému č. 31, odepřel mu ho tam dovézt, že by to v té rozježděné cestě zvrátil a než se cesta spravila, bylo uhlí dražší. Někteří občané se snažili sušit otavu ale nebylo to možné, spíše hnila a obilí bylo zelené, když jindy ten čas bylo přede žněmi; 22. dokonce padal sníh. 28. výzvy předsedy Občanského výboru, aby přišli zakrýt vodovod nad bývalé č. 34, uposlechlo 5 občanů z nichž 3 ho vůbec nepotřebovali a 2 přijíti mimo ně byli vnuci minulý rok zemřelého Bohuslava Večerníka, 14 letý Jiří Šteidl a mladší Milosl Holý z Vysokého. 30. po celonočním dešti pátou hodinu přišlo co se už řadu let nestalo a to hrozná bouřka s větrem a tolika kroupami až bílo zůstalo což pod střechami a žlábky přes poledne a někde až do večera vydrželo. Nať u bramborů povalená a prosekaná, u zelí listy nejen prosekané ale zuražené, cesty probrané, také oves asi o jeden výsevek povytlučený a od kravína tekla hnojnice cestou nejen k pomníku a na silnici ale i na druhou stranu k č. 79 a 19.
4. srpna na zakrývání vodovodu jich přes všechno vyzývání přišlo jen 7 a to zas ti samí co jindy. 5. o vysocké letní pouti která byla bez muziky ale bez pranice né, bylo skoro zima; nať u bramborů po těch kroupách a ostrým sluncem po přeháňkách žloutla a hynula a tak se i brambory kazily a bylo jich méně. 14. umřel v jilemnické nemocnici 79 letý staroveský rodák z č. 64 Stanislav Čivrný soukromě hospodařící zemědělec ve Vysokém ale vyučený krejčí. 17. zahájil požnutím ječmene Josef Janoušek ve Staré Vsi žně a jeho soused Šalda dosikl teprv 20. seno které uklidil 1. září.
25. dopoledne poslední zakrývání vodovodu u č. 76 na kterém byl: předseda Svatý, Albrecht č. 65, Večerník č. 20, Babec č. 26, ing. Přibáň z č. 32, mladý Šteidl a dva bratři Polouprutští č. 90. 3. září začínal nový školní rok a ze Staré Vsi jich chodilo do vysocké školy 4. Státní statek zahájil žně 1. září a 6. dokopal Josef Janoušek první ve vsi brambory. 15. zas už přeháňky deště se sněhem, pod č. 26 ještě dodělávali přítok potoka přes vodovod. 17. začal Státní statek sklízet brambory s čímž byl hotov 3. října a oves dožal 30. září. 27. za krásného dne kremace 21. zemřelého 59 letého Jos. Babce č. 47 helkovského rodáka, továrního mistra a bývalého předsedy MNV na níž se se zemřelým pěkně rozloučil Frant. Svatý krom vysockého katolického faráře. 23. o staroveském posvícení deštivo, mlha tma a že byla sobota před ním pracovním dnem, byla muzika až před mladým posvícením 29. a stejně na ni pořadatelé hasiči prodělali, když ani velitel nepřišel a 30. o mladém posvícení zas vrácení hodiny na normální čas.
První týden října celý krásný s přimrazky; 4. umřel na infarkt vysocký občan 76 letý zdejší rodák z č. 54, vdovec Bohumil Kobr. 12. října zemřeli: Anna 67 letá žena Karla Nováka č. 13 v Praze a Emilie 81 letá vdova po Stanisl Lukšovi č. 12 v jilemnické nemocnici po níž zůstala chalupa č. 12 na Pustině zvaná. Za zmínku stojí že Státní statek udělal v srpnu asfaltovou staroveskou trhovici od města až na Vítovo. 20. října dopoledne dobrovolná práce sedmi občanů na správě cesty nad č. 9, 10, 72 a 83. 24. Jaroslav Večerník poslední ve vsi sklidil zelí, které Vladimír Šalda vůbec nesklidil a ani brambory nedokopal, kopaje je jen tak, jak je potřeboval k jídlu až mu zapadly sněhem. 31. umřela náhle ve Vysokém 82 letá Pavla vdova po Jos. Tichém dcera Kristyana Čermáka ze Staré Vsi č. 71.
5. listopadu udělalo během dopoledne prvně bílo ale přes noc sníh zmizel a 12. prvně zamrzla jednoduchá okna. 13. večer ve škole besídka s občany na níž předseda MNV z Vysokého, Pičman promluvil o tom co se už udělalo a tázal se občanů co jim chybí; Ladislav Ducháček a předseda OV promítli radu diapositivů z místa, z východních Čech a z Tater a kronikář přečetl dvaceti přítomným co se událo ve vsi před 90 lety. Týdny padal sníh a zrovna zas tál a 30. na Ondřeje krásný sluneční den až létali motýli mouchy a kamení se potilo jako v létě a neobyčejně červený západ slunce. 9. prosince dopoledne hasičská výroční schůze 12 účastníky na níž za vyšší místa byl Vlad Duštíra z Helkovic; pořád takové počasí, že byly i krásné dny a zas deštivo ale sníh né; 11. špláchalo celý den až potok ze břehů vystoupil a vítr vyvrátil u Kvardů velkou jabloň. 13. odpoledne v Mexiku ve Sklenařicích předvánoční besídka s důchodci Státního statku na níž jich bylo 58 a ze 14 statkových důchodců ze Staré Vsi byli 3 a to: Marie Kvardová, Frant. Nováková a Jaroslav Večerník. 15. nastalo pravidelné zimní počasí; 22. večer se blýskalo a 23. zas sníh dotál a teprve 29. zas udělalo poprašek a 30. hodně sněhu napadlo. Na Štědrý večer uváděla televize ve zprávách betlem Petra Slavíka a jeho tvůrce, což natočili 10. prosince. Pozůstalost po Boh Večerníkovi obhadnutou dne 7. prosince ujala vdova Marie Večerníková a hned prodala od č. 35 starou stodolu, kterou koupili, prý pro přestavbu na chatu, bratři Miroslav Polák a Josef Polák ze Sadské u Nymburka. 15. poprvé protahovali silnici kterýž den odpoledne byl ve vysocké divadelní budově koncert pro důchodce v němž předal Miloslav Vodseďálek Kvasnička taktovku novému kapelníkovi Janu Hejralovi; ze Staré Vsi byly pouhé dvě ženské: Frant. Nováková č. 37 a Marie Marková č. 6 a byl to krásný poslech. Koncem roku bylo ve Staré Vsi 11 koz, 1 býk, 1 kráva, 1 husa, 26 kuřat, 163 slepic, 14 kohoutů a Státní statek tu měl 121 krav a 140 telat.
Ten rok scházelo Staré Vsi do počtu domovních čísel 99 jen 29, 3 byly nadobro neobývané a 30 jich bylo obydleno jen přechodně.
Ve Staré Vsi dne 4. února 1980
Rok 1980¶
25. ledna měl kremaci 55 letý poslední staroveský učitel Karel Farský z Roprachtic jenž zemřel den před synovou svadbou. V prvním týdnu února padal mokrý sníh až s ním břízy ohýbalo takže se bylo 4. a 5. bez proudu pro přetrhané dráty. V polou února měla Stará Ves údělek na krvácení z nosu; nejdříve to stihlo Vlastimila Albrechta při natáčení traktoru a když už byl v pořádku, řekl mu dr Kaván že má štěstí že se mu ta krev spustila, jinak že by z toho byl infarkt; 11. to stihlo Fr. Lišku a 13. Jaroslava Nesvadbu. 20. zemřel v Raspenavě 74 letý Václav Pičman tovární dělník a do roku 1945 domkař ve Staré Vsi č. 92 jenž se sem za I. republiky přiženil k Anně dceři Ant. Večerníka 23. velmi vydařený hasiči pořádaný sousedský bál na který přišla i skupina Francouzů jsoucích tu ve Vysokém co lýžaří. 29. kdy byla většina sněhu pryč, bylo ráno znovu bílo a to tak až museli protahovat silnice. 5. března se šla dvojice pracovnic Sociální péče podívat do č. 72 ale Šalda je nevpustil jenže za nějaký den mu tam vnikly Marie Babcová a Stanisl Vohnutová a vyprávěly mimo jiného že v chlévě bez dveří měla koza tolik hnoje pod sebou že byla rohy u stropu. 8. oslavy MDŽ v bývalé škole kde hráli na harmoniky Vlastimil Albrecht a Jos. Babec č. 26, se zůčastnilo 21 osob.
16. kdy se tu prvně objevili špačci, břehy a meze zas už vytálé kteréž dva dny odbývali bratří Polouprutští č. 90 prohlídku komínů. 18. navečer ve škole školení CO které odbýval s 11 přijdoucími podplukovník Mach. 19. na Josefa kteréhož jména tu bylo 6 občanů, byl sníh z většiny pryč; řadu dní tu přeletovalo mračno vran, a špačci také ještě nebyli usazení a přeletovali pohromadě. 23. umřela v lomnické nemocnici 71 letá Vlasta vdova po Ant. Vacátkovi dcera Jana Petrušky č. 18 po níž ujal dům č. 18 syn Jaroslav Vacátko. 3. dubna na Zelený čtvrtek byla tak bílo že protahovali silnici a u č. 1 se smekl autobus ze silnice a na Hranicích druhý a měl štěstí že ho nad tím srázem zadrželi dva patníky a museli ho pásovým traktorem vytáhnout. Ten den pohřeb Vlasty Vacátková jíž u hrobu krom faráře promluvil Fr. Svatý č. 14. Na Bílou sobotu tu byly dvě svadby a sice Jiřina dcera Jiřího Čermáka č. 93 se vdávala za Ottu Lamberka z Tábora a ženila se hlavní osoba staroveská, totiž předseda Občanského výboru ing Pavel Svatý č. 83 s Janou Maštalířovou z Liberce. Od velikonočních svátků zaveden tak zvaný letní čas to je o hodinu dopředu. 11. dubna tu začal Státní statek vláčet a někteří lidé uhrabovali louky a sít začal 17. 19. zemřela v Tanvaldě 77 letá Anna dcera Josefa Ducháčka ze Staré Vsi č. 49 svobodná. 20. bylo tak, až protahovali silnici, 21. hrozný mráz a 22. padal sníh celý den kterýž den rovnal traktorista Jiří Kadavý buldozerem Volmutovi spáleniště č. 63. 1. máje prvně ze Staré Vsi žádný průvod nešel ale kdo chtěl, šel do Vysokého sám protože i kdyby všichni staroveští šli, průvod by to nebyl. 23. dubna před večerem další školení CO jehož se zůčastnilo 9 osob včetně 2 dětí. 3. května narodil se v jilemnické nemocnici Miroslavu Vodseďálkovi č. 15 syn Martin. 8. břízy a jiné stromy rozpouštěly kterýž den přiletěli vlaštovky; 9. první tohoroční bouřka kterýž den začal Státní statek ve Staré Vsi krávy pást. 11. o loukovské pouti když se mnoho záhumenkových bramborů vsadilo, bylo krásně a teplo; rané třešně začínaly kvést ale pro zimu dorozkvetly až 16. kdy ale stejně byla zima, břízy omrzlé, tráva rovněž a ztrácela se, kterýž den se poprvé ozvala kukačka a 7 občanů zahazovalo přerušovací šachtici vodovodu za Zemanovi č. 84.
19. kdy Jos. Janoušek první ve vsi sikl trávu ke krmení a ona žádná nebyla, byla odpoledne důkladná bouřka a pěkně popršelo. 22. pozdní třešně a slívy v plném květu; Vlastimír Lukeš č. 12 kopal přípojku k vodovodu. Jmenovaný se stal po matce majitelem chalupy č. 12 24. dopoledne zemřel 76 letý roztocký rodák vdovec Jaroslav Nesvadba č. 62 s nímž se o kremaci dne 30. rozloučil jménem občanů Fr. Svatý č. 14. Před Nesvadbem měla kremační obřad 26. náhle zemřelá 55 letá Anna Nováková z Jesenného č. 96 dcera Bedřicha Polouprutského ze Staré Vsi č. 19 jejíž bratr Josef jsa v nemocnici v Hradci Králové nemohl se ani rozloučení se sestrou zůčastnit. 24. Zde přes ves terénní motociklové závody o mistrovství Č.S.S.R. z Příchovic na Příchovice pořádané Automotoklubem Příchovice; účastníků bylo 199 z nichž nejvzdálenější byl z Košic. Na staroveský katastr přejeli z jesenského v Pustých přes potok, Vitošovou cestou na Trhovici a z té Krčovskou cestou do vsi a za č. 35 a 81 pod bývalou dolení hospodou a nad č. 32 a 31 přes potok pod č. 30, kol č. 47 mezi Vojákovy domy přes kopec dolů, přes Mlynářovo (č 41 a 42) a potok na roprachtický katastr což se druhý den opakovalo opačným směrem a každý den třikrát. To jaro smrky neobyčejně kvetli; 31. Jof Hrádecký č. 94 první ve vsi začal sušit seno a Vladimír Šalda se synem poslední ve vsi sázeli rýčem brambory. První týden června začínaly jabloně kvést a nemohly rozkvést pro zimu; 4. po deštivé noci mráz a po něm odpoledne s bouřkou důkladně popršelo po čemž tráva znamenítě zhoustla a vytáhla se a 8. na Medarda zde ani nestříklo ale jinde byl až příval. Po 10. červnu se většinou začalo sušit seno kterýž čas se zde ve Staré Vsi nezvonilo anžto 89 letý Frant. Vodseďálek č. 75 byl v Liberci s okem do něhož mu při sekání roští vlétl odseček ale vrátil se s okem uzdraveným. 14. se ženil podruhé rozvedený Bohusl Chlum ml. s Alenou Junkovou z Vysokého. Celé dny hukot od létadel poprašujících lesy proti obaleči modřínovému. Ten čas neustálý hukot od léta del po pracujících lesy proti obaleče modřínové mu a první smrk jenž na tu pohromu zašel byl Marie Pikorové č. 71 nad domem u zahrádky. Jakmile se začalo sušit seno, začalo pršet a to i tak že zůstávalo bílo od krup a seno se odnášelo nedoseklé, aby se dosoušilo ve stodolách takže červen nestál za nic a červenec byl horší. 30. června zemřel v semilské nemocnici 68 letý Bohuslav Chlum č. 79 na mozkovou mrtvici; zedník a doposledka neúnavný pracovník o jedné noze, jehož složilo při výměně izolace ve zdi v přízemí jeho domu, a s nímž se při kremaci krom faráře rozloučil za obec Frant. Svatý. V té půlce roku bylo ve Staré Vsi v soukromém hospodaření: 11 koz, 1 kráva, 1 býk, 163 slepic, 14 kohoutů, 1 husa a Státní statek tu měl 121 krav a 120 jalovic. Deště s bouřkami i bez nich, mlha, tma, zima, neposečená tráva podhnívala a žloutla, posečená rezavěla a v kůpách hnila a seno mělo barvu které se říkalo socialistycká, brambory jindy oborané v polou červnu, nebyly v pořádku ani v polou července, a třešně rozpraskané od deště a roztlučené od krup ani ptáci nestáli, potok neobyčejný stoupl a všude bylo tak mokro až to pod nohami mlaskalo. 12. července večer poutní muzika na které jen tak tak že se neprodělalo a 13. Národní pouť o níž odpoledne obvyklá československá mše a zároveň zádušní za Bohusl Chluma. 15. byl vnučce kronykáře Večerníka Jiřině Kudrové z Vysokého č. 280 po studiích na lékařské fakultě v Hradci Králové udělen ve staroslavném Karolínu v Praze v 1 1/2 hod odpoledne titul Medicinae Universae doctor.
17. sice zas zamračené a zima, ale nepršelo a tak Jaroslav Večerník zapřáhl dceru a její dvě dcery a to i tu novou doktorku a oboraly brambory a druhý den si došla Božena Albrechtová č. 65, ježto Frant. Knížek byl v nemocnici, do Vysokého pro koně a udělali si to také a ještě č. 19 a 75 a další den špláchalo znovu, kterýž den staroveský zájezd do Nového Města, Opočna, Adržbachu a na Dobrošov.
Poslední týden července nechalo zas trochu sušit seno, na Annu kteréhož jména tu byla jedna osoba, kdežto Marií přec jen 12, postříkalo. Majitel domku č. 70 dělal přípojku vodovodu ze šachtice nad č. 86 a ještě to léto to samé Vlast Lukeš č. 12. Mnozí když shnilé seno uschlo, spálili ho. Lípy kvetoucí jindy první týden července, kvetly teprv v prvním týdnu srpna; 3. srpna o vysocké pouti byl žár až se hlava točila kterýž den zemřel v Novém Boru 66 letý Frant. Doubek bývalý zdejší obecní tajemník po němž a po Stanislavu Lukšovi tu zbyla památka, skoro všecky obecní pozemky vysázené kanadským topolem. 8. ujali manželé Karel Novák a Růžena Nováková bytem v Praze od otce Karla Nováka dům č. 13 u Pátku s tím co z něj nedosti zbylo. Brambory na tom byly uboze ale nejbídnější měl Jos. Babec č. 25 na dílci drah mezi cestami Krčovskou a Čermákovou. Začínala se sušit otava ale ještě stálo dosti sena a to Vladimíra Šaldy a celé řady rekreantů. Ti hlemýždi s budkami zde před lety vůbec nebyly ale asi před 50 lety se začali šířit od Hranic a 1980 byli už až u továrny. 16. žár kterýž den poslední dobrovolná práce na vodovodu, na zasypání přerušovací šachtice za Zemanovi na níž přišli: předseda občanského výboru, Svatý č. 14, Babec č. 26 a 76 letý Večerník č. 20 nad kteréž práce jich chodilo čím dál méně ale materiál se ztrácel. Ten měsíc a sice prvního, odstraněna poslední došková střecha ve vsi a sice na stodole č. 26 Jos. Babce v kteréž byl také před lety poslední hliněný mlat. Jestli se celé léto pro zimu nikdo v nádrži pod školou koupat nemohl, tak si to v srpnu v těch žárech vynahradili. Poslední majitelky po roce 1945 zbořeného domku č. 58 Anny Polouprutské, vnuk Ladislav Dachs, na tom místě stavěl chatu. 21. odpoledne lijákové přeháňky s ohromným větrem, který ulomil u Vláškova (č 48) javoru zas jeden vrch. 1. září začínala škola do níž do Vysokého jich ze Staré Vsi chodilo 6 a večer téhož dne v bývalé škole přednáška lékárnice Hubertové o léčivých bilinách kterouž si přišlo poslechnout 19 osob. 8. dělal Frant. Svatý soupis ovocného stromoví ve vsi a shledáno jabloní zimních 153, ostatních 89, hrušní 55, ořechů 21, třešní 51, višní 20, slív 24, švestek 91, rybízu 106 s angreštem 128 s výjimkou těch jabloní a hrušní po předloňských mrazech schnoucích a těch nebylo málo. 17. začal Státní statek nad č. 15 žnout žito a 22. zahájil sklizeň bramborů kterouž doklidil 7. října. 28. na sv. Václava a o staroveském posvícení jenž bylo bez muziky, bylo po přimrazku krásně. Prvních deset dní října chladno s velkou oblačnosti a slabými srážkami, potom deště důkladné a zima a v polou říjnu teplo a srážek málo; 16. odpoledne padaly s důkladným lijákem a bouřkou, při neobyčejném žlutu, kroupy; 20. po noci prvně bílo a padal sníh dál ale že odpoledne svítilo slunce, sníh stál. 20. po 12. týdnech nemoci za kterých jí zastupovala Marie Babcová č. 26, se ujala zas vedení rozdělovny koral Eva Zemanová z Jesenného kterýž den ukončil Státní statek pro sněžení, pastvu dobytka a ten samý den byla trojice Oldřich Pacák a VěraVodseďálková z Vysokého a naše Marie Baxová v č. 72 na anonimní dopis poslaný na MNV do Vysokého „nenechte manželi Šaldovi, o něž se syn vůbec nestará, umřít hladem!“ Oni by je tam nevpustili, ale Babcová tam vlezla odshora oknem bez okna a otevřela a shledali 77 letého hospodáře nemohoucího chodit a jeho 51 letou ženu Lydii na špinavém pelechu nadávající jim a po další návštěvě Babcové a dra Kavána, odvezli Šaldu zatím do nemocnice a jeho ženu do blázince do Kosmonos ze světnice kde měli záchod v kbelíku a ona měla dlouhé drápy a do vlasů by jí nikdo hřebenem se nedostal ale bez jejího řvaní „vrahové“ se to neodbylo a jejich 28 letý syn u toho ani nebyl. A když se starý koncem roku v nemocnici trochu posebral, nepřivezli ho už do toho brlohu, nýbrž k Bartoničkovým do Třiče, kde měl mladý Šalda družku a dceru.
29. neobyčejné teplo, v noci se blýskalo a 31. mezi sněhovými přeháňkami, prosvítalo slunce. 1. listopadu po hrozném mraze krásný den ale ostrý vítr, prvně zamrzlá okna a voda venku zmrzlá a mnoha lidem zmrzlo zelí ve stodolách a síních.
Ten den sčítání lidu, u nás sčítacím komisařem Frant. Svatým a napočítáno přítomných obyvatel 102 a stálých 98. 2. mráz větší jenž ani v poledne nepovolil až stromy trhalo tím spíše že měli ještě mízu majíce posud listí zelené a od té doby začaly už mrazy, příprášky. 5. prvně pohazovali kluzkou silnici solí, 8. už bylo sněhu jako v zimě a že bylo listí na stromech, oklepávali lidé ovocné, aby je sníh nerozlámal. 12. prvně protahovali silnici načež 17. byl sníh úplně pryč a až 30. o pravé vysocké pouti byl zas znovu sněhový poprašek a 5. prosince, kdy už zas bylo sněhu více, byla první foukanice která orvala to listí s jabloní ale na některých zůstalo do konce roku, 27. listopadu po mraze krásný den a odpoledne okolo slunce duhový kruh. 18. hasičská výroční schůze s 11 účastníky v níž většina funkcí ponechána dosavádním osobám. 9. prosince rovněž v bývalé škole výroční schůze Jednoty za účasti 25 členů a 11. odpoledne v hostinci Mexiko ve Sklenařicích předvánoční beseda s důchodci Státního statku na níž přišli ze Staré Vsi 3. Do Vánoc mlha, tma, mokrý sníh jenž skoro stál, takže na Štědrý den byl na cestách odkrytý led a Vánoce měla tentokrát Stará Ves bez stromku republiky. Ten rok na jaře musel už pro nemožnost 77 letý Vladimír Šalda nechat hlídání ve staroveském kravíně a přebral po něm tu službu stejně starý Jos. Knob, bývalý ředitel školy z Vysokého, jenž toho v říjnu nechal a nastoupila zaň na to 33 letá Olga manželka agronoma Václ. Šulce z Vysokého. Poslední dny prosince mlha, tma, kluzké cesty. Koncem roku měli chovatelé ve Staré Vsi 1 krávu, 1 býčka, 11 koz, 1 husu, 177 slepic, 15 kohoutů a 12 kuřat a Státní statek zde měl: 121 krav a 12 jalovic a 14 včelstev. Bylo zde 29 televisorů z čehož 3 barevné a to v č. 27 u Václ. Žitného, v č. 65 u Vlastimila Albrechta a v č. 83 u Karla Svatého.
Ve Staré Vsi bylo 11 aut, 11 garáží, 19 koupelen, 38 vodovodů a 10 ústředních topení. Před 100 lety 1880 měla Stará Ves ještě 465 obyvatel, v roce 1910 už jen 420 a roku 1980 = 102.
Co se obydlenosti domů tyče bylo to podle těch třech sčítání. Č. 1 – 1880 = 4, 1910 = 4, 1980 = 4, Č. 2 – 1880 = 6, 1910 = 2, 1980 = nestálo Č. 3 – 1880 = 4, 1910 = 6, 1980 = obýváno přechodně Č. 4 – 1880 = 10, 1910 = 5, nestálo Č. 5 – 1880 = 3, 1910 = nestálo Č. 6 – 1880 = 6, 1910 = 3, 1980 = 1 Č. 7 – 1880 = 4, 1910 = nestálo Č. 8 – 1880 = 9, 1910 = nestálo Č. 9 – 1880 = 4, 1910 = 10, 1980 = 6 Č. 10 – 1880 = 10, 1910 = 5, 1980 = 4 Č. 11 – 1880 = 7, 1910 = 2, 1980 = obýváno přechodně Č. 12 – 1880 = 2, 1910 = 6, 1980 = 2 Č. 13 – 1880 = 9, 1910 = 3, 1980 = 1 Č. 14 – 1880 = 5, 1910 = 5, 1982 = 2 Č. 15 – 1880 = 5, 1910 = 4, 1980 = 6 Č. 16 – 1880 = 7, 1910 = 4, 1980 = 1
Č. 17 – 1880 = 5, 1910 = 6, 1980 = 2 Č. 18 – 1880 = 3, 1910 = 8, 1980 = obýváno přechodně. Č. 19 – 1880 = 7, 1910 = 9, 1980 = 4 Č. 20 – 1880 = 8, 1910 = 4, 1980 = 2 Č. 21 – 1880 = 4, 1910 = 7, 1980 = nestálo Č. 22 – 1880 = 3, 1910 = 3, 1980 = obýváno přechodně. Č. 23 – 1880 = 10, 1910 = 5, 1980 = obýváno přechodně. Č. 24 – 1880 = 9, 1910 = 8, 1980 = obýváno přechodně. Č. 25 – 1880 = 4, 1910 = 6, 1980 = 1 Č. 27 – 1880 = 6, 1910 = 3, 1980 = 3 Č. 28 – 1880 = 10, 1910 = 5, 1980 = obýváno přechodně Č. 29 – 1880 = 2, 1910 = nestálo. Č. 30 – 1880 = 6, 1910 = 3, 1980 = obýváno přechodně. Č. 31 – 1880 = 9, 1910 = 5, 1980 = 2 Č. 32 – 1880 = 4, 1910 = 2, 1980 = obýváno přechodně Č. 33 – 1880 = 6, 1910 = 4, 1980 = nestálo Č. 34 – 1880 = 4, 1910 = nestálo. Č. 35 – 1880 = 4, 1910 = 4, 1980 = 1 Č. 36 – 1880 = 5, 1910 = nestálo Č. 39 – 1880 = 5, 1910 = 2, 1980 = nestálo Č. 40 – 1880 = 5, 1910 = 4, 1980 = nestálo Č. 41 – 1880 = 6, 1910 = nestálo Č. 42 – 1880 = 3, 1910 = 2, 1980 = obýv. přechodně. Č. 43 – 1880 = 6, 1910 = 4, 1980 = 1 Č. 44 – 1880 = 4, 1910 = 6, 1980 = nestálo Č. 45 – 1880 = 3, 1910 = 3, 1980 neobýváno Č. 46 – 1880 = 4, 1910 = 5, 1980 = 1 Č. 47 – 1880 = 7, 1910 = 6, 1980 = 2 Č. 48 – 1880 = 3, 1910 = 3, 1980 = neobydleno Č. 49 – 1880 = 6, 1910 = 11, 1980 = 4 Č. 50 – 1880 = 5, 1910 = 6, 1980 obýv. přechodně. Č. 51 – 1880 = 7, 1910 = neobydlený, nestálo Č. 52 – 1880 = 5, 1910 = 4, 1980 = nestojí Č. 53 – 1880 = 10, 1910 = 11, 1980 = obýv. přechodně Č. 54 – 1880 = 9, 1910 = 8, 1980 = 2 Č. 55 – 1880 = 5, 1910 = 3, 1980 = 2 Č. 56 – 1880 = neobydlený, 1910 = 6, 1980 = obydl. přechodně Č. 57 – 1880 = 9, 1910 = 7, 1980 = obydl. přechodně Č. 58 – 1880 = 5, 1910 = 12, 1980 = nestálo Č. 59 – 1880 = 9, 1910 = nestálo Č. 60 – 1880 = 4, 1910 = 7, 1980 = 1
Ve Staré Vsi dne 26. ledna 1981
Rok 1981¶
Dne 1. ledna od půlnoci hřmělo, mnoho sněhu připadlo a foukalo s ním a blýskalo se ještě po tři noci a 4. byla ta spousta sněhu na vodě. 5. mrazivá foukanice dělala návěje a na hladké silnice se smekl autobus jedoucí po vsi dolů a urazil u č. 62 hoření roh lomenice a 26. v noci bouřka zas. 10. odvezli 81 letou vdovu Marii Jandovou č. 96 do ústavu choromyslných kde ještě týž rok umřela. 12. dostal Jaroslav Večerník Čestné uznání od Národopisné společnosti v Praze co její dopisovatel. Koncem ledna zas kontumace psů skrz nějakou v Jablonci nad Jiz zastřelenou vzteklou lišku. 31. se v Liberci vdávala 20. letá Zdeňka prostřední dcera Zdeňka Kudra z Vysokého a vnučka staroveského kronikaře Večerníka za Jindřicha Povu z Liberce. 7. února dopoledne 10 občanů odkrylo vodovod pod dolením Krčovím kde pro slabé podložení a těžké přikrytí přelomilo trubku takže voda utěkala, že kravín i občané byli několikrát bez vody a dolení konec vsi nadobro a tak to po neděli spravili. 14. oslavili manželé Jaroslav a Marie Večerníkovi ze Staré Vsi č. 20 na Městském Národním výboru ve Vysokém a u dcery Drahomíry Kudrové 50 let trvání svého manželství za přítomnosti dcery, zetě, dvou vnuček svobodných a jedné vdané s manželem. 5. března odpoledne tu měl ve škole kapitán Hrubý školení C.O. kterýž den se narodil Jiří, syn Jiřího Čermáka ml. č. 93. 10. začaly s deštěm meze a břehy vytávat, kterýž den umřela v Kosmonosích 82 letá Marie vdova po Jos. Jandovi č. 80 roz. Pluchová s Vojtěšic známá z mládí z Vojákova mlýna co Mařikovský andílek po níž zůstal domek č. 96 bývalá to Jandova pazderna, který zdědili podle poslední vůle její příbuzní ve Vysokém s bytem 77 letého Frant. Štěpánka ze Sklenařic. 11. lilo tak až potok tak stoupl až všechny mostky po vsi byli pod vodou, mezi č. 49 (starou školou) a 57 potok vyhnuv se mostku, vyrazil při břehu jak někdy před vystavením mostku v 50 tých letech minulého století tekl a hnala se voda cestou a obtekouc č. 57 teprv do pravého koryta vtekla, kterýž den také hřmělo. 12. přiletěli špačci, voda ve sklepích a místy v chlebech, sněhu mnoho ubylo a na roztálých místech byla plíseň; 13. potok trochu opadl ale k čemu po něm byla za č. 57 cesta a 14. po poledni hřmělo. 21. odbýval velitel Šída a Vlastimil Albrecht po většině Hrubé Strany a Otakar Polouprutský a Jaroslav Večerník v dolenci a na Malé Straně prohlídku komínů. 30. sníh nadobro pryč, začalo se s uhrabováním luk a Státní statek začal smykovat a hnojit pastviny. Včelaři pokud tu jací byli, naříkali na hynutí včel a že to je tím že není jejich první pastva, jívové kočičky. 1. dubna začal Státní statek vláčet pole pro jarní setí; kterýž den vedoucí prodejny Jednoty Ladislav Kobr ještě dopoledne prodával ale jeho žena už mu počítala, že špatně viděl a třásly se mu ruce a odpoledne zavřel krám ale do nemocnice odepřel jít a staroveští byli nuceni jít na nákup do Vysokého. Po sněhu ani památky. 8. po přimrazku teplo a v noci bouřka, louky se zelenaly a uhrabané nebyli. 9. v 5 hod. odpoledne zde v bývalé škole měl Vlastimil Duštíra s Helkovic školení CO za účasti 21 osob. 16. na Zelený čtvrtek po přimrazku sněhové přeháňky kterýž den odpoledne zde byla prvně pojízdná prodejna Jednoty u stodoly č. 18. Bílá sobota byla opravdu bílá, voda zamrzlá. Na úklid kolem školy se dostavili jen: předseda Občanského výboru, velitel hasičů a 82 letý Josef Babec č. 25. A na Velkou neděli se trousil sníh celý den. Státní statek a okolní JZD zaorali mnoho ozimů na nichž byla po spoustě sněhu plíseň a od mrazů přetrhaných a od větru sežraných. Voda se ztrácela, pole byla přeschlá. Státní statek měl zaseto a sklízel brambory a 23. sněhu jako v zimě a v neděli 26. se něco záhumenkových bramborů nasázelo. 29. zas sněhu jako v zimě a 30. po deštivé noci špláchalo dál, mlha a tma.
2. května po hrozném mraze stojatá voda zmrzlá: tráva káravá, sníh se sypal. 5. začal staroveský kravín pásti. 7. dosázel Státní statek brambory kterýž den se tu poprvé ozvala kukačka a v noci umřela v č. 47 u dcery Anny Babcové 91 letá Františka vdova po Frant. Dlabolovi, dcera Frant. Nováka č. 76.
10. o Loukovské pouti krásně, rané třešně začínaly kvést a ty dva dny se většinou záhumenkové brambory dosázeli, jmenovitě č. 20 a 75 a 10. konečně také měl nasázené brambory Babec č. 25 jenž sázíval ve vsi první a nad ním se po dlouhém prošení smiloval, né Ladislav Jandura ale Boh Nesvadba ze Třiče, u něhož měl Jandura koně. 13. žár a odpoledne důkladná bouřka s lijákem, třešně v plném květu a přiletěly vlaštovky. 15. Josef Janoušek č. 9 první ve vsi síkl trávu ke krmení. 16. slabě zamračené a po bouřce zima a odpoledne čtvrtou hodinu hrozná bouřka s dvojím návalem krup až bílo zůstalo a někde i do noci vydržely a uhodilo do toho 100 letého smrku u staré cesty nad starou školou č. 49 jejž důkladně oloupilo. 22. Josef Janoušek první ve vsi začal sušit seno. Jabloně kvetly velmi málo a že poupata zmrzla, květ zrezavěl a opadal. 27. zas kroupy. 30. se začala sázet hlavatka. 1. června krásně až žár, to už jich více začalo sušit seno, trávu hodně popotáhlo do výšky ale nezhoustla takže nebyla starost o místo k rozklepaní. 5. postavil Karel Novák č. 13 na místě své bývalé stodoly prkennou garáž za pomoci Adolfa Nováka č. 87. A 5. volby do všech zákonodárných sborů jenž se odbývaly v bývalé škole. Volební komise byla: Ladislav Ducháček předseda, Frant. Svatý, Vlastimil Albrecht, Marie Janoušková a ing Pavel Svatý jenž však přítomen nebyl jsa na zájezdě v Rumunsku. Všech voličů bylo 77 a ze Staré Vsi kandidovali do MNV ve Vysokém: Lidmila Haasová, Vlastimil Volmut a Václav Šída. Stále deštivo. 15. raných třešní mnoho nebylo a ještě je špačci zrovna sežrali, tráva dešti přivalená, zralá a na sečení tvrdá a v ní plno krtičin zima, mlha, tma; 20. vydařený staroveský zájezd na Hlubokou, Kozí hrádek, Budějovice, Tábor kde bylo lepší počasí než u nás. 23. dopoledne v rozdělovně v č. 18 schůze navlékačů koral na níž byl zástupce závodu ze Zásady stran toho že majitel č. 18 Jaroslav Vacátko, také zaměstnanec skla z Jablonce nad Nisou, dal závodu na tu místnost do srpna výpověď, vedoucí rozdělovny o tom ani neuvědomiv. 24. odvezli Vladimíra Šaldu st ze Třiče do domova důchodců v Rokytnici nad Jizerou. Koncem polovice roku bylo ve Staré Vsi 156 slepic, 14 kohoutů, 30 kuřat na chov, 1 husa (v č. 77), 11 koz, 7 býčků integračních to je smluvních, kteří vykrmováni na plnění dodávek jatečného dobytka pro Státní statek a 1 kráva záhumenková v č. 27. Červenec mnoho bělásku a mšice na zeleninė. Deštivo dál; 11. krásně až žár, večer vydařená poutní taneční zábava a 12. o staroveské Národní pouti odpoledne, tam kde byla večer muzika, československá mše, kterýž den zdvíhali vazbu na přistavěném domě č. 19 Josefa Polouprutského tesaři z Jablonce nad Jiz za vedení mistra Rudolfa Jarého a zednické práce stavebníkovi vedl jeho neteře manžel Jaroslav Šťastný z Liberce a stavěl už také vyučený zedník Jos. Polouprutský ml. č. 19. Třešně byly ten rok tak tři na jednom stromě. 77 letý Frant. Štěpánek ze Sklenařic dav se dohromady s o 5 let starší Marii Jandovou, nemálo na její domek č. 96 naložil a ona mu ho také chtěla odkázat, což on odmítl s výjimkou bytu, z důvodu že by po něm jednou dědila jeho rodina, která že prý se k němu nezachovala, jak on si to představoval. A tak to odkázala rodině své sestry provdané za Petra Krafka ve Vysokém a když ti to teď chtěli prodat, sháněl Štěpánek podpisy sousedů na to, že ty opravy na domech platil sám maje na koupený materiál potvrzení: a koupil ho Jindřich Chaloupek z Mladé Boleslavi. Deštivo dál, potok velmi stoupl; 22. na Maří Magdalenu kteréhož jména tu bylo 12 osob byla hustá mlha; 24. v 10 hod. večer dvě bouřky s lijákem až elektrika dvakrát zhasla a 26. o sklenářské pouti na Annu kteréhož jmena tu byla stále bydlívší jedna osoba, ale ten čas náhodou tři, hustá
mlha až tma. Jestli některá jabloň ovoce měla, a těch mnoho nebylo, tak to bylo tak tři jablka na jednom stromě. 2. srpna o vysocké pouti ráno husté přízemní podymí, den slušný ale celou noc se blýskalo a bouřilo a v 11 hod. 2 lijáky s hromobitím; při prvním padaly kroupy jako velké ořechy, mládiče stromů otlučené, nať u bramborů přitlučená a otlučená, zelenina prosekaná a listy od ní osekané a u obilí výsevek vytlučen a také nějaká okna přitom za své vzala a místy pod okapem ještě ráno shrnuté kroupy byly. 9. žár, mračilo se a pátou hodinu odpoledne hrozná bouřka bez deště až byla porucha s elektrikou takže v kravíně skončili směnu až v 1 hod. po půlnoci. 10. na Vavřince deštivo s mlhou a slunce neprohlídlo celý den což je špatná předpověď na celý podzim a 24. na Bartoloměje mezi deštěm slunce, od čehož ráno na západě duha o čemž je pranostyka že když je hezky, kdyby si dal sedlák jednu ruku do kapsy, ještě sklizeň a podzimní práce dobře dokončí a prší li, kdyby měl deset rukou, nedodělá to ještě. Žně Státního statku ten rok začaly 18. srpna a skončili 16. září a záhumenkové žně zahájil 29. srpna požnutím pšenice Václav Albrecht č. 75, zima. 1. září jich začalo na ten rok ze Staré Vsi chodit do školy 8; mnozí záhumenkáři začali kopat brambory do sklepa, aby jim je myši nedožrali. 4. umřel v trutnovské nemocnici 55 letý Frant. Kobr rodák z Dušnice jenž se přiženil do Staré Vsi č. 77 k Marii dceři Antonína Kobra jehož rod sem přišel 1812 z Brna nad Jabloncem. 5. první přimrazek kterýž den a druhý byly zas na Vojákův kopec nějaké motociklové závody. 13. o vysockém a třičském posvícení vlaštovky pryč a začínalo žloutnout listí ale deště to žloutnutí zarazily a 20. o sklenařském posvícení přeháňky a až tma. 27. o posvícení bez muziky bylo krásně ale vítr; u Večerníka č. 20 dokopali brambory a sklidil oves. S ozimím setím začal Státní statek 7. září na Krčovském a Novákově nade vsí a na Vláškově
bylo řiště po žních zelené od vytlučeného zrní od krup a také od toho že bylo žito než ho požali, přezralé. 6. října zvolení do Občanského výboru: Otakar Polouprutský č. 90, Josef Polouprutský č. 19, Jiří Čermák ml. č. 93, Václav Šída č. 9, Frant. Svatý č. 14, Marie Babcová č. 26, Lidmila Haasová č. 65 a ing Pavel Svatý č. 83. 11. o roprachtickém posvícení, mlha, od půlnoci špláchalo, na celý den bouřilo přičemž se trousil sníh na což se hodí pranostyka „v říjnu li blýská, je zima a v zimě pak plíská“. 18. o jesenském posvícení hustá mlha a tma, několikrát zahřmělo a co blesků; zdálo se že listí brzo spadne a ono dešti přestalo žloutnout a nepadalo; 23. ráno na střechách první připrášek sněhu. 24. dopoledne jeden z majitelů staré stodoly 35 Josef Polák jel do Vysokého, v Kostnici nezvládl řízení, sjel ze silnice do háje kde převrhl auto a zlámal si ve dvou místech ruku. Ta stará stodola č. 35 byla zatím předělaná na rekreaci; kolna pod dolní lomenicí odstraněna, ve stěnách a v lomenicích okna a zrovna tak byla předělaná stodola č. 42 a na místě po roce 1945 zbořeného č. 58 byla postavena rekreační chata.
25. o stanovském posvícení po jasné noci první důkladný mráz, prvně zamrzlá okna a 28. se začal sypat sníh až bílo zůstávalo; 30. a 31. nepršelo ale lilo a byla tma. A tak ten předpověděný pěkný říjen byl vlastně ošklivý jako všechny předešlé měsíce a rovněž pranostyka neuhodla to zimní pliskání. 6. listopadu při hrozném větru mezi slunečnem přeháňky až bílo zůstávalo, odpoledne dvakrát zahřmělo, při západu slunce neobyčejně žluto; 7. ráno důkladně bylo a zas přeháňky ale sníh nestál, kterýž den se poslední záhumenky zruchaly. 14. přes noc mnoho sněhu připadlo že ho bylo jako v nejhlubší zimě a prvně protahovali silnici; 19. pršelo, tma, ta spousta sněhu na vodě, 21. sníh skoro pryč, 23. po něm ani potuchy a na lukách plno krtičin.
22. dopoledne hasičská výroční schůze za účasti 16 členů v níž čten dopis Vladisl Polouprutského st. že po 40 letech ze sboru vystupuje pro projev nedůvěry. Funkcionáři zůstali staří a za vysocké ústředí tu byl Alfred Adametz. 25. po noci zas nový sněhový poprášek a sypalo se dál a foukalo s ním, 26. přes noc mnoho sněhu připadlo a padal dál a 27. padal mokrý a nakonec pršelo, 28. už zase břehy vytálé a 29. o pravé vysocké pouti po jasné noci prorazilo slunce mlhu a chvílemi se trousil sníh s nímž 30. foukalo kterýž den umřel v jilemnické nemocnici kde byl od včerejška 51 letý Jiří Čermák st č. 93 jemuž pro nemohoucnost zvoníka, odzvonil Josef Babec č. 25 a že měl pohřeb, a hrobař Josef Novotný asi před týdnem umřel, musel vykopat hrob Čermákův syn a dva zeťové. Ten podzim se byla na své rodiště podívat 67 letá vdova Anna Hrádecká z Bílého Kostela, dcera Frant. Zemana č. 84 a litovala, že to prodala. 4. prosince hodně sněhu připadlo a 5. mnoho a v neděli 6. mlha, tma a sníh padal dál kterýž den odpoledne v 16 hod. měla zdejší Osvětová beseda v bývalé škole přednášku s promítáním diapositivů ing Svatého z Krkonoš a Rumunska a Ladisl Ducháčka st z předloňského zájezdu, hlavně z Chrudimi, na což se jich přišlo podívat 20 a mohlo jích být vice ale zavinil to sníh který mnozí shazovali se střech a prohazovali cesty k silnici a od domu k domu a v Hlavatištích rozbořil sníh dům tak zv Zámečníkovo zvané tak od toho, že to měl před 100 lety Antonín Šmíd ze Staré Vsi č. 30 zámečník jako jeho staroveští bratři v č. 30 a 46, dnes majetek Marie Šikulové družky Ladislava Jandury. 10. odpoledne měl vysocký Státní statek v hostinci Mexiko ve Sklenařicích předvánoční Besídku se svými důchodci na níž se Staré Vsi byl pouze Josef Šmíd č. 46. A 21. slavila v Mexiku Živočišná výroba statku splnění dodávky mléka a masa a osazenstvo staroveského kravína dostalo Čestné uznání od Krajského odborového svazu za loňský rok. Sněhu přes prosinec pořád přibývalo, chvílemi zvlhl, tu s ním zas profoukalo a zas pomrzlo a to hodně až lezl mráz skrz zdě; na Štědrý den mlha, tma, slunce se neukázalo celý den a 28. krásný den, ale trochu větrno a více mrzlo a 30. mezi návaly husté mlhy svítilo slunce, sníh byl změklý a zapad slunce byl neobyčejně žlutý. 29. zemřel Frant. Vodseďálek č. 75 jemuž by bylo 1. února 1982, 91 roků, vyučený holič kteréž řemeslo i při zemědělství poprovozoval a to už v č. 23, kde se ženou bydleli než č. 75 koupili, předposlední účastník války 1914 – 18, za I. republiky člen staroveské kapely co houslista a jeden z posledních sedmi bývalých sedláků. Před časem v síni upadnuv, odřel si nohu což prý byla příčina smrti. Nejstarší občankou po něm byla jeho 90 letá žena Lidmila. Zemřelý byl také obecním zvoníkem po Karle Večerníkové č. 24 a teď tu funkci po něm převzal 83 letý soused Josef Babec č. 25 jenž mu také odzvonil. Koncem roku bylo ve Staré Vsi krom Státního statku: 1 kráva (v č. 27), 1 jalovice, 5 býčku integračních to je statkových u záhumenkářů na dokrmení, 11 koz, 1 kozel (v č. 20), 168 slepic, 13 kohoutů a 16 kuřat.
Obydlenost staroveských domů ve třech sčítáních lidu
Č. 61 – 1880 = 6, 1910 = 6, 1980 = 0 Č. 62 – 1880 = 5 1910 = 2 1980 = 0 Č. 63 – 1880 = 4, 1910 = 9, 1980 = 0 Č. 64 – 1880 = 4, 1910 = 9, 1980 = 0 Č. 65 – 1880 = 4, 1910 = 9, 1980 = 6 Č. 66 – 1880 = 2, 1910 = 3, 1980 = 0 Č. 67 – 1880 = 12, 1910 = 2, 1980 = 0 Č. 68 – 1880 = 4, 1910 = 5, 1980 = 0
Č. 69 – 1880 = 5, 1910 = 5, 1980 = 0 Č. 70 – 1880 = 5, 1910 = 2, 1980 = 0 Č. 71 – 1880 = 6, 1910 = 5, 1980 = 1 Č. 72 – 1880 = 7, 1910 = 5, 1980 = 3 Č. 73 – 1880 = 5, 1910 = 6, 1980 = 1 Č. 74 – 1880 = 0, 1910 = 2, 19 80 = 0 Č. 88 – 1880 = 9, 1910 = 0, 1980 = 0 Č. 89 – 1880 = 6, 1910 = 4, 1980 = 0
C 90 – 1880 = 8, 1910 = 2, 1980 = 5 Č. 91 – 1880 = 4, 1910 = 3, 1980 = 0 Č. 92 – 1880 = 3, 1910 = 4, 1980 = 0 Č. 93 – 1880 = 4, 1910 = 4, 1980 = 8 Č. 94 – 1880 = 4, 1910 = 2, 1980 = 0 Č. 95 – 1880 = 11, 1910 = 5, 1980 = 0 Č. 96 – 1880 = 5, 1910 = 0, 1980 = 0 Č. 97 – 1880 = 0, 1910 = 4, 1980 = 0 Č. 98 – 1880 = 0, 1910 = 4, 1980 = 2 Č. 99 – 1880 = 0, 1910 = 0, 1980 = 0
Č. 61 po roce 1945 zbouráno; č. 62 roku 1980 obydleno přechodně; č. 63 v roce 1974 vyhořelo a už nepostaveno; č. 64 při posledním sčítání obydleno přechodně; č. 66 rozbouráno; č. 67 rozbouráno; č. 68 obydleno přechodně; č. 69 rozbouráno; č. 70 obydleno přechodně; č. 74 v roce 1880 neobydleno a v roce 1980 už nestálo; č. 76 neobydleno; č. 77 obydleno přechodně; č. 77 neobydleno; č. 80 vyhořelo a už nepostaveno; č. 82 je dnešní helkovské které měl roku 1880 občan Adam Šmíd, roku 1921 dáno to číslo na samotu Jaroslava Heváka Kalifornii která však už zase 1980 nestála; č. 84 obydleno přechodně; č. 86 zrovna tak; č. 88 v roce 1910 neobydleno a v roce 1980 už nestálo; č. 89 rozbouráno; č. 92 obydleno přechodně a rovněž tak č. 94 a 95; č. 97 a 98 přitom prvním sčítání nestála a při posledním č. 97 neobydleno a č. 99 nestálo ani ještě při tom druhém a při třetím obydleno přechodně.
Frant. Vodseďálek, roku 1981 zemřelý, byl rodák z č. 9 u Hajnů a pocházel z významného staroveského rodu jenž byl držitelem největšího staroveskeho statku „Vodseďálkova“ na Malé Straně, kde je psán v roce 1654, kdy se zakládal I. katastr, Tobiaš Vodseďálek. Ale již 1625 v době pobělohorské zběhl Matěj Vodseďálek z gruntu Krčovského, dnes č. 26 který byl do roku 1696 bez hospodáře takže stavení už žádné nebylo a lán ladem ležel. Po Tobiáši Vodseďálkovi byl na č. 53 syn Daniel Vodseďálek a Jan Vodseďálek, kteří hospodařili společně. Daniela Vodseďálka syn Václav se přiženil do č. 10 u Starů k Magdaleně Hladíkové, schovance Václava Telce, který sám potomků neměl a od něhož ujal půl gruntu Starova, co druhou polovici ujal Pavel Hajna z Jesence, manžel druhé schovanky Kateřiny dcery Václ. Polouprutského č. 15.
Václav Vodseďálek č. 10 měl syny: Václava jenž vystavěl chalupu č. 7 u sv Jana Nepomuckého, jehož vnuk Václav založil několik nadací a hlavně na dva studenty ze Staré Vsi a jednoho z Vysokého jenž zemřel v tehdejším Tiefenbachu. Adama jenž se přiženil do Sklenařic k vdově po Kašťákovi a byl ve Sklenařicích rychtářem, jehož potomci se v jedné větvy vrátili do Staré Vsi pod příslotkem Kašťák. Josefa nástupce jenž byl při roce 1800 rychtářem jehož syn Jan byl posledním rychtářem a prvním představeným (starostou) a syn Frant. farářem u Chcebuzi za Prahou.
Františka jenž vystavěl po roce 1770 nad Kostnici dům č. 55, když dříve pobyl na podruží u bratra Václava v č. 7, a měl syny: Jana krejčího v č. 55, Josefa domkaře č. 50 a prvního tkalce ve vsi, Pavla domkaře č. 38 a 1, Františka rolníka č. 75 a dceru Marii provdanou za Jos. Polouprutského č. 20.
František Vodseďálek narozený 25. dubna v č. 7 v roce 1762 se vyučil ve Vídni krejčím a už tam někde ho zaujalo divadlo a ještě více nějaké tehdy české v Praze. Krejčoviny nechal přesto že mu říkali „krejči Čermáků“ a v č. 75 posud staří říkají „u Krejčů“. Jak přišel k zedničině dnes už nikdo nepoví ale byl i mistrem a tehdejší vrchnostenské úřady ho brali za obhadce co znalce zděných objektů a několik jeho synů bylo zedníky a z nich Frant. rolník č. 79 byl rovněž zednickým mistrem a tohoto Františka syn Fratiška v č. 79 rovněž, až od toho měl příslotek „polírek“ a byl při roce 1883 starostou obce. Frant. Vodseďálek st. koupil od Frant. Čermáka půl jeho usedlosti č. 23 u Čermáků a 4. prosince 1804 koupil od něho Čermák zpět půl domu č. 23 a vzal za to na sebe celý výměnek pro otce Josefa Čermáka a Vodseďálek si na svém vystavěl dům č. 75. Měl s třemi ženami asi 24 dětí, třetí ho přečkala a také děti nezůstaly všecky jako v té dobė nikde, ale ani hospodářství ani řemeslo, ani rodinné věci ho neodrazily od divadla a to tím hůře že byl vlastně začátečníkem, že to musel vésti, shánět k tomu lidi i materiál i to co se mělo hráti. O rodině zapsal jeho syn Frant. v č. 79, jenž byl tehdy trochu kronykářem, nebyl to žadny Vavák ani Dlask ale je dobrá i ta trocha, co zapsal:“měl jsem pradědka z Vodseďálkova statku a prabábu od Chaloupecků z Vysokého. Dědek měl jméno Václav a bába Kateřina. Dědka jsem měl od Starů z č. 10 a bábu pod vsí Třiči z Kružského mlýna. Dědek jsa jména Franc a bába Marie. Tátu jsem měl narozeného v č. 10 (v tom se mýlil) a bydlící u svého otce v č. 55 jmenem Franc. Matku první nevlastní jsem měl od Vojáků z č. 46 jmenem Rozálie a druhou matku, to byla má vlastní, pocházela z č. 21 jmenem Anna z chalupy z pod Čermákova statku. Ta zemřela v Pánu stará 35 let, jen okusila manželského stavu 12 let a v těch 12 letech porodila 6 synů. Dva Bůh všemohoucí povolal k sobě a 4 jsme zůstali na živu. Třeti matku jsme měli z Vysokého Barboru Neťukovou anebo Bednářovu ostrovtipnou v řeči a taky na nás hodně dokračovala. Když ji otec pojímal za manželku měla okolo 19 let. S první matkou co byla od Vojáků (dcera Jakuba Nováka) byl otec 21 let než zemřela a splodili spolu 9 dítek, ale Bůh všemohoucí mezi náma prostředek uďál, povolal je k sobě, jenom dvě sestry zůstaly a ty jsou provdány a 1 bratr na vojně zemřel (v bitvě u Lipska 1813) jmenem Josef a tak nám odstoupili všichni – pro nás jiný děti plac uďáli. Má máma mě zemřela roku 1818 asi 5 neděl před Vánoci a Martin po ní zůstal, bylo mu tři neděle a táta se ženil hned po Vánočních hodech.
Na tomto místě záznamy mám a vám všem na uznalost dám, že je nejlepší když Bůh všemohoucí nechá jedny rodiče až do smrti, to je na obě strany dobře a pro děti ještě líp a taky takový děti mohou upřímně děkovat Pánu Bohu za to dobrodiní že ním dopřál jedny rodiče až do smrti. Jako si vemme příklad u nás, my ubozej děti a politovaníhodní a dal pro lítost psát nemohu, rač to poroučím všechno Pánu Bohu.
Kdy a v kterém roce jsme se rodili: já Frant. Vodseďálek 20. 8. 1807, Jáchym se narodil 11. 1. 1809, ten zemřel. Druhý Jáchym se narodil 19. 9. 1811. Ten zůstal. Vít se narodil 28. 11. 1813, Martin se narodil 28. 10. 1818, Jan se narodil již od 3. matky 3. 3. 1820 ten zemřel, opět Jan se narodil 30. 1. 1821 ten zůstal. Tomáš se narodil roku 1834 na sv Tomáše. Pavel se narodil 9. 5. 1837. Dcery aneb sestry tu nejsou psaný. Naše Barbora se vdávala r. 1836 týž rok a ten masopust když se ženil bratr Vít a dostala se do Benešova, vzala si vdovce Vlacha Podskalí do chalupy č. 234 na semilský půdě. Naše Kateřina se vdávala 1832 okolo sv Jana Nepomuckého dostala se za Semile do vesnice jménem Hořensko, panství lomnické za Jana Kroupu.
Roku 1833 po všech Svatých bratr Martin odešel do Prahy – doma nad tím živobytím (byl sladovnický) velké zalíbení neměl. A tak byly Vodseďálkovy děti: Frant. v č. 79 a zemřel v Roztokách, Jáchym v č. 79 a zemřel v č. 18; Josef v č. 75 a zemřel v č. 9; Jan č. 21 a oběsil se v č. 54 na Skále; Pavel v č. 25, potom č. 95 a zemřel 1916 co mistr v cihelně na Láně; Martin sládek v Praze; Tomáš se r. 1861 zastřelil v Roprachticích u muziky pro holku. Dcery krom těch dvou už jmenovaných byli ještě: Rozálie provdaná za Víta Polouprutského č. 28, Marie za Josefa Soudila č. 90; Anna za Frant. Špidlena č. 21. Frant. Vodseďálek st č. 75 postavil mimo mnoha jiného též obecní zvoničku 1828 a mistrem po něm a ředitelem divadla byl jmenovaný už syn Frant. v č. 79 až do roku 1866 kdy divadlo zaniklo ale kusy většinou s biblickým námětem už neskládal sám jako jeho otec ale bralo se podle kupovaných tištěných knížek a role hercům rozepisoval ředitel. Frant. Vodseďálek st č. 75 zemřel stár 81 let dne 14. března 1843 a majitelem usedlosti se po něm stal 14 letý syn Josef Vodseďálek za nějž ji spravovala matka Barbora které bylo 43 let. Zemřelý měl kromě č. 75 ještě usedlost č. 79 u Holanů, domek č. 21 který zdědil po zemřelé dceři Anně jejíž můž Frant. Špidlen s Příkrého tuto předešel na věčnost, domek č. 25 který koupil a používal ho co pazdernu na zpracování lnu a dům č. 82 ve Vysokém jenž při požáru města 1834 poslední dolů k návsi vyhořel. Josef Vodseďálek koupil 12. února 1857 od Jos. Kramáře usedlost č. 9 u Hajnů za 2940 zl. a č. 75 od něho koupil už 15. ledna za 2320 zl. Adam Vodseďálek č. 93 pocházející ze sklenářské větve téhož rodu od něhož zas koupil jeho č. 93 soused Frant. Žanta č. 15 a Kramář z č. 9 se usadil ve Zlaté Olešnici.
Nový majitel č. 9 byl vzorný hospodář, měl první ve vsi ruchadlo; usedlost hodně rozšířil přikoupením pozemku od č. 10 a na vysokém katastru, koupil a rozboural chalupy č. 7 u Chalupenských a č. 8 u Janoušku, dům č. 9 dřevěný a valně sešlý přestavěl 1866 od cihel napálených na pozemku po odklidném spáleništi domku č. 5 u Roztomilých, který první ve Staré Vsi vyhořel po pojištění a postižený Frant. Vodseďálek nic nedostal anžto to shořelo příliš brzo a smlouva nebyla ještě napsána, jen to bylo ořeknuté. Ono se tam těch cihel nadělalo více až z toho vznikli ty důli dnes zarostlé olšemi a jasany pod silnicí mezi č. 64 a autobusovou čekárnou. Josef Vodseďálek byl také v 60 tých letech starostou obce a umřel stár 64 let v roce 1892 od pádu s patra rozkrokem na žebřinu. Ženu měl Annu dceru Frant. Heváka č. 62 a měl syna Josefa nástupce a dceru Annu provdanou na Jestřabí. Josef Vodseďálek (II.) měl ženu Marii rozenou Janouchovou z Jestřabí a zemřel 1936 stár 85 roků a měl dceru Marii provdanou za Frant. Janouška z Lumky u Vojtišice jenž přesimuloval celou válku 1914 – 18 co choromyslný; syna Ladislava listonoše, jenž ze Staré Vsi první padl na stráži v Srbsku 1914; syna Josefa kupce v Tesařově, tehdy v Schenkenhahnu jenž se dal v roce 1945 odsunout co Němec; Bohumila a Karla kteří oba zemřeli v roce 1918 v říjnu na chřipku co vojáci na dovolené a jmenovaného už Františka. Adam Vodseďálek č. 75 zemřel 1905 stár 77 let co výměnkář u vnuka, syna své dcery Anny, Antonína Koldovského jenž hned jak děd umřel, č. 75 prodal a koupil si č. 1 s obchodem. Nový majitel č. 75 Koldovského švakr Frant. Housa z č. 26 zemřel 1922 od kopnutí koněm a od vdovy Barbory to koupila Lidmila žena Frant. Vodseďálka č. 23 jenž zatím už měl se sestrou Marii usedlost č. 9 od otce a č. 75 koupili roku 1936.
Ve Staré Vsi 9. ledna 1982
Dodatky k roku 1981¶
Před Vánocemi toho roku odvezli do nemocnice 78 letou vdovu Marii Kvardovou která se však již do vsi nevrátila nýbrž se usadila u syna Stanislava ve Vysokém čímž zůstalo č. 73 neobydleno. V tom roce zemřela Marie Jandová č. 96 jejíž manžel Jos. Janda poslední svého rodu ve vsi, umřel 28. února 1968. Rod ten nebyl ve vsi příliš dlouho a přišel sem první z nich Ignác (Hynek) Janda narozený 1782 z Jesenného z chalupy pod kolenem selnice pod hořením jesenským mlýnem co jsou před okny v háji ty haldy po někdejším dobývání železné rudy. Byl truhlář a přiženil se sem 1800 k Marii dceři Václava Pátka č. 13 a na 1/2 Pátkova gruntu kterou ona od otce ujala vystavěli 1817 dům č. 80. Jejich děti byli: Vít nástupce na usedlosti č. 80 a truhlář, Josef jemuž koupil otec od švakra Frant. Pátka vedlejší udeslost č. 13, Václav a Jan truhláři ve Vysokém, Čeněk pekař v Loukově č. 29, vzorný, Podkrajským úřadem chválený představený (starosta) u něhož rodiče v 50 tých letech umřeli a nejstarši Ignác na Muchově u Loukova a dcera Anna jenž zemřela svobodná v 61 letech.
Vít Janda měl ženu Anežku dceru Václ. Chvaliny z Rybnic č. 53 jenž se po jeho smrti provdala ještě za vdovce Frant. Nováka č. 76. Syn Frant. Janda rolník a truhlář, byl asi třikrát starostou obce a syn Josef Janda usadil se ve Vídni. Mezitím vedle na č. 13 Jos. Jandovi nevalně se vedlo; sešlé stavení dřevěné rozbourav, stavěl nové zděné přičemž ho bratr Vít přijal na bydlení a pro všechny připady mu dal do Pozemkových knih vtělit na č. 80 právo bytu a držení jedné krávy do vystavění vlastního obydlí. A co teď Josef Janda udělal? Rozestavěné stavení prodal Frant. Šaldovi z č. 3 a otravoval v č. 80 ještě bratrova syna. Se švakrem Koldovským ze Stanového č. 45 měl soud o její věno dosti značné, ktrýž jsa dosti neopatrný, nedal si na ně vystavit kvitanci a sestra jsouc mužem přinucena, odpřisáhla na své zdraví do roka a do dne, že nic nedostala ale dělala si z toho výčitky svědomí a také do toho roku umřela. Po její smrti se Jos. Janda oženil podruhé s Annou dcerou Jana Nováka č. 55 sebe o 27 let mladši. Sám teď dělal čeledína, na poli a rozvážel chleba u Jana Šmída č. 41 až do vyhořeni mlýna 1892. Syn Josef sladovnický umřel dosti mladý. Po smrti Jos. Janda st si myslela vdova, že by si hospodář Frant. Janda jenž byl zatím vdovcem, mohl vzíti ji, ale on už zůstal vdovcem a tak musela, poněvadž právo bytu bylo jen na zemřelého, do svého, zatím zděného č. 55. Frant. Janda měl za ženu Annu dceru Josefa Slavíka z č. 85 (ne z č. 48?), v č. 63 a měli děti: Františka továrního úředníka v Chrudimi, Josefa nástupce na č. 80, Ladislava ruského legionáře a plukovníka dělostřelectva, dceru Bohumilu provdanou prvně za Jaroslava Koldovského č. 16 a po jeho sebevraždě utopením někde u Žitavy, za učitele Koptíka ve Vysokém, dceru Marii provdanou za Josefa Róna u nemocnice ve Vysokém a dceru Annu svobodnou. Hospodářství znamenitě rozšířil tím že plativ švakru Jos. Slavíkovi studie, převzal jeho usedlost č. 63 u Holanů a níže: dům, stodolu, kus pole u domu a jeden malý kousek za Vrchy prodal Ludvíku Liškovi z č. 11; jeden kus pole za Vrchy Jos. Večerníkovi č. 20 pro jeho syna Antonína v č. 66, ostatní si ponechav a při rozprodávání usedlosti č. 13 Hospodářskou záložnou, koupil jeden kus pole v Končinách. V 90 tých letech měl spor s Frant. Šaldou č. 13 a to že při rozmíření pozemků bývalého gruntu Pátkova, octla se stodola č. 13 před okny stojící, na pozemku č. 80 a c k okresní soud ve Vysokém přinutil na Jandovou žádost Šaldu odstranit jí z něho a tak ji postavil z druhé strany domu tak, že struha jíž šla voda k Sedlákovem (č 15, 16, 65 a 93), tekla pod stodolou. Připomenouti dlužno že jeho bratr ve Vídni jsoucí Jos. Janda měl za ženu Pavlu dceru Samuele Grünbergra vysockého Žida. Frant. Janda umřel 1921 stár 71 let a usedlost po něm ujal syn Josef Janda, první rozvedený ve vsi, jehož druhé ženy otec Jos. Plucha z Maříkova přestavěl dosud dřevěnou Vítem Jandou 1865 postavenou pazdernu, na zděný domek, který vystavěl zedník Jindřich Matura st č. 78 a který si vzal Janda zpět a který se vdově po něm, po vyhoření č. 80, hodil.
V roce 1981 zemřel též Jiří Čermák č. 93 jeden z nejstaršího staroveského rodu jenž byl nejdříve u Čermáků, to je u dnešní zvoničky a to v dnešním č. 22 odkud koupil v roce 1610 Petr Čermák v dolním konci vesnice grunt od Matěje Brouka grunt jenž od té chvíle až do dneška nazýván už
Petrovo. 1654 měl Petrovo s dnešním domem č. 35 Petrův syn Matěj Čermák a po jeho smrti 1689 ho ujal tohoto syn Daniel Čermák přesto že podle poslední vůle ho měl ujmout syn Mikuláš Čermák jenž se ho však zřekl a vystavěl si nejdřív na ukoupené obci roku 1708 dnešní chalupu č. 14 a později si koupil chalupu č. 32. Daniel Čermák rozdělil statek dvěma synům a to Adamu Čermákovi 1/2 s domem č. 35 a Danielovi Čermákovi jenž si na své 1/2 vystavěl dům č. 36, vyhořelý 1907 Josefu Slavíkovi. Od Adama Čermáka koupil 1/2 jeho polovice bratr Václav Čermák jehož syn Josef Čermák se přiženil do č. 34 k Marii dceři Pavla Vodseďálka a ujal 1/2 Vitošova gruntu se stavením, zatím co druhou 1/2 z téhož gruntu bez stavení ujal manžel druhé Vodseďálkovy dcery Veroniky Václ. Polouprutský č. 15 na kteréž polovici vystavěl jeho syn Jan dům č. 73. Josef Čermák č. 34 byl rychtářem v době zřízení Josefínského katastru 1787 a za něho přišly na Semilské panství brambory jichž dostal každý rychtář do kapsy s nařízením je ve své vesnici rozpěstovat. Po Josefu Čermákovi měl Vitošovo syn Václav Čermák jenž měl za ženu Annu dceru Havla Šmída č. 40 doleního mlynáře a měli děti: Josefa nástupce, Václava jenž umřel doma svobodný na 51 letech, France truhláře a chalupníka č. 47, Antonína jenž uprchl před vojnou do Polska, Pavla chalupníka č. 42 a dceru Annu provdanou za Jos. Heváka č. 20. Pavel Čermák měl za manželku Františku dceru Frant. Zemana č. 84 a koupil si od Víta Prázlera chalupu č. 42 kterou potom jeho syn Jan Čermák prodav Ant. Skrbkovi od Kalců z Roztok, koupil od Josefa Slavíka 1/2 usedlosti č. 85 čtvrt to gruntu Vláškova zatím co druhou 1/2 té usedlosti po zemřelém Ant. Slavíkovi zdědila sestra Anna provdaná za Josefa Čermáka č. 34. To bylo v 60 tých letech a č. 85 bratranci dlouho neměli. Koupili ho od nich majitelé druhé polovice Vláškova bratří: Frant. a Jos. Slavíkovi č. 48 na ten způsob že Frant. zůstal v č. 48 a Josef se nastěhoval do č. 85 zatím co Čermáci si koupili v Roprachticích a sice; Josef půlstatek Burdýřovo (dnes Pičman) které i s druhou polovici patřívalo ještě s dalšími třemi roprachtickými grunty k panství Jilemnickému. Tam se Čermák dočkal toho, že mu syn nástupce zemřel, vdova po něm se znovu vdala a on byl na výměnku u cizích. Jan Čermák koupil usedlost č. 243 u níž sešlé dřevěné stavení přestavěl od cihel ale nějak si při té stavbě ublíživ, pomýšlel na hospodaření na něčem menším. A tak se dohodli se švakrem Frant. Žantou ze Staré Vsi, že on půjde na jeho do Roprachtic a Čermák zas na Žantovo č. 93 do Staré Vsi. Mělť Jan Čermák za manželku Anežku dceru Frant. Žanty č. 15. Roku 1877 Jan Čermák umřel a majitelem usedlosti č. 93 se stal jeho 13 letý syn Josef s výměnkem pro matku ale s doložkou že v případě znovuprovdání, výměnku pozbývá. Bylo jí 33 let, kdežto zemřelému bylo 35 a hospodařila za Josefa matka do jeho plnoletosti tenkrát na 24 letech, když si odbyl vojenskou službu u dragounů v Praze a přikoupila dva kusy pole a dva dílky louky na Vršťalově završí od bratra Antonína Žanty jenž měl ten čas 1/2 usedlosti č. 94. Josef Čermák byl vzorný hospodář, přistavěl nový chléb, roku 1910 novou stodolu první ve vsi taškami krytou jenž byla pýchou né jen jeho ale celé vsi, doposud mělo č. 93 společnou stodolu s č. 15 kde byl první žentour ve vsi, a za I. republiky přistavěl i domu. Ke konci 90 tých let došlo mezi Čermákem a jeho sousedem a strýcem Josefem Žantou k neshodám, pranicím a soudům tak až soud rozhodl že musí jeden od druhého koupit a jeden se odtamtud vystěhovat. A tak ustoupil Žanta jemuž se naskytla ke koupi ve Vysokém usedlost č. 60 zvaná Pohlovo a č. 15 od něho koupil Josef Čermák jenž ho zas zrovna prodal mladšímu bratru Františkovi ženatému se sestřenici Pavlou dcerou Frant. Žanty z Roprachtic č. 243 ale rodačkou ještě v č. 93.
Josef Čermák jenž měl za ženu Karlu dceru Jos. Žanty ze Stanového č. 39 a měl dva syny: Františka nástupce a Josefa. Starší Josef geometr zemřel co praporčík ve vojenské službě v Chelmu v Polsku z jara 1918 kam mu jeli otec s nevěstou Boženou Šádkovou z Vysokého na pohřeb, ale přijeli pozdě. Mladší František sloužil co vojín už jičínského pěšího pluků č. 74 u toho praporu jenž byl v Sarajevě v Bosně a byl tam zrovna ten čas a na těch manévrech kdy došlo k tomu zavraždění následníka trůnu v červnu 1914. Potom byl v Srbsku raněn, uzdravil se a po Novém roce 1915 poslán proti Rusům kde se brzo dostal do zajetí z něhož se vrátil až koncem roku 1918, aby ještě posloužil nové republice. Josef Čermák přikoupil ještě kus pole na za Trhovicí od č. 83 ale když se mu naskytla příležitost a Ant. Koldovský ml. začal rozprodávat usedlost č. 75, koupil od něho kus pole za Trhovicí a to pole dříve jmenované prodal zase zpět k č. 83 Oldřichu Vodseďálkovi. První secí stroj ve vsi měl rovněž Josef Čermák a i první vyorávač bramborů, ale ten dohromady s bratrem vedle a s Fr. Jandou. Roku 1910 kdy koupil Jandův švakr ing Josef Slavík dům č. 98 v němž byla pekárna, navrhl staroveským zemědělcům, že by než on přijde do důchodu, mohli si dávat obilí jenž šlo špatně na odbyt semlít a v jeho domě spéci na chléb. On se ženou bydlel na Královských Vinohradech a zde býval jen o prázdninách. A tak tehdy byl Josef Čermák zakladatelem Pecnářského družstva pro Starou Ves a okolí u něhož byli mimo většiny staroveských i zemědělci z Roprachtic a ze Stanového a zaniklo až v roce 1923. I na Spořitelním a záložním spolku (neboli Kampeličce) pro Starou Ves a okolí jenž měl svou místnost v č. 39 u Václava Večerníka, měl zásluhy. Frant. Čermák oženil se v srpnu 1929 jsa stár 37 let s Amálii dcerou Josefa Hladíka z Vysokého č. 92 které bylo 21 let, ale oba její rodiče byli ze Staré Vsi a sice, otec z č. 52 a máti Polouprutská č. 28 a mladá Čermáková vyrostla vlastně u děda ve Staré Vsi v č. 28. Roku následujícího se jim narodil syn Jiří a v březnu 1948 Čermák o Amálku přišel, když vybírala vejce ve stodole na patře kde jim slepice zanášela; nad mlatem neměli přibita prkna a ona stoupla na jedno jenž nebylo koncem na trámě, jsouc těžkou, zváhla ho a spadla s ním na mlat hlavou na konec nápravy vozu jenž tam byl. Tu stodolu jenž byla pýchou jeho otec Čermák když došlo na kolektivisaci vesnice, vyhodil komusi do Jilemnice na stavbu domu a synovi jenž mu u toho domlouval, řekl „a co bych měl já?“ A bylo to za pouhých 5 000 Kčs. Pod stodolou měl stáj pro koně na níž si vypůjčil cihly od Bohumila Machačky z Vysokého jemuž je neoplatil, ani nezaplatil takže ten nechtě o své přijít, musel si je vybourat a odvozit. Jinak, starý Čermák měl koně akorát když něco stavěl, na svážení materiálu a jak ho na tohle nepotřeboval, mělo voli. Ale mladý měl koně. Frant. Čermák byl velký obdivovatel Hitlera a německého pořádku v čemž s ním basoval jeho tehdejší čeledín Karel Slavík z č. 53 tak až i mámu zkazili která prohlásila „ach jak jsem ráda že náš Franc umí německy; jak říká náš Karel, že se budou jednou mladí stydět za to jakou divnou cikánskou řečí to dědek s bábou mluví“. Zato starého Josefa Čermáka nepředělali; ten říkal „já v tomhle nevidím nic dobrého a oni ho (Hitlera) nemohu nechat, za co by svět stál?“ Ten rok planetou neboli vládcem roku byl Mars neboli Smrtonoš jenž přináší s sebou následující počasí. Jaro mokré, studené s ostrými větry a mrazy ale nakonec s jasnými dny. Léto parné, horké, jarní dny ale přitom deště s hromobitím k posledku pěkné. Podzim suchý, před adventem málokdy padá sníh a kdyby i v říjnu mrazy byly, tak listopad bude snesitelný. Zima se studeným prosincem a lednem ale celá proměnlivá. Předpověď nebyla nějak pěkná ale skutečnost potom byla horší.
Rok 1982¶
Dne 5. ledna deštivo, hustá mlha, až tma a v noci špláchalo s větrem až podhánělo vodu pod krytinu do stavení; odpoledne kremace 91 letého Frant. Vodseďálka č. 75, s nímž se krom faráře Böhma, za ves a za hasiče rozloučil Frant. Svatý č. 14. 8. největší dosud mraz té zimy, za záclonami zamrzlá vnitřní okna, 9.10. mráz den po dni větší. 16. se ženil 33 letý rozvedený a vdovec Oldřich Hnyk traktorista z č. 1 s Helenou 20 letou dcerou rozvedené Heleny Dolenské č. 27. V neděli 24. oslavila vedoucí staroveské rozdělovny koral Eva Zemanová v Jesenném 50 let kterýž dosáhla 21. ledna. Oslava byla v domě Zemanových za účasti jejích navlékaček. 28. zemřel ve Vysokém č. 49 úředník výkupu, dříve Hospodářského družstva skladištního 64 letý Václ. Večerník ze Staré Vsi č. 9. Kremaci měl v neděli 4. unora přičemž se s ním rozloučil mimo semilskeho faráře čskoslovenské církve učitel v. v. Jos. Knob též jako se svým bývalým žákem. 30. přišlo zdražení masa, lihovin, rýže, rybyn, kuřiva, s čimž se lidé plašili už nějaký čas nakupujíce to. Úměrně ke zvýšení cen, zvýšil také stát důchody přestárlým. Byly s tím dlouho ležicím sněhem a površkem na něm obavy o osud ozimů a včelaři měli starost o svá včelstva na něž přicházela nemoc zvaná varrasna (varroáza). Ve Staré Vsi byl jediný včelař Ladislav Ducháček č. 49. Ten čas to bylo tak sorganisováno s chlebem, že ho vozili nejen z Jablonce nad Jiz odkud ho vozit měli, ale: z Lomnice, Semil, Jičína, Trutnova, Hradce Kralové a Bílé
Třemošné. 8. unora odzvonil Jos. Babec č. 25, 78 letému Františku Štěpánkovi z č. 96 na zprávu kterou přinesla Milena Vitvarová ze Sklenařic k Lidmile Vodseďalkové č. 75, že týž v nemocnici zemřel 5. t. m. mu přišla říci nějaká pracovnice sociální péče ze Semil, že jeho žádosti o přijetí do domova důchodců je vyhověno a obratem přišla zděšeně do č. 14 kde se předtím ptala, kde bydlí, že ho našla potlučeného a nemluvícího ležet na zemi. Albrechtovi č. 65 telefonovala pro dra Kavána jenž zjistiv ochrnutí pravé strany těla, dal ho odvézt do nemocnice kde týž přišel k řeči ale zatím ještě nezemřel. 13. se narodila Jana dcera ing. Pavla Svatého předsedy Občanského výboru. 19. se v dolenci ukázal špaček. Přesto že byl površek, břehy začaly vytávat, ale jinak bylo snėhu ještě mnoho. 22. v bývalé škole hasičská schůze s 8 účastníky stran prohlídky komínů a plesu jenž určen na 20. března což bylo už v postě kdy takové zábavy dříve ani být nesměly. Že silnice celou zimu protahovali, tak se z ní 20. na Matěje již prášilo. 27. odpoledne odbývaly tu prohlídku komínů tři dvojice a to Václ. Šída a Vladisl Polouprutský ml., Vlastimil Albrecht a Jiři Čermák, Otakar Polouprutský a Jarosl Večerník. Poslední týden unora zemřel v Brně 23., 62 letý staroveský rodák jenž jsa zahradník, přiženil se tam do něčeho svého řemesla. Byl syn Jos. Palasa č. 33 jenž roku 1930 maje na smrt nemocnou ženu, předešel tuto o týden oběsiv se na nádomí zanechav tu tu umírajíci, toho tenkrát 12 letého synka a starého otce jenž to měl synovi velmi za zlé ale potom to udělal také. A že takový dědic hospodařiti nemohl, dán na učení zahradnictvi a usedlost pronajata a nájemce by ji byl koupil ale Palasův tchán ji procenil podle Moravy a tak jim to zůstalo a že střechou domu teklo, dopadlo to tak, že z toho pošla bouračka. A stodolu, která byla z roku 1901 koupil od Jos. Palasa Václ. Žitný a postavil ji u svého č. 27 zbourav po Housech starou roubenou stodolu. První z toho rodu, Jos. Palas, koupil půl usedlosti č. 33 po roce 1850 od Václ. Nováka a byl od Křižků z Roprachtic a měl proto příslotek „Křížek Nováků“. Měl syny: Josefa nástupce, Petra jenž vyučený pekař a starý mládenec nakonec se opíjel a chodil po žebrotě maje v č. 33 byt do oženění a umřel za války po roce 1914 když nebyla kořalka a nejmladšiho Františka klempíře jenž spáchal sebevraždu utopením co dragoun v Terezíně.
Druhý Jos. Palas měl syna už zmíněného a dcery: Františku provdanou za Ant. Junka z Helkovic ve Vysokém a Annu provdanou za Jana Duchačka ve Zlaté Olešnici. Josef Palas (III.) měl mimo syna Josefa zmíněného už zahradníka ještě dceru Marii jenž zemřela 1929 sedmiletá což byl tehdy pro rodinu velký zármutek a matka k ní chodila denně kvečeru na hřbytov a lidé mysleli, že si s tím zkazila zdraví, když se tam máchala i v zimě sněhem. Kolik mlh v březnu, tolik lijavců v roce a ona byla už 1. hustá mlha až tma a pršelo; 2. po ranní kráse se zamračilo a v 10 hod se začal hrnout sníh že ho bylo v poledne zas jako v nejhorši zimě když už předtím ho mnoho stálo a také mnoho ledu bylo; 3. přes noc mnoho mokrého sněhu připadlo a v noci byla ta spousta sněhu všecka na vodě. 11. umřel v jilemnické nemocnici Frant. Štěpánek, tentokrát doopravdy, a Babec mu zvonil ještě jednou. Na kremaci se tentokrát nejelo do Semil, rozloučili se s ním ve Vysokém. Poslední věci člověka mu neobstarávala rodina nýbrž hasiči a zůčastnili se jak sklenářští tak staroveští. Bylo to 18. odpoledne a promluvu měl Josef Tomeš ze Sklenařic. 19. na Josefa kteréhož jména to bylo 6 občanů, co bylo vytálé, zapadlo zas sněhem. 20. večer hasiči pořádaná vydařená Sousedská veselice na níž hráli vysočtí hudebníci. 21. na první jarní den odpoledne zemřel v jilemnické nemocnici 75 letý Frant. Knížek zemědělský důchodce z Vysokého jenž poslední měl na vysockém hospodářství Státniho statku koně a obdělával s ními důchodcům záhumensky. Roku 1930 po sebe vraždě Jos. Palasa pronajal jeho usedlost č. 33 ve Staré Vsi a když se potom s mladým Palasem neshodli s cenou při koupi té samé, najal Knížek usedlost č. 80 Josefa Jandy jenž se v roce 1945 se svým chráněncem Ladisl Jandurou odstěhoval do od Němců opuštěného pohraničí a svůj nemovitý majetek tu pronajal se slibem prodání a tak Knížek tam pořídil nová kamna a postavil stáj pro koně. Ale Janda s Jandurou v pohraničí neuspěli a museli se 1948 vrátit ale že přestože museli oba do vězení, měli jako komunisté takové zastání, že nejen že musel Knížek z č. 80 pryč, nýbrž nedostal ani nic za ta kamna a stáj s odůvodněním, že to nemusel stavět. Když potom ještě tehdejší staroveské obecní vedení zmařilo Knížkovi přestavbu domu č. 74, zakoupil si ve svém rodišti Vysokém č. 74 až na stodolu zboural. Že byl Janda komunista přesvědčením tomu nikdo nevěřil ale také se to brzy ukázalo. 27. odpoledne za překrásného počasí kdy bylo až horko, byl Knížkův pohřeb na hřbytov kde se s ním rozloučili: za Vysoké Stanislav Haas a za Státní statek Ladislav Metelka Kaplický ze Sklenařic za velké účasti lidí. Sníh už byl pryč ale na hřbytově ho bylo jako v polou zimě. 28. na Smrtelnou neděli kdy zas začal Letní čas, navečer jednou silně zahřmělo. Lidé rozhrabovali krtičiny jichž bylo neobyčejně mnoho. Mnoha občanům se nezamlouvalo že Karel Novák č. 13 rozbourav svojí roubenou stodolu, dříví s ní prodal, vymluvil na Státním statku dvě Jandovy břízy v zatáčce cesty mezi spáleništěm č. 80 a pazdernou (č 96) kterejmžto mohutným stromům to tam velmi slušelo. Marie Kvardová která se po pobytu v nemocnici odstěhovala k synům do Vysokého, se zas před Velikonoci vrátila do č. 73 do Staré Vsi. Připomenuti dlužno že staroveský dolenec asi za 20 let neobyčejně zpustl a propadl lesu a to už Kostnicí počínaje. Kříž z roku 1809 postavený Jos. Polouprutským č. 20 na místě kde jeho otec František jda z hořeního mlýna s chlebem na Staré cestě, umřel, který byl ze silnice dobře viditelný maje pole pod sebou i nad sebou, nebyl už s roští ani vidět. Spáleniště toho hořeního mlýna č. 41 nebylo též k najití pro stromy a našlo se konečně podle toho že v něm byla hromada plechovek a střepů snošených tam z celého dolence a možná i z Helkovic. Zbořeniště č. 39 (Smetalovo) rovněž bylo celé v roští a našlo se jen podle lípy jenž čněla nad tím roštím. Spáleniště č. 38 a zbořeniště č. 90 bylo také zarostlé. Ještě že č. 58 se postavil znovu a ze stodoly č. 42 byla také předělaná nějaká rekreace. Ono i výše ve vsi toho hodně pustlo. Tak zbořeniště č. 51 (bývalý chudobinec) a č. 52 z něhož zbývala stodůlka, bylo také už v háji. Za stodolou č. 12 kde bývala družstevní slepičárna také celé pole zarostlo březím. To jaro
koupili manželé Miloš a Marie Hejdukovi z Prahy 3 Vinohrady Čáslavská 6 spáleniště č. 80 u Jandů od manželů Ladislava a Miloslavy Svobodových rovněž z Prahy. Všichni to kupovali pro stavbu a nestavěl žádný. 1. dubna po hrozném mraze krásně kterýž den nastoupil činnou vojenskou službu Josef Polouprutský ml. č. 19 v Chomutově. Státní statek nevěda si jiné rady s balíky slámy ve své staroveské stodole, nedal je zaorat, aby se uplatnili co hnůj, ale dal je dovézt do Končin do Vršťalova bahna. 6. po přimrazku krásně, na den horko a okolo slunce byli dva kruhy. 7. byla Škaredá středa opravdu škaredá a po poledni na severu silně zahřmělo; na Zelený čtvrtek navečer zas zahřmělo počemž přišla dlouhá přeháňka s kroupami až bílo udělalo; na Velký pátek stojatá voda zmrzla, bílo a sníh padal dál; na Bílou sobotu bylo ještě hůře a Velkou neděli jako o Vánocích a v pondělí spíše hůře. 9. přišla zpráva že v Rokytnici v domluvě důchodců umřel náš občan 78 letý Vladimír Šalda č. 72. Pohřeb měl 15. odpoledne na vysocký hřbytov za velké účasti lidí jichž mohlo být více nebýt to spletené protože se myslelo že bude až druhý den. Krom katolického faráře se s ním rozloučil za Státní statek pěknou promluvou Jindřich Matura. Sníh se trousil ještě 19. když předtím 5. kvetly sasanky a petrklíče a létali čmeláci a vosy a i slepýši se objevili. Toho 19. pondělek to po Pravodní (?) neděli býval ve Vysokém první výroční trh čili lidově jarmark. 21. Státní statek smykoval a vláčel pastviny a 22. začal s jarním setím. 24. na úklid okolo školy přišli 4 občané. 26. večer hasičská schůze se 7 účastníky v níž se jednalo i o tom kam umístit rozdělovnu koral kterou Jaroslav Vacátko ze svého domu č. 18 vypovídá? 27. mlha a sníh se hrnul jako v zimě že na 100 kroků vidět nebylo a ve stínu nestál celý den. Říká se „co duben zvelebí, máj zahubí“, a tak ten rok máj neměl co hubit poněvadž duben nezvelebil vůbec nic, spíše ještě zhubil sám. Argentinské vojsko obsadilo nějaké ostrovy dosud patřící Británii a začali se o ně prát což se projevilo na objednávkách korál. To jaro zůstalo hodně luk neuhrabaných protože následkem toho dlouhého sněžení, bylo dlouho mokro že zatím zarostly krtičiny a staré listí travou. Brambory, co už nebyl zvířecí potah, se sázely všelijak a to buď že se znamenáčem na dělání řádků pro hlavatku a dumliky nadělaly čáry, na které se brambory nasázely a rýčem se to zarylo, nebo se mezi řádky bramborů protáhlo lidským potahem rádlo jímž se dříve dělali brázdy zvířecím potahem a tak se nasázené brambory zahrnuli hlínou. Více se to dělalo tak že se u traktoru přidělaným zařízením nadělali brázdy, do nich se to ručně nasázelo a to se potom tím samým projelo mezi brázdami čímž se nasázené brambory zahrnuli hlínou čímž ale zrovna vznikly brázdy což dříve při dobytčím potahu nebylo a také se tento nový způsob nedal vláčet aby se vzešlý plevel zahubyl. A tímto novým způsobem nasázel Vlastimil Albrecht v neděli 9. května brambory nejen sobě ale ještě asi 10 jiným záhumenkářům a jemu samému na Vrších na Vítově nasázené brambory potom prasečila divoká prasata. 1. května ráno důkladně bílo a sníh se hrnul dál takže ani ten den nestál, následkem čehož byla slabší účast na prvomájových oslavách a ještě 2. se trousil sníh celý den a bylo bílo a 3. byl starý sníh už jen v háji za stodolou č. 77. 6. státní statek dosil. 8. po mrazech krásně, javory zelené a břízy rozpouštěly; v neděli 9. zamračené, jen spustit dešť ale přesto že už stříkalo, odložilo ho až na noc takže nechalo sázet brambory. 8. večer po západu slunce pobyla krátce severní zář. 10. začal Státní statek sázet na Vláškově brambory a staroveský kravín počal pásti; navečer toho dne kdo byl na vrších při západu slunce, viděl že když klesalo k obzoru clonou mraků které nahoře
jsouce hustší, zakrývaly asi 1/8 slunečního kotouče a co viděti bylo, vypadalo (obrázek) a v té podobě slunce zapadlo. 12. se velmi pařila země; 13. přiletěly vlaštovky; 15. rané třešně v plném květu a pozdní začínaly a prvně se ozvala kukačka. Jos. Janoušek první ve vsi síkl trávu ke krmení; 17. hrušně a slívy v plném květu; 18. ve 4 hod. ráno důkladná bouřka s důkladným lijákem; 20. začínaly jabloně kvést. Tráva po těch deštích velmi rostla a Státní statek měl nade vsí na Krčovském nádherné žito. 22. odpoledne zabil pod domem Jaroslav Večerník vidlemi tchoře. 27. Jos. Janoušek první ve vsi začal sušit seno a hned po něm Jos. Babec č. 25 ale ten neměl sušit co. 28. překrásně až parno a v 16 hod. se zamračilo až byla tma z čehož přišla důkladná bouřka s dlouhým lijákem a kroupami až květ a listí ze stromů otlouklo a v Roprachticích bylo hůře. 29. po bouřce zima kterýž den 12 dobrovolných pracovníků dopoledne a 5 odpoledne vyčistilo nádrž pod školou a 8 zdejších důchodců bylo ve Vysokém zadarmo v divadle a dovezli je a odvezli. 30. Svatodušní neděli nebylo ani mráčku a po přimrazku překrásně a v pondělí až žár; tráva neobyčejně vyrostla a už všecka kvetla. Jak přišel červen začali žáry a také začala většina lidí sušit seno a bylo též neobyčejně dohledno (daleko vidět). Zároveň se záhumenkáři začal 1. sušit i Státní statek. To žárové počasí přes bouřky bez deště trvalo téměř až do 12., na Medarda nepršelo ale rosilo hned druhý den což se hodilo Jos. Babcovi z č. 25 jenž měl téměř vysušeno „mohli jste sušit jako já stačilo jen poséci a uschlo samo bez obracení a to jste váhali a teď vám to shnije“ ale to neřekl že nemusel obracet protože skoro žádnou trávu neměl takže nebylo co síci a když to pozaschlo, obracet tím méně, a ono odpoledne bylo hezky dál. 11. odpoledne zemřel náhle v jilemnické nemocnici 71 letý Oldřich Vodseďálek z č. 83 akademický malíř bytem v Praze 4 Podolí jenž namaloval mnoho krajin s Vysocka. Rodák byl ze Stanového z části obce u olešnického potoka kde pod dnešní silnicí stáli dva domky ještě za I. republiky a kde se u mostku nebo také u Mandy říkalo a odkudž byla jeho matka. 12. ve 4 hod. odpoledne se rozpršelo čímž byla situace zachráněna neboť po vysečení žádná otava nerostla ba naopak zemi vypalovalo a kde bylo slaběji, vypalovalo ji i v trávě a tráva usichala a tak teď potom dešti sázeli lidé hlavatku a jiné podobné a 13. v neděli odpoledne bouřka při níž v Hořenci (hořením konci vsi) něco krup spadlo a 23. jich spadlo více. 18. po polední kremace Oldřicha Vodseďálka na níž bylo lidí zrovna moře Podle pranostyky „netřeba o dešť prositi, přijde jak začnem kositi“ začalo být deštivo zamračené až tma a zima; tráva zralá, dešti přilehlá se špatně síkla a 21. první letní den se sice celý den mračilo ale nechalo sušiti uzralá tráva neobyčejně zrezavěla a přes ty deště se v ní nalíhla spousta mravenčáků.
27. čtvrtou hodinu ráno důkladná bouřka s důkladným dlouhým lijákem jenž až cesty probíral. Lidé se plašili s tím že nebude cukr a snažili se ho si co nejvíce nakoupit. K 1. červenci bylo ve Staré Vsi krom toho co měl Státní statek: slepičí drůbeže 178 kusů z čehož 167 slepic a 11 kohoutů, 10 koz, 1 kráva, 1 jalovice a 7 integračních býčků. 3 z těch integračních býčku měl Jiří Ende v č. 1, Státní statek mu dodal 4 ale jeden to dlouho nevydržel; mělť je ustájené v bývalé králíkárně po Jos. Kovalském u níž spodek prokopal, aby se mu tam vešli a byla otázka, kam poteče hnojnice když příkopem silnice teče voda z pramene před č. 1 kteráž někdy tekla do studny domů č. 15, 16, 65 a 93 a do hasičské nádrže před č. 65, a která v přítomné době podtekouc u č. 11 silnici, tekla přes cestu do potoka a do té vody musela hnojnice natéci a to bylo blíže než jiná hospodářství stíhána zákazem pronikání hnojnice do země kvůli semilskému vodovodu. 1. července ráno zima, mraky se honily po obloze a vydrželo to bez deště kterýž den se zastřelil 56 letý vedoucí prodejny stavebniny ve Vysokém č. 60 Frant. Žanta potomek staroveských Žantů z č. 15 a sice koupil usedlost č. 15 ve 30 tých letech minulého století Frant. Žanta ze Stanového z č. 26 (z chalupy zvané u Přidanů pod Zemanovým statkem č. 25 proti škole) a měl 2 syny: Frant. v č. 15 Antonína
nejprve v č. 67 a později v č. 14 jehož syn Antonín byl profesorem v Telči na Moravě. Po Františkovi v č. 15 syn Josef jenž se zakoupil ve Vysokém. Od 7. začali zas žáry až se hlava točila a když jiní dosoušeli seno, Janoušek a Babec u zvoničky už sušily otavu s tím rozdílem že Babec neměl co. 10. Jarmila Babcová č. 26 ukončila studium na strojní fakultě Vysoké školy strojní a textilní v Liberci a byl jí ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci udělen titul strojní inženýr. 11. staroveská Národní pouť tentokrát bez taneční zábavy ale s Československou mší odpoledne ve škole. Lípy v plném květu. Ten čas byly cesty a volná potřebná prostranství okolo kravína vyasfaltovány, což velmi slušelo ale mimo toho bylo všecko ostatní zarostlé bodláčím, lebedou a jiným plevelem nad výšku člověka že se tím projít nedalo. Také hnojnici vsakující do země což se blížilo jedním směrem k č. 95 a druhým k Vršťalově cestě a tím k č. 20 a 94 se snažil Státní statek to páchnoucí bahno zachytit trativodem. Na jaře t. r. koupil Frant. Sova z Prahy 1 v předpolí od Boženy Koublové č. 54 v zastoupení jejich dětí co majitelů dům č. 48 u Vlášků bez stodoly prý za 7 000 Kčs a potom se prodávající vyjádřila že to neměla prodávat že nemá ráda když jí někdo šlape po louce. U č. 48 byl chlév z kamene pod půlkou zadku a nad ním byla dřevěná komora a hned vedle ní druhý dřevěných chlév z něhož tekla hnojnice po zdi do toho chléva pod komorou, a ten hoření chlév dnes za chlév nepoužívaný a velmi sešlý podvážil nový majitel škvárovkami přibrav k tomu i hoření dveře do síně. Předek a vrch stavení byl z roku 1873 jak svědčil letopočet na přední lomenici, poslední toho druhu ve vsi ale psaný už latinkou a ne švábkou kdežto zadek zbýval ze starší stavby z roku 1703. Místo po zbourání č. 39 u Smetalu koupil od Jany Holé z Vysokého dcery zemřelého Bohuslava Večerníka č. 35 Zdeněk Danděra ze Sadské okres Nymburk pro znovuvystavení. V polou červenci kdy většinou dosušila seno, sušili již Josef Babec č. 25 a Jos. Janoušek otavu. 22. na Maří Magdalenu kteréhož jména tu byly tyto osoby: Marie Marková č. 6, Marie Janoušková č. 9, Marie Šídová č. 9, Marie Šídová ml. č. 9, Marie Pikorová č. 71, Marie Polouprutská č. 19, Marie Babcová č. 26, Marie Večerníková č. 20, Marie Večerníková č. 35, Marie Nováková č. 43, Marie Kvardová č. 73 a Marie Kobrová č. 77 bylo skoro zamračené a žár a odpoledne v dálce na východě bouřka. 26. na Annu kteréhož jména tu byly dvě osoby a to Anna Babcová č. 47 a Anna Nedorostová č. 94 bylo zamračené až tma, dvakrát porosilo a teplo nebylo. Více občanů začalo sušit otavu která schla tak že se mohla druhý den uklidit a ztrácela se stojatá. Nať u bramboru žloutla a vadla a listí na ledačems také. To léto bylo neobyčejně mnoho vos; v č. 17 a Frant. Lišky je měli dokonce na nádomí v prádelníku. Začal se projevovat nedostatek chleba jehož nemohli dosti napéci a ve vesnicích bylo o rekreanty více a to přinejmenším o 30 a vozili ho odkudokas dokonce i z Prahy. Jak začal srpen, začali žáry zrovna africké, otava se začala ztrácet a kosa při sečení po té suché zemi ramplovala jako po zmrzlém. Ti docela staří vzpomínali že 5. před 80ti lety, to jest před vysockou poutí ve čtvrtek 1902 odpoledne stihlo ves krupobití které ale nejvíce postihlo lány: Čermákův (u zvoničky), Vršťalův a Holánův a na Malé Straně Vodseďálkovo. Bylo před žněmi úroda t. r. pěkná v malé chvíli z ní nezbylo nic. Celé kusy ledu bez jediné kapky deště utloukly obilí do země a vymlátily rozsekali zelí a nať u bramborů takže se ukopalo asi co se vsadilo jenže malých a co se shrabalo košů mládičů otlučených se stromů a starší šindel na střechách protlučený a co ptáků se našlo ubitých. Obec se potom starala o slevu na daních na to neštěstí a bylo jí vyhověno ale jen v těch případech byl li postižený dlužen na což se vyslovil tehdejší starosta Ant. Koldovský „to bych se byl také o nic nestaral, oni pro to h…. dali“ a on sám měl za doli kus žita na který ani jedna kroupa nespadla. Listí na stromech žloutlo a opadávalo, nať u bramborů ležela sežloutlá, brázdy rozpukané a hlína jako popel. Že nebyla vláha, vykopávaly se staré vsaděné brambory celé a u nich narostlého nic
a nejen listnaté stromy ale i sem tam nějaký smrk usychal a to hlavně ten stoletý nad starou školou pod Jednotou do něhož minulý rok hrom uhodil. Potok skoro žádný netekl. Staroveské žně zahájil 16. sečením ovsa na záhumence Jaroslav Večerník s dcerou a Státní statek je zahájil žnutím ječmena nad Kalifornií dne 18.
U bramborů neobyčejně tvrdo takže je obyčejnou motykou neukopal, to musela být kohačka neboli poseční a ještě řádně ostrá. Jediný staroveský včelař Ladislav Ducháček omezil pro nemoc a neschopnost svoji zálibu na 4 včelstva. 23. začal Státní statek žnout vydařené žito nade vsí mezi Krčovskou cestou a rozstockem a 24. na Bartoloma 4 tou hodinu ráno popršelo a že zem byla tak přeschlá, ani do ní voda nevnikala a stekla a nebo stála navrchu a krtci pokud někde tu tvrdou zem zmohli a to bylo většinou u štěpu, že se zalévali, vyrývali navrch hlínu suchou jako prach. 28. se vdávala rozvedená Naděžda Hájková č. 10 za kohosi rovněž rozvedeného jehož jmeno kronykář nezvěděl, anžto se na to ptala kronykářova dcera její matky a ta jí odsekla „nemusíš všecko vědět“.
1. září dál krásně kterýž den začal nový školní rok a ze Staré Vsi do vysocké školy chodilo následujících 7 žáků: Marie Šídová č. 9, sestry Vlasta a Stanislava Haasovy č. 65, bratří Vlastimil a Michal Volmutové č. 79 a Pavel a Věra Vodseďálková č. 15.
5. semilském posvícení vysocký Státní statek dožal; tentýž zrušil ten podzim za Vrchy cestu tak zvanou Čermákovu to je od zvoničky pro č. 22, 23, 75 a 84 a Vršťalovu pro č. 20 a 94 a při té druhé zoral a zasil louku pod polem kterouž tam soukromý majitel založil proto že na poli u lesa obilí špatně odkvetalo a zůstávalo hluché to jest bez zrní. 7. kdy bylo staroveskému kronykáři 78 let, po noci s bouřkou při níž skoro ani nepopršelo, bylo více zamračené.
V neděli 12. o vysockém a třičském posvícení velmi červený východ a západ slunce a ty červený východy a západy slunce byly až do 16. Listí nepadalo jen s líp a bříz ale i s jabloní a jiných stromu. 16. opět žár kterýž den byly v Semilech kremace dvou bývalých staroveských občanek a to: Elišky vdovy po Němci popraveném Otakaru Novákovi č. 44 staré 82 let dcery Ant. Hlaváče z Roztok, zemřelé 11. září u dcery Jiřiny Hladíkové v Horní Rokytnici a 12. zemřelé Františky vdovy po Frant. Bouzkovi č. 51 stáří 91 let dcery Frant. Hladíka č. 52, zemřelé na Benecku. 17. a 18. kdy vysočtí oslavili 100 let trvání své školní budovy byl zas žár a zrovna tak v neděli 19. kdy se mnoho záhumenkových bramborů vykopalo ale přišlo se na to že tak špatné nejsou jak se ze začátku zdálo ale bylo místy na ruční kopání hodně tvrdo a následkem slunce speklých brázd, někde hodně zkažených ale byly čisté a nezahliněné. Státní statek 18. dokončil ozimou setbu a 20. začal sklízet brambory na staroveské Malé Straně a že byla hlína přeschlá, takže ani v zemi vlhká nebyla, prášilo se od mechanisace až na Hrubou Stranu na silnici.
25. se vdávala nejstarší vnučka staroveského kronykáře 26 let a mdr Jiřina Kudrová z Vysokého zubní lékařka v Českém Dubě za ing Zdeňka Macha z Valteřic, bytem v Českém Dubě. O půlnoci toho dne zas návrat k normálnímu času, to je, zas o 1 hod. zpátky. V neděli 26. o staroveském posvícení jenž bylo tentokrát bez muziky bylo zamračené a podymí. Ten rok nebyla koroptev k spatření a křepelka se rovněž neozvala svým „pět peněz“ nebo „pojďte žíť!“ mnoho jablek a slív a i hrušek pokud tyto byly. 1. října zamračené a dopoledne porosilo a 4. po prvním přimrazku krásně ale větrno a ten vítr byl až do 8. čímž mnoho ovoce spadlo. 7. v noci se blýskalo a 10. o roprachtickém posvícení byla krásná neděle.
16. na Havla se vdávala ing Jarmila Babcová č. 26 za Vladimíra Valentu. přišli rok prý Mudr., z Nové Vsi č. 6 Chotěšic a 23. se ženil její polobratranec Frant. Kobr č. 77 s Janou Janouškovou
z Buřan. Listí se stromů začínalo doopravdy padat a zelí celé léto ničemné se začalo po deštích s chladnem teprv teď mít k světu. 10. ten měsíc přestal Státní statek pásti. 28. po přimrazku překrásně a na obloze ani mráčku kterýž den před 60 lety večer byl Jaroslav Večerník zvolen ve schůzi obecního zástupitelstva na návrh Václava Večerníka č. 39 obecním kronykářem. 10. ten měsíc přestal Státní statek pásti ne pro zimu ale že už nebylo na čem. 31. o stanovském, helkovském a škodějovském posvícení bylo zamračené až tma kterýž den byla návštěva hřbytovů, ale pravověrní a důchodci šli až následující dva dny. 1. listopadu zamračené až tma a 2. krásně a až horko, 6. po prvním pořádném mraze při němž stojatá voda venku zmrzla, bylo krásně a ani mráčku a 7. o roztockém posvícení bouřlivým mrazivý vítr; 8. neobyčejně červeném východu slunce vítr dál, okna za záclonami prvně zamrzlá a 16. po důkladném mraze, že byla přízemní mlha, dělalo jinovatku; 17. prvně bílo a hned důkladně ale 20. už zas sníh stál a 25. měla Kateřina leto.
27. odpoledne byla v bývalé škole výroční hasičská schůze s 18 účastníky. 28. o vysocké pouti bylo zamračené, zima, tma a porosilo. Obyvatel č. 1 Jiří Ende stavěl novou dřevěnou stáj pro integrační býčky těsně u silnice jejímž příkopem tekla voda do vsi, což se nelíbylo těm jenž jsouce od potoka dál, museli vybetónovat dvořiště kvůli semilskému vodovodu. 30. zemřel v jilemnické nemocnici 74 letý Ladislav Ducháček č. 49 v 50 tých letech náměstek předsedy ONV v Roztokách u Jilemnice a teď jediný staroveský včelař. První týden prosince byl takový že byly mrazy a přimrazky a po nich krásné dny a že ale při zemi jinovatka z neodejité mlhy na stromech a všem jiném rostla, prorokovali lidé z toho podle staré pranostiky na přes rok hojnou úrodu ovoce což se zdálo nemožné po letošní toho přeúrodě.
Ty dny zas pokračoval Státní statek s odstraňováním meze mezi lánem Krčovským a Novákovým s čímž se už několik let dělalo a většina ji od Trhovice dolů byla už pryč ale čím blíže ke vsi, tím to bylo pracnější. On to byl tzv. podmezek na němž byla do roku 1820 vozová cesta chalupy č. 27 která stála nad č. 26 a k níž zrovna při té cestě šla struha s vodou k té samé z palouku pod Trhovicí. Ta chalupa o výměře 12 korců což byla staročeská polní míra zvaná prut byla také zvaná Prut a její pozemek byl jen po Trhovicí a když jí Jan Housa č. 26 koupil a rozboural, připojiv lán ke svému Krčovskému, dalo se č. 27 na nový, roku 1815 postaveny dům jeho syna Jana Housy a že se v č. 26 říkalo a říká v Krčovi, stalo se z něho Krčoví dolení nebo přední a č. 23 Jana Housy mladého se stalo Krčovím hořením nebo zadním.
Ten Jan Housa ml. č. 27 byl ještě roku 1813 v bitvě národů u Lipska co dělostřelec a pobyl prý za své vojenské služby: v Paříži, Římě a Neapoli a do smrti 1850 nosil na kabátě hranatý křízek který dostávali účastníci té bitvy. Že ta mez nebo ten podmezek byl ze štěrku a kamení a né z hliny nedalo se to rozhrnout jako jinde a tak to traktoristí vozili do Novákova (č 76) březi kde to vysývali mezi stromy a teprv na naléhání Adolfa Nováka č. 87 dovezli také něco do úvozu Krčovské cesty pod místo kde se ta samá spojuje s cestou Čermákovou od zvoničky. Že ta mez byla z kamení a né z hliny, an celý ten hřbet Novákova gruntu je kamenitý a zrovna v tomto posledním místě kde se říká na Pohaništi bývala prý spousta malých hromad kamení jimž staří hrobky říkali. Ty potom na větší hromady svozili z nichž některé uklidili do cest a to hlavně Vilém Polouprutský č. 28 a Ant. Večerník č. 76 a nověji ty ostatní do Trhovice JZD a Státní statek.
7. (prosince) svítilo slunce do jinovatky což bylo velmi krásné a ten den měl kremaci Ladislav Ducháček s hasičskou čestnou stráž u katafalku a rozloučili se s ním: za zdejšek Jindřich Matura, za
Sokola v Roztokách u Jilemnice, kde Dducháček před důchodem bydlel, jeden tamní a za včelaře Josef Tomeš ze Sklenařic. Ducháčkův syn jsa nemocen nemohl se zůčastnit. Ten samý den co Ducháček, zemřel v Praze jeho vzdálený příbuzný 87 letý Ludvík Polouprutský, majitel staroveské chalupy č. 30, rodák z č. 25, vyučený zedník, rotmistr ruské legie a za I. republiky člen Hradní stráže. Kremaci měl ten samý den co Ducháček kdy měl v Praze též kremaci 74 letý Josef Babec bratr Anny Babcové někdy č. 68, důstojník čs. zahraniční západní armády za II. světové války. 9. sníh nadobro pryč 11. se zelenal trávník ale navečer udělalo znovu bílo a v neděli 12. na střechách a stromech silně mokrého sněhu. 15. protahovali silnici, 16. přes noc špláchalo s bouřlivým větrem takže byl sníh skoro pryč ale 18. zas něco mokrého sněhu připadlo. 20. odpoledne mrznoucí dešť s čehož hladké cesty a na Štědrý den polojasno na kteréž Vánoce zas po několika letech měla Stará Ves vánoční stromek republiky zásluhou Vlastimila Albrechta, Václava Šídy a Jiřího Čermáka a zas pod Jednotou. 14. byla ve Vysokém v hotelu Morava předvánoční besídka s důchodci Státního statku na které byli ze Staré Vsi pouze dva a to Josef Šmíd a Jaroslav Večerník. 28. když už zas byly všecky břehy holé, připadlo přes noc něco sněhu a foukalo s ním což bylo prvně tu zimu a museli protahovat silnici a že padal dál a byla foukanice, protahovali 29. cesty po vsi a 31. prosince po jasné úplňkové noci, celý den hustá mlha a tma a slunce ani neprokouklo. Rozdělení pozůstalosti po Jiřím Čermákovi tedy dům č. 93 a pozemek jenž po zabrání Státním statkem zbyl, provedeno na základě rozhodnutí Státního notářství v Semilech dne 30. srpna, tak, že majitele 1/2 se stal syn zemřelého Jiří Čermák a majitelkami druhé 1/2 dcery: Marta Fracová a Jiřina Lemberková.
Ten rok zemřelý Ladislav Ducháček byl nejprv strojníkem v továrně v Buřanech a posléze v Roztokách u Jilemnice vyučiv se řemeslu u strýce Oldřicha Ducháčka č. 14. Dům č. 49 měl od něho ujmutý syn Ladislav Ducháček ml. již dříve. A ten rok zemřelý Ludvík Polouprutský č. 30 byl poslední kuřák dýmky ve vsi a stále se mu klátila u úst krátká dřevěnka zrovna jako jeho bratranci Vilému Polouprutskému č. 28. Před Vánocemi nějaký dobrodinec dostav se do rekreační chalupy č. 42 odnesl si odtamtud mezi jiným i mosazný hmoždíř na tlučení koření a starý kávový mlýnek.
Ta chalupa č. 27 o níž je už zmínka při tom rušení mezi je uvedena v popise Semilskonavarovského panství v roce 1562 a hospodařil na ní tehdy jistý Adam. Více psáno není a tak nevíme při tehdejší nestálosti příjmení jeli to příjmení nebo křestní jméno, poněvadž většina ostatních usedlíků je psaná zrovna tak. Při roce 1620 měl tu chalupu Jan Voják jenž je po roce 1625 změnil na ten způsob že na ni šel jeho bratr Jiří Voják a an na jeho grunt Vojákův (dnes č. 43, 44, 45 a 46). Jiří Voják měl chalupu ještě 1654 podle certifikace gruntů ale v katastru z roku 1713 se už připomíná co pustá a dnes už nám nikdo nepoví jak k tomu pozemku bez stavení přišel Jakub Polouprutský č. 15 nebuď dne 21. května 1720 stala se smlouva dobrovolná mezi ním a Janem Novákem (č 28) jakožto tenkráte rychtářem tak že on Novák koupil kus pole které leží vedle jeho pole, nazvané Prut za sumu 14 kop grošů. Na věčnost Milostivé Vrchnosti z toho ročně ouroků přijíti má jedna slepice to jest na penězích 12 denárů. Při tom dobrovolném prodeji byli tam následující osoby: pan Václav Ďoubalik, Štěpán Nigrin z Vysokého, Václav Telec č. 10, Jan Vít č. 34 a Jakub Hevák č. 20 konšelé obce staroveské. Stalo se dne jakž nahoře označeno.
A tak Jan Novák chalupu znova vystavěl a předav č. 28 synu Jakubovi usadil se na ni sám. Po něm ji měl jeho syn Jan Novák k jehož dceři Evě se přiženil Isidor Novák z č. 28 po němž ji ujal 6. října 1819 syn Josef Novák.
Asi za dva roky potom co byl Josef Novák hospodářem na Prutě, hrál co člen staroveské kapely ve Stanovém na posvícenské muzice v hospodě rychtáře Antonína Zemana č. 9 u Bochů kde byl též jeho soused Jan Housa č. 26 takto šenkýř a rychtáře Zemana švakr a tam umluvil Housa Nováka, aby mu chalupu prodal. Novák hned nechtěl ale sám jsa už hodně opilý, svolil. Když se z toho vyspal, nechtěl o ničem slyšet, ale byli svědci a to hlavně stanovský rychtář a tak dostal za chalupu 1 000 zl. a byl rád když mu Jan Housa mladý přenechal svůj baráčnický barák č. 55 koupený v dražbě za 140 zl. kde se dosud říkal u Voceďálků kam přišel s Novákem přislotek „na Prutě“. Ten zápis se dělal 25. ledna 1822 a výminkářka na č. 27 Eva Nováková dožívala stáří u Jana Housi starého v č. 26 kde se nakonec v nepřítomnosti domácích jsoucích na poli, oběsila k čemuž si sama zatloukla do římsy hřebík.
Ve Staré Vsi dne 24. dubna 1983
Majiteli chalupy č. 30 po zemřelém Ludvíku Polouprutském se stali v květnu 1983: syn Jiří Polouprutský a jeho nevlastní matka Anna Polouprutská, oba bytem v Praze
Rok 1983¶
V roce tom jako v roce 100 let Národního divadla v Praze, vzpomeňme si také staroveského diva- dla a to toho prvního, Vodseďálkova na začátku minulého století . Někdy při roce 1820 ujal se Frant. Vodseďálek č. 75 vedení staroveského divadla které to bylo snad už v předešlém století, ale nevíme kdo ho vedl a kdo hrál. Vodseďálek se narodil 25. dubna 1762 co syn Frant. Vodseďálka z č. 10 u Starů, podruha v chalupě č. 7 u svatého Jana Nepomuckého, kterýžto jeho otec po roce 1770 postavil si na ukoupeném obecním pozemku dřevěný dům č. 55, na tom skalním hřbetě pod dnešní zvoničkou mezi č. 24 a 25. On (mladý Fr. Vodseďálek) byl, jak staří říkali, „mudrc“ a skládal divadelní kusy sám, nejvíce ze Starého zákona. Hrálo se v neděli odpoledne a byli přitom nápomocni skoro všichni občané. Diváků býval velký nával až od Turnova a Tatobit a z nejvzdálenějšího okolí a jméno Stará Ves bylo široko daleko ve známosti. Nejdříve se hrálo mezi Starovou Stodolou č. 10 a korytem. Tehdy nestálo ještě č. 83. Potom se také pohralo na místě kde dnes stojí zvonice před č. 75. Třetí místo kde se hrálo byla bývala Vršťalova stodola u č. 94 zbořena roku 1887. Tehdy v 30 tých letech ji Vit Polouprutský stavěl a kvůli divadlu nechal jen hranici bez vazby. Na patře se hrálo a hlediště bylo nad stodolou. Další místo bylo podobné hned vedle u č. 20 u druhých Vršťalů kde Jan Novák roku 1838 také stavěl novou stodolu a do žní ji ponechal bez střechy a na patře se též hrálo a herci chodili na jeviště po pavlači a hlediště bylo za domem. Posléze se hrálo na louce u Jana Nepomuckého kde stávala chalupa č. 7 na pozemku Jos. Vodseďálka č. 9, starosty. Ředitelem byl tehdy Frant. Vodseďálek č. 79 nejstarší syn Frant. Vodseďálka č. 75. Rozepisovatelem úloh či jak tomu říkali role byl Josef Polouprutský č. 94. Zkoušky se konaly v č. 10 u Starů. Prkna obstaral ředitel a vybíralo se na všeliká vydání, k stání pěták k sezení 10 kr. a na první místo 20 grejc. kdežto dříve se bralo co kdo dal. Lavice stály nahoře co je dnes zahrada a nad sochou bylo vyvýšené jeviště. Poněvadž se hráli samé biblické příběhy, byli herci většinou stále tou samou osobou. Tak ředitel byl Bohem, měl na sobě nádobu v podobě dlouhého sudu zlatým papírem polepenou jenž představovala ten ohnivý sloup v němž Hospodin předcházel Židy do zaslíbené země. Jeho bratr Pavel byl Samsonem, Josef Polouprutský č. 89 Davidem, Jos. Hotovička č. 69 Goliášem, Josef Novák č. 84 Mojžíšem. Františka
dcera Frant. Polouprutská č. 88 provdaná Svárovská č. 23 byla Dalilou a z těch stejných úloh vyniklo mezi Samsonem a Dalilou Nněco hodně více než pouhé divadlo. K veselejšímu kusu měli i ty dva šašky a sice: Josef Hladíka č. 47 a Antonína Nováka č. 61 jenž měl kalhoty modře a bílé pruhované, klobouk špičatý a zahnutý a na kabátě našité červené flíčky kdež to Kucheláček (Hladík) měl mezi nohami pověšený velký mosazný zvonec jaké se věšeli na potah do saní. Jinak v divadle upotřebyli i všelijak se ve válkách a ve vojenské službě získané dragounské a kyrysnické přilby, šavle a kordy a pěšácké čáky. Jména osob jež herci hráli jim většinou zůstala co příslotky. V přestávkách se opona z plátna spustila a staroveská kapela hrála a sice: Jan Mňuk č. 38 na harfu, jeho syn Edvard na housle, Jan Karlas č. 91 na klarinet a Rechcigel z Vysokého na koňskou nohu (nástroj o jedné struně). První ředitel byl vyučen krejčím ve Vídni od čehož mu do smrti říkali „krejčí Čermáků“ od skupiny domů Čermáků kde jeho dům č. 75 stál ale potom vyučen zedníkem a byl dokonce mistrem a byl brán od vrchnostenských úřadů vedle tesařských mistrů co přísežný znalec k obhadům zděných staveb. Roku 1803 dne 10. února koupil od France Čermáka 1/2 jeho usedlosti č. 23 za 809 zl. na níž si dům č. 75 vystavěl a jemuž starší lidé po dnes „u Krejčů“ říkají. Za nedlouho potom se vrátil Čermákovi půl stavení č. 23 za plnění výměnku. Byl třikrát ženatý; z první ženou rozenou Polouprutskou vyženil domek č. 21, druhá byla Nováková od Vojáků z č. 46 a třetí ta ho už přečkala, Nečásková z Vysokého a měl asi 20 dětí a je to ku podivu jak to všecko zastal: hospodářství, zedničinu a divadlo. Děti mu všecky nezůstaly každé jméno bylo dvakrát. Tak hned první Josef se mu nevrátil z bitvy národů u Lipska 1813 a druhý Josef prodav č. 75, koupil si usedlost č. 9, pobyl starostou a měl ve vsi první ruchadlo. Vodseďálkovi potomci měli krom usedlosti č. 75, ještě usedlost č. 79, půl usedlosti č. 54 na Skále a domky č. 21, 18, 25, 50, 61 a č. 82 ve Vysokém kteréž při požáru města 1834 poslední směrem ke Staré Vsi shořelo. Zemřel 14. března 1843 a nástupcem na č. 75 se po něm stal syn Josef teprve 14 letý za nějž hospodařila jeho 43 letá matka Barbora kdežto zemřelému bylo 81. Ta spousta Vodseďálkových dětí stále sháněla něco v přírodě a hodně chodili na Roztocko na podmezky kde je mnoho lískoví a tak se jim dostalo od roztockých příslotku Vořešnici a nejdéle se tak říkalo mladému Jos. Vodseďálkovi č. 9 a Jos. Vodseďálkovi synu Fr. Vodseďálka z č. 79 jenž zemřel ve Stanovém v chudobinci. Druhý ředitel Frant. Vodseďálek syn z č. 79 už neskládal divadlo sám ale hrál hry po otci a jiné kupoval tištěné. Za války s Ruskem 1866 navštěvovali zdejší divadlo vojáci byvší ve Vysokém. Začátkem té války se všechny věci k divadlu potřebné schovaly do sklepa u Krejčů č. 75. Za připomenutí stojí že vždy v neděli po poledni před představením přešli všichni herci ustrojení v divadelním v průvodu pro reklamu po vsi. Na dříví a prkna k divadlu potřebná byla dražba na den sv Václava 1867 a na obleky a jiné potřebnosti následující neděli a nejvíce těchto koupili vysočtí pro své divadlo a ve Staré Vsi byl od té doby s divadlem konec až do dvacátých let našeho století kdy znovuzřízený spolek Snaha ho zas vzkřísil a hrálo se na sále dolení hospody č. 73 u Kvardů. A nakonec záznam o divadle z roku 1865“když Josef Hajnů vozil dříví od Pohla na palác (jeviště) to sme němu pomáhali: já 1 den, Pavel 1 den, Jan Zeman 1 den, Kašťáček 1 den. U paláce stavění Tonda ševců 1 den, Jan Tejrů (Zeman), já 1 den, Pavel 1 den, Kašťák 1 den a odpoledne Turpíš 1/2 dne, Kasnický 1/2 dne. Kuchela 1/2 dne. Druhej den u paláce Tonda ševců 1 den, Jan Tejrů 1 den, já 1 den, Turpíšek 1/2 dne, Kasnickej (Večerník) 1 den, Jan Prutskej (Novák) 1/2 dne a Michal Vojáků (Novák) odpoledne. V pátek u paláce Tonda ševců (Večerník) 1 den, Jan Tejrů 1 den, já 1 den, Franta 1/2 dne (syn), Pavel (bratr) 1 den, Kuchaláček 1/2 dne, Kosnickej, Smětálek (Večerník č. 20) 1 den a Pepiček Pátku, taky Kucheláček 1/2 dne. V sobotu Tonda ševců 1/2 dne, Jan Tejrů 1/2 dne, já 1/2 dne, Franta 1/2 dne, Pavel 1/2 dne, Jan Prutskej 1/2 dne, Pepík Pátku 1/2 dne, Kašťák 1/2 dne a Kostnickej 1/2 dne.
Outrata skrze komediji: nejprve za komediji Samson 5 zl. za Mojžíšovu 5 zl, na faře 50 kr. 4 cesty do Semil a v Semilech na ouřadě 1 zl. 50 kr, kniha papíru 20 kr. za řebyky Vysokým 2 tisíce zl, máž kořalky 32 kr. a 4 1/2 dne sem byl u paláce a dřivi vožení z Vys. a Franta 2 půldne za 40 loket plátna 8 zl. 45 ještě sem ve Vys 2 půldne strávil a Franta zas 1/2 dne a já za 1/2 lokte komertuchu (?) 12 kr. za světlo na prubu poprve 9 zl. podruhé zas 9 zl. a zas u práce a chodění 1/2 dne a zas v sobotu 1/2 dne a v pondělí 1/2 dne, outery od 3 hod do večera, za řeb. zas když se přepobíjel 1 zl. a ještě ve čtvrtek 1/2 dne a v pátek 1/2 dne, dohromady 10 dní činí suma 4 zl. a do Semil 4 cesty 2 zl. a za komerci Samson 5 zl. a dřív co sem vydal činí suma 15 zl. 29 kr. a Jandoj truhláři sem dal 5 zl. Kronikář viděl ještě roku 1923 u souseda Frant. Nováka č. 94 úlohu na divadlo co dozorce nad robotujicimi židy kde mezi jiným bylo „jsem Egypťan, to světa pán, tak tě otroku udeřím až z tebe duši vyrazím“. Oni Vodseďálci měli v mnohém primát. Tak jak už řečeno první ruchadlo ve vsi měl Josef Vodseďálek č. 9; první starosta a poslední rychtář byl Jan Vodseďálek č.10; první faktor navleku koral byl Josef Vodseďálek č. 68; první tkadlec Josef Vodseďálek č. 50; první medián (spiritista) byl Ant. Vodseďálek č. 10, první kněz ze vsi byl P. Frant. Vodseďálek z č. 10; první padlý ve válce 1914 byl Ladislav Vodseďálek z č. 9 Josef Vodseďálek č. 54 měl první ve vsi mlaticí (ruční) stroj č. 5 které ve vsi první shořelo jsouc pojištěno; patřilo Frant. Vodseďálkovi. První doktor ze Staré Vsi byl dr Frant. Vodseďálek z č. 83 a první radiopřijímač tu měl Věnceslav Vodseďálek č. 10. Rod Vodseďálkův pokud ve Staré Vsi byl, paměť následující domovní čísla: 1, 2, 5, 7, 8, 9, 10, 15, 17, 18, 21, 23, 25, 26, 34, 38, 42, 50, 52, 53, 54, 55, 61, 62, 66, 67, 68, 75, 78, 79, 83, 87, 93, 95.
Roku 1983 v lednu po více nocí blýskalo a hřmělo a celý leden byl více mokrý a napadl li sníh, hned byl na vodě, a břehy byly víckrát holé ale přesto byl nedostatek vody a krajský národní výbor vyhláškou vybízel k šetření s ní. 18. dopoledne doprotáhli cesty a hned po poledni zalehl vítr tak že krom jiných škod přetrhal dráty takže nez se to spravilo, bylo se do 9. hod večer potmě když předešlý den vítr vyvrativ na Hranicích modřín, zdržel autobus vezoucí lidi do práce. 26. zemřel ve Vysokém náš rodák 59 letý Ladislav Jandura do nedávna vozka Státních lesů. Při jeho kremaci 1. unora se s ním za dnešek rozloučil Jindřich Matura a za cirkev bozkovská kněžka která měla tu smůlu že řekla že miloval vůni pokoseného sena a vlníci se lán obilí a on to spíše nechal shnít.
30. ledna špláchalo že potok neobyčejnė stoupl a mnozí měli vodu ve sklepích. V unoru se také střidalo sněžení s oblevou ale bylo dosti krásných dnů po hodných nočních mrazech, takže byl površek ještě v březnu. 4. března navečer měl ve škole ing. Kardík ze Státního statku se slovním doprovodem promitáni diapositivů z Turecka, Řecka a Egypta, předčímž přečetl kronikář Večerník události z roku 1883 se stavbou školy v tom roce což si přišlo shlédnout a vyslechnout 20 osob. 5. se tu prvně objevili špačci; při Mezinárodním dnu žen kusy trávníku vytálé a 12. když byla polovička sněhu pryč, napadl přes noc nový který však přes den na výsluní roztál a na starém držel površek a ze silnice se už prášilo a 16. sem tam někdo rozhraboval krtičiny. 19. na Josefa kteréhož jmena tu bylo 6 osob byl večer bál hasiči pořádaný, který se přes nečas vydařil, většina sněhu pryč a objevovaly se bledule. 21. večer hasičská schůze s 11 účastníky za účelem prohlídky komínů kteráž uskutečněna 26. odpoledne dvěma dvojicemi a sice: velitel Šída s Otakarem Polouprutským a Vlastimil Albrecht s Jiřim Čermákem.
27. na Květnou neděli kdy byl zas zaveden Letni čas, bylo ráno zas znovu bílo ale do večera nový sníh stál když předtim 23. protahovali silnici.
Ten čas byl stěží jeden zajíc na celém katastru a ani jedna koroptev a křepelka se neozvala, to spíše srna tu přeběhla. Rovněž drobného ptactva nebylo jako dřive a to ani těch vrabců a strnad už vůbec nebyl k spatření. Vos bylo dosti ale čmelák sotva jeden za leto přeletěl. Na jaře byl na vlhkých lukách zrovna koberec bledulí, že ale tyto už řadu let nikdo neposíkl, vyhynula větsina květin pod starou suchou travou. V lesích zas dělala lesní správa probírku a poražené na krátko přeřezané kusy dřivi nechávali na mistě shnít a nebylo skrze to lesem k projití a také černé jahody neboli borůvky od tohoto sprasku vyhynuly. 1. dubna kdy začal Státni statek smykovat pastviny bylo deštivo a 3. ráno bilo a ani do večera snih nestál a ještě 15. ráno bylo bílo a pršelo dál se sněhem. 10. v neděli odpoledne pohřeb 3. Velkou neděli zemřelého 74 letého Miloslava Vodseďálka Kvasničky z Vysokého č. 199, bývalého kapelníka, nějaký čas hospodáře Státního statku jenž každý den celé jeho území objel a že tehdy byl pohodlný podzim, dal všecka brambořiště převláčet takže mnoho bramborů se tím získalo; potom byl skladníkem. Jmenovaný užíval v jednání se svými vrstevníky vždy příslotků nebo i příjmení všelijak směšně překrucoval na což byl sám nedůtklivý a to nebylo jen dva dvakrát nebo třikrát, ale až takto titulovaného rozzlobyl. Nebo „a ty jsi ještě živ?“ nebo „ty se nějak ztráciš“ nebo „tobě chodi někdo na vlasy“, na což mu takto oslovený odpověděl, „jen když ty je máš černé“, neboť je měl sám už leta jako mléko. 12. v noci důkladná bouřka s lijákem kterýž den dopoledne u stodoly č. 18 očkování psů jichž tu bylo 11, proti vzteklině. 17. v neděli po mraze krásně a lidé začali louky uhrabovat. Na Vojákově skále se vyskytla liška. 19. podymí, větro ale horko; 20. začal Státni statek vláčet a to i záhumenkářům a 22. zahájil na Malé Straně jarní setí. 23. udělalo 9 občanů uklid okolo bývalé školy a Josef Janoušek první ve vsi sázel brambory. 24. břízy rozpouštěly, 29. začaly rané třešně kvést a 30. hrušky a staroveský kravín začal 28. pásti. V dubnu a to 18. se narodila Vladimíra dcera Vladimira Valenty č. 26. Na 1. května se už žádný průvod ze vsi nedělal a kdo se chtěl oslavy zůčastnit, šel do Vysokého přímo sám kterýž den v noci bouřka s deštěm kterýž přešel 2. v dešť se sněhem což bylo ještě 3. a 4. první duha ten rok. Třešně v plném květu což moc slíbné nebylo ale přesto bylo potom třešni přeúroda. 5. odpoledne zemřela náhle 82 letá Božena vdova po Věnceslavu Vodseďálkovi č. 10 rozená Bímová ze Sklenařic kteréž když druhý den Josef Babec zvonil, zvonil dvakrát anžto se mu provaz u zvonu přetrhl. 12. kremace bez obřadů cirkevních i občanských. 7. odpoledne traktorista Vlastimil Albrecht vsadil brambory asi desiti záhumenkařům kterýž den se tu prvně objevily vlaštovky a 9. se prvně ozvala kukačka. 7. vykopali hasiči: Frant. Svatý, Václ. Šída a Jiří Čermák výkop pro kábelovou přípojku k požární zbrojnici. Majitelka hoření 1/2 domu č. 54 na Skále Anna Kvardová bydlivší ve Vysokém, vlastně jeji manžel, když neuspěli s tím, že plocha po zahrádce Boženy Koublové, majitelky dolení 1/2 téhož domu, nad jejich stodolou, je jejích, tak nasypali fůru škváry na cestu k dolení polovici domu, aby ji zabránili příjezd s čímkoli k domu. 11. začínaly slivy kvést a 18. i pozdní v plném květu travu tahlo do výšky, ale byla hodně řidká a také jabloně rozkvetaly. 15. vsadil Vladimír Šalda poslední ve vsi brambory a 18. je začal sázet Státní statek nade vsí na Novákově a Krčovském mezi cestami Krčovskou a Vitošovou a 16. začal Václav Žitný první ve vsi sušit seno. 18. hasičská schůze z 10 účastníky a s jednáním o soutěži družstev ve Sklenařicích, o zájezdu do Českého ráje o poutní taneční zábavě a o poslání pozdravu Vladislavu Polouprutskému st. do léčebny v Horním Maršově. 19. přes loňskou přeúrodu jablek, jabloně v plném květu, ale byla obava, že když ve vsi ani jedna včela nebyla, že ostatní hmyz na to nestačí, aby ovoce bylo. Obava ta se ukázala zbytečnou, jablek
se urodilo snad ještě více než minulý rok. 22. Svatodušní neděli začali jasany rozpouštět a šeřík kvést.
29. o roprachtické pouti odpoledne asi třikrát zahřmělo a pár krup spadlo. 30. odpoledne v II. poschodí semilské radnice schůze kronikářů semilského okresu za účelem soutěže kronik.
(Z jiné knihy/sešitu zde doplněno to, co v této knize není. Obě dvě kroniky mají téměř totožný text za zhruba stejné časové období, jedna je ale opatřena schválením, razítkem a podpisem zástupce rady MěNV Vysoké n. J. a druhá ne. Z kroniky bez „schválení“ jsou dále vloženy ně- které části kurzívou):
… schůze kronykářů semilského okresu skrze soutěž a výstavu kronyk v níž se z těch všech bílých hlav ozvala jedna na instrukce, že se má ve všech zápisech zdůrazňovat vůdči úloha komunistické strany a zapisovat zejména protestní akce proti neutronové bombě a americkému imperialismu, že jsme byli vždy poučování, že kronykář má zapsat událost jak se stala a komentář o ní ponechat čtoucím.
12. t. m. se oběsil v Roztokách pro těžkou nemoc 70 letý Věnceslav Vodseďálek jehož 60 léta žena Růžena dcera Jos. Soukupa ze Staré Vsi si vysloužila titul „postrach Roztok“ pro mistrovství v na- dávání a závistivost která se projevila hlavně když zvěděla jaký má kdo důchod a umřel li někdo, litovala pozůstalé jakou mají škodu že přišli o jeho důchod.
7. května se dožil 80 let Stanislav Kobr č. 81, bývalý muzikant na křídlovku a desátník trubač 8. jezdeckého pluků v Pardubicích. Ten čas to měla nahnuté staroveská rozdělovna koral anžto majitel domu č. 18 Jaroslav Vacátko bytem v Jablonci nad Nisou dal na ni né své adoptivní sestře Evě Zemanové v Jesenném, ale závodu v Zásadě, výpověď snad prý protože chtěl dům prodat. Když bylo sklo znárodněno, domáhal se Vít Martinec č. 46, ale tehdy se kde kdo příčiňoval, aby ji dostala vdova Vacátková se dvěma dětmi a bylo to tehdy mladému Vacátkovi dobré že se vyškolil z matčina příjmu a když toho dosáhl, rozdělovna mu překážela a sestře dům prodat nechtěl. V květnu také dávali navlékačky koral po 10 Kčs na fond solidarity pro zachování míru. 12. po noci s deštěm a mírnou bouřkou ráno hrozná rosa, zima a na obloze ani mráčku ale na den kůpovitá oblačnost kterýž den dopoledne kremace Boženy Vodseďálkové č. 10 bez obřadů a církevních i občanských, ale se zahráním a zazpíváním několika písní jako „Zelený hájové“ a poslední „Zasvíť mě ty slunko zlaté“ ale mezi nimi také „Cikánko ty krásná Cikánko malá srdéčko ti láska má nepoutala“. Účastníků zrovna mnoho nebylo. Je takový názor že žena má být oporou svého muže a podporovatelkou ho v jeho snahách a to ona byla. Ono ho byl dosti a ona ho ještě popichovala a naváděla v jeho diktátorství a rozeštvávání obce. A lidé si lámali hlavu proč takový vlastenec opustil Prahu, kde už začalo povstání proti Němcům a ono se teprv později zjistilo že by ho tam byli spoludělníci utloukli pro kolaborantství s Němci. Jako zaměstnanec tiskárny a nakladatelství Orbis kam mu dopomohl strýc ministerský rada dr. Frant. Vodseďálek, jsa truhlář, dělal v bytech nějakých německých hodnostářů ve vilách při Praze; tyto zaměstnávatele velmi chválil a mezi dělníky propagoval tu „Němčinu“ pro dělníky… Tam se už nevrátil a aby to zamaskoval, hned byl komunistou a usiloval o JZD, že ve Staré Vsi musí být kdyby se mělo jít přes mrtvoly. Že vězení nikomu zdraví nepřidá, řekli kdo do toho viděli, že minulý rok zemřelého souseda Oldřicha Vodseďálka č. 83 a Jos. Babce č. 68 má na svědomí. Jeho žena byla o 7 let starší.
4. června se začala sázet hlavatka a podobné a první týden toho měsíce se mnoho záhumenkového sena usušilo. 5. umřel náhle 83 letý Frant. Večerník bývalý majitel domku č. 99 rodáka z č. 24, posledně v domově důchodců v Rokytnici. 7. po přimrazku krásně, až žár. 8. rovněž tak a 9. zas kterýž den se tu odbývala podpisová akce na URO pro zachování koral ve Staré Vsi. 19. o roztocké Národní pouti se mračilo. Rané třešně měli špačci, vrabci, brány a i kvíčaly ožrané a oni byly za sucha tuze ničemné. Po 20. začali žáry, 22. v roklích přimrazek. 24. na Jana Křtitele většina záhumenkářského sena byla vysušená což se nestalo už řadu let. Slabší místa už byla vypálená, otava nerostla a obilí podesichalo a žloutlo. 27. přišel po dusnu odpoledne déšť s mírnou bouřkou a po ní bouřka důkladnější po kterémž dešti všecko rostlinstvo velmi zpěknělo. 29. kolaudace novostavby domu č. 19 Josefa Polouprutského. Stav dobytka a drůbeže koncem června byl: kráva 1 (Václ. Žitného č. 27), býčci 2 (jeden integrační a jeden svůj u Jiřího Čermáka č. 93), prasata 2 v č. 93, koz 11, kachen 5, slepic 128, kohoutů 12, kuřat 26. Státní statek měl v kravíně 121 krav a v odchovně 80 jalovic. Ten čas přišla Stará Ves o jednu pamětihodnost když se nový majitel č. 48 Sova rozhodl postavit si záchod, který tam pokud lidská paměť sahá, nebyl. Dřívější obyvatelé chodili za tím účelem do hoření komory na zadku stavení a potom to vylévali od čehož byl v celé síň smrad a nebo do lesa za dům mezi lopuchy, tím spíše že pokud se tam hospodařilo, bylo komárů potřeba a tak jedna ženská po porodu musela ven před dolení dveře a umřela na to. 30. žár. 2. července prorazilo slunce mraky a žár dál kterýž den hasiči pořádaný zájezd do Českého ráje, na Humprecht do Prachovských skal, Jičína, na Kost, do Sobotky na Trosky, Hrubou Skálu, Sedmihorky, šemtínskou lípu, na zvonici v Rovensku a naposled na památku po Keltech u Sejkorské kaplicky. Účastníků bylo 30. 3. přišla zpráva o výskytu mandelinky bramborové ve Vysokém a 10. už byla i ve Staré Vsi ale nějak příliš moc se nerozmohla. Na obloze ani mráčku, pekelný žár, otava vadla a asfalt na silnici tekl. 8. na večer čistili staroveští hasiči a jiní počtem 21 osob nádrž pod školou. Týž den kdy byli staroveští na zájezdě, šli vysočtí divadelní ochotníci s příslušníky svých rodin a jinými počtem přes 30 osob po stopách staroveského Vodseďálkova divadla, což výkladem doprovázel dr Václav Lukáš ředitel muzea a přešli od zvoničky drahami do Trhovice na Vrších a Trhovicí do Roztok a Bozkova.
Celkově byl červenec teplotně nadnormální, srážkově hluboko podnormální a po celý měsíc trvalo neobvykle suché a horké počasí bez ranních ros, že leckdo při sečení trávy pokropil si tuto dříve z konve vodou a to léto i ten Šalda měl už seno vysušené. Ale co staré několikaleté trávy stálo na lukách dříve sušených které teď propadaly lesu. 11. žár a mračilo se. Státní statek dělal postřik bramborů proti mandelince a zelí a jiná zelenina přímo obalena mšicí. 12. odpoledne s mírnou bouřkou pěkně popršelo a 16. odpoledne liják s bouřkou. 12. staroveská národní pouť bez muziky ale z odpolední československou mší faráře Jana Böhma na níž bylo 12 osob, polojasno a žár. Mandelinek přibývalo. 22. na Marii Magdalenu kteréhož jména tu bylo 10 osob na zamračené a zimě vyhrálo slunce. 27. žár největší za řadu let, trávník se ztrácel a krtci ryli jen kolem štěpu, že je lidé zalévali a tudíž při nich bylo měko a i tráva tam rostla co štěpů zašlo. Listí žloutlo a padalo ze stromu, obilí předčasně zrálo, nebo spíše podsichalo, otava řídká a vysmahlá, nať u bramborů žloutla a líhala, mléko přes častou výměnu vody, v níž bylo, kyslo a svářelo se ale přeůroda třešní a i višní. 26. Anny kteréhož jména tu ze stálých obyvatel byla pouze jedna osoba a to Anna Babcová č. 47.
1. srpna vítr a neobyčejný žár a celou noc se blýskalo ale ani kapka deště nespadla, jen spousta jablek vítr stloukl na zem. Když přišel zákaz kropení zahrad a štěpů z veřejného vodovodu, nastal nečas 3. po noci s deštěm a hrozným větrem při kterém zlámalo u potoka na pozemku bývalé chalupy č. 56 u Lukšů dvojitý jasan a hned vedle č. 12 Stanislavu Lukšovi asi 140 let starou lípu kterou zrátilo na dráty elektrického vedení až z toho bylo půl vesnice potmě, lilo ve dne dál a vyschlá země vodu nepojímalá. 7. o vysocké letní pouti dopoledne zamračené slabě, odpoledne se rozpršelo což na tento den už řadu let neudělalo a 10. na Vavřince bouřka kterýž den zahájil Státní statek za Trhovici na starovesku žně a Jaroslav Večerník zahájil záhumenkářské sečení ovsa kterýž posekal, svázal a postavil úplně sám do 22 babek. Ten týden našel sem tam někdo první houby, ale dlouho nerostly. 17. kdy byla prodejna Jednoty na neurčito uzavřená pro nemoc vedoucího Ladislava Kobra, začal den žárem ale odpoledne se zamračilo, bouřka a sice přímo nade vsí nebyla ale dva lijáky s trochu krup přešli. Cesty probrané že to nebylo řadu let, nať u bramborů vyvrácena a leckdo měl vodu i v síni a v kravíně ji měli v přípravně a v hořením chlévě, také brambory Státním statku probralo. 25. žár, kterýž den v noci zemřel Petr Slavík jemuž by bylo 19. příští měsíc 85 let. Starý mládenec výrobce a majitel pohyblivého betléma po němž zůstali domy: č. 45 s betlémem a č. 85 jeho rodiště a poslední bydliště. Vyučil se domácím tkalcem ale zůstal u bratra hospodáře jsa napolovic čeledínem a napolovic spoluhospodářem. Byl také posledním rakouským vojákem ve vsi. O tom sám vypravoval „odvedli mě na 17ti letech k jičínskému pěšímu kluků č. 74 který však byl tehdy posádkou v Kadani. Rakousku to tenkrát začalo dělat nedobrotu a tak překládalo české kluky do měst německých a do Uher a Maďary a Němce zas na jejich místa. Když nás takové kluky do té Kadaně přivezli, hrozil se nás šikovatel ‚ježišmarjá, takový špačkové, co si s nima počneme?‘ Bylo to v mokré zimě a než s námi celý pořádek udělali, dala se do mě zima. Tu byl oběd, polévku jsem snědl, moc teplá nebyla a ta porce masa, co jsem dostal, lidově se tomu říká „flaksa“ nebyla k zpracování. Zkoušel jsem tu přetrhnout drže to rukama a zuby ale ono se mě to ze zkřehlých prstu vymklo a napálilo mě to přes oko a já se dal do pláče. V tom tam přišel bratr Stáňa o 6 let starší a tenkrát už starý voják jenž věděl, že mě tam asi ten den přivezou. I spustil na mě, „co brečíš, to seš voják?“ A já pokračoval „vždyť já jsem žádným vojákem být nechtěl.“ Roku 1920 odvedli Petra podruhé k témuž pluku ale s číslem už 22 a ten bratr Stanislav ho přežil jsa u potomků v Ostravě vdovec 91 letý. 31. odpoledne kdy měl pohřeb na hřbitov, nad jeho rakví promluvil mimo katolického faráře, Frant. Svatý o jeho zemědělské práci, navleku koral a betlémářské a řezbářské zálibě. Byl žár. Na Bartoloměje (24.) hleděli staří sít žito, když né všechno tedy aspoň první a také se přitom spravovali podle květů vřesu který někdy kvete na koncích, jindy prostředkem, nebo od zdola a zase jindy celý a tak že je lépe sít později, jindy né příliš brzo, nebo brzo a nebo že je dobré každé setí ale sili raději dříve a aby mělo před zimou nad zemí tři péra nebo bylo jen zjehlené (?) to je, mělo jedno péro, nejhorší bylo se dvěma péry i to obyčejně přes zimu zašlo. 1. září krásně ale vítr. Začátek nového školního roku v němž jích ze Staré Vsi chodilo do vysocké školy 7 žáků, rozuměj všech, už dříve chodících s prvnikáři dohromady.
A že před sto lety postavila se škola nová u nás, připomeňme si, jak se to všechno sběhlo. Jelikož nevyhovovala školní budova č. 49, bylo usneseno místní školní radou, aby na ni byly provedemy některé opravy, ale c. k. okresní hejtman Kostial co předseda okresní školní rady nepřipustil opravu, protože stará budova nevyhovuje zdravotním požadavkům. Usneseno tedy 14. července 1878, aby se přikročilo ke stavbě nové školy s tou podmínkou, když dostane obec subvenci ze zemského fondu. Usneseni to vzbudilo u občanů velikou nevoli, takže obecni výbor požádal okresní
školní radu, aby bylo od stavby upuštěno. Ta na to odpověděla, že bylo již 7. července sděleno, že nezdravá poloha a špatný stav tamní školní budovy ji nedovoluje nadále užívati a že k účelu a ke správě není. Ale obec se ještě vytáčela a chtěla starou skolu upravovat, ale konečně 16. unora 1879 odhlasováno v obecním zástupitelstvu 4 proti 3 hlasům, aby usnesení o stavbě nové školy z minulého roku zůstalo v platnosti a byly zařízeny potřebné kroky k jeho uskutečnění. Pozemek pro novou školu vyhledán 26. června 1879 č. parcely 531 patříci Frant. Svárovské č. 23 a jednalo se o pozemek s pozdějším sadem pod vnějnou (?) cestou od č. 94 ke zvoničce. Ale z koupě tohoto sešlo a r. 1880 se usneslo, že nová škola se postavi na pozemku Frant. Lišky č. 17 a že majitel vyměni tento pozemek za obecni louku pod ním ležici a tak louka o 1/3 větší se za to dala. Z toho zas poustaly různice a zástupitelstvo chtělo odstoupiti. To se viděla jen ta třetina ač to bylo větší ale né ten svah a ty důli po bývalem hlinovníku. 17. března došel z Trutnova rozpočet který upraven na 5 443 zl. 96 krejc. Stavbu měl Josef Vodseďálek z Vysokého. Základy se začaly kopat 17. července 1882. Při obecnich volbách 11. června zvoleni skoro sami odpůrci stavby. Nová skola byla přijata 13. srpna 1883 a posvěcena 28. záři P. Josefem Holým farářem vysockým způsobem jednoduchým. Přítomen byl okresni hejtman Košťál a z nového výboru staroveského: starosta Frant. Vodseďálek č. 79 a rádní: Josef Housa č. 26 a Vit Polouprutský č. 28, dále Josef Novak č. 2, Jos. Polouprutskyý č. 78, Frant. Janda č. 80 a Jos. Duchaček č. 14. Na novou staroveskou školu povolil zemský výbor subvenci 1 500 zl. a císař František Josef I. na ni daroval 200 zl., 50 zl. na ni odkázal 7. června 1882 zemřelý 67 letý kramář a trafikant Frant. Vodseďálek č. 66 vulgo Skalák. Ostatní peníze si obec vypůjčila ve spořitelně v České Lípě. Po vysvěcení se v nové školní budově, jenž domovní č. 97 dostala, začalo hned vyučovat. Stará školní budova č. 49 v níž také spisovatel Josef Šír poučil, prodala se s povolením hostinské živnosti která tam byla už před školou. Koupila ji Anna Vedralová, žena Frant. Vedrala z č. 84 obchodního cestujícího a mnohokrát trestaného podvodnika. Jejich syn ing. Bohusl Vedral byl zaměstnán ve Škodových závodech v Plzni. Ale živnost hostinskou v č. 49 neprovozovali, až jejich nástupce Josef Nepolský z Jilemnice. Anna Vedralová rozená Hásková z Vysokého tu provozovala jen jakési cukrářstvi.
Naopak zase Frant. Polouprutský č. 19 odhlasil živnost hostinskou obávaje se že zadlužením obce se stavbou školy by naň přišlo velké placeni. Kamení na stavbu se lámalo na Vojákově skále a cihly se braly z Kramářovy cihelny v Jilovcích u Semil. Při stavbě, přípravě a dopravě materiálu bylo mnoho práce občanů, jak ruční, tak potažní. Tak mezi jinými i Josef Čermák č. 53 Vodseďálku vezl 2 stovky cihel a na Cimbále se mu rozsypalo kolo. A tak on to kolo přiložil na vůz a nesl u té strany vozu nápravu v rukou až ke kovárně v Příkrém. Učitelem zde tehdy byl Frant. Mařatka rodák vysocký a pozdější školní inspektor známý výrobce plastických map a to hlavně té pověstné mapy území národa Československého na tu Národopisnou výstavu do Prahy. Ta se dělala ve staroveské škole a pomahali při ni i někteří zdejší mladici, jmenovitě Frant. Šalda č. 72 a Čeněk Slavík č. 20. Kde všude se dříve poučilo ani snad doopravdy nevíme. Vypravuje se že také v č. 34 u Vitošů. No tam asi byla pořádně veliká světnice a v č. 53 u Vodseďálků také. Tenkrát tam ještě nebyl spolek a světnice přehrazená nebyla. Tam učil vysloužilý voják Kaneček ze Semil a Ant. Vodseďálek č. 10 o něm napsal, že psal předlohy křidou na stěny a že sám mnoho neuměl. V č. 14 se učilo dvakrát a to byl učitel ve svém. Poprvé též “ausgedienter soldat a podruhé už skutečný vyškolený učitel ale mezitím poučilo v č. 18, když majitel Václ. Hevák bydlel v Praze a domek pronajal obci pro školu a potom když Frant. Vodseďálek koupil usedlost č. 79 u Holánů, než mu syn dospěl, aby mohl sám hospodařit, pronajal tam světnici též pro školu. Staří vzpomínali jak učitel Jos. Neťuka v č. 14 se svojí ženou při vyučování předli a když ten samý umřel, dědicové hned školu nevypověděli ale musel jeho nástupce Jos. Kysela ve světnici, kde vyučovali, i bydlet a spát a v č. 34 u Vitošů, že se zas
několikrát stalo, že hospodář přijda z pole a vida učení ještě v plném proudu, rozzlobil se „a vy tu jste zatracená bando ještě? Už koukejte mazat!“ Když už potom dědicové učitele Neťuky prodali, koupila v 50tých letech obec č. 49 do té chvíle hospodu od Ant. Slavíka.
První týden září odletěla většina vlaštovek ale v kravíně jích několik bylo ještě 10. Zato jednoho dne koncem srpna odpočívalo u kravina stádo čápů jež se někdo odvážil odhádnout na 60, což tu nikdo nikdy neviděl, tak nejvýš 3. Ten podzim bylo mnoho myší, takže některá kočka přinesla 4 denně. 3. po deštivé noci zamračené, zima, odpoledne popršelo s větrem. 4. bylo deštivo, mlha, tma, zima a po oba týdny tu z Pustých do Trhovice a Krčovskou cestou do vsi a na Vojákův kopec probýhaly motocyklové závody Svazarmu z Příchovic vždy třikrát denně a zůčastnili se jich jezdci až z Českých Budějovic a Považské Bystřice. To leto u č. 48 vyzdili na zadku i tu dolení komoru na chlívě a v ní 2 okna dolu a 2 dozadu a také jedno okno vedle síňových dveří na mostek a načernili stěny světnice. Nebýt rekreantů, co stavení by tu bylo zašlo. Sem tam někdo sušil otavu ale nebylo skoro co a síklo se to bídně anžto byla tráva řídká a ohýbala se pod kosou. Státní statek počítal s tím že 25. srpna přestane pásti, ale že popršelo tak se ještě tráva vzpamatovala a dalo se pásti dál. Jablek bylo o 1/3 více než minulý rok. Zelí se konečně té mšice zbylo a začalo se sbírat ale táhlo ho hlavně do výšky a kudrnatilo listy. 12. v poledne sem konečně přijela pojízdná prodejna Jednoty, protože Kobr toho musel už doopravdy nechat, že ale o tom příjezdu skoro nikdo nevěděl, tak k ní skoro nikdo nepřišel a ve čtvrtek 15. zas na ni 20 lidí 2 hod. marně čekalo, no ale 16. přijela doopravdy a 18 odběratelů byl obslouženo.
15. žár a 16. zima; 15. bylo Lidmile Vodseďálkové č. 75, 92 roku a Marii Kvardové z č. 73 dne 14. března 80. Jak přišlo září, začali mnozí záhumenkáři kopat brambory do sklepů a měli, někdo malé, to následkem sucha, ale většinou velké že z nich bylo těžko vybrat sadbu a to zas ti kdož je měli možnost zalívat vodou a tak byli ten rok brambory do sklepů čisté bez hliny a žádné zkažené ale na koupené brambory, jenž sem byly dodány z JZD v Košťálově, si spotřebitele stěžovali, že se jim kazí ve sklepě, že se asi spařili ve velké vrstvě. Státní statek začal se sklizni bramborů na Krčovském a Novákově 20. září a dokončil to 29. Ten čas neobyčejně červenožluté západy slunce a to né při samotném zacházení ale až když bylo slunce asi čtvrt hodiny za obzorem, začalo to hořet.
25. o staroveském posvícení bylo neobyčejně větrno a pri polojasnu zima. Ty dny před 45 lety byla mobilisace proti Hitlerovu nástupu proti Československu. Řada záložniků byla povolána již před mobilisací. Také letos v srpnu zemřelý Petr Slavík vzpomínal, že šli s Karlem Čermákem č. 15 o dva dny dříve navečer po roprachtických vršich na nadraži do Semil a když zašli do těch míst, kde jim mělo naše město sejít z očí, zastavil se Čermák a povídá kamarádovi „tak se ještě ohlídneme na Vysoké, uvidíme li ho kdy ještě a uvidíme li ho, jak třeba bude vypadat?“. 26. září odvážela Jednota od Ladislava Kobra č. 98 to, co už neprodal a v poledne čekalo přes 20 zdejších občanů 2 1/2 hod. marně na pojízdnou prodejnu u stodoly č. 18. Ten podzim postavil Státní statek u svého staroveského skladu směrem k lomu zvláštní domek pro kancelář a zazdil vrata nahoru k cestě. Mezi Stanislavem Kobrem č. 81 a majiteli staré stodoly č. 35 vznikli hraniční spory o čemž se Kobr vyjádřil, že toho mají ti noví sousedé pořád málo. 28. na Václava a 29. krásně a takový žár že se venku nedalo být v kabátě nebo blúze. 1. října po přimrazku krásně, 2. po přimrazku větším, po němž zčernala tráva a omrzly jiřiny se na den čím dál více mračilo což vyvrcholilo 9. o roprachatickém posvícení deštěm s hrozným větrem
jenž stloukl spoustu jablek. Těch vůbec bylo všude rozšlapaných a rozježděných a nikdo o ně nestál a odbyt na ně nebyl a s hruškami to samé. Pokorní č. 95 ze dvou jabloní spadlou úlohu dovozili do lomu. U bramborů se v mnoha případech vykopávali staré, na jaře vsaděné brambory, tvrdé, nevytrávené, takže se daly ještě skrmit. 10. po přimrazku zamračené a na den deštivo, kterýž den bylo na horách prvně bílo, tedy né do Václava. 12. odpoledne zemřel v jilemnické nemocnici, kde byl od 9. Josef Babec č. 25 jemuž by bývalo bylo příští měsíc 85 let. 17. prvně ordinovala Eva Zemanová v nové rozdělovně koral v síni domů č. 98 Ladislava Kobra s nímž na to byla smlouva do 10. listopadu. 19. Za deštivého počasí se od bylo rozloučení se zemřelým Josefem Babcem ze sboru Československé církve k posledním stavbám města směrem ke Staré Vsi. Mimo vysockého faráře Böhma, byli ještě farář z Lomnice a farářka ze Semil. Zemřelý leta nosil před pohřebním průvodem ten černý prapor a ve Staré Vsi zastával od smrti Fr. Vodseďálka úřad zvoníka ale zvonil jen zemřelým a jemu teď odzvonila dcera Květa Špačková. On byl ochota sama, každému chtěl pomoci i když to asi ve 3 případech při poražení stromu špatně dopadlo. A co říci o tom, že když koho pobízel, aby už také sušil seno jako on, s čímž vždy pospíchal.
Ze sešitu bez schválení MNV: … A a co říci o tom že s ním měli nejhorší práci když chtěli na zeměděl- cích, aby dali dobrovolně pozemky Státnímu statku, a nebylo to ani opravdu jeho ale měl to podepsat, co uživatel. Měl to najaté, asi 80 arů parcelu zvanou v Paloucích od Čeňka Housy č. 27 a potom od jeho nástupce Václava Žitného. Byl horlivým vyznávačem Československé církve, pomáhal kde co bylo udělat, u sboru a fary, jmenovitě uhlí a dříví…. Také měl tu stínnou stránku, že když mu už stonala žena, začal obtěžovat ženské a to jmenovitě Františku Novákovou č. 37 a Boženu Štěpánkovou č. 22. Druhé vlezl do domu a nemohla se ho zbýt. Tyto však byly vdovy, on ale obtěžoval i vdané. Když mu lesní Babák svěřil výsadbu mladé kultury, vnucoval se jedné, která přišla první do lesa „nechcete? v pěti min. bychom byli hotoví?“. Někdy po roce 1914 ho také, což byl tehdy řídký případ, neodvedli, ale on mysle, že je odveden, nastoupil a museli ho poslat domů.
Ten samý den a 7. listopadu podruhé, stání u soudu v Semilech s Boženou Koublovou č. 54 co žalující, proti Anně Kvardové, z té příčiny, že manžel žalované navezl na příjezd k polovici domu žalobkyně fůru škváry.
Ze sešitu bez schválení: V tom týdnu zase v Semilech soud Boženy Koublové č. 54 se Stanislavem Kvardou jenž na oplátku toho že ona narovnala na sice svůj pozemek přes který ale on má vjezd do stodoly dříví, navezl na cestu k polovici domu fůru škváry. Jmenovaná měla už nepříjemnosti s novým majitelem domu č. 48 jemuž to prodala tak, že měl jen 2 metry od domu a teď ho hlídala, aby nešlápl vedle nebo nepřivezl tam něco po jejím pozemku, rovněž v Jesenném u domu zděděného po tchýni se se sousedem Václavíkem srovnat nemohla.
24. při prvním pořádném přimrazku sklízeli záhumenkáři zelí. Otava mizerná, ten rok většinou nesečená. 27. přestal staroveský kravín pásti. 2. října zemřel v Chomutově bývalý lesní dělník 61 letý rodák z č. 19, vdovec Bedřich Polouprutský.
Ze sešitu bez schválení MNV : …rodák z č. 19, vdovec důchodce bývalý lesní denní dělník a ještě dříve strážný vězňů v uranových dolech v Jáchymově.
Koncem uplynulého leta postavil Jiří Čermák č. 93 na místě stodoly někdy jeho dědem prodané, chlév a skladiště.
8. listopadu dopoledne schůze všech 12 navlékačů vlastně navlékaček zdejší rozdělovny u stodoly č. 18 a v síni č. 98 na níž i ředitel podniku ze Zásady přijel a ujednáno sehnat pro rozdělovnu maringotku a postavit ji na Kobrově pozemku tak aby on z garáže vyjeti mohl. 9. odzvonil Jaroslav Špaček zeť zemřelého Jos. Babce na zjednání Karla Nováka č. 13 jeho zemřelému otci Janu Hartigovi v Chomutově v stáří 81 let. V neděli 13. kdy Eva Zemanová se synem upravovala místo pro tu maringotku, byla ráno venku stojatá voda prvně zmrzlá. 15. zmrzlé, potrušoval se sníh a v 11 hod. začal padat tak že bylo dopoledne bílo. 20. dobrovolná pracovní povinnost na ořezání roští překážejícího místnímu rozhlasu a veřejnému osvětlení na což přišli jen: předseda ing Svatý, velitel hasičů Šída, Jiří Čermák, Vlastimil Albrecht a Josef Polouprutský a že to bylo zarostlé hrozně, ani to ten den nedodělali. 21. odpoledne se sníh přímo hrnul, 23. prvně protahovali silnici kterýž den na připravené místo vsadili maringotku najatou od Státního statku pro rozdělovnu koral. 26. mlha až tma a špláchalo celý den a celou noc takže do rána bylo to množství sněhu pryč a že ale byla země zmrzlá, letěla voda povrchu pryč čímž otok velmi stoupl. Ten den výroční hasičská (požárnická) schůze na níž jich přišlo 16 a funkce zůstali většinou těm co je měli dosud. Ten týden 24. ulehčila pojízdná prodejna potravin dolenským aby nemuseli do hořence a začala se jím stavět u č. 73 u Kvardů.
27. o pravé vysocké pouti špláchalo dál a hned se zelenal trávník a 28. špláchalo v přestávkách ale s větrem což odpoledne přešlo ve sníh takže 29. byly znovu bílé střechy a na zemi sněhový poprášek kterýž den začala Eva Zemanová s koralmi v té maringotce. 30. se sníh zrovna hrnul a chvílemi s ním foukalo. Připomenout dlužno, že Jan Hartig nebyl otec Karla Nováka, nýbrž otec nevlastní jenž se do č. 13 přiženil k vdově po Frant. Novákovi zahynuvším ve válce 1914 – 18 a dal se dohromady s vdovou o 12 let starší nemaje sám tehdy ještě ani vojenskou službu odbytou teprv potom se s ní oženil. 7. prosince zas jednání u soudu skrz tu škváru na cestě k č. 54 v čemuž obeslán za svědka Jaroslav Večerník jenž toho o tam tom koutě mnoho nevěděl. Jmenovitě nevěděl nic o tom že by Jan Šulc míval před zahrádkou Josefa Vodseďálka nad svou stodolou slámu nebo nářadí, Jana Kvardová říkala „stroje“. 10. zamračené, mlha, tma a v noci founkanice až nadělalo návěje, 13. velmi ostrý mrazivý vítr od něhož okna k západu obrácená dovrchu zamrzlá. 15. neobyčejně mrazivý vítr kterýž den odpoledne v Mexiku ve Sklenařicich předvánoční besídka Státního statku s jeho důchodci na níž byli ze Staré Vsi: Josef Šmíd a Jaroslav Večerník a v neděli 18. odpoledne na takové pro všecky důchodce ve vysocké divadelní budově jich bylo ze Staré Vsi 12. Před Vánocemi jako naschvál nebyly kvasnice. 20. břehy vytálé, 23. přes noc něco mokrého sněhu připadlo a mlha, tma a potom špláchalo dál až potok velmi stoupl; na Štědrý den mlha, tma, drobně rosilo, třetina sněhu pryč. 25. po deštivé noci prosvítalo slunce, teplo, většina sněhu pryč 26. deštivo, mlha, tma a sníh skoro zmizel ale 27. ráno znovu slabě bílo, 28. se ztratil sníh nový i starý. 29. proráželo slunce řídké mraky, teplo a zelenal se trávník a 31. slabě zamračené, chvílemi se trousil sníh a v noci udělalo zas bílo.
Nejen po zemřelých: Petru Slavíkovi a Josefu Babcovi zůstala domovní čísla neobydlena a to č. 85 a č. 25 ale i č. 71 Marie Pikorové, kterou si vzala dcera na Rybnice anžto jmenovaná už skoro neviděla. Po minulý rok zemřelém Vladimíru Šaldovi se stal majitelem domu č. 72 syn Vladimír Šalda, zaměstnanec továrny.
Petr Slavík nebyl jen poslední rakouský voják ve Staré Vsi ale také poslední Slavík, poslední svého rodu, rodu jenž tu byl od roku 1714 kdy první jeho předek Jiří Slavík ze Třiče koupil grunt, pozdějši č. 48 od bratrů Jana a Václava Vlášků a byl potom i rychtářem a poměl ten rod za svého bytí ve Staré Vsi v držení následující domovní čísla: 3, 29, 31, 36, 38, 45, 48, 49, 51, 56, 63, 64, 71, 72, 81, 85, 92 a 98. Ono těch domů, které ve Staré Vsi měli Slavíci je ještě o 6 více, ale to byly Slavíci jiní. Ono těch posledních svého rodu tu bylo ve vsi více, třebas tu byl poslední Liška, Šmíd, Novák, Večerník a za paměti dnešních pamětníků tu vymřeli: Jandové, Heváci, Housové, Hladíci. Jandové poměli následující domovní čísla: 13, 18, 55, 80 a 96; Heváci: 18, 20, 46, 54 a 82; Housové: 4, 14, 21, 26, 27, 29, 30, 34, 75, 74, 88, 95 a 1/2 54. Hladící: 14, 35, 47, 52, 51. Rod Nováku jen v roce 1910 byl ve 13 číslech a celkem za svého trvání ve vsi poměl v majetku následující čísla: 2, 6, 12, 13, 14, 15, 20, 21, 24, 25, 27, 28, 29, 32, 33, 37, 39, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 50, 51, 52, 53, 55, 57, 59, 60, 61, 63, 68, 74, 76, 78, 81, 84, 86, 87, 94. Vodseďálci: č. 1, 2, 5, 7, 8, 9, 10, 15, 17, 18, 21, 23, 25, 34, 38, 42, 50, 52, 53, 54, 55, 61, 62, 66, 67, 68, 75, 77, 79, 83, 87, 93, 95. Polouprutští: 11, 15, 16, 18, 19, 20, 21, 25, 28, 29, 51, 57, 58, 65, 70, 71, 73, 78, 81, 88, 89, 90, 91, 94, 98, 99.
Koncem roku 1983 byl ve Staré Vsi v soukromém držení: 1 kráva, 11 koz, 1 kozel, 8 býku z nich 6 integračních, 145 slepic, 16 kohoutů, a 30 kuřat mimo toho co tu měl Státní svátek. Obyvatel to bylo 90 osob. Domek č. 25 Pazdernu u zvoničky zdědila po zemřelém Josefu Babcovi dcera Květoslava Špačková z vedlejšího č. 55.
Ve Staré Vsi dne 10. února 1984
Jarosl. Wečernik Schváleno v radě Měst. NV, dne 12. 3. 1984 Pičman (razítko MNV Vysoké n J)
Dopsáno: 12. listopadu 1983 koupili manželé: Jiří a Zdeňka Pařízková z Prahy od Jaroslava Vacátka bytem v Jablonci nad Nisou, staroveský dům č. 18 kde staří „u studnice“ říkali. 13. června t. r. měl promoci Mudr. Vladimír Valenta zeť Josefa Babce č. 26.
Ze sešitu bez schválení MNV:
Pisatel těchto řádků byl svého času u vojenského cvičení s jistým Knappem z Rokytnice a když se domluvili odkud kdo jsou, řekl Knappe „jednou jsme měli ze Staré Vsi čeledína“ na oplátku „jak se jme- noval?“, odpověděl Houza a tak tázající se už pochopil že Hartig. Knappe k tomu dodal „on prý se u vás přiženil do nějakého statku“, na což mu Večerník řekl „jo to je jen zbytek statku; dům stodola a okolo domu a na to už má a měl zápis Houzův nevlastní syn. Když čeledinoval Houza v dolením konci Roprachtic, chodil večer po poklidě na pobyt k jednomu v jeho letech jsoucímu jenž však vždy brzo dřímal a tu jeho žena říkala „ale tato, jdi spát a ty Jeníku pobuď!“ A tak oba poslouchali. Jednou přinesl Houzův hospodář na louku svačinu Houzovi a dalším zjednaným lidem, kteří měli trávu na čerstvě posečeným dílu louky rozklepanou a teď seděli na kůpách které už byly suché k odpolednímu odvážení. Byla mezi nimi i ta, jejíhož muže Houza navštěvoval a Houza seděl u ní maje ji ruku pod sukni pod břichem což ostatní neviděli ale sedlák ano. Když hospodář zavolal „aby šli svačit!“ shrnuli se kolem něho a i náš Houza nechal toho pro něho příjemného zaměstnání a hned úslužně vztáhl ruce po chlebu a noži a chleba všem nakrájel a ten sedlák teprv po letech se přiznal co tehdy před tou sva- činou na dobrou chuť viděl. Houzova o 12 let starší žena ve Staré Vsi o ničem nevěděla ale přesto měla podezření a několikrát se přišla v noci do Roprachtic podívat ale vždy náhodou napadla manžela tam, kde měl být.
Rok 1984¶
Dne 4. ledna už byl snih skoro pryč, napadl přes noc nový a padal dál, foukalo s ním a byla tma. Na Nový rok začal Jaroslav Špaček č. 55 pravidelně zvonit poledne. Vánočni stromek republiky postavený zásluhou Jiřího Čermáka, Vlastimila Albrechta a Václava Šidy, před domem Ladislava Kobra posvítil si tentokrát až do 12. ledna. Svého času dal Občanský výbor do autobusových čekáren po lopatě a lopátku na smetí a ta lopátka z prostření čekárny se našla po zimě minulého roku hoděná u potoka proti č. 57 a ta velká když ji bylo tuto zimu potřeba, aby se mohl zastavivší autobus rozjet na nahoděné drolině, zmizela. 21. byl první slunečný den toho roku, jinak byl celý leden zamračený, mlhavý a až tma a padal mokrý sníh. V neděli 22. odpoledne přijeli k Marii Novákové č. 43 z Benešova u Semil, dcera Marta s manželem Zdeňkem Menšíkem 44 letým pekařem jenž měl mít druhý den jmeniny a s dcerkou. Již cestou od silnice, kde nechal u č. 92 auto, se mu udělalo nedobře a než mu žena sehnala pomoc, bylo pozdě a bylo při neštěstí štěstí že to na ně nepřišlo cestou když řídil auto. 24. přes noc mnoho sněhu připadlo a nadělalo návěje kterýž den umřel v Hrabačově, kdež bydlel a byl přes důchod zaměstnán, bývalý zaměstnanec Hospodářského družstva a potom výkupu, náš rodák z č. 28 a jeho majitel 64 letý Josef Polouprutský.
V neděli 29. pátou hodinu ráno vyhořelo č. 48 rekreace Františka Sovy. Ve 3 hodiny tam viděla kterási ženská světlo a že ale byli tu celý týden, ani ji nenapadlo, že to nesvítí oni a až potom řidič autobusu jedoucího po vsi dolu Vodseďálek vida už oheň, vzbudil Vlastimila Volmuta. Ono jich tam bylo několik celý týden a odejeli v pátek a v sobotu ráno odejela nejstarší s vnukem. Celý týden jim kamna myslím nevyhasla, topili tím dřívím z vybouraného a přestavěného zadku takže když vnikli hasiči do světnice byla kamna ještě horká a trouba z nich šla do komína výřezem mezi dvě stěny což byl obviklý způsob u starých staveb na což mohlo už vyhořet a možná že i vyhořelo mnoho domů. Bylo to sice vymazáno hlinou ale moc li ji tam je a nadto byla ještě trouba několikaletým netopením v tom místě urezavělá. K obtížnostem při hašení ta nepříjezdnost tam a ta mnohost sněhu a zas bylo štěstí že sníh byl, jinak by se sotva hasičům podařilo ubránit vedlejší č. 85 s lepenkovou střechou, u něhož stodola a stodola č. 48 plná dříví a prken a těsně za tím les až k Vojákovem. Aby mělo co hořet bylo na nádomí na světnici ještě po Slavíkovi seno. Škoda té pěkné vyřezávané lomenice s posledním už ve vsi letopočtem jenž však už nebyl psán švábkou nýbrž latinkou z doby kdy to roku 1873 přestavěno a sice předek a celý vrch. Zadek jsoucí z roku 1703 přestavěl Sova ze škvárovek před dvěma lety a před rokem, a ten zadek to také nejhůře odnesl a než mohla shořet hlavní světnice, už to hasiči zmohli. Eternytová krytina střechy vydávala v tom žáru velké rány. Ten letopočet byl na modře nabarveném prkně mezi třemi ornamenty červenými, kružidlem udělanými, dvě bílé tabulky s následujícím: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus! Pokoj budiž domu tomu, postavil sem nevím komu postavil sem pro mé děti by mě měli vždy v paměti tato lomenice jest vyzdvížena s pomoci Boží z nákladu Františka Slavíka dne 18. června roku 1873.“
Založeno od Pana Baumajstra Petra Kramáře a jeho tovaryšu ředitel tohoto dříví Václav Marek, Josef Zemánek, Matěj Marek, Josef Zemánek, Franc Slavík, Hinek Zemánek, dostavěno 1873. Že v letopočtu psáno „tato lomenice jest vyzdvížena“ oni ji skutečně udělali na zemi a teprv hotovou zvedli a podepřenou přibíjeli na přední pár krovů. Kdy původní stavení vystavěno, nám už nikdo nepoví, ono patří k těm dvacíti jichž majitelé jsou zapsáni v popise Semilskonavarovského panství z roku 1562 když to tu všecko kolem vlastnil panský rod Smiřických ze Smiřic a majitel jmenované usedlosti byl jistý Kaffrenk a patřil k ní lán né snad ve vsi nejůrodnější, ale nejlepší polohou o výměře 70 korců nebo 35 jiter a bývalou výstavnost
(?) udává neůřední kronykář obce Frant. Housa č. 21, že výše nad domem stála stodola se dvěma mlaty a třemi přístodolky a ještě výše pazdernou a blíže domu byl ještě jeden sklep nad domem ve břehu jehož zbytky byly znát ještě nedávno. Bylo to vše ohrazeno zdí do níž byl klenutý vjezd. Někdy po roce 1770 vyhořelo staré č. 53 Vodseďálkovo, po němž se posud říká tomu dílu pozemku mezi Vodseďálkovými a Vláškovým hájem „Spáleniště“ a od toho chytlo i nebo které od kterého, ale shořela i ta Vláškova stodola s pazdernou. Pazderna už nepostavena a stodola postavena na dnešním místě a z té ohradní zdi postaveny zděné části domu č. 85 když se grunt rozdělil. O Vláškově si také staří vypravovali takové nějaké zmatené pověsti “že tam jeden sedlák shodil nějakého panského funkcionáře se stupní na hnůj a potom že ze statku i s rodinou utekl a zas že tam jednou zbyla nevěsta kterou nikdo nechtěl a tak že páni dali k ni přivésti ženicha v poutech“. 1654 byl držitelem Tomáš Hošek, po něm Jiří Fidler, po Fidlerovi dvě pokolení Vlášků a 1714 Jiří Slavík ze Třiče jenž byl rychtářem a jako rychtář měl právo šenku (hospody) což na č. 48 už zůstalo až asi do roku 1815 kdy dostali od obce zásluhou rychtáře Jos. Marka spáleniště domku Frant. Hotovičky č. 49 a postavili hospodu tam. Jiří Slavík měl 10 dětí z nichž Vavřín nastoupil po něm, Vít byl v č. 36, Josef švec vystavěl č. 64 a Evžen umřel co voják v Josefově. Není tomu ještě tak příliš dlouho co platila obec na posvícenskou mši. To je, tu neděli o posvícení, četl farář v katolickém kostele „za Vavřína Slavíka a syna Pavla když nejdříve ohlásil“ za všechny v Pánu zesnulé občany staroveské. Obec na to každý rok platila ale Slavíci na to dali 100 zl. najednou. Ale ani ten odkaz nezabránil tomu, aby jedna dcera Pavla Slavíka když se vdávala, musela na zákrok faráře odložit svatbu a pochodit ještě do školy. Tenkrát totiž když snoubenci obcházeli oddavky, přijdouce na faru, byli zkoušení umí li katechismus k čemuž měl farář právo. A že tahle nevěsta z katechismu cosi nevěděla, odložil ji farář svadbu, až se to naučí a jak prý to hloupě vypadalo, taková manda v lavici mezi dětmi.
28. a 29. ledna marně zápasilo slunce s mlhou a 30. a 31. zamračené a drobně sněžilo. 1. a 2. února zas proráželo slunce. Je lidové pořekadlo „na Hromnice musí skřivan vrznout, kdyby měl zmrznout“. To platilo snad jen v kraji ale tohoto času už ho lidé neslyšeli vrznout ani v létě. 6. 7. a 8. unora se blýskalo a hřmělo po čemž se tolik mokrého sněhu shrnulo že s leckteré méně přikré střechy se musel sházet.
K tomu vyhoření č. 48 se vrátíme trochu do minulosti. Někdy po roce 1820 večer myla žena Františka Hotovičky šumaře č. 49 jenž chodil s partou muzikantů za výdělkem až někde v Polsku a Rusku, svého synka Dominika v neckách, když k ní přiběhli od Klepačů (č 51) příbuzní to jejího muže, aby utíkala, že jí hoří barák nad hlavou. A ona na to hned vykřikla to ten nemrád Vlášků, ten tu šel okolo. To byl Vavřín Slavík č. 48 který šel k dceři provdané Večerníkové v č. 19 kde se tehdy říkalo u Holánů, a na cestu si svítil pochodní. Barák shořel do základu a už při požáru vykřikovali Slavíci „tady bude hospoda!“. Byl to domek dosti chatrný a zadek to mělo jen z proutí a říkalo se tam „na bahně“, na písku a posléz „u basařů“ to že Hotovička na basu hrál. Když se Hotovička ze světa vrátil, došel si k rychtáři, aby mu napsal potvrzení, že vyhořel, aby si mohl v okolí něco přivyžebrat na stavbu nového domku, což mu rychtář Marek odepřel s tím, že mu obec stavět nedovolí, že pozemek na němž jeho barák stál neni jeho a obec že ho dává Slavíkovi na postavení hospody. Hotovička se bránil, že zápis mu sice s barákem shořel, ale opis jeho že musí být v Semilech v gruntovní knize, na což mu rychtář řekl ať se tam tedy jde přesvědčit, a dopadlo to tak jak rychtář předem věděl a roku 1850 se musela stará gruntovní kniha staroveská znovu svázat z té příčiny že se z ní sypali listy což se stane když se jeden vytrhne, vypadne jeho protějšek.
Hotovička potom bydlel na podruží v č. 9 u Hajnů a nakonec ve Vysokém a na spáleniště vystavěl Vavřin Slavík hospodu která byla dosud od doby kdy byl jeho děd rychtářem v č. 48 což bylo na tom kopci velmi nepříležité a ten barák byl u hlavní cesty kam se jedině hodila a vystavil to pro syny: Antonína a Víta ale zápisníkem byl Antonín Slavík. Vít byl hrbatý. A tak tam byla hospoda do roku 1858 kdy se tam dostala škola. V nové gruntovní knize staroveské je na straně 1164 napsáno: již před rokem 1790 postavil bez úředního povolení Adam Večerník na obecním pozemku č. t. 64 domek č. 49 a smlouvou z 24. září 1790 jej postoupil svému synovi Frant. Večerníkovi. Poněvadž stavba byla provedena bez úředního povolení a poslední smlouva byla knihována protiprávně, vymazuje knihovní úřad toto vtělení ale i vymazuje vtělené na tomto domě 4 zl. N. V. pro Jar. Večerníka, 6 zl. pro Adama Večerníka a pro téhož a jeho manželku zajištěný výměnek. Obec Stará Ves se zapisuje jako knihovní vlastník pozemku č. t. 64. C. K. okr. úř. co soud v Semilech 19. 4. 1858
Tak tohle je z roku, kdy to už zas kupovala obec zpátky. A kde je zápis Slavíkův? A on ten domek postavil už roku 1735 Šimon Vlášek z č. 48 jehož celá rodina vymřela za moru v roce 1772 a jehož švakr a podruh Adam Večerník z č. 19 to poté vymřelé rodině zdědil ale ujal to jeho syn také Adam. Není možné že by v takové malé vesnici se nepřišlo na to, že uprostřed ní někdo podniká něco na co nemá povolení. Vždyť to vyvracejí zápisy v matrikách, pořadí čísla domů v domovních číslech které je z roku 1770 a i Josefínský katastr z roku 1787 kde je dům Adama Večerníka v pořadí mezi ostatními a louka obecní okolo domu č. 49 v užívání Adama Večerníka. Ono tehdy se stala majetkem nového domkaře pouze stavební parcela a to okolo ní měl jen v užívání a pokud domek stál, nesmělo mu být vzato a jinde než na „obcích“ se baráčnické baráky stavět nesměli. Ono je docela možné že Hotovička na domek zápis neměl; přiženilť se byl z č. 37 k vdově po Večerníkovi a tak měla zápis pravděpodobně ona. Hotovičkův syn Dominik (říkalo se Domin) byl rovněž muzikant a chodil také za výdělkem až za hranice jak vyprávěl Josef Ducháček č. 14 který co klarinetysta s ním chodil v jedné partě i když byl o moc mladší.
8. unora 1984 kdy se objednávalo uhlí, se sníh přímo hrnul a bouřka se opakovala a teprv 13. začal krásný týden. 20. a 21. zamračené s mlhou, nevlídno a špatná chůze po zledovatělých a sněhovým popráškem přikrytých cestách. Odpoledne 28. v bývalé škole školení C.O. na téma „Varšavský pakt záštita míru a socializmu“ na něž se dostavilo 15 občanů. 7. března se začaly objevovat vytálé břehy a meze kterýž den večer hasičská schůze s 11 účastníky v příčině prohlídky komínů a taneční zábavy. 14. zemřel tragicky 81 letý důchodce, vdovec, bývalý skladník Státního statku ve Staré Vsi, rolník ve Třiči č. 1 a 2 u Koldů Josef Hajna jsa u Bedřicha Grosmanna ve Sklenařicích pro nějaké bačkory a na jdoucího už odtamtud se svezl sníh se střechy se zledovatělými vespod kusy. Jeho děd Frant. Hajna měl před 100 lety staroveskou usedlost č. 72 u Hajnů kterou prodal pro neshody s mamkou výminkářkou, která majíc ve vsi dvě dcery: Anežku provdanou za Karla Vejnara č. 59, Marii za Vojtěcha Strnádka č. 54 a Karlu ve Třiči, dělala mu trhavě a odnášela dcerám, a koupil si něco menšího ve Sklenařicích a potom maje co dělat ve Vysokém, popošel vždy u Božích muk kousek k Peci, aby se mohl podívat na své bývalé starovesko na něž nemohl zapomenout. 16. března se tu prvně objevili špačci, asi třetina trávníku byla vytálá, krtičiny vyschlé a sypké a ze silnice se každým přejetím vozidla prášilo daleko do terénu a hlavně na okna. 19. na Josefa kteréhož jmena tu bylo 5 osob bylo po mrazy krásně ale zima a 21. na první jarní den polojasno mrazivo až zakvětovaná okna. 27. února byla snacha Frant. Svatého pro něco ve Vkusu ve Vysokém majíc sebou 5 letou dcerku která vyšla ven, když už matka platila. Ta ji však již na ulici nezastihla a ta malá se dala místo ke vsi,
k Roprachticům a považujíc vysocký kravín za staroveský, pustila se sněhem do rokle a byla konečně nalezena celá vysílená na lavičce u Vojákova mlýna když přitom ztratila ve sněhu botu a to bylo už večer. 24. března odbývali prohlídku komínů dvě dvojice hasičů velitel Václav Šída a Otakar Polouprutský a Jiří Čermák a Vladisl Polouprutský ml. Večer toho dne hasiči pořádaný ples, jenž se vydařil. V neděli 25. na jarní Mariánský svátek, o němž se říká, že naň začíná táti, byla většina sněhu pryč, nastal zas letní čas, to je o jednu hodinu dříve. 26. hasičská schůze z deseti účastníky, v níž mimo jiné jednáno o oslavě 80 ti letého trvání zdejšího sboru, proti čemuž byly námitky, že od oslavy 70 letého trvání, členů ubylo a pouze jeden přibyl a ti zbylí že jsou o 10 let starší a tudíž neschopnější na nějaké přípravy. 29. odpoledne školení občanů obzvláště důchodců pro případ napadení jadernými zbraněmi, čehož se zúčastnilo 10 osob včetně přednášejícího. 31. března po noci zas celá krajina pod sněhem na den prorazilo slunce, takže ten nový sníh dopoledne stál, kterýž den oslavili 50 let trvání svého manželství 73 letý Ladislav Kobr č. 98 bývalý vedoucí prodejny Jednoty a 82 letá Božena Kobrová dcera Josefa Hlůže ze Stanového č. 19.
Ze sešitu bez schválení MNV : Tenkrát před těmi 50 lety měl Kobr povinnost ke dvěma ženským, kro- mě této jmenované, předně k nějaké v Rejdicích jenž s ním byla lety blíže ale že Hlůže tenkrát stanov- ský starosta, otec tehdy ještě 3 nevdaných dcer, o odvodech v hospodě lákal mladíky z jiných vsí „hoši pojďte peněz jako sraček!“ dal si Kobr říci tím spíše že na jeho dotaz po hospodaření budoucí tchán neřekl, že ní a tak se Kobr rozhodl pro tu a starý Kobr už před svatbou říkal „tak po neděli už Ládička ztratíme“ domnívají se že mu Hlůže přepustí Žantovo což tohoto ani nenapadlo…1. dubna polojas- no… Ještě k té Kobrovic zlaté svadbě. Tenkrát před 50 lety měli pravou svadbu na Bílou sobotu, oddav- ky v Držkově kamž jeli dvěma auty a auto nevěstina bratra Boh. Hlůže na chvíli řídil ženichův švagr… (zmíněno již jinde)… A než ho odvezli do Tanvaldu do nemocnice, vykrvácel a druhý nevěstin bratr právník Vojtěch, jsa rovněž pořezán, se ve vysocké nemocnici uzdravil a nevěsta z toho měla potrat na což řekl starý Kobr „to nic, těch on bude ještě mít, on má mnoho semena“. Když Kobr Žantovo nedo- stal, koupil od Daniele Řehořka dům č. 18 s obchodem, na což mu půjčil, když peněz ze Stanového nebylo jako sraček, jeho babičky bratr Josef Žanta z Vysokého č. 60 a že nebyl vyrovnán s tou druhou v Rejdicích, bylo vše psáno na jeho ženu, ale jsa potom zaměstnán u ženy co pomocník, musel platit a ulehčilo se mu, když mu tam nemanželská dcerka umřela schvátíc se jízdou na kole do vysoké školy. Když po roce 1945 koupili číslo č. 98 než postavili nad domem plat (mlat?), moc a mockrát paní Kob- rová utíkala domů do Stanového sužována jsouc Kobrovou bezmeznou a neodůvodněnou žárlivosti a táhávaly se až na Vršťalově cestě, on sám starý záletník který podle sebe měřil ostatní, ji zas prosil aby se vrátila! No když už mu to placení do Rejdic pominulo a došlo k znárodnění majetku, mohl konečně i on býti vedoucím prodejny Jednoty. On a jeho bratr Stanislav doma v č. 81 měl stejnou ne- moc ale na něho nemohl nikdo, co se týče ženských, nic říci, to zas spíše na jeho ženu. Nejen Josef Hajna ze Třiče č. 1 měl tragickou smrt, tu měl už jeden jeho předek a sice tchán jeho děda Josef Nesvadba ze Stanového č. 31 a sice takto. V zimě jim vyvrátilo v háji nějaký velký strom i s velikým kusem země. Oni kládu odřízli a ten pařez s kusem země zůstal nad tou dírou, ze které ho vyvrátilo. Potom někdy po jarním zasetí dělal Nesvadba odpoledne nějaký topič (palivo). To od- poledne přišla přeháňka s krátkou ale důkladnou bouřkou a když už byla tma a hospodář domu nešel, šli za ním do lesa. A co tam se zatím stalo. On nechtě zmoknout, schoval se do té díry pod ten pařez a jak se asi hromem otřásla země, ten pařez nejsa už držen kmenem, zvrátil se zpátky do díry z níž ho vítr vyvrátil a zavalil Nesvadbu pod ním schovaného a tak ten si nemohl pomysliv, že se z lesa živ nevrátí.
11. dubna se trávník zelenal, lidé uhrabovali okolo domu, bledule dokvetaly a začínaly sasanky, sněhu v hájích docela málo a Státní statek hnojil pastviny a 16. začal vláčet pole. Při projednání pozůstalosti minulý rok zemřelého Petra Slavíka 12. dubna na notářství v Semilech podle poslední vůle zůstavitelovi, stala se majitelkou domu č. 45 (s betlemem) u hořeních Vojáků co dcera sestřiny dcery, Marie Polouprutská č. 19 a domu č. 85 u Vlášků se stodolou a vozárnou, bratrův syn Miloslav Slavík, bytem v Semilech. 18. zahájil Státní statek na Malé Straně jarní setí, objevili se první čmeláci a motýli a to barevní což staří měli za předpověď, že rok bude spíše na obilí než na píci. 28. už sem tam a někdo sázel brambory. 29. se prvně ozvala kukačka. 5. května se objevili první bílí motýli. První kdo ve vsi brambory sázel byl 28. dubna Josef Janoušek se zetěm Václavem Šídou ale většině, a to asi desíti, je sázel 6. května traktorista Vlastimil Albrecht a většina jich sázela v blátě, nebo promoklá na kůži. A ještě 9. května se trousil sníh, hory byly pod sněhem a 18. už byla bouřka a bylo vidět že seno se ten rok lehce sklidí ale těžko poseče; tráva samá hlína a drn a přímo nadvednutý od krtků a hrabošů, jichž některá kočka za den chytila 3 až 5. Dál na máj zima jako v listopadu a ještě 29. sem tam spadla vločka sněhu. 27. v noci nějací mládenci jdoucí od muziky z Bozkova roztrhli obecní návěstní tabulky na stodole č. 18 a vytloukli okna u autobusových čekáren uprostřed vesnice a na Hranicích i když to bylo nerozbitné sklo se zabytým drátem a u č. 62 potrhali plot. Ten rok bylo nějak méně vlaštovek než jiná leta. Státní statek vsadil brambory od 1. do 10. května a to jmenovitě na lánu za Trhovicí od Holánovy (Berkovy) cesty po Vitošovu (Kvardovu) o výměře téměř 28 ha.
První kdo začal sušit seno byl ten rok Josef Janoušek anžto Josef Babec č. 25 jenž v tom měl vždy jiná léta primát, minulý rok už umřel. Tento rok Drahomíra Kudravá pomáhajíc sési otci Jaroslavu Večerníkovi, že se tam mizerná tráva poddávala a ohýbala pod kosou a rosa nebyla, dělala si jí kropením trávy s kropicí konve.
Ze sešitu bez schválení MNV : Koncem měsíce přišla zpráva že zemřel 69 letý Josef Zeman někdy ze Stanového č. 42 od Pece který po Vítězném únoru 1948 uprchl před zatčením do Ameriky.
2. června byl opravdu červnový den a 4. navečer přišla bouřka s lijákem a krupobitím jaké už řadu let nebylo že až bílo zůstávalo a bylo to jen po kravín, výše už né, probralo cesty rozplavilo bramborové brázdy ale tráva se zvedla, jenže řídká zůstala. 6. zamračené, zima, tma kterýž den co po dešti se začala hlavatka (zelná sadba) sázet. Od zimy nebylo tak ošklivo jako zrovna na Medarda. 12. 13. 14. po přimrazcích krásně ale zima, 12. večer hasičská schůze s 10 účastníky v příčině poutní taneční zábavy a trvání 80 let zdejších hasičů (požárníků) 17. o roprachtické pouti byla nahoře vzpomínková slavnost na Náhlý německý soud před 40 lety a odhalení u tělocvičny pomníku jeho oběti z nichž 4 byly ze Staré Vsi. V tom týdnu podpisová akce kdo je pro setrvalý stav s pojízdnou prodejnou a kdo pro stavbu nové prodejny v místě ale celá věc nějak usnula. 24. na Jana Křtitele deštivo, zima, tma a v dešti se rozléval sníh 25. byli zákaznici pojízdné prodejny na tuto čekající, zimně oblečení a zábly je ruce. Usušit seno nebylo možné a co toho bylo posečeného a stojatá tráva od dešťů přivalená. Sem tam někdo našel na bramborách mandelinku ale nerozmohla se tím počasím. Ten měsíc se sem z Červeného Kostelce vrátili manželé Helmuth Stilter a Stanislava Stillerová
a tchán a otec Stanislav Kobr jim postoupil dům č. 81, stodolu a co z bývalé usedlosti po záboru Státním statkem zbylo.
K 1. červenci bylo ve Staré Vsi zvířectva a drůbeže: 12 koz a 1 kozel, 1 prase, do 50 kg váhy a 9 býčků, 173 slepic a 16 kohoutů přičemž skupina hospodářů s výměrou nad 50 arů neměla žádný skot. Státní statek to měl 124 krav a 80 jalovic. 2. července zas už tak že zábly ruce kterýž den náhle zemřel na zápal plic 37 letý Vladislav Polouprutský č. 90 svobodný. … když v těch zimách přespal noc někde v příkopě jak se častěji stávalo. Jeho bez měsíce 70 letého starého otce Vladislava přivezli 30. června z jilemnické nemocnice po operaci na prostatu. 4. dělali k hořenímu transformátoru od Trhovice díry pro nové cementové sloupy, které přivezli druhý den na novou linku vedle staré se sloupy ještě dřevěnými. V neděli 8. po přimrazku překrásně; většina trávy ještě stála a co leželo posečené, rezavělo a jaká to byla seč na louce od hrabošů rozryté. 9. přivezli konstrukci pro oba transformátory pro hoření u č. 20 a pro dolení u č. 73 hotovou v celku protože ani hoření už neměl být zděný. 10. krásně až žár kteréhož dne před polednem kremace Vladislava Polouprutského s nímž se rozloučil za Tofu v Semilech, kde byl zaměstnán, kdosi tam odtud a za ves a hasiče František Svatý jenž vyzvedl zejména zemřelého nemalou pomoc při veřejných pracích. 11. takový žár že podobný nikdo nepamatoval kterýž den bylo soudní jednání na Skále, na místě samém u té kůpy škváry na cestě k č. 54. 15. o staroveské národní pouti po deštivé noci špláchalo dál, v sobotu večer vydařená taneční zábava. Většina sena byla vysušena zásluhou těch asi pěti žhavých dnů a to sena pěkného protože ta dozralá tráva byla v tom žáru suchá druhý den. Ale jak to bylo oddálené, tak Večerník č. 20 začal minulý rok sušit 31. května, dosíkl 22. června a uklidil to druhý den a tento rok začal 1. června a dosíkl 16. července a uklidil seno 25. července.
17. deštivo, zima, tma kterýž den postavili železnou konstrukci pro nový transformátor a o hodně vyšší než starý a druhý den v dolenci. 22. na den Marie z Magdaly, kteréhož jména bylo tu 10 osob, uřízli v jilemnické nemocnici bývalému vysockému pekaři Adolfu Novákovi č. 87 levou nohu. Ten čas byla již druhý týden v nemocnici v Lomnici Marie Polouprutská č. 19 s nemocí jenž postihovala jen osazenstvo kravinu, totiž nějaká kožní plíseň. Tento čas bývaly normálně žně a to bylo obilí jako brčál zelené a to i ozimé, trávy na sušení ještě dosti stálo, třešně nezralý a lípy kvetoucí jindy první týden v červenci, začínali kvésti teprv teď. 23. stavěli elektrikáři ty nové cementové sloupy od Trhovice k transformátorům kteréž nové přivezli druhý den. Stavili to pomocí autojeřábu. 26. na Annu kteréhož jména tu byly dvě ženské, bylo zamračené a zima že mohl sníh padat. Ty dny dávali k nejbližším dvěma sloupům u transformátoru dřevěné vzpěry. 30. natahovali dráty od nových transformátoru na Vrcha. Josef Janoušek již sušil otavu a seno nebylo ještě vysušené a kvetla také teprv pšenice. V tom měsíci přestavěli majitelé č. 14: Svatý a Kroupa dřevěnou stodolu jsoucí v jedné frontě s domem, ze škvárovek. Že ty nové sloupy postavili trochu níže do vsi; vyporáželi to, co rostlo pod dráty nad tím napjatými, což postihlo u doleního transformátoru majetek č. 78 bratry Kvardy jímž podřízli 5 dospělých hrušní což byla škoda tím větší že už řadu let nebylo možné hrušní vypěstovat. Tam stál starý železný transformátor kus od silnice v sadě za starou stodolu č. 35 a nový postaven nad samou silnici, nad cestu ze silnice do pole vedle bývalé stodoly č. 73 a pod spáleniště č. 34. U hořeního, kde nový železný postaven hned vedle starého zděného, nevzal za své žádný ovocný strom jen několik jasanu, dva doubky a lipka Břetislava Pokorného č. 95 a velký javorový keř Jaroslava Večerníka.
1. srpna krásně, žár, v 6 hod. k večeru důkladný déšť s důkladnou bouřkou dlouho do noci a 5. o vysocké letní pouti krásně ale odpoledne se zamračilo a v 6 hod. hrozný liják s důkladnou bouřkou
při níž se setmělo až se muselo svítit a slepice se té bouřky a té tmy děsili a cpali se do dveří. Leckdo sušil otavu, jiní dosoušeli seno a dalo se do deště ale začaly růst houby. 8. odešel 69 letý Karel Novák č. 13 do domova důchodců v Rokytnici čímž zůstalo zas jedno stavení prázdné a nezůstalo prázdné jen č. 13, ale také č. 98 anžto Ladislava Kobra odvezli do nemocnice a Kobrovou si vzal k sobě syn Jiří v Jablonci nad Nisou, ale netrvalo to dlouho. 13. přivezli a umístili první díly transformátorů a druhý den odpojili elektriku od starých transformátoru. V polou srpna zkoušel sem tam někdo kopat brambory k jídlu a ty ukazovali na neúrodu. Státní statek začal se sklizni bramboru, 25. ale přerušily mu to deště a šlo to nakonec jen starým způsobem, to je kopačkami, poněvadž těžší mechanizace do bláta nešla a nebylo ji možné utáhnout.
Ten čas koupil od Jaromíra Pekari z Chrastavy jeho domek č. 71 u Kašparů prý za 35 000 Kčs Josef Šťastný z Čelákovic bratr majitele č. 89 u Krumšů v dolenci a prodávající byl syn Marie Pekarové z Rybnic dcery Kristiana Čermáka č. 71 která jsouc 89 roků stará už tu bydleti nemohla protože už skoro neviděla. V srpnu se střídali deště se žáry a bouře bylo dosti. 1. září začal zas chodit do vysocké školy 6 staroveských žáků. 5. zahájil Státní statek žně ječmene což nikdo nepamatoval tak pozdní žně a ve Staré Vsi až 25. také ječmen nad Krčovím. 7. se dožil Jaroslav Večerník č. 20 věku 80 let. Po prvním týdnu v září leckdo začal kopat brambory do sklepa a všichni hlásili množství požraných od myší někdo měl také zkažené a tolik jako minulý rok jich neměl nikdo. Jablka a slivy pro nedostatek slunce bez chuti. Bouřky deštivo zima. 10. Stanislav Kvarda st málem zavinil havárii když jeda s traktorem ode vsi, v koleně silnice u č. 9 málo se vyhnul proti jedoucímu autobusu jehož řidič Nesvadba musel rázem zastavit takže většina jedoucích popadala do uličky a přes sedadla. 23. o staroveském posvícení které bylo tentokrát bez muziky, dopoledne špláchalo ale odpoledne nechalo kopat brambory. V neděli 30. kdy zas nastal normální čas, to je zimní, bylo zamračené, mlhavo a kolem poledne pálilo slunce. 5. října slabě zamračené a vítr, odpoledne pěkně a teplo; žně na Malé Straně v plném proudu a 14. měl Státní statek na Vysocku po žních. Spousta zrní na zemi a zrostlé už stojaté. Záhumenkáři klidili mrkev, co po myších zůstala. To zbývaly u natě takové ohryzky asi za lahvový uzávěr, nebo se jen sbírala nať a pod ni nic. 15. po deštivě noci zamračené a bouřlivých vítr jenž rval listí ze stromů a stloukl hodně jablek kterých ani vlastně mnoho nebylo. 17. po jasné noci jasno a první né přimrazek ale zrovna mráz kterýž den přestal staroveský kravín pásti. Ten čas tu přes vrcha dělali základy pro elektrické vedení o nějakém vysokém napětí. 28. o stanovském posvícení po přimrazku krásně kterýž den určena návštěva hřbytovů ale lidé ji drželi od tohoto dne až do neděle 4. listopadu. 24. dosklízel Státní statek brambory avšak vypadalo to tak že třetina úrody zůstala nesebrána a lidé je taky než to bylo přeoráno sbírali s vozíky, minikárami a i auty. 29. po důkladném mraze krásně. 30. proráželo slunce mraky a 31. krásně. V lesích to vypadalo tak že to co mělo přijít pryč se prostě podřízlo a nejvýš ještě přeřízlo na kratší, padni kam padni bez ladu a skladu takže se mezitím nedalo přejít, to šlo o oblek a o oči a nedalo se chodit na houby a černé jahody (borůvky) a ty v tomhle ani růsti nemohli a neuklidnilo se z toho nic a už to, a to hlavně břízy, přepadalo. 10. listopadu akorát za týden prorazilo slunce na chvilku mraky a hned se zas od západu až na tmu zamračilo a 11. na Martina krásně ale na večer se zvětřilo čímž byl vítr zajištěn na celý týden. 15. prvně zamrzla venku stojatá voda a co zkusili lidé čekající v tom mrazivém větru u stodoly č. 18 na pojízdnou prodejnu. 16. ráno první sněhový poprášek který přes následující noc stál; 17. vítr dál, déšť se sněhem a v neděli 18. ráno prvně bílo, hustá mlha, tma, sníh tál ale též mírně padal.
17. večer se dostávala Ladislavu Ducháčkovi č. 49 Kč kuna na králíky, odkudž jsouc přeplašena, pokusila se o to v č. 26 nebo to byla jiná? Ale tu Josef Babec ubil a ta poměv ji v rukou a věda a že tyto a lišky jsou namnoze vzteklé, ohlásil to a že při ohledání nebyla možnost vztekliny vyloučena, odvezli ho do Náchoda do nemocnice na pozorování a protiopatření a pobyl si tam 14 dnů. 19. mlha a něco sněhu připadlo kterýž ten umřel v jilemnické nemocnici skoro 81 letý Bohumil Žanta vdovec, příslušník SNB, bývalý vysocký školník a také vězeň Gestapa jenž pobydlel s rodinou v letech 1930 – 1931 v domě č. 98 ve Staré Vsi. Byl synem Petra Žanty ze Stanového č. 32 a narodil se 22. prosince 1903 v Trojankách u Jesenného. Kremaci měl 23. listopadu. 20. sníh přes noc zmizel a potom nádherný západ slunce. 21. mlha až tma kteréhož dne vyhlášky o kontumaci psů a koček z té příčiny že na staroveském katastru byla zastřelena vzteklá liška, na dobu jednoho roku. 23. po deštivé noci špláchalo dál s hrozným větrem jenž stromy vyvracel, jmenovitě ve dvoře č. 75 Lidmily Vodseďálkové velkou hrušni, takže elektrikáři po 4 dny nemohli stačit spravovat; neobyčejně žlutý západ slunce, na němž se ostře odrážel Bezděz a Ralsko a potom zvečera oblýskalo a hřmělo, 24. vítr dál a chvílemi ostré slunce; 25. vítr mírnější a teprv 26. ustal a rozpršelo se. 6. prosince na Mikuláše zamračené, mlha, jinovatka 7. dělalo hladké cesty. 8. odpoledne a večer v bývalé škole výroční hasičská schůze s 19 účastníky z nichž bylo 6 ženských.
Zároveň se oslavilo 80 let trvání sboru (hasičského) tím, že jednatel František Svatý přečetl úryvek z kronyky o jeho vzniku: Již v roce 1880, kdy dne 21. června po poledni shořel domek č. 18 Františka Vodseďálka což zavinil chlapec jeho podruhyně Josef Pacholík jenž v slámě na nádomí kouřil doutník a u požáru byli vysočtí hasiči, žádalo c. k. Okresní hejtmanství v Jilemnici o zaslání hasičských poměrů v naší obci a vybízelo obec, aby uvažovala nemohl li by se tu zřídit hasičský sbor jako je už jiné obce zřizují! Zdejší obec tehdy poslala vysockým hasičům 5 zl. odměny za pomoc při požáru, jež byly Tělocvičnou hasičskou Jednotou Sokol ve Vysokém s poděkováním vráceny, aby se daly postiženému Vodseďálkovi. Podepsání: Ant. Nečásek jednatel a Václav E. Brož předseda. A na dotaz hejtmanství odpověděl starosta 29.11. I. Prohlídka domů koná se dvakrát do roka od kominika Ant. Dolenského z Vysokého a při poslední dne 25. 9. nic závadného shledáno nebylo. II. Komíny se čistí dvakrát do roka. III. Stráž proti ohni zřízena není ana obec Stará Ves poměrně malá jest. IV. Vydal výbor obecní zvláštní řád hašení 22. 7. 1877 kde práce jednotlivým členům v pádu požáru rozdělena jest. V. Znamení na poplach při požáru dává se zvonkem, který uprostřed obce se nalézá. VI. Vody nachází se dostatek, an uprostřed obce potok teče. VII. Hasičského nářadí má obec: 20 košíku na vodu, jednu stříkačku přenosnou, dva velké háky (na trhání stěn hořících budov) a 1 obecní žebřík, vesměs vše v dobrém stavu. VIII. Není zde sbor hasičský zřízen, ana obec malá jest, ale jsou osoby k tomu způsobilé, řádem o hasení ustanovené, o čemž každý písemně vyrozuměn byl. IX. Jelikož nestává sboru hasičského, není též pro tentýž žádná zbroj a nářadí hasičské. X. Domů jest v obci 93 čísel, popisných však 96, a mimo toho za celý můj život tu pouze třikrát hořelo a tak dalo hejtmanství pokoj.
Ta stříkačka pořízena v padesátých letech za starosty Jana Vodseďálka č. 10 byla asi za větší škopek, voda se do ní musela nalít a stříkalo to asi tak na postřik štěpu a ty košky, které podával od potoka k ohni jeden druhému, byly ze slámy pletené a na způsob pekařských ošatek a pod stodolou č. 20 u Vršťalů kde byly i se stříkačkou uložený, je žraly myši a ten obecní žebřík uložený pod dolením přístřeškem domů č. 44 u Vojáků, a na němž tam měli slepice sedění, byl od jejich trusu spuchřely.
Když vyhořel 15. května 1901 č. 76 Novákovo a vysočtí hasiči s velitelem kovářem Františkem Nedomletem jeli od toho kvečeru domů, otevřel na ně tehdejší neúřední kronykář obce František Housa č. 21 okno u pavlače a ptal se jich „a staroveští hasiči kde jsou?“ A tak až 24. července 1904 byla schůze občanů v dolení hospodě za účelem zřízení hasičského sboru. Svolali ji a vedly to: starosta František Janda; za Podkrkonošskou hasičskou župu, župní dozorce Václav Metelka Zítů ze Sklenařic a stanovský učitel a župní jednatel Antonín Klimenta který měl promluvu k občanům. Při té schůzi jich přistoupil za členy: 4 zakládající: starosta Janda, radní Koldovský, učitel Mejsnar. a František Šmíd st č. 30, 24 činných a 15 přispívajících a 4. září odpoledne se poprvé cvičili na louce před č. 81 u Petrů co je dnes stodola. Prvním velitelem byl František Šmíd ml. č. 30 bývalý vojenský šikovatel, pozdějším mlynář v Peřimově. Nová stříkačka byla obci dodána 20. srpna a hned jí zkoušeli stříkáním z potoka pod Kostnici na dům č. 43 u zadních Vojáků. Hasičské skladiště se začalo stavět 19. září na obecním pozemku za č. 86. Kamení na ně se lámalo na Křibě a vozil ho Koldovský a Václav Novák č. 44 rovněž cihly z Kramářovy cihelny ze Semil. Stavbu dělali: František Novák č. 94 se synem Antonínem a Josef Turpíš č. 11. Dne 14. listopadu převezl Antonín Koldovský s koněm ve slavnostním průvodu stříkačku z Kvardovy stodoly kde byla doposud uložená, do nové zbrojnice. Promluvu přitom měli: Jan Petruška č. 18 starosta sboru, velitel Šmíd a podvelitel Antonín Koldovský č. 75. Nechybělo ani kritiky. Tak zmíněný už Housa napsal ve svých pamětech, že ve Staré Vsi musí hořet jen v neděli, protože většina hasičů jsou zedníci, jsoucí celý týden mimo ves. Dne 5. května 1905 odbyli si naši hasiči svůj křest ohněm a vodou při požáru dvou domů v Roztokách, a v noci z 29. na 30. května 1907 měli první požár doma a to usedlost č. 36 Josefa Slavíka u doleních Petrů a společné hospody s č. 81. 19. srpna 1907 měli hasiči první koncert ve Vodseďálkově háji před Brňákovi č. 77 přičemž byl jmenován čestným členem zdejší rodák z č. 67 Antonín Žanta, profesor v Telči na Moravě. 12. července 1914 se konal na louce Karla Koldovského č. 16 za velmi krásného počasí hasičský sjezd za přítomnosti 800 hasičů mimo jiných. Sjezd ten nechtěli úřady povolit pro státní smutek pro v Sarajevě zastřeleného následníka trůnu a za 8 dní po sjezdě byla už spousta účastníků na cestě, z níž se mnozí nevrátili. Jen ze Staré Vsi jich napoprvé odešlo 23. U toho velkého požáru v Roztokách v roce 1915 jich už od nás mnoho nebylo, byli teď ve válce a to i velitel Oldřich Ducháček č. 14 a vedl to podvelitel Josef Bouzek. Ten rok, kdy měli staroveští hasiči první požár doma, byly tu ohně ještě dva a to o vysockém posvícení odpoledne vyhořelo starobylé stavení se stodolou č. 34 u Vitošů, majetek to Frant. Housy č. 27 a hodně pozdě na podzim zvečera chalupa č. 29 u Potockých neobydlená, majitel Marie Ducháčkové č. 14. Oboje už nepostaveno a následující rok 1908 v létě shořel domek č. 38 u Kvintusů nebo na Podrybníku, téhož Josefa Slavíka, jemuž minulý rok shořelo č. 36, těž nepostaven. V únoru 1912 shořel a už nepostaven domek č. 2 u Holánků Josefa Nováka a 1914 v noci ze Svatodušní neděli na pondělek chalupa č. 47 Hynka Hlavy která ještě týž rok postavena znovu. Za připomínku stojí že roku 1944 Němci popravený Otakar Novák byl toho času velitelem.
9. prosince 1984 mlha, tma, hladké cesty odpoledne udělalo bílo kteréhož odpoledne předvánoční besídky v nové vysocké hasičské zbrojnici se zúčastnilo 8 staroveských důchodců. 10. mlha až tma; prvně protahovali silnici, kteréhož dne v jilemnické nemocnici zemřel sedmdesátiletý Vladislav Polouprutský chalupník č. 90 bývalý zdejší cestář; zemřel ve vsi v pořadí po synovi. 11. byl už zas sníh pryč. 12. ráno prvně slabě zamrzla okna, 14. pořádně a 17. už zas drobně sněžilo 18. hustá mlha, tma vítr kteréhož dne dopoledne kremace Vladislava Polouprutského s nímž se krom československého faráře rozloučil za obec a hasiče František Svatý.
Ze sešitu bez schválení MNV: V polou prosince dostala Zásada objednávku koral pro Turecko, které měly být za týden navlečené a jediná Marie Večerníková č. 20 to nestihla až na jeden poslední svazek (hunt).
Až do konce roku sněhu mnoho nebylo a všude z něho tráva čouhala a také jinovatka na stromech a drátech po dvakráte pobyla. Na Štědrý den bylo krásně, na Boží narození se trochu mračilo ale slunce na tom vyhralo a teprv na Štěpána zůstala mlha a dělalo jinovatku a dále pořád tak až na to že byl 31. prosince na Silvestra o hodně větší mráz. Koncem roku bylo ve Staré Vsi krom toho co tu měl Státní statek: 219 kusů drůbeže a to 197 slepic, 18 kohoutů, 3 kuřata a 1 krůta. 13 koz, 1 kozel, 6 prasat do 50 kg a 8 integračních býčků z nichž 6 bylo do 6 měsíců stáří a 2 nad 6 měsíců ale do 1 roku. Z 99 zdejších domovní čísel bylo 32 stále obydlených, 2 neobydlené, 39 obydlených přechodně a 30 zaniklých a 3 stodoly předělané na přechodný pobyt. Ten rok 1. dubna nastoupil Miloslav Vodseďálek ml. vojenskou službu v Domažlicích. Mimo již uvedeným změnám v držbě nemovitosti došlo ten rok ještě k následujícím: č. 28 u Konšalů ujala po zemřelém Josefu Polouprutském dcera Eva Černá z Jablonce nad Nisou. Miloslav Slavík, jemuž strýc Petr odkázal č. 85, aby to zůstalo v rodě, neváživ si toho, ani se na tom co majitel neohřál, hned se toho koukal zbavit a koupil to od něho Karel Böhm z Prahy 1 a také č. 16 u Javůrku změnilo majitele a koupil to od Vladislava Koldovského prý za 80 000 Kčs Oldřich Karlas z Veselské Lhoty zeť bratra prodávajícího Jaroslava Koldovského kováře v Češově.
Ve Staré Vsi dne 8. dubna 1985
Schváleno v radě MěNV dne 15. 4. 1985
Pičman (razítko)
V roce 1984 skončily svou historii tři staroveské rody a to: Slavicí, Šaldí a Koldovští. O Slavících kteří tu byli od roku 1714 jsme si toho už pověděli více až na to, kam to přivedl poslední z nich, jenž prodal č. 85 a tak se obraťme k Šaldům.
První z nich, Michal Šalda z dolení Sytové, se přiženil do domku č. 3 k Barboře, dceři France Stránského někdy po roce 1800 a proto tam staří dlouho „u Šaldů“ říkali. Už on ukázal jakým směrem půjdou jeho potomci, když mu byla uložena pokuta za polní pych kterouž on zaplatiti nemohl a tak mu vtělena na nemovitost. Měl syny: Františka nástupce na domku, Michala v č. 55 a potom na Šachovci, Josefa ve Vysokém č. 37 a dceru Kateřinu provdanou za Josefa Prajzlera č. 42 a Barboru ve Třiči. Frant. Šalda měl ženu Anežku dceru Josefa Balatky ze Stanového č. 2 a syny: Františka rolníka č. 13 a 72, Josefa nástupce na č. 3 a Vincence (Čeňka) jenž byl nejprv ve Zlaté Olešnici a roku 1869 se vystěhoval do Ameriky. Franta Šalda č. 13 měl ženu Alžbětu dceru Ant. Patočky z Vysokého č. 129 a syny: Františka rolníka č. 72, Čeňka JUDr. soudce v Jičíně jenž však ani advokátem nesměl být, Antonína jenž zemřel za války 1914 – 18 ve vězení v Terezíně, odepřev vzíti zbraň a Jaroslava zvaného „arcišalda“ jenž rovněž zemřel ve válce a dcery: Karlu provdanou za Josefa Polouprutského č. 20 a potom č. 78 a Annu provdanou za Jana Novotného na Jestřabí. Starý Frant. Šalda hospodařil na č. 13 a na č. 72 u Hajnů jeho žena, synové byli s ní a práci dělali dohromady a trhavě také v obou místech. Jako vdovec nechal usedlost č. 13 u Pátku Hospodářské záložně na dluhy a přiženil se jsa přes 70 let starý k nějaké vdově pod Bozkov, ale obec Spálov, kde měl ještě dceru ale nemoha to s nevlastními
syny vydržet, oběsil se tam někdy po roce 1902. Hospodářská záložna rozprodala usedlost č. 13 na kusy. Zatím Frant. Šalda ml. na č. 72 chtě si pomoci od dluhů, nechal si přijít Hodkovickou záložnou do dražby, v níž to vydražila jeho žena Anna, že však ale z Hodkovic si přivezli zájemce jenž přihazoval, nechtěli li Šaldovi se stěhovat, nepřišlo jim to nijak lacino a byla potom Šaldová nucena prodat kus louky a za jeden kus pole u Trhovice nedostala ani krejcar, ten dostal vysocký pekař Jan Prajzler za samou na dluh vylovanou (?)„forotu“.
Co napsal strýc Bochů ze Stanového o jedné staroveské hlavě obce (je to z let 1849 až 1856.) Také my zde měli denuncianta a sice v osobě rychtáře staroveského Vodseďálka (č 10) jinak Houza Starů zvaného. Před tím se každý musel mít na pozoru. Pozval jsem ho jednou na posvícení. Přišel a když šel v noci okolo Bahenskových domů, povídal spolucestujícímu Markovi „že mám moc malých holeb (?)“ já nemyslel, že jsou malé. Když mě to však Marek (č 35) pak řekl, „abych si dal pozor by mě Houza Starů neudal, měřil jsem a bylo jich skutečně několik malých, jež jsem odstranil“. Za týden pak přišli četníci hledat, jenže nic nenašli. Ten člověk byl postrachem všem rychtářům, ano, on byl až blá- zen v špiclování a udávání. Byli jsme rádi když později nebyl volen za představeného obce a odešel k svému synovi do Pešti kde také zemřel. (Jeho přičiněním byli pod policejním dohledem bratr zmíněného už Jos. Marka, Frant. Marek č. 12 a mimo jiných všichni Slavící v č: 48 49 a 85. Ti poslední nejen pro pobuřování, ale nařčeni z přecho- vávání lupiče Ambrože Doubka jenž měl ve Staré Vsi sestru provdanou za Josefa Vodseďálka č. 68 a rodiče poměli chalupu č. 32.
Rok 1985¶
5. ledna největší mráz té zimy, vnitřní okna zamrzlá a mrazy den po dni větší až do 12. ledna a také sněhu hodně připadlo a v neděli 13. kdy dosáhl František Liška č. 17 věku 80 let, byl zas už mráz menší.
10. ledna zákazníci pojízdné prodejny na tuto 2 hodiny marně čekali a 17. přijela ale nepřivezla zase mléko kvůli zmrznutí. 15. první sněhová foukanice té zimy a to důkladná. 25. zemřel v Liberci, kde byl rentgenářem, 62 letý majitel zdejší chalupy č. 12 na Pustině Vlastimil Lukeš a přišla zpráva že v ústavu choromyslných v Kosmonosých umřela 55 letá Lydie vdova po Vlastimilu Šaldovi, což se ukázalo nepravdivým. 1. února mlha, tma, trochu padal sníh což přešlo odpoledne v dešť a v noci hrozné povětří až zhasla na dvě hodiny elektrika, kterouž noc vítr a nával mokrého sněhu pobořil stodolu č. 72 někdy Vladimíra Šaldy. Potom kolem 10. přišla zas vlna mrazu až 25°. 13. odpoledne ve škole politicko vojenské školení C.O. na němž jich bylo i s přednášejícím majorem 13. 15. ve vysockém volebním obvodu odpoledne volby do ONV a volila se ing. Marcela Kučerová zootechnička Státního statku z Vysokého.
Ze sešitu bez schválení MNV: …Šlo o doplňovací volby do ONV za jednu členku, která zdrhla na západ. Nikdo jiný než Marcela Kučerová zvolen býti nemohl, a přesto museli se vytápět v každé obci místnosti a 5 osob u toho sedět, ve Staré Vsi jich bylo 5, a všichni od 18 let staří, tam museli ten lístek s jejím jménem do urny dát.
Ve Staré Vsi bylo 69 voličů a volební komise byla: ing Pavel Svatý, Frant. Svatý, Marie Janoušková, Vlastimil Albrecht a Stanislav Haas. Volilo se v bývalé škole.
Ze sešitu bez schválení MNV : Mnozí lidé zde nelibě nesli, že zas na pololetí Kvarda krom těch, co ubytoval ve Vysokém, měl i na Skále 7 Němců na což zase jiní říkali, vzpomínajíce na Stanislava Mar- ka č. 6, neboť to byl jeho výrok,„není Němec jako Němec“ a zas někteří slyšeli od jeho tchýně Anny Šulcové „ale co toho Aninka od nich dostane“ jí zas řekli „copak kdyby v č. 73 u Kvardů byl W.C. tam by se jich teprve dalo ubytovat“. 1. mráz zas větší, prodejna přijela, ale nepřivezla mléko kvůli zmrz- nutí.
23. umřel v domově důchodců v Rokytnici 59 1/2 roku starý Karel Novák č. 13 jenž se už velmi třásl a nebylo rozumět, co mluví. Při kremaci 5. března odpoledne se s ním za Stranu rozloučil Stanislav Haas z Vysokého. Účastníků mnoho nebylo.
Ze sešitu bez schválení MNV: Zemřelý byl velmi uvědomělý, měl z času zaměstnání několik me- dailí a říkal že president Husák mu podal při návštěvě ruku a oslovil ho „Karle“, a členy vlády jmeno- val jako by s nimi pásl kozy, např. „Pepik Korčáků“. Jednou řikal „včerá jsem byl v Bezdružicích“, na což řekl jeden přítomný občan „Bezdružice měl svého času Harant“, mysle tím toho popraveného roku 1621. Novák se ptal, „co to bylo za osobnost?“. „No přeci jeden z těch 27, co je dal Ferdinand II. popra- vit.“ A zas Novák „a čím se proti němu provinili?“
8. března na Mezinárodní den žen prorazilo odpoledne na chvíli slunce, které se neukázalo od 24. února. 9. umřel v Ostravě Kunčicích u syna Stanislava staroveský rodák z č. 85 Stanislav Slavík, bývalý rolník ve Škodějově, jemuž by bylo v červenci 93 let. Nadšený sokol a také účastník války 1914 – 18. Ten den se tu prvně ukázali špačci ale zas odlétli a teprve 18. přiletělo na trvalo. 19. na Josefa kteréhož jména tu byli 4 občané, po noci v níž něco sněhu připadlo, bylo po mraze krásně a sníh už od stromu a sloupců odtával a břehy a meze začínaly být holé. 26. na sluneční straně většina sněhu pryč a ta spousta krtičin, co zpod sněhu vytála. Ten den měl kremaci 19. zemřelý 80 letý Oldřich Ducháček strojní zámečník, rodák z č. 49 bytem v domově důchodců v Mostě. A tak to čtvrtletí umřeli 4 staroveští lidé mimo ves.
27. odpoledne školení CO jehož se zúčastnilo 21 občanů a občanek. 29. ráno sněhu jako uprostřed zimy, padal dál a foukalo s ním až museli protahovat silnici ale 30. nový sníh sluncem do večera většinou stál a 31. na Květnou neděli tál i starý takže ho byla většina pryč. 30. odbývali prohlídku komínů a elektrického zařízení dvě dvojice: velitel hasičů Václav Šída s Otakarem Polouprutským a Miroslav Vodseďálek s Jiřím Čermákem. Ten čas a zimu předtím byli na Vrcha naváženy železné konstrukce na dálkové elektrické vedení. 4. dubna umřel v psychiatrické léčebně v Kosmonosých skoro 78 letý Josef Soukup rodák z č. 53, řeznický, bratr roku 1967 zemřelého předsedy MNV Ladislava Soukupa. 5. polojasno a žár, 6. horko a obloha se temnila a v noci se blýskalo a třikrát zhasla elektrika, poprvé na celou hodinu takže na staroveské taneční zábavě tančili při svitu svíček. Sníh pryč a leckdo okolo domu uhraboval a Státní statek začal smykovat pastviny a 7. Velkou neděli po deštivé noci zamračené a zima a následující dny přeháňky a to i sněhové a s bouřkou a 16. kroupy až bílo zůstalo.
19. teplo až létali čmeláci a barevní motýli a to né ten rok poprvé, rozkvetli prvosenky; Státní statek začal na Malé Straně sít a traktorista Albrecht ten den uvláčel těm, jimž to vždy dělal, záhumenky a Josef Janoušek se zetěm Šídou první ve vsi sázeli brambory, kterýž den nový majitel domku č. 71 u Kašparů, Šťastný, tento podvážil škvárovkami.
Zas pršelo deštivo, mrazivo a sníh, stojatá voda venku zazmrzlá, 28. bylo sněhu tolik, že by stačil na řádné Vánoce 29. lidé čekající na pojízdnou prodejnu za celou zimu tolik nezkusili, jako ten den a 30. ráno tolik sněhu že ho za celou zimu tolik na zemi, střechách a stromech nebylo a nadělalo z něho návěje že museli silnice a cesty protahovat a to nadělení přišlo na trávu na níž se už mohlo pásti a Jaroslav Večerník shazoval v noci 30. s málo nakloněné střechy sníh.
Ze sešitu bez schválení MNV: Miloslav Slavík bytem v Semilech v hospodě u nádraží na přístřešku, po prodeji č. 85 se dal s kumpány do flámovaní až se z toho a nadměrného užívání drog, aby mu bylo na ženské, pomatl na rozumu a musel být dán do ústavu choromyslných.
Teprv 7. května byl sníh nadobro pryč když celý týden do toho dne bylo skutečné zimní počasí a toho 7. večer hned byla bouřka. 8. počal staroveský kravín pásti a 9. traktorista Albrecht nasázel brambory desíti záhumenkářům; vystupovali celý den bouřkové mraky ale nepřišlo vůbec nic. 13. začínaly rané třešně kvésti, 14. žár, večer se blýskalo a už se začínalo projevovat sucho ale 17. popršelo. 15. se prvně ozvala kukačka, tráva neobyčejně vyrostla a Janoušek byl první jenž ji síkl ke krmení u rekreačních domků č. 3 a 64. Ty dny ubírali břehu za továrnou pro nějakou přístavbu a ukopaný materiál vozili na pozemek někdy č. 9 pod hoření autobusovou čekárnu mezi olšoví, cestu, potok a sádek č. 11. 26. Svatodušní neděli kdy začal Janoušek první ve vsi se sušením sena, bylo krásně ale vítr mírnil žár, tráva neobyčejně vyrostla, kvetly jeřáby, jabloně jen některé a šeřík odkvetl za dva dny. V č. 20 u Jaroslava Večerníka zjistili v pumpě hnojnici od kravína a teď se jednalo o to, je li pravdou že je to jeden pramen s tím ve studnici za č. 92 odkudž táhnou vodu do č. 57, 47 a 43. S tou vzteklinou souviselo střílení koček v polích a na pastvinách na myši číhajících což dělali lovci velice rádi neuvažujíce o tom že kočka číhající u myší díry není vzteklá ale vlastně užitečná, vždyť kočka Večerníka č. 20 nosila domů denně 3 – 6 myší což dělalo od jara několik set kusů. První týden června začato se sečením sena; 5. od 4‚5 hod. ráno stavěli na Vrších stožáry dálkového vedení elektriky do Harrachova pomocí vrtulníku. Po 10. červnu začala zima, přeháňky v nichž se v dešti rozléval sníh a několikrát padaly kroupy, neposečená tráva od dešťů přivalená a v ní sama krtičina, vyrytý provoz (?) a myší díra takže jaká to byla seč. Božena Albrechtová č. 65 a její švakr Václav Albrecht č. 75 byli v nemocnici na pozorování z té příčiny že se jim v č. 65 vztekl kocour a oni dva si na něj sáhli. 30. nechalo sušit a traktorista Vlastimil Albrecht poprvé a naposled oruchával svým kilientům brambory. Dříve nebylo pro nečas možné a ještě moc vyschlé nebylo. Většina trávy ještě stála, ana vlastně nestála, byla přivalená od dešťů a slepic a přezralá a podhnilá a co bylo posečené, hnilo a rezivělo. Ten rok koupil Ladislav Šedivý z Prahy 10 od Ireny Jandurové, dcery někdy Josefa Večerníka truhláře, dům č. 76 u Nováků. Poslední týden června rozboural majitel č. 50 Kelner stodolu pro stavbu garáže. Stodolu tu stojící v jedné frontě s domem a tvořící fošnový mlat a přístodolek, vystavěl 1902 tehdejší majitel Petr Novák rodák z č. 51, jenž zemřel v nemocnici v Chrudimi, když se mu něco stalo v Chocni, vracejícímu se po převratě 1918 co vojákovi z Baru na Černé hoře. Koncem června bylo ve Staré Vsi 9 integračních býčků z nichž 6 bylo do 6 měsíců stáří a dva nad jeden rok, 10 koz, 1 kozel a z drůbeže 181 slepic a 19 kohoutů. U č. 50 postavili na místě spodku stodoly garáž a nad ní prý ještě něco obytného a 6. července postavili u č. 94 Josefa Hrádeckého z chléva kde má být koupelna a prádelna, druhý komín. Ten čas podíleli důchodce, kteří byli trochu schopní, funkcemi v C.O.
14. o staroveské národní pouti, tentokráte bez muziky a beze mše, žár. Ten rok nebyly třešně ani slivy ale jablka ano. Ze 16. na 17. bouřlivá noc s lijákem a kroupami přičemž elektrika dvakrát zhasla a těch bouřek bylo v červenci více. 25. na Jakuba bylo hodně mraků a to se podle staré pranostiky říká že kvete sníh, že ho bude příští zimu mnoho a uhodlo to. 22. na Maří Magdalenu kteréhož jména tu bylo 10 osob se rozpršelo což předpovídá špatné žně, že zrostou mandele což se teď už státi nemohlo a 26. na Annu kteréhož jména tu byla jedna osoba a to Anna Babcová č. 47 po studeném a mlhavém ránu bylo krásně. Seno bylo většinou dosušené a někdo zrovna sušil otavu. Ten rok byla přeůroda motýlů bělásku. Nejen červenec měl bouřky, kroupy, přeháňky a zimu, i srpen s tím začal, v polou srpna začala žloutnout u bramborů nať, ku konci srpna hynula a brázdy zavalil žabinec, povázka, lebeda, konůpka a jiný plevel a na zelenině tisíce housek. 17 odpoledne jel Václav Žitný s dcerou Helenou Dolenskou na motociklu do města a před tovární bytovkou přeletěla přes silnice slepice Jiřího Ende č. 1 Žitnému zrovna do obličeje následkem čehož se zrátili a měli z pekla štěstí že se jim nic nestalo. Né tak lehce to odnesl o tři týdny dříve Žitného soused Josef Babec. Jel v noci z práce na motociklu a nechtě se sraziti s před autem utíkajícím zajícem, zabrzdil tak prudce že se převrátil a potloukl. 29. první přimrazek, většina otavy vysušená a leckdo již kopal brambory do sklepa z obavy, aby se mu nedokazily a aby mu je nedožrala ta spousta myší. Ten rok přeúroda jablek ale že pro nečas pozdě narůstala, neuzrála, musela se nezralá otrhat následkem čehož vadla a kazila se.
Srpen nebyl pěkný ale aspoň byl teplejší než červenec byli v něm bouřky, lijáky i kroupy a také žáry. 1. září zahájil vysocký Státní statek nad č. 9 žitné žně a 2. začal školní rok a do vysocké školy jich ze Staré Vsi chodilo 6.
5. ráno byl na vratech stodoly č. 18 u silnice vedle rozdělovny koral a místa, kde pojízdná prodejna potravin státi zůstávala, plakát za půl vrátně na němž tlustými písmeny napsáno „Ducháčkův pes opět pokousal. Proto musí být utracen!!! Ducháčková.“ Plakát ten potom Ladislav Ducháček čekající na prodejnu strhl, roztrhal a týkalo se to asi případu, kdy minule při prodejně Ducháčkův vlčák Argus zničehonic kousl a to již podruhé, Boženu Liškovou a Ducháček tam za autora označil Jaroslava Špačka. Pes vzdor kontumaci volně a bez náhubku pobíhající vrazil od zadu do Liškové s Pavlou Uhlířovou se vedoucí a do lýtka jí kousl. 6. přeháňky skoro sněhové, 7. v dešti se trousil sníh 8. o vysockém a třičském posvícení většina otavy vysušená a záhumenkáři spěchali se sklizni bramboru, jichž mnoho nebylo, velké nebyly, kazily se, ten nával myší hrozil je sežrat, celé kusy brázd byly prázdné a některá kočka chytila denně 3 – 6 myší, a M. Kobrové č. 77 zas vyrylo na záhumence brambory a sežralo je divoké prase. Josef Polouprutský č. 19 před kopáním bramboru posíkl na nich né nať nýbrž plevel pěkně do řádku jako trávu, tolik ho bylo. S brambory to měli lidé všelijaké: Večerník měl o 35 kbelíku méně než minulý rok, Janoušek říkal že má méně o polovici, Albrecht že sklidil o něco více než vsadil, Polouprutský že sklidil co nasázel a tak podobně a 16. začal sklízet brambory Státní statek a ten jich měl dosti.
V neděli 22. o staroveském posvícení které bylo tentokrát bez muziky, svítilo nad podýmím slunce a v neděli 29. kdy byl zas zaveden normální čas, to je o 1 hodinu později, bylo od rána krásně. Na brambořišti za Trhovicí, sbíral po sklizni zanechané brambory kde kdo a to i z Roztok zatímco jejich JZD hned po své sklizni brambořiště s nesebranými brambory poházelo umělým hnojivem, aby se nemohli sebrat a hned je zaoralo. V tom měsíci se dožili: Marie Večerníková č. 35 sedm desáti let, Jaroslav Večerník č. 20 osmdesáti jednoho a Lidmila Vodseďálková č. 75 věku 94. Spotřebyteli na zimu do sklepů objednané brambory se zle kazily.
1. října překrásně. 2. překrásně a žár až asfalt na silnici tekl a o pravé půlnoci hrozná bouřka s lijákem a ve chvíli po ní druhá a další dny pořád pěkně až 9. se v noci blýskalo a 20. ráno byl první mráz. Ten týden tu dlask sháněl ořechy a any žádné nebyli. Pořád po mrazech krásné počasí a nejkrásnější snad 25. kdy až létali motýli kterýž den přestal staroveský kravín pásti. 26. odpoledne v bývalé škole výroční hasičská schůze se 17 účastníky v níž složil dlouholetý předseda a jednatel své funkce, které dostali: Jiří Čermák a Vlastimil Vohnut. 28. hustá mlha až tma a že mrzlo, dělalo jinovatku a že ten den bylo zatmění měsíce, bylo tuplované a lidé z něho neviděli nic. 9. ten měsíc očkování psů jichž tu bylo 8 u stodoly č. 18. Poslední tři dny října mlhavé a to tak že mlha ustoupila vždy až odpoledne. Bývalému předsedovi a jednateli hasičskému Františku Svatému č. 14 bylo 77 let. Ten čas si 70 letou Marii Večerníkovou č. 35 pro její neschopnost chůze vzala k sobě dcera Marie do Jesenného. 2. listopadu zamračené až tma, v noci se rozpršelo a v 10 hod. v noci udělalo prvně bílo ale v neděli 8. během dne sníh stál.
Ten čas porazili topoli na tom mokrém pozemku pod silnicí pod č. 1 a nad č. 3, zčásti na spáleništi č. 2 prý pro nějakou navážku. Stromi ty dal vysázeti Vladimír Koldovský č. 1 a nebo č. 50 a pozemek ten původně patřil krom spáleniště č. 2 chalupě č. 8 zrovna jako ten nad křížem mezi silnicí a starou cestou a stávala ta chalupa na tom břehu nad silnicí nad č. 3 a pod č. 9 do šedesátých let minulého století kdy je přikoupil Josef Vodseďálek č. 9 rozboural jí a ví se, že stále už 1565. 4. po větším mraze krásně a teplo až vosy létaly. 5. před polednem se dalo do deště 6. přeháňky i také sněhové a přes noc udělalo bílo. 7. sníh stál a v noci se sypaly kroupy tak, že byly ještě druhý den ráno pod okapy a v noci ze 7. na 8. bouřka s kroupama. 13. během dopoledne se drobně ale hustě sypal sníh až zůstalo bílo. 16. první důkladný mráz, první venku zmrzla stojatá voda a slabě nadechnutá okna ale krásně a v neděli 17. po mrazech krásně a sluncem polovička z něho pryč. 18. začalo pravidelné zimní počasí a 20. bylo sněhu jako v nejhlubší zimě a potom i pršelo a padal mokrý sníh a 22. prvně protahovali silnici. 24. už někteří drželi pouť ale Kateřiny bylo až druhý den 25.
28. padal sníh a že bylo větrno, byla první foukanice kterýž den se odstěhovala 79 letá Emilie Ducháčková stará panna z č. 49 k sestře Boženě na Nouzov a už se sem nevrátila a druhý den si odvezli mladí Svatí rodiče z č. 14 prý na Vánoce k sobě do Prahy na Prosek, ale zůstali už tam až do 1. března následujícího roku. 4. prosince břehy už zase vytálé; 5. bylo přímo překrásně a 8. po deštivé noci sníh téměř pryč. Týden předtím zabil bytník v č. 1 Jiří Ende prase a měl ho v garáži, bývalé uhelně kterouž nezamikal a někdo tohle věda, když v noci jezdě i se psem po kravínech hlídal tam a stahoval hnůj, kus mu ho ukradl. 9. zamračené kterýž den zemřela v semilské nemocnici 79 letá Emilie Ducháčková která se před 14 dny odstěhovala z č. 49 k sestře na Nouzov a umřela přesně na den a rok po Vladislavu Polouprutském st č. 90 a mezi nimi odsud nikdo neumřel. 10. mlha, tma, deštivo, sníh nadobro pryč a bylo bez něho do 14. kdy ho zas hodně napadlo ale druhý den už zas nebyl; 16. deštivo s větrem, podhánělo vodu pod eternit do stavení kterýž den v 11 hod. pohřeb Emilie Ducháčkové ze sboru Československé církve do rodinného hrobu na hřbytov účast přes nepočasí slušná. Tu noc po tom pohřbu ulomilo povětří vrch asi za třetinu celého stromu u smrku nad starou školou a pod č. 98 do něhož před několika lety uhodilo a an od té doby schnůl a jenž byl jistě 100 let stár. Říkal o něm Petr Novák st č. 50 jenž byl z č. 51 k němuž tehdy ten pozemek patřil, že ho vsadil on, říkal tak z hlouposti, když jsem chodil třetí rok do školy a to by bylo 1884. V noci z 19. na 20. první sněhová foukanice, ještě štěstí že nemělo s čím foukat. 10. večer hasičská výborová schůze s 11 účastníky v příčině taneční zábavy a obecního vánočního stromku republiky, kterouž schůzy svolával už nový předseda Volmut.
21. první zimní den bylo hustá mlha, tma a drobné rosilu a 22. předvánoční neděli byl po jasné měsíční noci překrásně. Na Štědrý den byla hustá mlha, až tma. Na Boží narození mlha trochu slabší a dělalo jinovatku, na Štěpána mlha hustá až tma. 27. zas tak a obleva. 28. po deštivé noci slabá mlha, břehy vytálé, odpoledne se sypal drobný sníh a v noci s ním foukalo. 29. přes noc více mokrého sněhu spadlo, hustá mlha, tma. 30. zamračené, mrzlo, padal sníh a v noci se blýskalo a 31. mráz menší, mlha slabší, na den na tom vyhrálo slunce.
Co napsal ve svých pamětech Antonín Zeman rolník ze Stanového č. 9 až 46 o jedné staroveské hlavě obce po roce 1948. Také my zde měli denuncianta a sice v osobě rychtáře staroveského Vodseďálka – jinak Houza Starů zvaného. Před tím se musel každý mít na pozoru. Pozval jsem jej jednou na posvícení. Přišel a když šel v noci vedle Bahenských (č. 6 a 32) domu povídal spolucestujícímu Markovi, že mám moc malých holeb… (Tato historka je už zmíněna v roce předešlém, tedy 1984) …A dál píše, jak na pokud staroveského představeného, semilský c. k. podkrajský (hejtman) Schade vymohl vojsko které se stanovskými a staroveskými jedné noci pročesávalo les od hořeního jesenského mlýna po Pec, že tam dopadnou lupiče Ambrože ale nenašli nic. Na konec dodává. To vše způsobil tak mizerný člověk. Kdoví co přivedlo Jana Vodseďálka na to že by zrovna tady mohl býti Ambrož ale Ambroš měl ve Staré Vsi sestru provdanou za Josefa Vodseďálka č. 68. Její a toho lupiče otec, ač byl z Jablonce, Michal Doubek poměl ve Staré Vsi chalupu č. 32 a jeho zeť pro mnohost Vodseďálků dostal příslotek „Doubek“ pro který se nemálo zlobil už pro toho Ambrože Doubka a v č. 68 se říkalo „u Doubků“ donedávná. … on tehdejší staroveský představený dokonce obvinil Slavíky v č. 48, 49 a 85 z přechovávání Ambrože Doubka a jeho přičiněním se dostal pod policejní dohled František Marek č. 12, ne pro Ambrože ale že byl ctitel Jana husa. Také hodně překračoval svojí pravomoc. Například jednou jeden poddruh z č. 31 ukradl ve Vysokém v krámě dýmku, přišlo se na to a představený ho potrestal tak že, bylo to v zimě, musel v neděli dopoledne když šli lidé do kostela, prohazovat jim návesní cestu maje na sobě pověšenou tabulku s nápisem: „Za to že ukradl fajfku, z trestu, musí vyhazovat cestu k městu.“
To když šli věřící do kostela a když šli domů, musel se otočit zas tou tabulkou k nim a odhazovat zas sníh směrem k nim. Vodseďálek byl synem Josefa Vodseďálka rychtáře č. 10 a měl bratra P. Františka Vodseďálka faráře v Chcebuzy za Prahou kterýž Jana oddával s Annou dcerou Josefa Korbeláře přezáka z Vysokého č. 158. Svadba byla tam u faráře a svědky byli vrchnostenští úředníci. Děti měl: Josefa ladníka v Budapešti, Jana knihaře ve Vysokém č. 253, Jindřicha kuchaře v Budapešti, Antonína, Vincence, Františka, Vojtěcha, Annu, Marii, Pavlu, Karlu a Reginu. On měl hospodářství, hospodu, knihařství a dával tkalcům na stavy. A tak bylo v č. 10 devatero řemesel a konce u toho byli jako v tom přísloví a to byl ještě zeměměřičem, tenkrát se hodně dělili statky na 1/2 a dokonce až na 1/8. Občané ho rádi neměli a byl dokonce jednou od souseda Františka Šaldy č. 13 bit, to už ale hlavou obce nebyl. Jeho syn Jindřich tu pobyl za německé okupace a pomýšlel se sem přestěhovat, ale když okoukl chudobinec, rozmyslel si to a obrátil se k dceři provdané za nějakého mlynáře v Chorvatsku. Česky už neuměl. A jak skončil Ambrož Doubek, o tom vyprávěla Anna Nováková č. 94 rodačka z Dušnice, kde se to někde stalo, že bylo zjištěno že je v jednom stavení, které obklíčili a když vznikli dovnitř, lupič se uchýlil na nádomí. Jeden s četníků nastrčil přilbu na bodák pušky a tuto nad nezašalovaný schod a Ambrož do ní střelil a když po ráně spadla, mysle snad že četníka zastřelil, vpálil druhou ránu do sebe. Nebylo ale hned po něm, lidé vnikli nahoru, stáhli ho a táhli ho po zemi od stavení a teď už do něho tloukl kde kdo. A to nejvíce jeho odběratele a přechovávači, aby odvrátili podezření.
Z jeho případů vypravovala, jak jednoho hospodáře probudilo bučení dobytka. Rozsvítil, vyšel ven a vidí dveře u chléva otevřené a jeden vůl venku před chlévem, pohlav na hlavě a u ní jen kus provazu, jak ho zloději zaň někde uvázali a on provaz přetrhl a než se oni mohli postarat, utekl domů a udělal poplach. Roku 1985 koupil dům č. 72 u Hajnů od Vladimíra Šaldy Vladimír Vyšínský z Prahy 4. Co se týče č. 72 domů a usedlosti, ta vznikla oddělením 1/2 usedlosti č. 9 u Hajnů a 1/4 původního statku Starova č. 10 a ještě před rokem 1914 bylo na přední lomenici č. 72 k přečtení ze zbytku letopočtového nápisu „tato chalupa jest vystavěná když byla s Francouzem vojna nákladem France Hajny roku 1791“ on to asi postavil jeho otec Josef Hajna č. 9 protože tomuto prvnímu majiteli bylo v době vystavení teprve 13 let. Ženu měl o 14 let starší a to Annu dceru Šimona Patočky z Vysokého č. 8 a děti: Františka nástupce na hospodářství, dceru Barboru provdanou za Karla Kramáře ve Třiči č. 36 a Anežku provdanou za Jáchyma Kramáře ve Třiči č. 36 později ve Staré Vsi č. 9 tedy vlastně vedle, kterýž případ se zde opakoval asi o 50 let později kdy měli Josef Vodseďálek č. 9 a František Šalda č. 72 za ženy sestry, dcery Karla Janoucha z Jestřabí. Druhý František Hajna měl za ženu Karlu dceru Františka Kramáře zas ze Třiče č. 36 takže to pořád nevycházelo z příbuzenstva a druhou ženu měl rovněž ze Třiče a měl potomstvo: Františka nástupce a dcery: Anežku provdanou za Karla Vejnara ze Staré Vsi č. 59 a Marii za Vojtěcha Strnádka ve Staré Vsi č. 54 na Skále hoření díl.
Třetí v pořadí František Hajna dlouho ve Staré Vsi nehospodařil. Matka výminkařka viděla jen dcery a kdeco mohla mu smetla a donesla jim, což ho roztrpčilo, že hospodářství prodal a koupil cosi ve Sklenařicích.
Ve Sklenařicích však dlouho nemohl zapomenout na Starou Ves a jda časem do Vysokého, neopomněl nikdy u Božích muk popojíti kousek k Peci, aby se mohl podívat i na svá bývalá pole a bývalo mu do pláče. Nový majitel č. 72 Josef Slavík, rodák z č. 85 jehož poměl ½, vlastně 1/4 Vláškova gruntu, poměl než od Hajny koupil, ve Vysokém na Polopruti č. 231, u Hajnů dlouho nebyl. Rozhodil před pobytníky co by za to chtěl a přítomný František Šalda č. 13 hned ho vzal za ruku plácl mu a chvátal domů pro závdavek. A tak měl Šalda dvoje a u č. 72 podvážil světnici (nové stěny) a to bylo vše co na tom Šaldově zvelebil.
Josef Slavík využil příležitosti že přišla do dražby usedlost č. 63 u Holánů po zemřelém Františku Večerníkovi, vydražil tuto. Jeho syn ing. Josef Slavík rada c. k. státních drah na Královských Vinohradech, aby vystudoval, postoupil č. 63 švakru Františku Jandovi a ten prodav dům a stodolu se záhumením a jedním kouskem za Vrchy Josefu Večerníkovi č. 20 pro syna Antonína jenž se přiženil do č. 66, většinu usedlosti si nechal sám a pan rada potom říkal že projedl Holánovo o prázdninách u Jandu v kysele. Tyž pan rada koupil roku 1910 dům č. 98 když přišel do tržby a navrhl zdejším zemědělcům a svým rodákům, že když v něm je zařízeno pekařství a on se ženou než přijde do výslužby, tu bude jen o prázdninách a obilí jde špatně na odbyt, aby si ho dávali semílat a v jeho domě ho spékali na chléb a tak tu bylo Pecnářské družstvo až do roku 1923. Prvním pekařil byl Josef Vodseďálek z č. 61, druhým Josef Večerník z č. 20 a třetím, a ten byl až do konce, Štěpán Hrádecký od Kašparů z Roprachtic. U Pecnářského spolku nebyly jen členové ze vsi ale i z Roprachtic a ze Stanového. Zatím pan rada 28. října 1918 maje velkou radost ze samostatnosti, náhle zemřel ve stáří 54 let a vdova po něm se sem nastěhovala 1920, když se stala Praha hlavním městem a měla najednou nedostatek bytů a paní radová se neopatrně přiznala že tu má prázdnou místnost čímž přišla o pražský byt. Tady ji měli brzo všichni dosti, nechávala si říkat „milostpaní“ a kdo jí tak netituloval byl u ní hrubec, ona byla dáma a zdejší lidé byli otroci, najala si služku, přihlouplou Anežku Kobrovou z č. 64 a tu i fackovala a říkala, že jí proto má, že si do ní může uhodit. Jednou tu měla na návštěvě
nějakou slečnu z Prahy a šla s ní do Kalifornie (k Hevákovi do Končin) a tu ta návštěvnice našla v cestě ztracenou volskou podkovu a ptala se jí co to je a ta jí hned napomenula zahoďte to to ztratil některý z těch hnojařů. Povídalo se že Slavík se s ní oženil proto, že za její peníze dostudoval a v Praze že se jí říkalo „Francka od Primasů“. A tak byla brzy na štírů se sousedy, s Hrádeckým a s celým Pecnářským spolkem, který 1923 zanikl, Hrádecký ten rok koupil č. 94 a z jejího se vystěhoval. Zemřela v roce 1936 v stáří 68 let a byla dcera mlynáře Javůrka ze Zálohů u Jičína a odvezena k pohřbení do hrobky v Praze a dům č. 98 odkázala Ústavu slepců v Praze kterýž ho prodal. Mimo jiného se zabývala také spiritismem a to tím způsobem že dvě osoby dali ruce na struhádko, v němž byla zastrčená tužka a to na papír psalo různé nesmysle a nemožnosti hlavně o záletech ženských a vdaných lidí a „ty jsi dáma a oni jsou otroci“. Za soukromé hospodaření bylo ve Staré Vsi 29 žentourů a to u čísel: 9, 72, 80, 93, 15, 16, 65, 79, 19, 20, 22, 84, 75, 27, 28, 73, 81, 35, 39, 48, 44, 46, 57, 86, 77, 53, 78, 54, 57. První ve vsi ho měl František Žanta č. 15 s dcerou Anežkou Čermákovou č. 98 ve společné stodole u č. 15 a po nich teprve přišli benzínové a naftové motory a ten měl první ve vsi Josef Soukup č. 53. Mlaticích strojů (mlátiček) bylo ve Staré Vsi asi 40 a to nejprv ručních a první ho měl Josef Vodseďálek č. 54 ze Skály a ten s ním jezdil po výdělcích u ostatních hospodářů přičemž větší výměru hospodářství Slavíkova č. 48 bylo bez něho a vůbec beze všeho strojního hospodářského zařízení doposledka. Nejdříve se asi František Slavík spoléhal s mlátičkou na zetě už jmenovaného Skalského ale oni tam neměli ani kozla na řezání dříví nýbrž v kládě vražené 4 hranné hřebiky mezi které dávali dřevo k rozřezání určené, u čehož museli na zemi klečet. Asi rovněž tolik bylo ve vsi odstředivek na mléko a různých značek jako: Dominus, Melate, Libela, Diabolo, Globus, Listec a nejlepší, švédské výroby Alpha. Strojní dojení to měl pouze František Čermák č. 98 a samočinné napájení dobytka jeho bratranec Karel Čermák č. 15 avšak nikdy nepoužité ale složené pod stodolou. Žacích (sekaček) strojů tu bylo 16 z nichž 4 byly odkládací: bratři Housové, Karel Čermák, Josef Soukup a Franta Čermák. První ho ve vsi měl Antonín Koldovský č. 16.
Ve Staré Vsi 1. května 1986
schváleno v radě MěNV 12. 5. 1986
Pičman (razitko)
Rok 1986¶
První týden ledna mrzlo a něco sněhu připadlo. 5. při poledni měla kremaci 76 letá Vlasta vdova po Vítu Martincovi někdy spolumajiteli brusírny skleněných kroužků ve Staré Vsi při č. 46, rodáku z Helkovic č. 46, dcera Frant. Šmída ze Staré Vsi č. 46 zemřelá 28. prosince 1985 bytem u dcery Evy Strnádkové v Semilech; vdova od roku 1952. 10. první největší mráz té zimy a 12. přes noc tolik sněhu připadlo že to nebylo řadu let za tak krátký čas; 16. po noci s foukanicí cesty zatlučené sněhem; 19. odpoledne drobně pršelo, mnozí shazovali sníh se střech kterého na nich bylo místy až 80 cm až 1 m. Aby mohla pojízdná prodejna u stodoly č. 18 zastavit, odhrnul jeden traktorista sníh, ale ne ze silnice dolu pod ní, nýbrž ke Kobrově garáži, a jak se tam točil, vyrval z hořeního pilíře té stodoly několik cihel, div že ho nezvrátil.
17. měla kremaci 89 letá 9. ledna zemřelá Františka Jandová bývalá řiditelka vysockého muzea, dcera pekaře Nosála a potomek staroveských Vodseďálků z č. 10 a její před lety zemřelý manžel profesor Janda byl potomek staroveských Jandů z č. 30. 28. zemřela u dcery Květoslavy Šimůnkové v Roztokách u Jilemnice 84 letá Marie vdova po Stanislavu Markovi ze Staré Vsi č. 6, rodáka z č. 43. 29. foukanice při níž svítilo slunce a kapalo ode střech a povrch sněhu do tvrda utlučený. V těch dnech mokrého sněhu ulomilo střechu domu č. 72 u Hajnů které Vladimír Šalda prodané měl a jehož nový majitel Vladimír Višinský z Prahy 4 by ho byl zas rád prodal. 31. polojasno a sníh. 1. unora vítr dál, sníh měkl a tál a polojasno ale 8. zas připadlo a foukalo s ním. 10. první největší mráz té zimy a po něm držel trochu površek. 24. po úplňku měsíce a na Matěje po větším mraze polojasno, kterýmž dnem začaly mrazy a trvaly až do března ale bylo při nich krásně. 1. března neobyčejně mrazivý vítr z čehož se zamračilo kterýž den protipožární prohlidka komínů kterouž vykonali dvojice: velitel hasičů Václav Šída s Otakarem Polouprutským a Vlastimil Volmut s Josefem Polouprutským. 5. a 6. pršelo a dělalo led; 9. neobyčejně oranžový východ slunce. Sem tam některý břeh začal vytávat. Letošní zima svážením sněhu se střech odpravila komin na místnosti po dobytčí váze při hasičské zbrojnici na stražnici předělané. 18. překrásně a teplo, sníh mizel a 19. na Josefa kteréhož jmena tu bylo 5 osob a sice: Janoušek č. 9, oba Polouprutští otec a syn č. 19, Babec č. 26 a Šmíd č. 46 byl zas krásný den ale 22. se sypalo tak, že na Květnou neděli protahovali silnici. 8. odvezli do nemocnice 82 letého Frant. Zakoutského s prostatou a druhý den v neděli tam odvezli jeho 84 letou sestru Růženu která tam hned umřela. Oba Zákoutští byli svobodní a teď až by se vrátil, byl bez sestry a hospodyně. 19. umřel ve Vrchlabí 70 let starý zdejší rodák z č. 79 týž měl vlastně doma hospodařit a nepřijít kolektivisace vesnice byl by hospodařil, Miloslav Chlum. 24. sněhu jako v nejhlubší zimě, 26. na Škaredou středu přiletělo sem mračno havranů a kavek, na Velký pátek se objevily první bledule, 30. na Velkou neděli, kdy byl zas zaveden Letní čas, to je o 1 hodinu dopředu, odpoledne krupkové přeháňky a druhý den ráno bylo bílo a sníh se velkými kusy hrnul dál že ho bylo zas jak před týdnem což přešlo odpoledne v dešť čimž nový sníh stál a navečer po západu slunce, dva lijáky s důkladnou bouřkou, kroupami a větrem. Ti havrani a kavky tu přeletovali ještě 7. dubna kdy lidé začali uhrabovat okolo domů. Travník se zelenal, vyráželi petrkliče a sasanky, Státní statek smykoval pastviny. 9. nepatrně zamračené ale teplý vítr, drní oschlé, vyrazily fialky, létali barevní motýli a teprve ve skromné míře se ozíval jarní zpěv ptáků a konečně se objevili špačci. Když 8. bylo jako v červenci, 11. se hrnul sníh že se musel ode dveří odhazovat.
Stojatá voda zmrzlá, chvílemi se hrnul sníh, 12. velký mráz, 13. mráz nepovolil celý den a ve stínu v lese nestál sníh celý den a trousil se dál. Strnadi kteři byli ta leta řídkým zjevem, doráželi najednou ke stavením. Ten týden přišla zpráva že někde u dcery zemřela 73 letá Anna manželky bývalého zdejšího učitele Josefa Knoba, dcera Frant. Housy ze Staré Vsi č. 75, po 15 letém ležení. 17. konečně bez mrazu, teplo, travník se zelenal kterýž den traktorista Albrecht vláčel zahumenkářům polní záhumenky. 19. zas už přešel dešť ve sníh ale 20. už byl opravdu nadobro pryč. 22. odpoledne krásně, že zas létali motýli a druhý den čmeláci, horko. Poslední týden přišla zpráva, že zemřela 78 letá Anna vdova po Ludvíku Polouprutskem č. 30 a zpopelněná v Plzni. Třešně začínaly kvést.
Všichni záhumenkáři si stěžovali že mají brambory ve sklepích z 1/3 shnilé, a jak teď z toho vybrat sadbu?
1. května se temnilo, 2. krásně ani mráčku, traktorista Albrecht vsadil osmi svým záhumenkářům brambory, 3. zas krásně, třešně, slivy, hrušně v plném květu. 5. slabě zamračené, zima, kterýž den začal staroveský kravín pásti, již kvetlo mlíčí (pampeliška), což bylo předzvěstí, že tráva dlouhá nebude. 8. se tu prvně objevily vlaštovky. 9. se přitáhla hustá mlha na niž v 10 hodin vyhrálo slunce z čehož se neobyčejně pařila zem. Neobyčejně poporostla tráva a obilí; 11. o loukovské pouti z večera liják s bouřkou a kroupamy. Připomenouti dlužno že 1. května zemřel v Praze rodák ze staroveského mlýna (č 40) 75 letý Josef Svatý podplukovník čsl. armády v. v. bratr Svatého z č. 14 a 83.
Ze sešitu bez schválení MNV: K jeho charakteristyce dlužno vzpomenout jeho výroku „co bych se staral o děti, když se mě o ně starají Knob s Kobrem“.
12. rozkvetl šeřík kterýž ten rok nadobyčej moc kvetl; 14. se tu prvně ozvala kukačka, brambory sázené 2. května už vyrážely nátky ale také se v nich měla k světu tráva. 22. května. 23. odpoledne volby do všech zastupitelských složek v bývalé škole. Všech voličů bylo pouze 63 a volební komise byla: Frant. Svatý, Vlastimil Albrecht, Josef Polouprutský, Otakar Polouprutský, Stanislava Volmutová a Josef Janoušek. Z naší vsi byli kandidáty: Jiří Čermák, Ludmila Haasová, Jindřch Matura, Stanislav Volmut (Vlastimil) a Václav Šída. Ten den zemřel ve Třiči 75 letý bývalý rolník Josef Večerník vnuk Františka Večerníka od něhož roku 1855 jakožto od bratrance koupil Josef Večerník z č. 39 půl staroveské usedlosti č. 20 u Vršťalů.
27. krásně, ani mráčku ale v noci důkladná bouřka s lijákem a kroupami. Seno první ve vsi začal sušit Státní statek, Janoušek a Vlastimil Albrecht. 1. června se začalo doopravdy sušit seno, hrozná zima a za celý týden se neusušilo vůbec nic. 2. dešť s bouřkou 3. deštivo, tma, zima. 4. špláchalo s větrem, zima, 5., 6., 7. deštivo, hrozná zima, hory nad Rokytnicí pod sněhem a i tady vločka sněhu přeletěla a 9. na Medarda proráželo slunce mraky, zima mírnější, kvečeru krásně. 9. polojasno, před týdnem posečenou trávu nechalo obrátit a schla. 10. krásně ale teplo né. 11. žár, odpoledne se mračilo a v noci v dálce blýskalo. 12. se na den drobně rozpršelo. Ve Vysokém u dcery Anny Kvardové umřela 91 letá Anna vdova po Janu Šulcovi rozená Dušková z Přívlaky, majitelka 1/2 poloviny staroveské usedlosti č. 54 na Skále. Zajímavé že na druhé polovici téže usedlosti byla též rodačka z té samé vesnice Josefa Vodseďálková rozená Václavíková z Přivlaky a že ty dvě spolu žily ve zlém. 15. o příchovické a roztocké národní pouti krásně, až horko, žloutla nať u bramborů. 16. odpoledne hřmělo, 17. rovněž, 18. kdy po čtyřech hodinách odpoledne pobouřilo a postřikalo z čehož poplach u sena 19. zas krásně, odpoledne přešla kolem dokola hrozná bouřka ale ani nestřiklo a na noc se mračilo ale nepřišlo zas nic. 20. bouřilo odpoledne zas, ale tentokrát s deštěm po němž ostré slunce, což podle starých není dobré na nať u bramborů, že na ni padne rez a zrní u obilí je li ještě v trubkách, že vyleze snětivé. 21. horko ale navečer se silně ostudenilo a v neděli 22. po přimrazku krásně. Bylo ty dny velmi dohledno, hrozně modrá obloha a ta ranní chladna, že to vypadalo spíše na září nebo aspoň na srpen z čehož mnozí usuzovali na brzký příchod zimy. Okolo 24. již kvetly lípy o dva týdny dříve než jiná leta a 29. o semilské a jesenské pouti odpoledne se mračilo až do června ale nepřišlo nic. Sucho. Přes ten deštěm a zimou zmařený první týden června se pokud paměť lidská sahá, neusušilo seno tak lehce, krátce a brzo jako ten rok. Ten čas
bylo ve Staré Vsi při asi 90 obyvatelích a 28 stále obydlených domech a 37 obydlených občas, 4 neobydlených a 30 již nestálo, 29 radiopřijímačů a 26 televizorů. První dny července schla nať na bramborách, na zelenině byla prašivina (rušice), třešně ten rok vůbec nebyly a rovněž né višně a slivy, zato jablka byla a hrušek mnoho. Nedostatek vody vynutil zákaz kropení prádla a zalevaní zahrádek. 5. navečer čistili staroveští nádrž pod školou. 9. v pravé poledne dlouhá bouřka s lijákem a kroupami. 13. o staroveské Národní pouti která byla jen připomínkou protože při ní vůbec nic poutního nebylo, ani taneční zábava, ani mše, bylo slabě zamračené a zima. 16. měla v Praze v Karolinu promoci pedagožka Irena Kudrová vnučka kronykaře Večerníka. 22. na Maří Magdalenu kteréhož jmena tu bylo 7 osob, proráželo slunce slabé zamračení a 26. Anny kteréhož jmena tu byly 2 ženské. V srpnu hodně deštivo a několik bouřek následkem čehož začaly růsti houby a úroda bramborů se velmi zlepšila. To léto bylo neobyčejně mnoho motýlů bělásků. Ten čas ubyl staroveské rozdělovně koral jeden navlékač a to 83 letý Stanislav Kobr č. 81 jenž prý nemohl sedět. Rovněž se u Polouprutských v č. 90 přestalo navlékat od Polouprutského smrti minulý rok. Koncem srpna již začalo s lip padat listí a vůbec byli ten rok stromy brzo holé což podle pranostyky předpovídá že brzo zima nepřijde. 29. celý den deštivo a navečer ještě dlouhá bouřka se lijákem a kroupami. Někteří začali kopati brambory do sklepa jiní sušili otavu.
O vycházkovém okruhu „za historií divadla“ začal uvažovat už před rokem 1980 dr Václav Lukáš z Vysokého s Ladislavem Ducháčkem a Jaroslavem Večerníkem ze Staré Vsi a jednalo se o cestu po Staré Vsi a přes Vrcha a zpět do Vysokého kteráž uznána turisticky za Naučnou stezku s vlastním označením červené šipky s bílým simbolem divadla (maskou).
Ze sešitu bez schválení MNV: Původně bylo zamýšleno zahrnout do okruhu návštěvu celoročně pří- stupného chodícího betléma Petra Slavíka. Nebylo to možné uskutečnit pro příkré stoupání k zvoničce od staroveského potoka a kde už původní cesta úplně zanikla.
Slavnostní otevření té stezky bylo zařazeno do oslav 200 let ochotnického divadla ve Vysokém a stalo se to 17. srpna 1986. Slavnost před divadelní budovou ve Vysokém zahájil v 10 hod. předseda MO KSČ Ing. Josef Soukup. Z pověření turistyckého odkazu, to je Jiskra, pak přednesl projev dr Václav Lukáš.
Za krásného počasí se zahajovací obchůzky zůčastnilo na 200 osob. Proti předpokladu že se toto množství rozptýlí po celé trase, zůstali všichni pohromadě a tak mohl vedoucí (dr Lukáš) u jednotlivých pro divadlo památných míst podrobněji než v úvodním projevu seznámit účastníky s jejich historii.
Slavnostní ráz dodal celé akci pěvecký sbor Krakonoš který zazpíval u zahrady, tam kde stával dům, v němž Jan Petruška roku 1786 začal hrát divadlo. Vyvrcholením slavnostní otevření stezky bylo odhalení pamětní desky Frant. Vodseďálka na staroveské zvonici. Po Lukášově krátkém zhodnocení jeho jako významné postavy českého lidového divadla provedla odhalení desky nejstarší občanka 95 letá Lidmila Vodseďálková z vedlejšího č. 75 kterou též Vodseďálek, jako i tu zvoničku, vystavěl. Sama Vodseďálková byla vdovou po potomkovi oslavence. K desce přiložila růže a promluvila „s láskou dnes všichni vzpomínáme“. Zpěváci zazpívali „Zapálíme se na horách“ s Blodkovy opery „V studni“. Předseda MNV Pičman v krátkém projevu zakončil tuto část vysockých divadelních oslav. Staroveští hasiči připravili občerstvení pro účastníky této milé a přes jejich velký počet možno říci „rodinné“ slavnosti.
A další zastavení bylo ještě u Večerníkovi stodoly č. 20 v jejíž rozestavěné konstrukci roku 1837 Vodseďálek uvedl některé ze svých divadelních kusů. Přes to že pro účastníky méně zdatně a pro ty, kteří se museli do Vysokého vrátit včas ke společnému obědu, byl přistavený autobus. Naprostá většina jich pokračovala pěšky po celé trase Trhovice do Vysokého. Tak byl splněn záměr trvale uctít památku dvou století ochotnického divadla ve Vysokém a vybudovat naučnou stezku v krásné krajině. Zatím Ducháček již nežil a Večerník byl zrovna v nemocnici.
Státní statek začal žnout 22. srpna a dožal 12. září a 15. začal se sklizni bramborů a okolo 20. se většinou uklidili záhumenkářské brambory. 28. září na Václava o staroveském posvícení odpoledne hezky, posvícení bez muziky, které oslavil leda Stanislav Štěpánek č. 62 tlučením kladivem dávaje Josefu Hrádeckému č. 94 novou zadní lomenicí.
Ten den zavedem zas čas na normální tzv. zimní to je o hodinu zpět. Ten rok třešně a višně vůbec nebyli, slivy někde nějaká, jablka zrovna tak, ale hrušek mnoho. 1. a 2. října byly přímo červencové dny. 19. září měli být volby do Občanského výboru, že však nepřišli ani ti nejhlavnější tak byla 23. druhá schůze a zvolen předsedou Jiří Čermák č. 93. Dne 9. října odpoledne se udělalo 55 leté Boženě Albrechtové č. 65 zle, manžel jí dovezl k lékaři, který dav ji injekci, vezli ji sám do nemocnice a ona tou cestou v Jírově koleně katastru Roprachtic, umřela. Měla před důchodem, co vedoucí kravína. 11. a 12. zas jako v červenci, listí ze stromů dole; 23. odpoledne krupkové přeháňky a k večeru se blýskalo a hřmělo. 82 letá Františka Nováková předavše domek č. 37 dceři sestřenice svého nebožtíka muže z Nové Vsi u Poniklé, byla přijata do domova důchodců, ale zatím jí odvezli do nemocnice.
3. listopadu prvně venku zamrzlá stojatá voda, 28. a 29. po mraze krásné dny a 30. na Ondřeje o vysocké pouti dělalo z mlhy jinovatku. První dny prosince hustá mlha, tma, jinovatka a že se rozpršelo, dělalo hladké cesty takže některá vozidla nedojela. 9. 10. a 11. tolik jinovatky až byla země od ní bílá a 14. byl první sněhový poprášek kterýž den odpoledne v bývalé škole výroční schůze místních požárníků (hasičů) za účasti 28 osob a bylo uděleno čestné uznání za Příkladnou práci: Marie Polouprutská č. 19, Eliška Polouprutská č. 90, Božena Svatá č. 14 a St. Volmutová č. 19. Medaili za příkladnou práci: Stanislav Haas č. 65 a František Svatý č. 14. Medaile za věrnost 10 let: Otakar Polouprutský č. 90, Václav Šída č. 9 a Vlast. Wolmut č. 79. Medaile za 20 let: Miroslav Vodseďálek č. 15. Medaile za 30 let: Vlast. Albrecht č. 65, Marie Babcová č. 26, Jos. Polouprutský č. 19 a Jos. Šmíd č. 46. Medaile za 40 let: Ladislav Kobr 98
Medaile za věrnost 60 let: František Liška č. 17 a Jaroslav Večerník č. 20. Všichni za příkladnou a obětavou práci. Na táhací harmoniku jim zahrál Josef Babec č. 26. Přítomní také uctili povstáním památku zemřelé členky Boženy Albrechtové. 16. prvně bílo a hned důkladně takže 18. už protahovali prvně silnici a 19. první foukanice jako uprostřed zimy a 20. už nadělalo návěje; 22. prvně zamrzlá okna a sníh se hrnul a napadlo ho mnoho a foukalo s nim a na Štědrý den už ho leckdo shazoval se střechy a copak 29., kdy do té spousty sněhu pršelo a pršelo ještě 31. Václav Žitný č. 27 postoupil svůj nemovitý majetek vnučkám a jejich manželům, tedy: Jaroslav Nechanický, a Hana a Oldřich Hnyk a Helena; domek po Marii Markové ujaly obě dcery: Květoslava
Šimůnková a Stanislava Halvová. Pozůstalost Boženy Albrechtové ujala dcera Lidmila Haasová následující rok v září.
Ve Staré Vsi 20. dubna 1987
Toho roku na podzim postaveny dva nové mostky a opraven jeden starší za starou školou. 23. dubna 1786 umřel 80 letý mlynář Havel Šmíd po němž ujali synové jeho: Václav Šmíd hoření mlýn č. 41 a hoření roli za 385 zlatých a Havel Šmíd dolení mlýn č. 40 a pole pro 15 korců sečené Mechnáčová za 300 zlatých. Na tomto Mechnáčově vystavěl Havla Šmída syn Havel Šmíd III. chalupu jenž dostala č. 82 ale byla vlastně v katastru obce Helkovic a měla i jejich č. 52 a tak měla čísla dvě čehož následkem byl že Havlova syna Adama nevolali kvůli vojenskému odvodu ani za Starou Ves ani za Helkovice, spoléhajíce se obě obce, že to udělá ta druhá a neudělala to žádná, až úřady přišli na nesmyslnost takového číslování a zůstalo číslo helkovské a chalupě se dlouho říkalo u Havlů. Hoření mlýn č. 41 vyhořel na podzim 1892 a už nepostaven a dolení č. 40 zbourán po roce 1961, kdy poslední mlynářka umřela. Potomci Šmídů z těchto mlýnů měli mlýny v Jesenném, Humravě, Vranovém a mimo mlynářů ještě v Roztokách a ve Staré Vsi č. 30 a 46.
Schváleno v radě MěNV Vysoké nad Jizerou 14. května 1987
Pičman
razítko
Ze sešitu bez schválení MNV: O Vlastě Martincové ten rok v Semilech zemřelé byla pověst, že dokud žila ve Staré Vsi a s mužem, že ten když nebyl doma, navštěvoval jí o 20 let mladší mládenec Miloslav Slavík č. 85, jenž jsa po matce, měl toho vždy málo, no a Martincová tedy také. On i jsa na kampani v cukrovaru, vyprovázel vždy večer některou ženskou zaměstnanou tam jen ve dne, jak o tom říkali ostatní, co s ním tam byli. Ten rok zemřelá Marie Marková byla vdova po Stanislavu Markovi, jenž byl již dříve ženat někde u Nitry a vypravoval o tom, že než li mu umřela tchýně, byl u ní kněz s jak se říká „zaopatřením“ v čemuž Marek nešel a šel spát a farář že tím byl dotčen. Ono by ho bylo neubylo a takoví lidé jen Československou věc na Slovensku kazili. Potom sloužit Němcům se mu nepříčilo.
Rok 1987¶
V lednu mnoho slunečna nebylo a sníh se zrovna hrnul, že ho bylo že to žádný nepamatoval a v polou měsíce mrazy, vnitřní okna dopovrchu zamrzlá a slepicím hřebeny omrzly. Drátěnné ploty tíhou sněhu zprohýbané a strhané a že ho bylo po jedné foukanici až nad ochranu u štěpu, tyto od zajíců ohlodané a ještě k tomu se tu potulovala srna a ta tomu teprv dala, co větviček ukousala. 1. unora překrásně a rovněž tak 2. na Hromnice což podle pranostyky nemá být, že není brzo skutečné jaro což také ten rok uhodl. Po 10. unoru obleva, mnoho mokrého sněhu připadlo a vezl se se střech ale také ho museli lidé shazovat a po 20. udělalo površek a důkladný. Březen byl samá mlha a sněhu ještě připadlo. 22. prohlídka komínu kterouž vykonal předseda Občanského výboru Jiří Čermák a Otakar Polouprutský, kterýž den umřel v nemocnici staroveský soused 75 letý Josef Petřina, rodák roprachtický, chalupník v Helkovicích č. 52 kteráž chalupa před
lety měla staroveské č. 82. On tam ale už nebydlel, nýbrž od podzimu se ženou ve Vysokém zrovna jako 83 letý starý mládenec František Zákoutský, čímž zas č. 31 zůstalo prázdné. Do konce března pořád ještě připadávalo sněhu takže se zdálo že bude ještě v máji a i špačci přiletěli teprv první dny dubna. 1. dubna zamračené a chvílemi hustě sněžilo. 5. deštivo, tma, břehy vytálé a rychlým táním sněhu velmi stoupl potok. 10. sníh téměř pryč že to bylo kupodivu, kam se ho ta spousta mohla podět a 12. až na nepatrné zbytky na Malé Straně byl sníh pryč a rozkvetly bledule. 14. ač sucho ještě nebylo, lidé již uhrabovali okolo domu. Škaredá střecha 15. byla vlastně krásná. Zelený čtvrtek mlha; Státní statek začal vláčet, Bílá sobota bílá nebyla, ale zima na ni byla důkladná, kterýž den traktorista Albrecht vláčel těm svým každoročním záhumenky až se prášilo od bran. Špačci ten rok přiletěli až 1. dubna 20. Velikonoční pondělí deštivo, mlha, tma, odpoledne v 5 hod. liják s krupkami a první ten rok s bouřkou a to hned z důkladnou a první duha. 24. na den krásně; mouchy, včely, motýli barevný, v tom týdnu se většinou štěpy odvazovaly, 2. května se mračilo, v noci popršelo, kterýž den vsadil Vlastimil Albrecht těm svým asi osmi brambory. Ten čas se velmi po lukách rozmohl čert ví odkud zavlečený plevel rozrazil perský, jenž tvořil rozsáhlé plochy a mořil jinou trávu. 5. začal Státní statek pásti. V neděli 10.2. bouřka s deštěm, kukačka kukala už 2. května a když přišly ty zimy zas odletěla. Manželé Svatí č. 14 odjeli na zimu k synovi do Prahy, kde se paní, nejsouc už dříve zdravá, roztonala víc a umřela tam v nemocnici 12. května v stáří 78 let.
Třešně v plném květu. Na podzim postavil majitel č. 80 v Jandově spáleništi chatu z tvárnic a tento týden na něj dávali krovy. Kolem 18. hrušky kvetly 19. před polednem kremace Boženy Svaté z č. 14, při níž promluvil mimo faráře Böhma Stanislav Haas st z Vysokého. Byl to pohřeb hasičský. V neděli včera 20. krásně, jabloně teprve kvetly a pro deštivo všelijaký hmyz na květy nemohl a kdyby i jablka byla, kdy by mohla uzrát? 25. na den opravdu máj, Janoušek počal jako první ve vsi sušit seno jako soused Svatý. Státní statek dosil 6. května. Trávu vytáhlo ale byla řídká, takže nebylo co sušit. 6. června se ženil Josef Polouprutský ml. s Martinou, dcerou Jana Blažka z Vysokého č. 278. 8. na Medarda deštivo, zima a tma. 13. června krásně, v kteroužto sobotu před roprachtickou poutí se před 60 lety ženil Fr. Eliška z č. 17 s Boženou Tarantovou z Roprachtic. Staroveský kravín měl ze Státního statku nejlepší dojivost. 18. na katolický svátek Božího těla po poledni bouřka s lijákem a nějakou kroupou. V červnu nebylo skoro dne, aby nebyla bouřka. To jaro a léto dělali asfaltovou cestu od hoření autobusové zastávky k Vojákovem. Sena za červen se velmi málo usušilo. Za první týden července se více sena usušilo než za celý červen. 12. července o staroveské Národní pouti beze mše a bez muziky pár kapek deště spadlo. 20. při poledni Marie Polouprutská č. 19, jdoucí k pojízdné prodejně, smeknouc se na mokrém břehu přisedla si levou ruku, kterou si zlámala. 26. na Annu kteréhož jména to byly dvě osoby, bylo Anny v neděli, jako r. 1914, kdy byla vyhlášena mobilisace.
29. ujala od otce Jaroslava Večerníka dcera Drahomíra Kudrová dům č. 20 s pozemkem okolo domu, jak to po zabrání Státním statkem ze zemědělské usedlosti zbylo. 3. srpna začala roznášet poštu Eva Zemanová z Jesenného, někdy schovanka Vlasty Vacátkové č. 18. Po Staré Vsi, Helkovicích a staroveské polovici Vysokého. 10. na Vavřína po deštivé noci deštivo, mlha, tma, bouřky ale také slunce. 20. – 23. krásně za kteréž dny mnoho otavy se usušilo, ale na bramborách žloutla nať. Žádný rok se tolik nenapotilo kamení, (stupně, dlažba) jako toto léto.
24. na Bartoloměje krásně. 1. září krásně, začátek školního roku, v němž jich chodilo od nás do vysocké školy 9 žáků. První týden v září záhumenkáři kopali brambory do sklepa, které se hodně kazily a tolik jich nebylo jako loňský rok. Většinou se první týden v září vykopali. V červnu, červenci a srpnu bylo bouřek dosti a byli ještě v říjnu. 23. září krásně a horko zvečera dlouho bouřka s lijákem a nějaká kroupa při tom spadla, přičemž ta bouřka byla dlouho do noci, cesty probrané, statkové brambory na Malé Straně též. Voda brala celé trsy bramborů s natěmi, takže ucpalo všechny mostky, následkem čehož tekla přes mostky vrchem.
26. začal Státní statek se sklízní brambor na Malé Straně. 27. o staroveském posvícení bez mše a bez muziky bylo slabě zamračeno. 27. nastal zas tzv. „zimní čas“, to je hodiny seřízený o hodinu zpět, v září dal nový majitel č. 72 na nový dům vazbu. 3. a 4. října krásně, ale větrno, 10. a 11. hezky, 12. odpoledne jednou zahřmělo, 16. byl přímo letní den, listí začalo padat ze stromů. 26. října krásně, 27. po prvním důkladném přimrazku krásně. 28. – 30. krásně ale větrno.
5. – 8. listopadu zamračené až tma 11. se rozpršelo, mlha, tma že se muselo celý den svítit a tak bylo až do 15., 16. dopoledne udělalo prvně bílo ale do večera sníh stál. 20. dopoledne sněhové přeháňky, 30. prvně venku zamrzla stojatá voda. 1. prosince překrásný den. 2. se po ranní kráse zamračilo, prvně zamrzla jednoduchá okna, 4. zamračené, námraza na zemi, stromech a střechách. 5. odpoledne ve škole výroční požárnická schůze. 10. zamračené, kterýž den zemřel náhle v stáří 65 let Václav Polouprudský, chalupník v Roztokách, rodák ze Staré Vsi č. 90. 7. dopoledne udělalo sněhový poprašek, 11. připadlo sněhu a byla první foukanice. 15. bylo zamračené a udělalo jinovatku. 18. hladké cesty, tma, 19. jinovatka pryč, sníh až na nepatrné zbytky pryč, na Ondřeje 30.11. neodhřálo až teprve teď 21.12. svítilo slunce do jinovatky, což bylo neobyčjně krásné. 22. a 23. zamračené, na Štědrý den dopoledne krásně. Na Boží narození zamračené kterýž den zemřela 96 let stará Lidmila vdova po Frant. Vodseďálkovi čp 75, dcera Františka Svárovského z č. 23, nejstarší občanka staroveská. 28. neobyčejná tma, 29. odpoledne krásně, 30. hustá mlha, 31. poslední den v roce zamračeno, mlha, tma.
Tento rok je to 200 let, co zřízen byl katastr zvaný Josefínský, který 1787. Práce s ním celé zemi začala již 1785, ale na Starou Ves došlo až v roce 1787.
Na začátku katastru, který je pro každou obec svázán v knihu, je popis vesnice jak následuje: Boleslavský kraj Panství Semile ves Stará Ves
Místní plac Drahovský
Tento místní plac pozůstává v samých vozových cestách a porůznu stojících domech pod městem Vysokým a jde dolů pod Hrubou Stranu po celé návsi až k obecní louka pod Vodseďálkovi (č. 55). Hrubá Strana začátek svůj bere od místního placu při Vysokým, Stanovskýma a roztockýma končinama.
Obsahuje v sobě na stráních tuze kamenitá a přitom špatná pole a nachází se v ní dům č. 27 Jana Nováka. Malá Strana začátek má blíž mlýna při roprachtických končinách až k mezím vysockým a obsahuje v sobě tuze kamenitá a přitom špatná pole, z kterých nejlepší ve čtyřech letech žito a oves z dosti malým výnosem se obdrží.
Grunt Havla Šmída č. 40 mezi grunty helkovskými, panství Lamotovského připojen a ten v sobě obsahuje své položení Malé Strany tuze skalnaté a ničemné pole, z kterého toliko ve 4 letech jedno setí žita a jedno setí ovsa s dost špatným výnosem se sklidí. Jméno své má Mechnáčovo (je to dnešní helkovická chalupa Marie Petřinové č. 52, která poměla staroveské čislo 82). Katastr trpí leckterou chybou, ale je velice cenný a zajímavý tím, že zde zachována lidová pojmenování pozemku, jak viz některé staroveské vždy nejdřív číslo, zvané topografické, potom jméno majitele a nakonec pojmenování pozemku a jeho výměra. Trhovice, Hlinovníky, zahrada pod Holánovo, zahrada pod Vršťalovi, zahrada pod Čermákovi, Pastviště jménem Kostnice, zahrada špatná pod Novákovi, zahrada pod Vitošovi, Trlice, Kopaň, Křib, louka pod lesem, kámen přes potok, břeh nad č. 91, louka pod Rybníkem, pastviště mezi ouvozy, křovím zarostlé, kroužek, břeh u svaté Barbory, svezliště, obec blíže Tesů, zahrada pod gruntem Vodseďálkovým, cesta z návsi nad Starova, za Vrchy, v dolích, les u Stanovských končin, nad Pátkovi, louka za potůčkem, u lomu, u Trhovice, od Sedlákovi meze, Zdůleň, za Pazdernou, na dráze, na Prutě, na Klinku, na rovních, nad strání, na funtě, hoření křib, půlama kopce, v rokli, nad žlabem, pod mezí Vojákovu až pod skály, les proti Bučí, pastviště u Slavíkovy meze, od vysocké meze, pole na spáleništi, louka proti klepáčovem, louka okolo Skály, louka na kozině, pustina, kopřoví, louka u potoka.
Majitelé domů: Č. 1 Josef Václavík Č. 2 Josef Blahout Č. 3 František Stránský Č. 4 Jan Turpíš Č. 5 Josef Stránský Č. 6 Franz Dušta Č. 7 Václav Vodseďálek Č. 8 Jan Polák Č. 9 Josef Hajna Č. 10 Josef Vodseďálek Č. 11 Josef Makovec Č. 12 Matouš Holan Č. 13 Václav Pátek Č. 14 Josef Novák Č. 15 Václav Polouprutský Č. 16 Adam Polouprutský Č. 17 Václav Vodseďálek Č. 18 Josef Polouprutský Č. 19 Jan Večerník Č. 20 Adam Hevák Č. 21 Vít Polouprutský Č. 22 Václav Čermák
Č. 23 Josef Čermák Č. 24 Vít Novák Č. 25 Jan Novák Č. 26 Jan Housa Č. 27 Jan Novák Č. 28 Izidor Novák Č. 29 Adam Polouprutský Č. 30 Vít Večerník Č. 31 Josef Večerník Č. 32 Izidor Novák Č. 33 Adam Novák Č. 34 Josef Čermák Č. 35 Adam Čermák Č. 36 Daniel Čermák Č. 37 Filip Hotovička Č. 38 Daniel Večerník Č. 39 Štěpán Večerník Č. 40 Havel Šmíd Č. 41 Václav Šmíd Č. 42 Josef Novák Č. 43 František Novák Č. 44 Josef Novák
Č. 45 Adam Novák Č. 46 Jakub Novák Č. 47 Adam Novák Č. 48 Vavřin Slavík Č. 49 Adam Večerník Č. 50 Pavel Koutský Č. 51 Josef Marek Č. 52 David Vodseďálek Č. 53 Vít Vodseďálek Č. 54 Franz Vodseďálek Č. 55 Franz Vodseďálek Č. 56 Václav Holan Č. 57 Matěj Hlinka Č. 58 Václav Krumeš Č. 59 Franz Novák Č. 60 Josef Koutský Č. 61 Franz Svatý Č. 62 Franz Hevák Č. 63 Franz Čermák Č. 64 Jiří Slavík
Roce 1987 podnikly naši občany v rámci OB zájezd do Litoměřic na výstavu „zahrada Čech“ a na kulturním programu závěru roku provedli kulturní pracovnici z Vysokého vzpomínkové pásmo na Viktora Dyka.
Kromě č. 20, došlo k následujícím změnám v držbě nemovitosti: Jiří Hloušek z Pardubic koupil domek č. 3 od Kohouta. Rekreace a Hana Hloušková. Po Marii
Markové ujala domek č. 6 dcera Květoslava Šimůnková z Roztok u Jilemnice a Stanislav Halvová. č. 25 koupil od Květoslavy Špačkové č. 55 ing Ladislav Bouzek z Liberce Ruprechtic, rodák ze Staré Vsi č. 65 rekreace. Chalupu č. 30 ujal po nevlastní matce Anně Polouprutské syn Jiří Polouprutský z Prahy 5 rekreace. Domek č. 37 od Františky Novákové ujala příbuzná Ludmila Hönbavá z Vrchlabí. Zbořeniště č. 39 u Smetalu koupil od Jany Holé z Vysokého Zdeněk Douděra z Peček. Majitel č. 50 Karel Kellner začal zde bydlet trvale a rovněž v bývalé stodoly č. 42 jenž dostala č. 91 Václav Bláha.
Ve Staré Vsi 5. března 1988
Schváleno v radě MěNV 12. 4. 89
Pičman
Razítko
Rok 1988¶
1. ledna hustá mlha až tma, ale zelenal se trávník a 5. kdy se odbývala kremace naší nejstarší občanky 96 leté Ludmily Vodseďálka č. 75, proráželo slunce mraky. 8. ráno na zemi a střechách první toho roku sněhový poprášek jenž však 10. za neobyčejně krásného dne stál ale 12. po noci první ten rok bílo ale ještě 17. pořád bez sněhu a až 18. přes noc něco málo mokrého napadlo a ještě něco 22. a odpoledne už foukanice a 31. sněžilo střídavě se slunečnem. 1. února břehy vytálé, 2. a 3. pršelo a 7. sníh téměř pryč ale 8. znovu bílo. 13. zemřela v domově důchodců v Rokytnici 84 letá naše občanka Františka vdova po Oldřichu Novákovi č. 37 roz. Hrdličková rodačka od Břeclavi na Moravě. 18. hodně sněhu připadlo a foukalo s ním kterýž den měla kremaci 92 letá Marie Šírová z Vysokého, družka 74 letého Josefa Šmída ze Staré Vsi č. 46. Zemřela v domově důchodců v Rokytnici. V druhé polovici února tolik sněhu napadlo že ho bylo více než kteroukoli jinou zimu. Začátkem března se sypal sníh dál že se s leckteré střechy musil sházet. 12. hned po půlnoci zemřel náhle zeť kronikáře Večerníka 56 letý Zdeněk Kudr, vrchní mistr ve vysocké továrně, rodák ze Studence.
16. do té spousty sněhu pršelo, kterýž den tu přes ves letěly divoké husy k severu. 17. po poledni kremace Zdeňka Kudra, s nímž se krom katolického faráře rozloučil ještě řiditel vysocké továrny. 21. první jarní den deštivo; ten týden mnoho sněhu ubylo; 26. odpoledne do deštiva, asi dvakrát zahřmělo. 27. začal zas „letní čas“ to je o 1 hodinu do předu. Břehy začali vytávat a potok neobyčejně stoupl. 3. a 4. dubna Velikonoční svátky, polovička sněhu pryč, jak neobyčejně ubýval, že ho 7. bylo pryč většina. Ty dny sem přiletěli špačci. Dům č. 75 u Krejčů s tím, co po záboru Státním statkem z usedlosti zbylo, ujal po smrti Lidmily Vodseďálkové manžel její dcery Blaženy zeť Václav Albrecht, rodák z bývalého mlýna č. 40. 10. dubna když byl již sníh téměř pryč, bylo ráno znova bílo ale do večera nový sníh stál ale padal ještě 13. a 23. 26. až 30. polojasno, ale mrazy; sníh pryč. Roku 1920 kukala již 20. dubna kukačka. Hlavní jarní práce Státního statku jako zasetí zrní, ošetření a pohnojení víceletých pícnin, pastvin a luk a sázení bramborů se odbylo ve dnech 18. dubna do 6. května. Pomalé tání té spousty sněhu se projevilo velice nepříznivě na ozimech a jetelích, takže byl Státní statek nucen zaorat přes 98 ha žita, přes 11 ha ječmene a přes 55 ha víceletých pícnin. Sníh se sypal ještě 23. dubna. To jaro
létali první motýli barevní což je podle pranostyky předpověď roku více úrodného na obilí než na pícniny a byly to samé babočky osikové, ani jeden jiný. Když se nová majitelka č. 20 Kudrová chtěla zbavit dvou koz, které její otec s matkou již obsluhovati nemohli a sama bydlela ve Vysokém, musela být ráda, když je jistý František Babec z Roztok vzal zadarmo. Tak zbývaly kozy už jen v č. 9 u Josefa Janouška v č. 65, u Vlastimil Albrechta a v č. 27 u Václava Žitného. 7. května nasázel traktorista Albrecht těm svým záhumenkářům brambory které pro sucho ještě za měsíc puštěno neměli. Pořád krásně a větry, 9. začaly kvést třešně a místy začalo vypalovat trávník. 9. začali dělat s cestou ten úsek od lomu k transformátoru jenž měla být vyasfaltována. 17. se konečně začalo mračit; 19. po noci s deštíkem odpoledne asi třikrát zahřmělo; kol 20. kvetly jabloně a šeřík začal. 21. tu přes ves na Vojákovo byly motocyklové závody a v neděli 22. po silnici nahoru. 27. celé odpoledne hřmělo ale teprv na večer skropilo trochu prach. 29. odpoledne ve 4 hod. odešla dobrovolně na věčnost, né pro nemoc ale pro myšlení na skutečnosti, které vůbec nebyly, 79 letá Marie manželka Jaroslava Večerníka č. 20 dcera Františka Soukupa č. 53. 30. přes den trochu rosilou, 31. půlnoci s deštíkem zamračené a odpoledne asi dvakrát zahřmělo. Lidé začali sázet zeleninu. Jak byla odejítá zima, zemědělství nepříznivá, vidno z toho že vysocký Státní statek byl nucen zaorat a znovu zasít přes 98 ha žita, 11 ha ječmene a přes 55 ha pícnin. Pásti začal staroveský kravín 4. května. První týden června se teprve ozvala kukačka; lidé začali sušit seno, tráva byla řídká od zimy umořená. Polouprutský č. 19 nemohl sušit, poněvadž ta úprava cesty nad jeho stodolu nebyla ještě dodělána a dokončili to 10., přičemž spravili ten úsek cesty od domu do silnice, vytlučených vinou Státního statku. Při té úpravě cesty, porazili také starou jabloň v rohu č. 95 Pokorných nad č. 19, proti č. 79 která bývala předmětem sváru když měli č. 95 Hlouškovi. Tehdy Polouprutský č. 19 a Chlum č. 79 vozivše fůry obilí z pole domů, drhli jimi do cesty visící větve i s jablky a Hlouškovi nadávali že schválně vozili velké fůry, aby jim dělali škodu. Polouprutský k tomu mlčel ale né Chlum a to ještě byli jak Hloušek, tak Chlum a i jejich ženy, z jedné vesnice z Příkrého. Josef Polouprutský sušil letos ještě také u č. 20 neb tam úmrtím Zdeňka Kudra neměl kdo séci a nebylo proč. Ty kozy Kudrově nový majitel zaplatil. 6. června konečně deštivo a 7. odpoledne bouřka s deštěm, 26. po deštivé noci zamračené a odpoledne asi třikrát zahřmělo. Ty dny tu chodila srna a klidně se mezi domy pásla.
Ze sešitu bez schválení MNV: 11. června bylo vzpomenuto při vzpomínkovém mši na úmrtí prvního patriarchy dra Karla Farského ve Vysokém dopoledne v 9 hod.
1. července oblačno a větrno a teprv v noci deště s bouřkou a nějakou kroupou a další dny července hodně bouřek a krátkých dešťů ale 17. o straroveské Národní pouti bez muziky a mše, bylo krásně celý den. Ten rok kvetly lípy již koncem června, třešní mnoho nebylo a byly od dešťů rozpukané a na nich ta přeůroda vos. Ten čas byl ze Staré Vsi ve vojenské službě v Jičíně od 1. dubna Jiří Polouprutký č. 19. 19. července zemřel v jilemnické nemocnici 85 letý Stanislav Kobr č. 81 vdovec. Kremace 26. na Annu, kteréhož jména tu byli 3 osoby a vlastně jen jedna a ty dvě byly rekreantky a byly tu jen dočasně.
22. Maří Magdaleny kteréhož jména to bylo 7 osob, kterýž den bylo zamračené a horko. První týden srpna proměnlivé počasí i nějaká bouřka 7. o pouti (vysocké) střídavě zamračené, někteří začali sušit otavu. Nať u bramboru žloutla, což předzvěstí velké úrody jich nebylo. Potom bylo těch bouřek s dešti více ale také pár krásných dnů, že pálilo a na obloze nebylo ani mráčku ale také už bývala ráno mlha a z toho tma nebo byly i dvě bouřky za den.
Tento rok vysocký Státní statek jenž od 1. července dostal nový titul „Státní statek Krkonoše“ hodně přešel na setí ječmene a to jak na uzrání, na seno, tak nedozralé celé rostliny se slámou na siláž ke krmení. Poslední den srpna zas překrásně a rovněž taky 1. září. Do školy jich ten rok chodilo ze Staré Vsi 6, mnozí začali kopat brambory už do sklepa, aby nedohnily a myši je nedožrali a nebylo bramboru ten rok mnoho, zato myši dosti takže to odnesla i mrkev a jiná. Také ovoce bylo dosti, že to tu kroupy nepotloukly, jako leckdes jinde. První týden v září se ještě blýskalo a krom dvou krásných dnů, deštivo, druhý týden měsíce byl celý zamračený, během 3. týdne asi dva deště a 25. o staroveském posvícení, jenž se odbylo bez muziky, bylo deštivo a mlha. 28. na Václava byl překrásný zrovna letní den. Začínalo žloutnout listí na stromech a hodně rostly houby.
Před 50 lety byla v noci 23. září vyhlášena mobilisace československé armády do 40 let stáří a od nás jich nastoupilo vojenskou službu 6 a to Stanislav Kobr č. 81, Stanislav Kvarda č. 73, Karel Fišera č. 50, Vit Martinec č. 46, Frant. Knížek č. 33 a Jaroslav Večerník č. 20. Většina jich bylo na hranicích již dříve.
Co se týče sklizně ten rok, žně Státního statku začali 18. srpna a obilí bylo spíše podeschlé nežli zralé a na ovesné žně bylo deštivo. V polovici září začato se sklizni bramborů, která dokončena až v říjnu ku spokojenosti. První čtyři dny října krásné ale vítr rval suché listí ze stromů a pobylo tu hejno vran. Další dny prorazilo slunce mraky, ráno mlhy, nebo celý den; po 20. už bylo stromoví bez listí a ani přimrazky ten rok dlouho nechodily až 26. hned na poprvé venku zamrzlá stojatá voda. Na den potom překrásně. 28. říjen se ten rok slavil, když se předtím 50 let o něm ani nevědělo. 30. ráno první sněhový poprášek jenž však přes sněhové přeháňky během dne stál a 31. první ten podzim zamrzlá jednoduchá okna a sníh padal celý den, takže udělalo bílo jako v nejhlubší zimě. S listopadem přišly mlhy 4. po velkém mraze krásně rovněž tak 5. a 6. kdy byl sníh už vlastně pryč a zas dál mlhy a 13. odpoledne se zas nasypalo sněhu, který hned tál. Pravidelné zimní počasí nastalo 20. kdy už žádný sníh nebyl, ráno bylo znova bílo a přes noc ho hodně připadlo a zase mlha. 23. až 27. zamračené, hrozná mlha, 27. o vysocké pouti začali břehy vytávat, 28. zamračené, 29. deštivo 30. slušně.
1. prosince sněhová foukanice; ještě bylo štěstí že nemělo hrozně foukat s čím, kterýž den zemřel náhle 65 letý Adolf Novák bývalý vysocký pekař a poslední staroveský Novák. Co se týče stálých obyvatel vsi a chalupník č. 87 na dráze jemuž byla před časem amputována levá noha a pro infarkt musel předčasně do důchodu. Smrt ho pekaře zastihla při domácím nějakém pečení. Měl šikovné ruce a se vším ať to byl stroj, nástroj, potřeba, si věděl rady. 2. 3. 4. pořád mlha a den po dni přibývalo sněhu ale 10. a 11. deštivo a břehy zas už vytávaly; 14. po noci, v níž mnoho sněhu připadlo, s nímž odpoledne foukalo, 15. 16. větší mráz, krásně, a následující dny padal sníh dál; 19. se zrovna hrnul až ho sem tam někdo musel shazovat se střechy a že byl sníh mokrý, lámalo nejen štěpy ale i vzrostlé stromy a né jen ovocné ale i lesní a smrky takže několikrát elektrika zhasla a 19. v noci se na severu blýskalo. V tom roce se dožil 80 let 14. října František Svatý č. 14 bývalý bankovní úředník, rodák z č. 40 ze mlýna, jehož otec zemřel 1915 v Dubně v nemocnici, raněný jsa do nohy, ve stáří 38 let. Na Štědrý den do té spousty sněhu pršelo s divokým větrem který lámal a vyvracel stromy což zas trhalo dráty takže staroveská Malá Strana byla přes svátky bez světla, anžto elektrikáři nemohli vše stačit spravit. Na Boží hod k večeru krásně a hned mrzlo takže udělalo površek a potom další dny až do konce roku mlha a deštivo takže břehy zas už vytály.
V tom roce v domově důchodců v Rokytnici zemřela 84 letá Františka Nováková z č. 37, roz. Hrdličková, byla rodačka od Břeclavi na jižní Moravě, v mládí sloužila nejprve ve Vídni a potom v Praze a vyprávěla co mnohdy služka od paničky zkusí a tady šla do JZD a i když to hned neznala, žádné i ošklivé práci se nevyhýbala. S Oldřichem Novákem se dala dohromady s novin kde oba insertovali jako s menší tělesnou vadou ona měla levou ruku kratší a on byl hrbatý. Ten rok ze světa dobrovolně odejítá Marie Večerníková č. 20 stará 79 let to neměla už dlouho v hlavě v pořádku a viděla jen samou zkázu a škodu a že všichni lidé na ni jdou a do ní ryjí a slyšela co nikdo neříkal a už delší čas říkala, že jí stále něco říká, aby se sama ze světa odebrala až si k tomu chvilku uhlídala.
Třetí ten rok zemřelý 85 letý Stanislav Kobr si předtím sotva co přečetl až ho dostala, letní host jeho bratrance roztockého Jancáka, nějaká učitelka, k těm „Svatým sedmého dne“ a tu už znal celé kusy Bible nazpaměť a věděl kde je v písmu svatém která kniha, která kapitola a který verš a taky se pokoušel leckoho přemluvit. Že oni drží za den odpočinku sobotu a né neděli a v JZD se dělalo celý týden od 7 ráno do tmy, tak se vždy v pátek setměním ztratil a v sobotu do práce nepřišel ale jinak byl až puntičkář, aby udělal práci pořádně. Jen jejich víra byla pravá a na námitky, že jiné jsou též dobré a k dobru vedou, měl že to je jen přetvářka od ďábla, jenž obchází jak lev řvoucí.
Co se čtvrtého zemřelého tyče, to je historie trochu delší . On se narodil po otcově smrti a už když věděli, že jim v rodině jeden přibude, říkal otec bude-li to kluk, tak to bude Adolf. Na což matka „to nebude“ ale když zatím otec umřel, tak nechala po jeho. Oni ten čas bydleli v č. 94 u Vršťalů, kterouž chalupu, zbytek to bývalé zemědělské usedlosti, vlastnil jeho děd od roku 1883 do roku 1923. Děd měl dva syny: Františka a Antonína. František měl domek č. 87 na dráze z něhož udělal přistavěnku stodoly a přikoupením pozemků od č. 36 a 76 chalupu a měl dva syny. Josefa, Adolfova otce a Jaroslava němého, kdežto Antonín měl č. 63 u Holanů, zbytek to zemědělské usedlosti a měl děti 11, z nichž druhorozený Ladislav zůstal u dědečka a babičky č. 94, i když ostatní jeho rodina se nakonec usadila v Roztokách ve Vošmendě v čísle také náhodou 94 a byl u nich až do roku 1918. Byl šikovný na práci ale jak se říká, že si žádný nebude ptát, jak to dlouho dělal, ale kdo to dělal a tak naše babička často hubovala. Učil se truhlářem a nedoučil a on ji odpovídal „vy do mě za rok hlučet nebudete“ čímž se spoléhal na to, že ho odvedou což se mu i vyplnilo, ale zatím na podzim 1917 babička umřela. A k dědečkovi za hospodyni přišla nejstarší z nich Božena. Roku 1920 Ladislava odvedla k vojsku I. republika a Božena musela domů do Roztok, když se jí narodil syn a vdaná nebyla a tehdy přišli do č. 94 mladší manželé z č. 87, když se doma se starým srovnati nemohli, když ten i na syna už ženatého ruku vztáhl a provozovali z č. 94 podomní obchod měli i ten tehdy zapovězený cukerin. Potom počátkem roku 1923 Josef Novák ve stáří 34 let zemřel na nějaké zauzlení střev přičemž mnoho zkusil a celá rodina by si byla přála, aby si byl vdovu v jiném stavu jsoucí vzal bratranec zemřelého Ladislav Novák. Vdova by si byla dala říci ale né on a odmítl i nabízenou mu Boženu, sestru Oldřicha Nováka č. 37. Oženil se sice nakonec s jistou Kaprasovou z rodiště jeho matky Stromkové, ale ta se s ním rozvedla za Protektorátu, že nechtěl děti, ona je stejně neměla i když se znovu provdala. A tak když to takto dopadlo, měli synové otce k tomu, aby č. 94 prodal a šel k Františkovi do č. 87 který na to nejvíce naléhal a on poslechl. Na dráze však dlouho nebyl, kde naň i syn ruku vztáhl a vdova po Josefovi jenž tam též vybíti nemohla, si ho vzala sebou do Tesařova a nakonec ho nechtěl nikdo a on umřel 1929 v chudobinci (č 51)
„Dědek myslím zmrz“, jak se vyjádřil syn Antonín z Roztok, jsoucí mu na pohřbu. Po smrti otce narozený Adolf se vyučil pekařem a měl šikovné ruce ke všemu a když dospěl a stal se pekařem ve Vysokém, přestavěl při tom zatím po dědovi a babičce zděděné č. 87 a to hodně obtížně. Že se v takových vesnicích tenkrát znovu stavěti nesmělo, nemohl nejdřív staré rozbourati ale obezdíval je zvenčí škvárovkami jež si dělal sám a cihlami okolo dřevěných stěn a ty potom za zdmi vyřezával a tak pracně přestavěli dům i stodolu jen sami s bratrem bez cizí pomoci. Že to stavěli s bratrem. Ona si totiž vdova namluvila jistého Ukrajince jménem Ivan Fal jenž tu jako mnozí jeho národnosti našel útočiště když tam u nich doma v boji za samostatnou Ukrajinu neuspěli a s ním měla syna Ladislava jenž příjmení Václavík jenž měl po matce rozené Václavíková ze Stanového, změnil na Novák, aby měli s bratrem stejné. Fal se potom mohl vrátit a nemoha se rozhodnout „tam domov, tady rodina“ oběsil se a a Emilie Nováková poměla ještě Jindřicha Háska eskamotra z Vysokého Štěpána Hyrše z Příchovic, který když umřel, vzal si ji syn k sobě do Vysokého, kdež umřela. Tehdy měl chalupu č. 87 najatou Václav Žitný než koupil po Čeňku Housovi č. 27.
Roku 1988 měli smutné Vánoce nejen příslušníci rodin zemřelých, ale i v č. 26 odkudž byla Marie Babcová v liberecké nemocnici. Mezitím umřela v nemocnici v Pardubicích její 75 letá sestřenice a naše rodačka Anna Knobová z Vysokého, dcera Františka Housy č. 75. Výroční členská požárnická (hasičská) schůze se odbývala odpoledne 17. prosince v bývalé škole a zahájil ji jednatel Volmut a přítomno bylo 20 členů; za OV v ní byli Duštíra z Helkovic a Adamec z Vysokého a dva hosté. Z jednání: Čestné uznání za obětavou práci obdržel Vlastimil Albrecht; medaili za 10 let Eliška Polouprutská ml, Marie Polouprutská č. 19, František Svatý č. 14 a Pavel Svatý č. 83. Za 30 let Miloslav Vodseďálek č. 15; za 40 let: Vlastimil Albrecht a Josef Šmíd, za příkladnou práci: Marie Babco vá č. 26 a Jiří Čermák. Předseda Volmut vzpoměl významných výročí, jako roku 1918, 1938, 1939, 1945 a 1948 a současných událostí a seznámil přítomné s tím, co se od svazu žádá v budoucnu.
Připomenu to, že v tomto roce v rámci prevence byly provedeny prohlídky ve 13 obytných budovách a 12 rekreačních objektech přičemž nebyla zjištěna ani jediná závada. Uskutečněna byla jedna beseda o zásadách požární bezpečnosti s účastí 10 občanů a místním rozhlasem byla vysílána relace proti vypalování trávy. Byla tu účast při májových oslavách; jedno cvičení na místní kravín, provedeno vyčištění protipožární nádrže pod školou a nad lomem a její oprava a vyřezání křů u nich pod elektickým vedením. Provedeny náročné práce při rekonstrukci veřejné cesty od pomníku padlých k hořenímu transformátoru a ke kravínu. Dále ten rok nedokončená rekonstrukce budovy školy za pomoci pracovní čety TJ Jiskra Vysoké. Všech členů bylo 25, z toho 18 mužů a 7 žen kteroužto malou členskou základnu řídil 13 členný výbor scházející se vždy za dva měsíce zároveň s občanským výborem neb se jednalo o ty samé lidi. Při všem tom bylo odpracováno 568 brigádnických hodin. Nejvíce měli odpracováno: Josef Polouprutský ml, Jiří Čermák a Vlastimil Albrecht. Celkem bylo v tomto roce odpracováno 953 hodin členy ZO SPO. Sena bylo v naší obci celkem sklizeno a předáno státu 5 800 kg. V tom roce se podařilo rozšířit členskou základnu o jednu členku a to Dagmar dceru velitele Šídy. V pokladně měla ZO SPO celkem 508‚95 Kčs; ve spořitelně 3 486‚65 Kčs. Závazky na rok 1989 byly: údržba požární zbrojnice 350 hodin, akce Z = 200 hodin, na pomoc zemědělství 100 hodin, počet dárců krve 1 a seno 5 000 kg.
V březnu 1989 prohlídka 38 budov a besedu s občany při školení CO k dodržování zásad požární bezpečnosti; dvě namátková cvičení a uskutečnit dvě taneční zábavy a to v únoru nebo březnu a v červenci (poutní). Co se změn držby nemovitosti ten rok týče, byly tyto: 16. května koupila ing Lenka Málková z Prahy 5 dům č. 76 u Nováků kde býval truhlář Večerník od Ladislava Šedivého z Prahy 10. 20. července koupil Václav Potměšil ze Sadské dům č. 35 bývalou zemědělskou usedlost u Marku nebo u Petrů od Marie Večerníkové bytem u dcery Marie v Jesenném. 23. září koupil Michal Moravec z Prahy 5 od Václava Bláhy domek č. 91 bývalou to stodolu č. 42 na níž bylo přeneseno domovní číslo domku, jenž stál naproti za potokem na Hrubé Straně a původně to byla stodola ke mlýnu č. 41 od něhož mělo č. 42 polovici pozemku. 23. listopadu koupili Josef a Jindra Šťastní ze Sojková domek č. 99 od Břetislava Polouprutského z Brandýsa nad Labem, rodáka z č. 90. 27. prosince koupil ing Václav Přibáň z Prahy 9 chalupu č. 32 u Duštů od matčiny sestry Jitky Glasové z Warnsdorfu. 30. prosince Arnošt a Marta Tomsovi z Prahy 6 od Jiřího Polouprutského z Prahy 5 chalupu č. 30 u Šmídů nebo v Hořeních Potocích.
Ve Staré Vsi dne 20. dubna 1989
schváleno v radě 15. 5. 1989
Pičman
Rok 1989¶
Dne 3. ledna bylo krásně po mraze jenž udělal površek ale 8. ledna se drobně rozpršelo, takže se zas objevily holé břehy. Jinak bylo přes leden mnoho mlhy a že mrzlo, také jinovatky, do čehož časem i slunce zasvítilo, což bylo velmi pěkné. Jaroslav Večerník měl důchod 1081 Kčs z něhož mu úřad důchodového zabezpečení strhl částku 81 Kčs s splatností od 1. ledna s odůvodněním že mu žena umřela.
Co bylo koncem ledna vytálé, zase první dny února sníh přikryl a dál zas mlhy a jinovatka, sněhu zas připadlo takže v polovici února protahovali cesty. Hodně lidí mělo chřipku. 14. unora měla v Praze v Karolínu promoci vnučka Jaroslava Večerníka Irena Kudrová z Vysokého co doktorka pedagogiky. 19. zas už břehy holé a přiletěli špačci; 21. po jasné měsíčně noci vyjité slunce mělo kol sebe duhový kruh který mělo při zapadnutí zas. 26. mnoho sněhu nezbývalo, druhý den napadl nový a 28. ho ještě připadlo. 1. března připadlo mokrého sněhu ale 4. až 5. pršelo, takže sněhu zůstalo málo, rozkvetly již bledule. 6. krásně a létali motýlí a to barevní; 13. večer na západě bouřka a 15. ráno sněhový poprašek ale že svítilo slunce, během dopoledne stál a odpoledne pršelo. 10. v kulturním domě v Jablonci slavnostní konference na oslavu 25. let trvání vysockého Státního statku. 19. na Květnou neděli a na Josefa kteréhož jména tu byli 4 občané, bylo po mraze krásně. 14. odpoledne ve škole školení CO, na které přišli dva důchodci. 19. bylo po mraze krásně a o sněhu se mohlo říci, že je pryč a lidé uhrabovali okolo domu, 23. na Zelený čtvrtek dešť jenž přešel v sníh až bílo zůstalo a druhý den ještě sněhové přeháňky, ale Velkonoce 26. a 27. byly pěkné. Velikonoční pondělí zas začal Letní čas, to je o jednu hodinu dopředu. Koncem března se začalo projevovat sucho. Vedoucí zdejší rozdělovny koral Eva Zemanová z Jesenného měla jen 4 navlékačky a to
Stanislavu Chlumovou, Boženu Koublovou a 2 z Roztok: Chlumovou a Hlaváčovu, Božena Lišková byla v nemocnici a Marie Kvardová navlékala vysocké rozdělovně. První dny dubna se začalo dělat na poli, začali se ozívat ptáci a přiletěly vlaštovky. 4. dešť se sněhem ale trávník se zelenal, 5. po žlutém východu slunce se zvětšilo a odpoledne pršelo se sněhem kterýž den zemřel v lomnické nemocnici 78 letý bývalý obchodník, potom vedoucí prodejny Jednoty Ladislav Kobr, bývalý hasičský velitel, rodák z č. 81 jenž měl takovou sklerosu že nevěděl že je v nemocnici a že neni doma. Pohřeb na vysocký hřbytov 10. dubna. Jeho odvezením do nemocnice zůstal dům č. 98 neobydlen protože Kobrovou si vzal k sobě syn Jiří v Jablonci nad Nisou kde ještě 88 letá navlékala korále. V neděli 16. po dešti v noci odpoledne na severovýchodě důkladná bouřka po níž popršelo a že svítilo slunce, byla první ten rok duha. 21. odpoledne traktorista Vlastimil Albrecht vsadil brambory sobě a těm jimž to již řadu let dělal za pěkného počasí, ale sotva to měl, popršelo. 16. hory a paseky hrozná zima; 19. odpoledne dešť a sněhové přeháňky; 20. v noci bouřka; 22. celý den zamračené a tma ale jaká tma; 24. stromoví zelené a rané třešně začínaly kvést a v noci 26. bouřka zas a 27. odpoledne zas pršelo se sněhem když už předtím ochlazením létali čmeláci a korunu tomu počasí dalo 29. když už kvetly třešně, slivy a byla vysoká tráva a ráno bylo bílo a sníh se hrnul celé dopoledne, což odpoledne přešlo v déšť. Ten den se v Liberci vdávala třetí vnučka kronikáře Večerníka dr Irena Kudrová z Vysokého za Jiřího Wágnera z Hlučína. V neděli 30. zamračené a ten sníh přes noc stál. To připomenouti dlužno, že v noci 5. února volal někdo z veřejného telefonu do Vysokého a také jinam, že ve Staré Vsi hoří rekreační chalupa č. 36. Vysočtí přijeli se vším hasičským zařízením a sanitním autem a ještě ze Semil a z Jilemnice, Jablonce a ještě od jinud, 5 sirén houkalo a ve Staré Vsi nehořelo nic a až potom se to vysvětlilo že to hořelo č. 36 v Nové Vsi u Lomnice a č. 36 ve Staré Vsi shořel už v roce 1907 a už nepostaveno. Ještě 6. května padal sníh který teprve druhý den stál kterýž den zemřel v Pardubicích 86 letý bývalý zdejší učitel Josef Knob rodák ze Zajakur u Sobotky jenž tu začal učit roku 1923. Jabloně, hrušně a šeřík kvetly kol Svatodušní svátků 15. a 16. května, kdy též kukala kukačka. Až do 20. do roprachtické pouti krásně a skoro sucho, rozpustili se ořechy a jasany a Josef Janoušek první ve vsi sušil seno. 18. zemřel 80 letý Jindřich Večerník vdovec, bývalý klempíř, stanovský rodák z č. 24 na Kostnici posledně bytem ve Vysokém. Počínaje 22. celý týden krásně a až 28. se zatmělo a všude kolem bouřka ale teprve k večeru slabě popršelo. Sušit seno začali už i jiní. 4. června deštivo, mlha, tma; začala se sázet hlavatka a jiná zelenina což dříve pro sucho nebylo možné. Ten rok jako už minulý, nesušila Kudrová seno u č. 20, nemajíc žádný dobytek až na jednoho králíka a ani slepice né a sušil to Josef Polouprutský č. 19. 21. umřel v liberecké nemocnici skoro v 56 letá Marie manželka Josefa Babce a dcera Frant. Kobra č. 26 na nějakou rakovinu a zemřela po svých bratrancích: Ladislavu č. 98 ten samý rok a Stanislavovi č. 81 minulý. Pohřeb měla na hřbitov za velkého účastenství.
Už to bylo s tím nadměrným přehnojováním umělými hnojivy tak daleko přivedené, že i myši z toho v sobě něco měly a kočky je v polích a na pastvinách chytající, nosili je domu, ale nežraly je. 1. července zima a zamračné a 2. o bozkovské první a semilské pouti odpoledne několik lijáků a kvečeru bouřka načež šest dní krásně. 7. čistili pod školou nádrž a koupaliště. 9. v neděli lijáky a bouřka a 10. krásně ale po bouřce zima. Lidé začali sušit otavu. 11. zamračené až tma, deštivo, bouřka a odpoledne mlha. 22. na Maří Magdalenu kteréhož jména tu bylo 5 osob bylo krásně a zrovna tak v neděli 23. 26. na Annu krásně kteréhož kdysi rozšířeného jmena tu byly dvě ženské ale jedna z nich rekreantka. 31. zas oblačno, na den se zvětřilo a hrozná zima.
6. srpna o pouti překrásný den, ani mráčku a 10. na Vavřince zas překrásně, což předpovídá pěkný podzim. 15. překrásně až žár a 16., kdy zahájil Státní statek na Malé Straně žně, bylo zas tak. Žně ten rok dík příznivému počasí netrvali dlouho. Pořád krásně. 20. zemřela na nějakou rakovinu 67 letá Milena manželka Oldřicha Vitvara ve Sklenařicích dcera staroveského mlynáře Františka Albrechta č. 40. Pořád krásně ale 22. odpoledne na jihu v dálce bouřka. 24. na Bartoloměje krásně zas, což je zas dobrá předpověď pro podzim. Na ten den staří začínali se setím ozimu. 25. k večeru dešť a brzo tma. 26. mlha. To leto bylo mnoho vos. První brambory do sklepa vykopal Josef Hrádecký 15. srpna ale on jich mnoho neměl ale poslední týden toho měsíce tak kopal už Josef Janoušek a jiní, protože nať byla žlutá nebo už pryč. 1. září krásně, což předpovídá pěkný celý měsíc a též uhádlo. Do vysocké školy jich ten rok ze Staré Vsi chodilo 6 žáků. 7. září bylo kronikáři Večerníkovi 85 let. 10. o vysockém a třičském posvícení bylo dopoledne krásně a odpoledne proráželo slunce, zamračené. 9. a 10. se vykopala většina záhumenkových bramborů jichž úroda byla dosti dobrá. S líp už začalo padat listí, ale spíše suchem. Ze sucha byla asi také malá jablka jichž byla ten rok předůroda. 14. deštivo, mlha, tma a k večeru liják s bouřkou 15. a 16. hustá mlha a tma. Slivy jichž byla ten rok přeůroda, po dešti praskaly. 24. o staroveském posvícení bylo celý den slabé podymi kterýž den nastal zas zimní, to je normální čas. Posvícení bez taneční zábavy, protože bývalá škola, kde by se taková pořádala, neměla dokončené vnitřní opravy a aby přece bylo památné, tak tím že ve Vysokém nebyly kvasnice. 25. celý den hustá mlha 26. mlha slabší 27. po noci s blýskáním, deštivo a tma. To leto pro sucho žádné houby nerostly.
Když už vroce 1989 z 99 staroveských domovních čísel asi 30 chybělo, bylo třeba se ohlédnout, jak ta před lety vznikla a to se dá rozdělit asi do 4 skupin.
Podle pověsti slyšené od starých jsou nejstaršími ta níže v údolí položená čísla (čísla jsou ovšem až z roku 1770 ale při určování se bez nich neobejdeme) to je chalupy, pro něž měla vrchnostenská doba pojmenování „gruntovní chalupa“ to jest že to nebyl ještě grunt (statek) ale že to nebylo nijak závislé na obci a chalupník byl až na poddanství neomezeným pánem své chalupy. A to byly: č. 8 u Janoušů na tom břehu nad silnicí nad č. 3 a patřil k nim pozemek od domu nad kříž a nad č. 1 a pod pěšinu jdoucí od č. 9 do silnice a pod silnici od č. 2 až pod č. 1 a po potok a stála už 1565 jako ještě 4 ostatní a 15 gruntu. Druhá měla č. 27 a přislotek Prut a ta už nezapadá mezi ostatní protože nebyla v údolí nýbrž až nad statky a její role (lánek) sahal jen k Trhovici a měl výměru 12 korců což je právě výměra staročeské polní míry „prutu“ a tvořila do scelení pozemku polovici šířky Krčovské role od domu po Trhovici. Podle toho musí být Trhovice starší nežli staroveské rozměření. Na soutoku hlavního potoka s potůčkem, tekoucím od Krčoví, stála další chalupa č. 29 v Potocích neb u Potockých a to na té straně potůčku k dolenci a odtud vznikla a o pozemky se rozdělili okolo roku 1750 chalupa č. 30 v hořeních Potocích, také u Šmídů neb u Zámečníků. Další byla č. 31 (dnes Zákoutský) a vedlejší č. 32 dnes Přibáň. Tyto dvě chalupy svými pozemky vypadají tak jako by vznikla jedna od druhé. Ale která od které? To už dnes nikde nenajdeme. A další nejstarší jsou statky (grunty) a tak první na řadě od Vysokého je č. 10 u Starů (dnes Jana Vodseďálková), druhý č. 13 u Pátku (dnes Karel Novák); třetí č. 15 (Miroslav Vodseďálek) u Sedláků, u Přidanů. Čtvrtý jest č. 19 u Holanů, u Berků (Josef Polouprutský). Pátý č. 20 (Jaroslav Večerník) u Vršťalů. Šestý č. 22 u Čermáku (dnes rekreant Erich Hubáček). Sedmý č. 26 v dolním (předním) Krčoví (1989 zemřelá Marie Babcová). Osmý č. 33 u Nováků, u Palasů zbořenina pod č. 76. Devátý č. 34 u Vitošů od roku 1907 spáleniště pod cestou od č. 76 v křoví. Desátý č. 35 u Petrů, nověji u Marků (Václav Potměšil rekreant). Jedenáctý zbořeniště č. 39 u Smetalu (rekreant Zdeněk Danděra). Dvanáctý Mlynářovo, hoření mlýn č. 41 spáleniště z roku 1892
(Josef Strnádek Roprachtice Ráj). Třináctý Vojákovo č. 43, 45, 46 a zbořeniště č. 44. Čtrnáctý Vláškovo č. 48 spáleniště z roku 1984 (rekreant Sova) a patnácté Vodseďálkovo č. 53 (rekreant Pařík). Třetí skupina je dělení statků a to je první od Vysokého č. 9 u Hajnů (Josef Janoušek) oddělené od č. 10, č. 72 oddělené od č. 9 (předposlední majitel Vladimír Šalda). č. 83 (Svatí) oddělení ještě od č. 10. č. 80 (u Jandů) oddělení od č. 13 a na jeho pozemku postavená pazderna č. 96 dnes na domek přestavěna. č. 16 u Javůrku (rekreant Karlas) oddělené od č. 15 a č. 65 (Albrecht) oddělené od č. 16 a č. 93 ještě oddělené od č. 15 (Jiří Čermák). č. 63 u Holánů oddělené od č. 19 (spáleniště v majetku č. 74) a č. 79 oddělené od č. 63 a č. 95 pazderna se 4 kusy pole oddělená od č. 19. č. 79 Chlum, č. 95 Pokorný. č. 94 u Vršťalů odděleno od č. 20 roku 1822 (rekreant Josef Hrádecký. č. 23 u Boudalováků oddělené od č. 22 a č. 75 u Krejčů, oddělené od č. 23 (Blažena Albrechtová) a č. 84 u Zemanů oddělené ještě od č. 22. č. 27 Václav Žitný oddělené od č. 26, Hoření (zadní) Krčoví a dostalo číslo zbourané chalupy Prutu jenž stála nad č. 26 kde staří na domovišti říkali. č. 28 u Nováků, u Konšalů oddělené od č. 33 a č. 76 u Nováků oddělené od č. 28 (rekreant Ladislav Šedivý) a č. 74 u Nováků, u Kovářů oddělené ještě od č. 33 ale už zbourané. č. 73 (bratří Kvardové) bývalá hospoda; původně stálo proti staré stodole č. 35 a odděleno od č. 34. č. 36 stálo na místě novější hospody č. 35 a měl přezdívku u Petrů a bylo odděleno od č. 35 a od něho odděleno zas č. 81 u hořeních Petrů (Stanislava Stillerová) č. 59 u doleních Smetalu, u Jodasů, stálo do roku 1899 na svahu nade mlýnem č. 40 pod cestou a bylo odděleno od č. 39. č. 42 původní barák (domek) u Přezáků ale byl koupen majitelem polovice pozemku od hořeního mlýna č. 41 a stal se tak usedlostí. U Vojáků postaveny všechny čtyři domy najednou po vyhoření společného; č. 44 u Březováků rozbořeno a č. 46 před rokem 1914 přestavěno z cihel. č. 85 u Vlášků oddělenou 1821 od č. 48 (rekreant Böhm). č. 54 na Skále (Božena Koublová a Anna Kvardová) odděleno od č. 53 a od č. 54 oddělené č. 78 u Svatů (Matura) a č. 77 u Březáků (M. Kobrová a V. Jancák rekreanti) oddělené od č. 53. A teď tu máme chalupy vzniklé do roku 1700 a brzo po něm na pozemcích od obce ukou- pených do neomezeného vlastnictví . Obec měla pozemku také za jeden né malý statek. První od shora byla chalupa č. 7 dnes už nejsoucí kde se v chalupě nebo u Chalupenských říkalo a k níž patřil pozemek mezi struhou a č. 6 a 67, pod silnici pod čekárnou a za potokem, to co do kolektivisace vlastnil vysocký Junek. Stavení stálo pod struhou nad sochou Jana Nepomuckého a byl z něho ten zakladatel těch nadací Vodseďálek.
Druhá byla č. 11 na Dolení Krumpešti vystavena 1713 na pozemku od č. 7 až pod č. 66. Třetí, č. 12 na Pustině ale s tou to je nějak zvlášťní, má pod sklepem ještě jeden sklep zatopený vodou, u samého potoka spodek nějakého zbořeniště a na listě prvního zápisu poznámku o pohledávce jistého Prokopa bez udání dáta a jediný Prokop, o němž z těch let víme, byl 1608 Prokop Starý rychtář č. 10. Nemá li ta chalupa nějaký vztah k těm pozemkům nad ní, které byly kdysi odtrženy ode vsi a přidány k Vysokému? Čtvrtá je č. 14 u Ševců (dnes Svatý) na jejímž pozemku 1956 vystavěli skladiště JZD a až za lom nad kříž a pod silnici po cestu a pěšinu. Pátá č. 17 (Liška) u Koucků na pozemku od č. 60 až po starou školu a nad cestou od pěšiny až k mezi pod č. 71. Na jejím pozemku postavena 1883 nová škola. Šestá chalupa byla č. 51 u Klepáčů od roku 1924 chudinec, k níž patřily pozemky krom toho, co u ní doposledka bylo, ještě pole mající pod silnicí č. 71, další pod č. 98 a ještě to poněkud rovnější pod cestou před okny č. 50. Sedmá je zas na Malé Straně č. 47 u Kucheláků (dnes Anna Babcová) a patřilo k ní to, co vlastní teď, č. 59 nad cestou a pod struhou pod Vláškovi. Osmá je č. 24 na Kostnici (rekreant Ing Josef Večerník) k níž toho mnoho nepatří a na níž býval do roku 1828 obecný zvonek.
Potom je č. 40 dolení mlýn, k němuž ale na začátku patřil pozemek, na němž později chalupa č. 82 postavena (dnes 52 Helkovice) Č. 58 u Krumšů, u Lišku, u Kučerů z roku 1777 což byl skoro jen barák. A poslední č. 56 na Pustině neb u Lukšů oddělením od č. 12 stála v tom křoví pod dnešní cestou. Do čtvrté skupiny patří baráky (domky) na obci . V jejich případě je majetkem domkaře pouze stavební parcela, na niž domek postaven, ale parcela okolo domu zůstávala majetkem obce a zanikl li domek a nepostavil li se, mohla obec s ní naložit po svém jak se to stalo na spáleništi č. 38 které po roce 1908 koupil Josef Chvalina z Rybnice ale nepostavil. Takové domky byly: Č. 1, které má dnes vysocký Státní statek, kde byl nejprv přislotek u Ilčiků. Druhý č. 2 u Holánků jenž stál těsně za č. 3 a 1912 vyhořel. Třetí č. 3 (rekreant Hlouček) kde zdaří „u Šaldů“ říkali. Něco níže k olšoví stálo č. 4 u Turpíšů jenž 1919 sníh rozvalil. Kousek od č. 3 a mezi místem č. 4 u potoka je domek č. 64 na Lukavci rekreanta Paříka. Co je dnes to olšoví stál domek č. 5 u Roztomilých jenž první shořel na asekuraci. Nad jeho místem nad silnicí č. 6 jenž byl už jednou zbourán a 1815 postaven podruhé. Potom byl nad kolenem silnice domek č. 67 na hoření Krumpešti a pod kolenem silnice č. 68 u Doubků; před ním č. 70 u Turpíšů (první rekreant Lexa a druhý rekreant Grani -?). Dále jest domek č. 99 ale ten nepatří do těch, ostatních, ten postaven až v roce 1934 na obci sice také ale koupené do neomezeného vlastnictví. Před hasičskou zbrojnici je domek u Sytováků (rekeanta Pluskala) a před ním stál podle silnice domek č. 66 na Plese jenž že činil zatáčku nepřehlednou, zbourán byl. Další domek je č. 60 Pavly Uhlířové v ohby potoka pod Pustinou na Vystrku. Potom máme domek rekreanta Šťastného u Kašparů na cestě ze silnice k Holánovem a před ním č. 18 rekreanta Pařízka, k němuž jeden z předešlých majitelů Jan Petruška zednický mistr stavitelský kreslič koupil 3 kousky pole, jeden od č. 13, druhý od č. 51 a třetí od č. 75 a tudíž byl nucen přistavět 1907 stodolu. Další ne domek ale dům č. 98 je postaven né tak jako ostatní na obci nýbrž na pozemku chalupy č. 51 stavbou silnice od ostatních odděleném (Božena Kobrová) a postavil ho 1904 František Polouprutský z č. 19 pro pekařství a smíšený obchod. Před č. 98 v samé silnici domek č. 62 na Stráni (rekreantky Jany Štěpánkové). Kousek dál pod samou silnicí na Strání, u Štěpánů, u Pleských, domek č. 92 (rekreantky Skrbkové). Další byl na zdi mezi silnicí a cestou ke zvoničce č. 21 zvaný chalupa pod Čermákovi nebo u Housičků. Potom máme na tom hřbetě pod zvoničkou dva domky: č. 55 kde se nejdřív u Vodseďálků říkalo a pak na Prutě, od toho že majitel měl dříve staré č. 27, což dnes mají manželé Špačkovi. Hned za ním je domek č. 25 Pazderna rekreanta Ladislava Bouzka, kde než domek postaven, bývala bouda pro seno na vojenské dodávky, kteráž byla obec povinna na obecních pozemcích usušit, dokud domků tolik nebylo. A když už č. 25 stálo, pobylo pazdernou k č. 75. Další domek máme až č. 89 u Krumšů rekreanta Šťastného kde ale nikdy žádný Krumeš nebyl ale Polouprutský jenž ho 1825 postavil, byl dřív na podruží v č. 58. Potom je domek č. 37 u Davidů nebo u Paloušů pod silnicí při samém Křibě rekreantky Ludmily Hänkové. Další dva domky byly pod cestou z rokle ke Smetalovem a sice první č. 38 vyhořelé 1908 na Podrybníku (od toho, že náhon na hoření mlýn byl výše než domek) nebo u Kvintusů a hned za ním, zadkem do břehu cesty č. 91 Karlasů, zbouraný posledním majitelem Špidlenem. Dál je až na konci katastru č. 90 Otakara Polouprutského Chalupa u doleního mlýna. Potom je na Malé Straně bývalý domek č. 42 u Přezáků jenž se však připojením pozemku od mlýna, stal zemědělskou usedlostí. Další domek byl č. 61 u Blažtičků, jenž stál před okny č. 30 a v letech 50 tých zbourán byl. Potom pod starou návesní cestou č. 57 u Holinků, jenž však ve 20 tých letech Bohuslavem Novákem na hospodářství přestavěn (rekreantů Kluc). Potom je stará škola Ladislava Ducháčka č. 49 a nad ní cestou do silnice Kelnerová č. 50 u Procházku. A na Malé
Straně poslední pod hájem č. 52 z něhož zbývá stodůlka u Adámků, řečený od Adama Vodseďálka jenž ho někdy v polovici předminulého století vystavěl. Proto všecky na obci, že se na selském domky stavět nesměly. A málem bychom zapomněli na domek č. 69 u Hotovičků zbouraný po roce 1945 jenž stál mezi cestami, tou do rokle a nad č. 38 a tou nad č. 58 a 42. Poslední majitelka byla vdova Antonie Šaldová.
1. října ráno a k večeru krásně a zdálo se že po pěkném září, říjen zle se tváří, neb 2. bylo zamračené až tma a větrno a rosilo a 3. po noci s bouřkou ráno na stopu sněhu jenž sice ještě týž den stál. 4. první mráz. 5. a 6. po mrazech sice krásně, zato 7. deštivo hustá mlha a tma celý den a další dny buď slunce proráželo zamračené nebo mlhavo. V polou října začaly javory žloutnout ale na ovocném stromoví bylo listí zelené jako v letě. Ten rok mělo mnoho jablek takovou nejablkovou slupku jako někdy na bramborech a hnilo už na stromě. Ten čas už sem tam někdo měl novou stokorunu. V druhé polovici října bylo takové počasí že některý den byla hustá mlha až tma a jindy zas přímo letní den. Listí sežlutlo i na jabloních a do konce října opadlo takže zbylo jen na dubech a v listopadu padat nemělo co. Po roce 1948 se 28. října zřízení Československé samostatnosti v kalendářích vůbec nepřipomínalo ale byl to den znárodnění k čemuž později přibylo schválení zákona o federaci a později se na ten den dostalo zřízení samostatnosti na třetí místo a ještě později na druhé a v kalendáři na rok 1990 na první. 1. listopadu deštivo, mlha, tma a listí v listopadu již žádné k padání nebylo, všecko už bylo na zemi a místy i jablka jichž byla ten rok přeůroda a která zpracovat nebylo možné a nikdo je nechtěl. Jmenovitě I. Kudravá u č. 20 nechala celou úrodu ze dvou jabloní na zemi. Návštěvu hřbytovů měli pozůstalí odbytou poslední tři dny října. Do polou listopadu mnoho dní s tak hustou mlhou, že bylo i v poledne tma. 12. aspoň dopoledne krásně kterýž den v Římě prohlášena za svatou Anežka sestra krále Václava I. dcera Přemysla Otakara I.
Ze sešitu bez schválení MNV : Ten den v Římě svatořečení Anežky České, sestry krále Václava I. Nej- zajímavější na celé věci bylo to, že režim všemu podobnému nepřátelský, to skoro schvaloval.
16. zamračené a v pravé poledne první sněhová přeháňka a v noci druhá. 17. krásně a v noci dvakrát se ukázala polární zář což podle starých nepředpovídá nic dobrého. 22. ráno mlha, tma, dešť jenž přišel ve sněžení tak že udělalo v poledne bílo čímž nastala ten rok „zejma“ a také hned v tom týdnu protahovali silnice a cesty. 26. o zimní pouti mlha, tma, sněžilo. Už delší čas nouze o vodu. 27. v noci se blýskalo kterýž den ve Vysokém symbolická stávka na podporu celostátních reformních snah.
28. prvně zakvětovaná okna; 29. a 30. překrásně. Co se tohoroční sklizně týče, tak vysocký Státní statek začal žnout a to ve Staré Vsi 14. srpna a dožal 22. na oseté ploše 309‚16 ha z níž sklidil 1916.69 q obilí. Bramborů z osazené plochy 65‚71 ha 12.212.60 q ve dnech 13. až 26. září. S tak krátkou sklizni mohl být Státní statek spokojen ale nemohl být spokojen s množstvím, což zavinila letní sucha v nichž se nalíhlo množství hmyzích škůdců. První tři dny prosince krásně, 2. výroční členská schůze místních hasičů v níž ponechání dosavadní funkcionáři. 9. padal dopoledne sníh, potom přišly dny mlh a tmy, že se muselo i v poledne svítit, obleva a sníh tál, 16. břehy vytálé, 17. pršelo a cele kusy trávníku holé a 23. když už nebylo po snėhu ani památky mlha a dešť se sněhem. Na Štědrý den ráno bílo, ale sníh do večera většinou zmizel a na Boží narození úplně, další tři dny po mraze krásně ale 31. prosince zamračené. Ten čas byla taková situace s kominy že mistr po nějakém úraze vymetat nemohl, učenníci na to nestačili a tak si byli občané nuceni kominy vymésti sami.
Zjara umřel rekreant Pluskal po němž zdědila domek č. 86 u Kopalů vdova ing Olga Pluskalová a syn ing. J. Pluskal. Ve Staré Vsi umřeli tem rok dva, bratranec a sestřenice: Ladislav Kobr č. 98 a Marie Babcová č. 26 rozená Kobrová. Rozdělovna koral stala se samoobsluhou, protože Eva Zemanová nemohla jezdit z Jesenneho kvůli čtyřem navlékačkam které byly: Stanislava Chlumová a Božena Koublová a z Roztok Chlumová a Hlaváčová.
Po udalostech v Praze 17. listopadu a potom 25. a 26. listopadu, také Vysoké se zapojilo na dvouhodinovou generální stávku v divadelní budově a založení Občanského fora. Účastníci měli trikolory, vlajky a hesla „Svobodné volby!“. Jako kdysi národ, tak teď komunisté, nebo vlastně vykořisťovatelé a příživníci společnosti a pracujících a přestala vláda lží o níž se vyjádřil Vilém Polouprutský „to ono se ti lže, když ti, co to poslouchají, musí dělat, že tomu „věří“ podle opakování historie „věřiti budeš všemu co nám církev svatá k věření předkládá!“ Nebo podle Havlíčkova „nechceš li si hubu spálit, musíš mlčet nebo chválit!“
Kronikáři dříve nechodili do žádných kursů a školení a v příručce kterou dostali stálo „zapište věc jak se stala a posudek si o ní musí čtoucí udělat sám“ a po roce 1948 se jím na školeních nakazovalo „ve všem zdůrazňovat vůdčí úlohu komunistické strany“. To začalo už s německou okupací; německá se nesmělo říkat, protože lidé tomu co přišlo roku 1968 říkali II. okupace. Za té I. okupace byly obecní kroniky uloženy v Praze a tudíž se do nich psalo až potom a tak se do nich mělo psát podle nově vydaných knížek, že všechen odboj měli hlavně komunisté a ostatní že jen trpěli nebo byli pro Hitlera. Už o tom roce 1945 se národu lhalo, že když vypuklo v Praze povstání a Praha volala o pomoc, měli lidé strach, aby to s Prahou nedopadlo jako s Varšavou, kterou nechali Rusové rozbít a vyvraždit stojíce nedaleko. A nám se říkalo že spojenci jsouce v západních Čechách nepřišli schválně na pomoc a oni jim to Rusové nedovolili chtíce Prahu osvobodit sami a prišli až se Praha osvobodila
sama.
Po tom Vítězném unoru jsme měli dvoje úřady; statní a komunistycké a to tak, že strana byla napřed a stát až na druhém místě. Když se řeklo strana, bylo myšleno komunistická a říkalo se naše rodná strana, jakož byl někdo dřív komunistou a pak se teprv narodil. Občan byl až na druhém místě, vždyť i hlava státu byl generální tajemník ústředního výboru Komunisticke strany Československa a president republiky. Měli jsme i dvě armády: státní a komunistickou zvanou lidová milice. Byly ponechány ještě asi tři jiné strany ale ty musely být pod jinou firmou komunistické. Volby prý jsme měli ty nejsvobodnější a to tak že kandidáti byli zvoleni napřed a to chodění voličů k urnám byla zbytečná komedie. Přišel li funkcionář strany (komunistické) do důchodu měl za měsíc více než obyčejný důchodce za celý rok a starší zemědělci přicházeli do důchodu až na 65 letech protože si na důchod málo zaplatili a byli dlouho vykořisťovateli, protože soukromý majetek je zločin na dělnické třídě. Žádná kniha nevyšla bez poznámky co o věci o níž se v ní jedná, napsal Marx, Lenin nebo Stalin. Ve škole se učilo o otrokářských státech a o Velké socialistické revoluci, o ostatním nevěděly děti nic a ptali se na mnohé doma dospělých a neni potom divu že děcko řeklo že Lenin stvořil svět. Pravda vítězí ale těžko a né hned.
( Tentokrát už na závěr kalendářního roku „ schválení MNV “ textu není. V druhém sešitě listopadové události ještě mírně podrobněji rozvedeny, viz dále kurzívou)
17. listopadu studentská manifestace v Praze, provolány požadavky demokratizace proti čemuž brutalní zakročení jednotek SNB na Národní třídě. 25. a 26. listopadu manifestace studentů, herců
a Občanského fora na Letenské pláni; 27. vyhlášena v celé republice dvouhodinová stávka na podporu demokratisace. Také Vysoké se zapojilo na generální stávku v divadelní budově což vedli: Josef Petruška a Jiří Ďou- balík a založeno O. F. Účastníci měli trikolory, vlajky a hesla: Svobodné volby.