Druhá světová válka (1939–1945)
1939¶
Dne 13. ledna zemřela 85 letá nejstarší občanka staroveská Marie Polouprutská výminkářka na usedlosti č. 28 u Konšalů, rozená Nesvadbová z Roztok. Dne 21. ledna vykonali: p. učitel a Jos. Soukup sbírku na uprchlíky z němci obsazeného území jenž byla nazvána „Česká koleda“ a jenž vynesla 270 K. Nejvíce dali: starosta a učitel po 50 K a Čeňek
Housa 40 K. Co se týče optování pro Česko Slovensko jak se náš stát od podzima jmenoval namísto „Československo“; byl přijat ten měsíc první od domovského svazku zdejší obce Stan. Marek z Rokytnice jenž ale vlastně uprchlíkem nebyl neb se byl již dříve sem do č. 6 k Marii Novákové přiženil. Dne 9. unora založena v Ducháčkově hostinci namísto dosavádních politických stran „Národní jednota“ jistým úředníkem Čížkem z Jilemnice. Přistoupilo 16 členů a za funkcionáře byli dobrovolně přinuceni: Václ. Večerník předseda, Fr. Soukup jednatel, a výbory Ant. Štěpánek a Ant. Vitvar bývalí funkcionáři strany agrární. Účelem jejím prý bylo ukázat Hitlerovi že jsme vůbec s nějakou jednotou a že nejsme bolševicí.
14. unora zemřel ve Sklenařicích „in Sudeten“ náš rodák 86 letý Ludvik Liška bývalý slavný faktor koral a někdy majitel usedlosti č. 63 u Holánů ve Staré Vsi. Pohřeb měl do Vysokého na své výslovné přání před smrtí což dalo mnoho prošení u německých úřadů; jinak by byl patřil podle německých nařízení do Pasek. Dne 2. března nalezen byl proti Hevákovi ve staroveských Končinách v bahně zmrzlý, vysocký měšťan, tulák, švec a kořala v jednom Ant. Nečásek vulgo Tonda Zábojský. Dne 11. března zemřel staroveský mlynář 50 letý Frant. Albrecht. Byl z Újezda Sylvárova u Hořic a sem se přiženil (k vdově po Frant. Svatým jenž zahynul ve válce r. 1915). Byl to hodný člověk, čest buď jeho památce a zemřel ještě ve svobodné vlasti a v den jeho pohřbu jsme zvěděli že naši milovaní bratří Slováci se od nás osamostatnili a přijali na 25 let ochranu sousední říše a že všude na našich nových hranicích čekají spousty německého vojska, aby vyplnili přání našeho milovaného p. presidenta Háchy jenž byl pozván k vůdci, aby jemu nabídl protektorát nad Čechy a Moravou protože jsme ten zbytek Němců který vůdce milostivě ještě r. 1938 na našem území ponechal, pronásledovati nepřestali. Druhý den jsme slyšeli že vůdce ve své nekonečné dobrotě, nabídku přijal a že jsme účastni té cti být občany nejslavnější říše na světě, z níž jsme byli začatkem minulého století vytrženi císařem Františkem II. jenž si nevážil titulu císaře německého (a založil si nové císařství Rakouské) a do níž jsme od stvoření světa patřili. Dne 17. března tu přes ves přejeli v autu první 3 němečtí důstojníci v uniformách. Nepřijeli li tu už někdy dříve v civilu to ovšem nikdo neví. Ten den zatýkáni komunisté a jiné nekalé živli. Od nás zatčen Jan Nesvadba domovník v č. 98 jenž prý provolal kdes ve Vysokém „ať žije Stalin!“ (hlava Ruska) ale nedokázali mu to. Dne 20. března propuštění 1. března narukovavší nováčci a 25. měli být propuštěni skuteční poslední vojáci, ale ještě si je tam týden zdrželi, aby naložili naše bývalé zbraně, válečný materiál a koně do vlaků a aut a jenž německé vojsko naše bývalé území obsadivší, dál do Říše odvezlo neb od té chvíle Čechové přestali být vojáky a budou jen pracovat na zvelebení Říše jenž je jim ochranitelkou před asijským barbarstvím komunistů. Od nás to byli: Mil. Chlum, Jar. Koldovský, Karel Novák a Karel Slavík č. 53.
Dne 21. března se tu objevili první německočeské vyhlášky »Bezirksbehärde in Starkenbach«. Obsah: jízda vpravo, zákaz schůzi a průvodů, odevzdání zbraní, střeliva a třaskavin, (lovecké zbraně ponechány jen osobám politicky spolehlivým) a hlavně 10 K za 1 M. Přes noc nějaký uvědomělý občan „český díl vyhlášky strhl“ nač český, když jsme přecí v Německu a přes druhou noc patrně nějaký komunista urval zbývající německou část. To se stalo na domě č. 62 a proto nařízeno vyhlášky lepit a né podle starého zlořádu připíchnout je připínáčky. Starší byl sice „Kundmachung“ oznamující „Protektorát nad Čechy a Moravou ale ten se starosta vědoucí že i ve vzorné obci se najde darebák, obával vyvěsit jen tak ven, a proto ho vyvěsil v síni svého domu když předtím Kvarda odmítl dát to za okno svého hostince, aby mu někdo kvůli tomu sežral okno. U nás bylo 22 osob bedoucích podporu v nezaměstnanosti ale když byl 28. března v Želez. Brodě odvod na dělníky na práci „nach Reich“ šli jen 4 a uznáni za schopné: Prokop Jandura a Lev Rajský se synem a Vilém Večerník propuštěn jsa stár. Dne 6. dubna na Zelený čtvrtek v noci veliká bouřka po ní k ránu na Velký pátek viděli lidé při jasné měsíční noci 23 letadel spěchajících od západu k východu. Hluk od nich byl pekelný a poněvadž jsme slyšeli cos o nedorozumění Polska s Ruskem usoudili jsme že to jsou „naše“ a že jdu „bratrům Polákům“ pomáhat proti „rudému zmaru“. Ten čas pronajal Ant. Hlůže z Roztok od švakra St. Kvardy hostinec (bez hospodářství) a v neděli 2. dubna tam měl první tancovačku. Dne 12. dubna zemřel v Mukařově u syna v rent pekař Frant. Hloušek jenž měl mi nulý rok o smrti své ženy Anny ve Staré Vsi chalupu č. 98 a již od někoho v říjnu koupila Anna Krikarková s Pasek. Dne 16. dubna v neděli dopoledne tu přes ves přejelo 2 nákladní auta s německými vojáky přes Vysoké a k Jilemnici někam na polské hranice bojovat za „Vaterland“. Dnes 17. dubna ve Vysokém o výročním trhu bylo jen 28 kusů dobytka. Ten den kvečeru bouřka s kroupami. Na poli se počalo dělat kol 12. dubna ale teď to zarazilo. Dne 20. dubna na den 50 tých narozenin vůdce bylo celý den pod mrakem takže se dobře hnůj vozil neboť se dobytek neunavil a četníci místě sháněli lidi od práce z pole ale u nás se takový případ nestal.
Dne 25. dubna roznášeli: p. p. učitel Mecnar. a Jos. Soukup přihlášky do Národního souručenství které bylo ustanoveno namísto bývalé Národní jednoty jenž zanikla vzetím Čech a Moravy pod protektorát Německa. Každý mužský přes 21 let starý musí do tohoto dobrovolně vstoupiti. Bylo 28. dub. po vůdcové odpovědi Rooseveltovi jsme teprve zvěděli co jsme měli vojenského materiálu že bychom byli pobili celou Evropu ale zásluhou našich rozvážných můžu „jako prezidenta Háchy a Berana“ bylo neštěstí zabráněno. A copak těch vojenských bot, to bychom zašlapali úrodu v celé Evropě a ta spousta koni co by byla nadělala našim pokojným sousedům škody o prknech v kasárnách a mosazných klikách u dveří kasáren ani nemluvím.
Na 1. máje měly být všude německé prapory s hakenkrajcem ale poslední chvíly přišel zákaz. Dne 2. května šli nezaměstnaní k odvodu do pracovního tábora do Lomnice. Od nás jich šlo 11 a schopnými uznání: Doubek č. 67, Fišera č. 51. Petr Novák č. 50, Linhart Večerník, Mil. Holubec č. 45.
Jandura a oba Rajští na práci v Německu byli na Nizozemských hranicích u Severního moře kdež stavěli kryty. Mimo nich byl ještě tam na práci Rud. Jína č. 86. K souručenství nepřistoupili: nejstarší občan Frant. Šmíd a Jos. Novák č. 43 a Čeněk Slavík č. 85, všem třem bylo přes 80 let Frant. Kvarda a z policejního úřadu ve Vysokém hned vyšetřovali. proč? Dne 18. květ zde zastřelil učitel srnce.
Dne 18. květ druhou hodinu po půlnoci přišla veliká bouřka s kroupami a lijákem a druhou noc tu samou hodinu ještě větší takže kroupy zůstaly místy ještě dopoledne neroztálé. Kolem 15. června koupil Ant. Jodas uprchlík z Buřan zde dům č. 98 za 50 000 K. Dne 19. července po 10. hod večer přejelo tu po vsi dolů ku 30 motorových vozidel s protilétadlovými děly.
Ten čas lidé z pracovních táborů které se rozpouštěli přišli se domů rozloučit a odvezli je někam na polské hranice kde se na pospěch dodělávali silnice. Dne 20. srpna v neděli přeurátil Štěpánův hoch Fr. Zemanovi několik žitných panáků při čemž se přišlo na to že to minulý rok udělal též on. Věc dostali do práce četníci. Ten čas byly vyvěšení první vyhlášky na nichž i v českém textu bylo napsáno Böhmen und Mähran.
Dne 1. září válka Německa s Polskem a ve Vysokém sebrali několik lidí z nichž bývalý zdejší učitel Lavický jim utekl. Zároveň nařízeno zatemění. Ten čas si poseděl v německém vězení v Tanvaldě Ludvík Polouprutský z č. 91 jenž se učil řezníkem u Jindř. Housi v Roztokách a pomahal mu pašovat dobytek do „Sudet“ s Albertem Fridrichem ze Sklenařic ale kluk to vše vzal na sé a tak to odseděl jen on a Friedrich. Dne 2. září slyšeli lidé od východu dunivé rány a říkalo se že to polští lekci napadly Vratislav. Dne 9. září nařízeno vyvěsit prapory že prý padla Waršava. Ten čas byly zavřený školy prý do 8. října. Na na den sv. Václava se mladý Václav Večerník z č. 39 krámský v družstvu ve Vysokém oslavuje svůj svátek; jel na motorce a u č. 6 urazil do vysockého zubního technika Matury jedoucího též na motorce, byl vyhozen až zůstal v bezvědomí a vzpamatoval se teprve v nemocnici a byl nepěkně potlučen a byla to ten čas jeho poslední jízda na tom neb 1. října přišel zákaz jízdy na motociklech a některých autech. Dne 26. října nařízeno opět zatemění a zavedena hlídka. První ten den hlídali: St. Kobr a Jar. Polouprutský č. 28. Dne 11. prosince odvod na koně. Od nás odveden kůň Frant. Vodseďálka č. 75. Před Vánocemi zavedeny listky na oděv; na potraviny zavedeny hned poslední týden v září. Ten rok u nás zemřelo 5 osob a narodilo se 3.
Ve Staré Vsi dne 14. dubna 1940
1940¶
Na Nový rok časně ráno ještě za tmy se několikrát zablesklo a silně zahřmělo což by byla předpověď bouřlivého roku a hned ten den a potom celé 3 měsíce strašné mrazi jež byli nejsilnější v unoru a poslední byl ovšem už né tak veliký 15. dubna a též veliká spousta sněhu při tom byla. Okna byla zamrzla (ale ledem) celé dny, zima i v chlévech a málo bylo těch míst kde brambory nenamrzli nebo vůbec nezmrzli a byli ve sklepích na zdích celé podušky jinovatky a k tomu celou tu dobu nepolevilo ani nestřiklo a následkem toho bylo zase málo míst kde měli vodu. Nejhůře na tom byli u Vojáků, museli ji nosit z potoka u č. 57 všecky čtyři domy a potom č. 89, 73, 35 a 81 ji vozili na sáňkách z pod Krčoví a Sedlákovi z Ducháčkovi studnice nosili, co s tím lidé zkusili za těch mrazu a vánic kdy někdy k druhému stavení viděti nebylo. Následkem toho ani lidé obilí nemlátili ač bylo nařízeno do 15. ledna vymlátit ale nikdo neposlechl a mlátili lidé ještě v druhé polovic dubna ač někdo neměl žita ani na „mlecí povolení“ jež byla v lednu zavedena. Též se všecky zásoby paliva spotřebovali a o uhlí byla nouze takže vysocký policejní úřad vydával těm kdož byli už dotopení „poukazy“ na různé ty brikety nebo prachy s kamením a teprve počátkem dubna bylo dovezeno pořádné uhlí a od 31. ledna do 4. března byly školy zavřeny jen učitelové ze své dobré vůle vyučovali první oddělení ve svém bytě a K. Koldovský č. 16 v té nouzi o topivo spálil ruchadlo a brány a dva vozy. Lesy všecky umrzly, nejvíce jedle z nichž se všecky jehličky osypali a byla smutná podívaná na ty lesy červené místo zelených a že byly také spousty sněhu ožrali zajíci ovocné stromy i v korunách a o pravém poledni mezi domi běhali majíce hlad. Člověku venku zamrzl nos a oči a jak dýchal namrzly kolem úst a nosu rampouchy a záblo čelo v čepici a co slepic mělo z těch mrazu křeče a zašlo přes to bylo vydané nařízení že musí každá odvésti 60 vajec za rok úřadům a byly 3x sepisovány. Nejhůře se snad činilo na ten národní svátek 15. března kdy byla vánice přímo děsná a 19. břez. na sv. Josefa strašná vánice s krupkami a Velikonoční pondělí 25. března začalo tak průdce táti že se potoky rozvodnili a za dva dny byl sníh většinou pryč ale 27. večer bouřka s lijákem, blískání hrozné ale ani jeden blesk nebyl klikatý samé kulové a při tom se zas spustil sníh a zimní čas byl nanovo. Ještě dříve než vejce muselo se odváděti máslo a nařízeno z krávy za rok 52 kg. Od nás to odebíralo Hospodářské družstvo ve Vysokém a odráželo se od toho jen mléko lidem prodávané a z něho zas se muselo zaplatit 10 h z 1 l. Máslo a vejce přidělovalo pak obchodníkům pro lidi a přebytek odváděn mlékárně v Rovensku a ta dál a nikdo nesměl nikomu máslo neb vejce prodat abychom tu blokádu vydrželi. Z té příčiny též zavedeny lisky na obuv v naší vsi povoleno 5 párů za měsíc. Ku konci ledna zostřily zatemňování, aby zde nepřátelská létadla netrefila a zakaz prodeje volů pokud nemá koupeny nové ale toho nikdo nedbal neboť tak by se nebyl potom prodal ani jeden a co krámu u toho naděláno prodal li se vůl do druhé obce. Tu jsem musel sepsati u obce protokol a udati cena a váha a od oka bylo zakázáno prodávat a byla nejvyšší nařízená cena za 1 kg živé váhy 8 K ale platilo se místy až 10 K protože bylo málo volů na prodej anžto každý čekal až jak koňské odvody dopadnou a mnohdy museli voli nahraditi koně. Též u prasat byla maximální cena a bylo mnoho udání a udávaly to sami řezníci, dali hospodaři co chtěl, neb mu sami nabídli více a zrovna ho udali v čemž se hlavně proslavil Jos. Nečásek z Vysokého. Tak jich bylo v unoru udáno skrze prasata od nás 10, hlavně Fr. Kobr č. 26, Kvarda, mlynářka, Boh. Slavík, Frant. Zeman, Ant. Kobr a já potom udán Zeman zvlášť anonimním dopisem do Jičína zároveň s Otakarem Hojsákem nájemcem Dufková statku ve Stanovém a jedním z Držkova. V dubnu konečně sníh z většiny stál a na žitech byla plíseň a že to nebylo dosti přituhlo zas a za pár dnů vypadala žita místy jak strniště a místy byla holá zem a i jetýlky se ztráceli a ještě v polovici dubna se louky vůbec nezazelenaly a to do nás stále cpali návody jak „letošní rok“ hnojit že půda musí vydat co nejvíce, aby vyživila národ respektive Německo. Jeřice nesměl nikdo semlít ta se musela sít a kůzle nesměl nikdo zabít pod 5 neděl stáří, aby to něco vydalo. To jež se porovnávala výměra pozemků v pozemkových knihách s výměrou v pozemkových arších a každý tázán není li žid což museli dokázati i členové Hosp. družstva a že nežijí v manželství s osobou rodu židovského a nad dveře veřejných místností dány německočeské tabulky „židům vstup zakázán“!!! čímž poctěny obě naše hospody. Německočeské nápisi byli i na obecním úřadě „Gemeinde Amt“; staré orientační tabule Československé modré s červeným okrajem a bílým písmem odstraněny a nahrazeny bílým prkénkem na č. 1 a na javoru u silnice na Hranicích s červeným nápisem „Altendorf Stara Ves“. Ve Vysokém u jatek sloup s tabulí s nápisem: „nach Altendorf“ u č. 1 „nach Hochstadt“ a na Hranicích „nach Rostok“. tyto byly žluté s černým písmem. V lednu nastal ohromný shon o tak zv. občanské legitimace jež nařízeno stále mít při sobě. Jako doklady si musel každý na policejní úřad kde se vydávaly přinést. Domovský list, křestní list a oddací list což každé stálo 11 K, legitimace sama 3 K a 3 podobenky 15 K takže to vylezlo málem na 50. Ještě že mnoho lidi vyfotografoval vysocký drogista Oldřich Jakš jenž od toho bral jen 5 K ale že toho nebyl tak znalý nadělal z lidi takových potvor že to leckomu nechtěli na policejním úřadě přijmout. Dne 24. ledna zemřela 11 let a Božena Lišková dcera Frant. Lišky č. 17 následkem toho že minulý rok se přichytila auta roprachtického mlynáře Nováka a neudržíc se upadla na hlavu. Strašná byla
spousta účastníků pohřbu a každý litoval jak zarmoucené rodiče, tak i to milé děvčátko jenž se už nedočkalo lepších časů zatímco všelijací zmetkové chodí volně po světě lidem pro pronásledování. Ten čas byla totiž také velká komedie s cikany jež chtěli usaditi a zaraziti jím toulání. Budoucnost nám ukáže zda zvítězí cikáni? Poslední tlupa která tu přešla ukradla ve mlýně máslo. V lednu v neděli dopoledne dne 28. zatklo gestapo z Vrchlabí Jaroslava Heváka snad prý proto že prý přechovával učitele Lavického po jeho útěku v září kdy byl zatčen též Lavického švagr, novopacký hejtman dr Josef Dufek ze Stanového. S Hevákem jenž byl ale za 14 dní puštěn zatčení ještě z Vysokého: majitel autodopravy náš rodák Bohum. Čivrný a jeho šoféři: bratr Fr. Čivrný, a švagří Janata a Marek, Soukup strojník Nesvadba, úředník Hosp. záložny Morávek (zatčen v Praze) pokrývač Karel Šalda (zatčen na schůzi v Želez. Brodě) a Vondra a Bartoň ze Třiče (abych nezapomněl Trsits) ale ti třičtí a Bohumil Čivrný brzo propuštění zato 31. ledna odpoledne si přijeli pro strážníka a školníka Bohum. Žantu rodáka ze Stanového jehož po uvěznění ve Vrchlabí (Hohenelbe) začátkem dubna převezli do Prahy na Pankrác. Druhý den po Žantovi si přišli pro soudního úředníka Pozdníčka ale ten se kdes ztratil. Tu neděli když sebrali Heváka, sebrali též ml. Jos. Zemana u Pece, krajského vedoucího M.N.S. když tam vše zotvíraly hledajíce tam snad psací neb rozmnožovací stroj. Jeho matka Marie Zemanová za nimi vyběhla ještě ven křičíc „co nám to děláte?“ Vždyť my jsme proti vám nebyli ale on byl stejně zanedlouho propuštěn. Ten čas si podal Koldovský č. 1 žádost za ponechání pušky že to má památku po otci a tak nařízeno našim policistům u ni přepilovat hlávně, aby to nebyla zbraň ale že se toho nechtěl pilník chytit, nechali je tak a vzali oba kohoutky a 8. unora se přijelo Gestapo podívat je li to skutečně uděláno.
Dne 13. unora odveden náš hostinský Oldř. Ducháček do soudního vězení ve Vysokém a pobyl si tam 8 dní za to že bezdůvodně nařkl obvodního lékaře dr. Jos. Lhotu a jednatele pojišťovny Slavie Boh. Nedomlela že oni jsou ti udavači. V tom týdnu po Velikonocích se odstěhoval Ant. Hlůže po jednoročním nájmu hostince č. 73 že se se švakrem a majitelem Kvardou nepohodli do Roztok kdež si najal hostinec Adolfa Jebavého a Karel Fišera nájemník v chudobynci jenž se všude cpe co chudý a každou podporu dostat musí od něho koupil radio ač už měl za 1 600 K slovy tisíc šest set korun. Dne 1. dubna zaveden tak zv. letní čas to je o hodinu více a byl přes celou zimu. Musím také pověděti že Velkou neděli 24. března večer byla opět severní záře ale taková už né jako 1938. Koncem března byla velká sháňka po studentu Smutkovi jenž v Domažlicích 3 němce ukrutně zavraždil, u nás né ale všude okolo prohledávali hasiči s četníky a policajty domy a háje a s trigonometrů po něm pátrali, autobusy prohlíželi a dokonce ve Vysokém dvakrát zadrželi jistého Bachtíka od továrny na něhož se hodil popis a on u sebe nikdy neměl legitimaci. Tehdy si právem povzdechla tovární dělnice stará panna Anna Šantova co by si vydělala tisíc kdyby ho spatřila. Vůbec bylo ten čas už znát že u nás jsou lidé rozumí tak Frant. Čermák č. 93 v hasičském plese provolával Hitlerovi slávu za to jak se stará o zemědělství a že mu oni Angličané hovno udělají. Takovým byl též Vit Martinec č. 46 faktor koralových tašek jenž stále utěšoval a povzbuzoval ty kteří se chvěli o osud Německa a rovněž jeho tchán Frant. Šmíd a tohoto syn Jos. Šmíd a ve Třiči si zas chválili těchto Šmídů příbuzné. Slavíka vulgo Mikše a jeho švakra Hajnu majitele usedlosti č. 1 u Koldů kteří se tehdy když se pro Česko Slovensko optovalo rozmýšleli mají li též ať tito jsou spiritistické takže do toho musí vidět.
Též Jos. Janda č. 80 a zvláště jeho manželka Marie chovali vřelé simpatie k Německu a stále si přáli, aby byl náš Protektorát zrušen a my podřízení přímo Vůdci. Našli se ovšem i darebáci kteří tvrdili že to Janda nechce tak z lásky k Říši ale proto že tam je přece jen lépe než u nás.
Dne 7. dubna vybírali: vedoucí N.S. Fr. Soukup s Mil. Vodseďálkem 5 K příspěvky členů a přijímali ženy do N.S. Přihlásilo se jich 60 a vedoucí se stala Soukupova sestra Růžena Nováková č. 68. Při té příležitosti vystoupili z N.S. této Novákové bratr Frant. Zeman a Frant. Chlum i se třemi svými syny. Tu dobu koupil Václav Večerník č. 39 pro výměnek a asi pro syna Václava jenž byl zaměstnán v družstvů, dům po ševci Šourkovi ve Vysokém za 45 000 K. Ten čas se objevili první dřeváky, u nás to byla moda a v Německu to zase patřilo k národnímu kroji. Též se ztratili drobné peníze československé takže v květnu už bylo jen něco málo 20 haléřů a 5 haléřů a německé žluté 5 a 10 feniky a hliníkové 50 feniky a čs. 25 a 50 haléře a 1 K a 5 K se ztratili nadobro o stříbrných 5 K ani nemluvím. Též byly nějaký čas stříbrné 1 a 2 marky na nich byl ještě Hindenburg a ty se též ztratily. Zato se nám dostalo náhrady v nových 1 K a 5 K papírových natištěných ještě za Československa a opatřených razítkem „Protektorát Böhmen und Mähren“ a potom druhý 1 K a 5 K vydaných už za Protektorátu a tu se přišlo na podivnou věc že ražba těch obojích je stejná. Patrně ten darebák Beneš dal natisknout i ty druhé s textem německočeským. Dne 11. dubna zde hledali (jeden uniformovaný a jeden v civilu) němečtí policajti roprachtického Jerie (?) byli asi nějak popletený. 17. dubna vykonali: Jos. Soukup st. a Jar. Polouprutský č. 28 sbírku kovu jako dar vůdci k 51. narozeninám a sebrali toho 6 kg. Ant. Štěpánek věnoval půlku přelomené hliníkové lžíce na ten účel. Též nám napařili dodávku sena a sice 28 metráku, Vysoké 24, Stanový 18, Roprachtice 60 metráku a též byla velká komedie se setím lnu, každý kdo měl 5 ha pozemků měl ho seti ale že se našlo jinde dosti ochotných nedošlo u nás na toto. Co se týče počasí; dne 16. dubna přišel dešť jenž trochu ta mizerná žita vzpamatoval ale hned okolo 19. dubna kdy se vyjelo na pole nastala strašná vedra ale posledního po bouřce se ochladilo a tak strašná zima přišla s větry a sníh se potrušoval ale nenapršelo takže se ozimi zas ztráceli a mnoho se jich muselo zadělat a znovu zasit a že jeřice a pšenice tolik nebylo zaseto to většinou ovsem přes nařízení seti co nejméně ovsa. Mezi jinými zadělali žito: Fr. Čermák č. 93, Fr. Vodseďálek a starosta Novák na třech místech a co žita bylo zadělat škoda a nechat ho nestálo za to a ta zima trvala až do Svatodušních svátků (12. 13. května) když před nimi ve čtvrtek 9. května s bouřkou napadlo krup až bílo zůstalo a Svatodušní pondělí 13. května ráno bylo bílo a sněhová vánice byla celý den. Dne 1. května byl bez oslav ba i obvyklé májky jež mívali v zahrádkách a na stromech kde mají děvčata zakázány což chytře obešel Jos. Hladík jenž navěšel po jabloni nad zahrádkou červenobílé pentle že to má, aby to plašilo ptáky by mu nesebrali v zahrádce nasetou hlavatku. Před Svatodušními svátky zakázány taneční zábavy a nikdo nechápal proč poněvadž minulý rok dobytému Polsku připojila Říše letos ještě Dánsko a Norsko a poslední dny ještě Belgii, Nizozemí a Lucemburk a bylo k očekávání že ještě připojí Maďarsko a Rumunsko a po jejím boku stane Itálie, aby se zmocnila Jugoslávie a Řecka a nabije Francii z druhé strany a vezme jí Tunis a Anglii Maltu, Cyper a Egypt mezitím co Španělsko si vezme dosud anglický Gibraltar k čemuž pošle ještě Rusko 1 000 000 vojáků a Japonci vtrhnou Angličanům do Indie jak to vykládal Vit Martinec jenž ty zprávy měl někde ze „Sudet“ kde měl rozsáhlé známosti. Dne 15. května ráno veliký mráz a třešně zrovna kvetly. Následek byl že žádné nebyly a zrovna tak nebyla jablka a hrušky. Dne 26. května dobrovolná sbírka na německý Červený kříž již provedli: Jan Šulc a Bohd. Pavlata a na níž musel každý dát 5 K a zároveň sbírka starého papíru jíž zase vykonali: Ant. Jodas č. 98 a Frant. Zákoutský č. 31. Dne 7. června schůze PPC. u velitele Ducháčka a 9. t. m.první cvičení.
Dne 8. červ ve škole soupis osetých ploch. Dne 15. červ nařízeno ihned míti prapory neb byla oslava dobytí Paříže ale krom obce a školy nikdo ho neměl a tak hned objednány a byl jeden za 20 K. Ten den večer po hrozném suchu hrozný liják jenž zachránil hlavně hlavatku a dumliky ale jetele, ale nastalo špatné sušení sena, jetele skoro shnili. Ten čas se stavěla silnice ze Stanového do Navarová a 5. července byl odvod na dělníky tam pracující pro práci v Sudetech u Mostu a odvedení ze Staré Vsi: Linhart Večerník č. 24, Frant. Liška č. 17. St. Jón č. 61 Valter Tichý č. 57 a Frant. Večerník č. 99 tomu ušel jen tím že měl nemocnou ženu a Liška z toho samého důvodu přišel za 3 neděle zas do Stanového. Do Hostinného (Arnau) museli na práci v továrně z vysocké továrny od nás Václ. Pičman č. 92 a Jar. Špidlen č. 91 a do Rokytnice (Rochlitz) do práce šel Vilém Večerník č. 51 a též 6 ženských a sice mladých svobodných bylo od nás vybráno z těch co bylo v továrně na práci do Německa ze Staré Vsi 3 ale šla jen Marie Polouprutská č. 91 a Libuše Týlová č. 98 a Marie Polouprutská č. 19 honem našla službu v Zásadě.
Ten čas zvýšeno služné starostovi na jeho žádost na 2 200 K ale on chtěl od 200 K více a zvolena komise pro výkup dobytka: starosta, Václ. Večerník, Ant. Štěpánek a řezník Jindř. Housa z Roztok ale když při první dodávce kdy 25. října došlo na 3 kusy Fr. Čermáka, Jos. Bouzka a Ant. Vitvara a Čermákův syn Karel s tím nebyl spokojen a Večerníkovi svému strýci vynadal, vzdal se tento funkce že byl už stár a dán na jeho místo Jos. Soukup. Dne 22. srpna zemřel po delší nemoci na rakovinu 76 letý Jos. Čermák č. 99 fanatický agrárník a svého času nejvzornější hospodář ve vsi teď už od r. 1929 na výměnku ale Německo rád neměl jako jeho syn Frant. jenž ho stále chválil. Ten čas byly mizerné žně, mnohem horší než v roce 1938 a sice začalo se se žitem kolem 11. srpna a dostalo se domů kolem 6. září vše zrostlé ať stojaté a postavené. Žito bylo tak řidké že do něho kosa letěla Bůh ví kam že ani pořádný řádek nebylo možno udělat a stále zima bylo že se žalo v kabátech a ruce zábly a šlo li se k tomu dopoledne zahnal nás odpoledne déšť a pakli nechalo odpoledne pršelo v noci a celé následující dopoledne a nikdo suché domu neodvezl takže se to ve stodole pařilo až s patra teklo a střecha byla mokrá, zrní se rozšlapávalo, skrze síto nešlo neb se věšelo za klihy a na kůpě ho musel přehazovat neboť bylo za chvíli vřelé a také zatuchlo. A na oves přišlo to samé počasí a tak se ho snad polovička na poli vysypala a ten se konečně dostal domů v prvním týdnu října když už o našem posvícení 29. září ráno byl silný přimrazek a druhý den ráno dešť se sněhem. Ten den zemřela ve Vysokém u dcery Marie Vodseďálková po níž domek č. 61 u Blažtičků ujala jmenovaná dcera Božena Bínova vdova. Mezitím jsme dne 8. září dodali první dodávku sena 28 metráku po 50 kg na hospodáře za což se nám počítalo po 25 K za 50 kg. Ten čas nařízeno přísnější zatemnění a červená skla ke všem vozům i trakařům a pokutu pro špatné zatemění zaplatili po 20 K: St. Kvarda; Fr. Kobr, mlynářka a M. Honák a to vše způsobili vysočtí četníci a Frant. Vodseďálek dal pokutu že neměl u vozu červené sklo. To sklo bylo za 9 K a mnoho jich lidem od vozu bylo darebáky ukradeno tak Bohumilu Slavíkovi hned první den. To zatemění bylo nařízeno 28. října ale už od dva dny dříve pálil Jos. Babec na své dráze za č. 87 bramborovou nať a že už byla důkladná tma uviděl to jeden policista někde z Roprachtických vrchou a přiletěl sem k starostovi a k veliteli CPO a sháněl hlídku kteréž nebylo nikde k nalezení a kterouž měl p. učitel a Matura ale nať už zatím dohořela a Babec se vymluvil že to zapálil ještě za světla a že to nechytilo, až když od toho odešel, o čemž on nevěděl a tak mu uvěřili a propustili ho. Dne 1. listopadu na Všechny Svaté kterýžto svátek byl v pátek ale musel se slavit až v neděli, aby se nezmařil pracovní den, zemřel 65 letý Ant. Koldovský obchodník č. 1. kterýžto dům ujala vdova Marie Koldovská.
Dne 10. listop. se odbývala dražba na pronájem obecních drah jenž byly odejmuty č. 29, 30, 87, 88, 89, 1, 42, a pronajali je: tu od č. 29, Jar. Polouprutský č. 91 k jehož domku dosud žádná nebyla a od č. 89 Frant. Večerník č. 99 jenž na tom byl zrovna tak od č. 30 Anežka Ducháčková od č. 87 Bohd. Pavlata, od č. 88 Jos. Babec a rovněž od č. 1 a od č. 42 Marie Přibylová č. 60 za přítomnosti: starosty, Václ. Večerní ka, Jos. Soukupa, Bohd. Pavlaty, Jar. Večerníka a Ant. Štěpánka a zároveň se pronajal Frant. Kobrovi č. 26 podmezek od Trhovice po rozcestí za 15 K ročně vše na 5 let, aby se to rovnalo s ostatními obecními nájemními pozemky na něž byla dražba minulý rok. Ten čas byl zatčen náš rodák Bohumil Bouzek z č. 65 závozník v Rokytnici (Rochlitz) v Německé Říši spolu se šoférem Karlem Neťukou z Vysokého že prováděli sabotáž tím že kradli na nádraží uhlí a benzín a též vlasteneckou sbírku kovu pokradli. 28. listopadu dokopal Stanislav Kobr č. 8 brambory. Ten čas byly zapečetěny šrotovníky jichž bylo u nás 5 a sice: oba Čermáci, měli a Janda, Zeman a Fr. Soukup. Dne 1. prosince zemřel 63 letý Ant. Novotný majitel chalupy u Havlů nad Staroveským mlýnem do r. 1924 majitel č. 63 ve Staré Vsi. 3. prosince první dodávka slámy cena 25 K za 100 kg. 5. prosince začala velká vánice s velkými mrazi které byli největší zrovna při Vánocích a 30. prosince večer se blýskalo a hřmělo a při tom se tolik sněhu sesipalo že to nebylo už kolik let a to trvalo až do 22. ledna.
Začátkem prosince byl udán Jos. Bouzek že má 16 mq pšenice a on jí neměl ještě ani vymlácenou a Jindř. Matura že má sklad zbraní ale nalezeno nebylo nic. 29. prosince v neděli schůze v Semilech do N.S. za účelem spolupráce s němci. Od nás jich bylo pozváno 20 ale šel jen Bohumil Slavík 85. Bylo totiž velmi špatné počasí. Během toho roku museli být staré čs. orientační tabule přemalovány na českoněmecké a všechny firmy rovněž ale i faktoři je museli mít ač je dřív míti nemuseli a i škola byla nejdřív Schule. Zemřelo jich u nás ten rok 5 a narodilo se jich 8.
1941¶
Dne 1. ledna 1941 v 1 hodinu letěl povětroň směrem od východu k západu. A bylo to vidět i při zamračené obloze. Tu dobu byli stále takové mrazy že místy zde trhalo a též mnoho stromů roztrhlo, tak u č. 20 nad domem lípu a to trvalo až do 22. ledna kdy přišla veliká poleva ale 26. už bylo zas jasno a mrzlo zas až silný po vršek udělalo. Ten den zemřel 84 letý Jos. Novák výminkář na usedlosti č. 43 u Vojáků účastník dobytí Sarajeva za rakouské okupace Bosny a Hercegoviny r. 1878 co jízdní dělostřelec 5. dělostřeleckého pluku v Budapešti zároveň s Josefem Polouprutským z č. 94. O jeho pohřbu 30. ledna dopoledne lidé strašlivě vymrzli a druhý den mrzlo ještě více neb bylo pod mrakem a silný vítr a mrzlo dál a ještě více než před tím. Od 20. ledna přestala ze Staré Vsi dodávka másla do Vysokého a muselo se nosit mléko do Vodseďálekovi mlékárny. Jaká to byla obtíž každý den s tím chodit a čekat až se na každého dostane a ještě doma védsti záznam kolik má krav, která je březí, která dojí a mocli, kolik pro sebe, kolik na lístky a kolik do mlékárny. Ten čas byl zakázáno dáti majitelům na pšenice mlecí povolení na ni anžto ji neměl nikdo ještě vymlácenu a tak usoudili že mají zásobu mouky a pšenici tudíž nepotřebuji a musí ji odevzdat.
Samozásobitelelům strženo z každé osoby 16 kg žita a to museli odevzdat. Po hasičském plese 12. ledna už Fr. Čermák neprovolával slávu Vůdci jako minulý rok ale Hitlerově mládeži jejíž příchod do Kramářovy vily se čekal. Začátkem dubna už bylo většinou bez sněhu a mrzlo na holo a vymrzala žita beztoho dosti mizerná a 1. dubna odpoledne strašlivý severovýchodní vítr ještě druhý den trvající tak silný že bylo málo střech jež nepotrhalo. Tak lepenku porvalo na č. 73, 31, 79, 84, tašky č. 93, 28, 33, 65, 17 a eternit č. 97 a 98 a došky č. 67, 71, 20, 22, 13, 35 a co stromoví porazilo v lesích hlavně č. 35 a 81 a 53 na Pustině a v Končinách č. 1, 33, 79, 16 a 28. U č. 35 vyvrátilo veliký ořech a u č. 18 cedr a v jiných vsích byl mnohem hůře ale ve Stanovém vůbec nic a ve Vošmendě pod Roztokami hodilo smrk na chalupu. Mnoho eternitu a tašek ale strhal před tím snih a od zajíců tu zimu ožraných štěpu šel počet do tisiců. Nejvíce poškození byly: starosta Novák a hostinský Kvarda kteří je neměli obvázané ale i opatřené zajíci ohrýzali kde byla nová pohnilá sláma a nebo s travou nebo s travičkou jako u Frant. Zemana, z toho zrostlého žita. Dne 12. dubna byl znovu zatčen před Vánoci propuštěný vysocký strojník Bohumil Nesvadba. Ten čas s ním minulý rok zatčený strážník Žanta byl ten čas u vězněn v Golnově u Štětína kdež se nacházel i náš rodáka v červenci zatčený 26 letý tovární úředník Frant. Hrádecký z č. 94. Co se tyče těch stromů od větru vyvrácených a od zvěře ožraných šel účet do tisíců a lidé vzpoměli na starou pověru že jak přijde na stromoví tak dojde na lidi. Budoucnost ukáže co je na tom pravdy. Při Velikonocích byla ustanovena komise na přezkoušení půdy a sice každého dílce přes 30 arů. Frant. Soukup předseda a členové Otakar Novák, Jaroslav Večerník a Boh. Slavík a náhradníci Václ. Večerník a Lad. Bouzek.
Ten čas porazil Bouzek kus lesa v Dolích jenž byl silně pokažen a dřevo jenž bylo zdravé prodal novému majiteli dosavadní vysocké Kramářovi továrny Baumgärtnerovi na přístavbu této a povolení k porážení ještě neměl a někdo ho udal a on maje za udavače souseda Koldovského, udal zas z toho samého přestupku Marii Koldovskou č. 1 jenž porazila díl lesa v Čermákovi roli ale továrník vše urovnal.
Mezi nimi bylo ten čas nepřátelství že Karel Koldovský vysázel kus pole na Končinách o výměře přes 1 ha smrčím což vlastně podnikal jeho synovec Vladimír Koldovský z č. 1 berní tajemník. To pole mezi dvěma díli pole Bouzkova udělalo zlou krev. Toho času velká táhanice Frant. Zemana s nájemcem honitby učitelem Mecnarem o náhradu škody na 35 deset let starých od zajiců okousaný štěpů jenž byli ožrány přesto že na nich měl slámu a nájemce mu slíbil nějakou náhradu a teď mu dával 200 K a ten s tím nebyl spokojen ač podle právě nového zákona by neměl dostat náhradu žádnou. Ve Stanoveném měli podobný spor s Jindř. Svárovským č. 13 u Štěpánů. Na pole se vyjelo kol 29. dubna a stále silné přimrazky Až do 1. května, ozimi mizerné, i ty nejlepší byli takové že je bylo škoda zadělat i nechat, náhradní osivo žádné ale ledek dostal jen ten kdo ho měl loňský rok bez rozdílu zda má teď ozim špatný nebo né a ještě jen 80% jetele též bídné. Dne 1. máje bylo slušné počasí ráno už nebyl mráz, večer se blýskalo a ráno dne 2. zas byl přimrazek a zima, odpoledne ještě hůře a dne 3. ráno zmrzlé jako kosť a strašně mrazivý vítr že na v pole nenechalo vyjet, odpoledne se spustil sníh že do večera bylo bílo a v neděli ráno dne 4. května bylo sněhu místy do polou holinek a vánice při tom což trvalo celý den a celou noc až 5. ráno se stále sníh valil a při tom okna do vrchu zamrzla a mnozí už měli brambory honem vsaděné a v noci ze 4. na 5. byla bouřka a 5. se celý den sníh sypal a foukalo a teprve 6. odpoledne při velmi prudkém slunci sníh stál ale jen na polední straně a za domi a pod mezemy a v hájích zůstal a 7. ráno zase mráz a odpoledne silná bouřka a liják se sněhem že bílo zůstalo což do večera zas stálo.
Dne 1. byli v Jilemnici s dvěma kusi zrekvirovaného dobytka a sice Václ. Večerník s kravou a Fr. Soukup s býčkem a zrovna nařízeno obci připravit zas dva kusy. Dne 8. ráno mráz a zamračilo se a tak se sníh zase spustil že bílo zůstalo a při tom strašný mrazivý vítr a starý sníh od neděle ještě stálý nebyl a celý den chodily sněhové metelice a 9 ráno strašně zmrzlé ale sníh už nepadal a 10. ráno zmrzlé zas ale už odpoledne někdo dělal na poli přes veliké mokro a navečer se rozpršelo a 11. pršelo a to byl první den od 1. května co nebyl mráz. Ten den v Loukově pouť; jiná léta už místy dělali trávu a žita metala a teď tráva dosud žádná a v žitě by se ani mravenec neskryl. Do posledního dubna mělo být zaseto a pak to prodlouženo do 10. května ale nebylo možno nařízení vyhověti, zaseto bylo jen něco málo a něco raných bramboru vsaděno a ještě byl strach že v zemi zmrznou. Tak měl Jos. Babec č. 25 na pronajatém poli od Housi v Paloucích vsaděné brambory už 12. dubna na Bílou sobotu. Dne 11. května jak už praveno pršelo a odpoledne se z toho spustil sníh a tak se hrnul a tak veliké kusy jako někdy při Vánocích ale kvečeru zas stál až na zbytky starého od minulé neděle. Ten den určili dodávku dobytka a sice 3 krávy od starosty Nováka, Ant. Vitvara a Frant. Čermáka č. 93 přičemž se poslední vyslovil tohle vše že je doposud malá oběť co jsme pro Říši přinesli že nám zůstane nakonec jen barák a ten kus země a v kraji že dobytek při dodávce ještě ověnčí jak jsou pro Německo a jak mi jsme u nás málo vlastenečtí a že za dvacet let se bude děcko stydět když táta nebo máma promluví český, proč mluví tím cikánským jazikem. Poslední myšlenku však měl od Karla Slavíka č. 53 elektrotechnika jenž byl asi dva roky na práci v Berlíně (Berlin) a odkudž ho ten čas propustili pro choromyslnost. Dne 12. května ráno přimrazek sice menší ale strašlivá zima a celé dopoledne se trousil sníh a odpoledne už mnozí zas dělali na poli ale bylo strašlivé mokro. Večerník č. 20 zasil první oves 1 1/2 hl ale skoro ho ani hlína nezasýpala jak bylo mokro a od dešťů země ubitá a 13. ráno zas velký přimrazek a jasné počasí. Dne 15. května ještě měli u Vlášků (č 85) pod okny kus starého sněhu a v hájích byl ještě o týden déle. 15. bylo teplo a odpoledne přišel deštík s bouřkou a druhý den zas mráz a celý den chodili sněhové vánice s mrazivým větrem že museli mít lidé kteří přec na pole jeli na rukou rukavice.
Tráva špatná a již jí lidé vydělávali protože měli suchý obrok dokrmený a séci nebylo co a že to ani shrabati nešlo metli to pometlem. Žit se většina zadělala a ty co se nechali nestály za nic takže bylo vidět že bude nejen málo chleba ale i slámy a už teď někdo neměl ani slaminu a krmili mnozí dobytek né slámou ale roštím. V oves se též mnoho nadějí skládat nemohlo neb ho neměl nikdo, aby nebyl zatuchlý a měli ho někteří dokonce plesnivý takže nerostl v zemi některý pro plesnivinu, jiný proto že byla stále zima, vždyť teprv při 20. květnu začaly trochu břízy rozpouštět ale ten den zas už celý den pršelo se sněhem a k večeru byla ten rok první duha když den před tím z velkého tepla zahřmělo a při 26. květnu teprv začaly třešně kvést a 27. dopoledne se potrušoval sníh. Lidé sázeli brambory a naříkali na jich nedostatek že jich mnoho přes zimu shnilo a zpuchřelo ve sklepích a pro nedostatek píce se jich mnoho vykrmilo dobytku a i lidé jak více snědli než jiná léta pro nedostatek jiného a platili se ten čas až 65 K. Seno bylo až za 350 K a toho nejvíc prodal Jos. Slavík kdežto Housa ho jen půjčoval ač ho měl u č. 74 půl stodoly a dobytka málo a ještě ho mořil hladem krmě jen jednou denně. On ten čas teprv mlátil předloňský oves k seti ač mělo být do 10. květ. zaseté. Málo obroka měli hlavně: Šalda, Kobr č. 26, Matura a Vil. Polouprutský jenž měl vypůjčených 500 kg sena od Housi. Mimo Housi měli ještě ke konci května sít: Jos. Slavík a Karel Koldovský. Poslední táhal jen s jednou kravou. Veliký vlastenec Frant. Čermák č. 93 pozdravoval německá létadla máváním rukou.
Dne 27. květ. odpoledne velmi palčivé slunce a potom bouřka s vydatným deštěm po němž vše se vzpamatovalo ale dne 29. časně ráno ještě za tmy přišlo ohromné hromobití s průtrží mračen která sice u nás jen cesty probrala ale jinde velké škody nadělala ale po ni na polích hlínu tím přívalem ubitou tak speklo že obilí začalo hořet an potom byl krásný čas a slunce strašně pálilo. Dne 31. května tu přes ves vymířeli novou silnici jenž má jíti co nejpřímějším směrem z Vysokého až do Prahy a sice přišlo by podle toho měření na naše území u Hamřišťat na Smetanovu louku, přes mlynářovu zahrádku ve spáleništi bývalého č. 59 a nad č. 39. do staré silnice, ve Křibě trochu výše do břehu a nad č. 37 zase níže na Markovo pole celou šíři mezi Kvardovu hospodu a stodolu, pod Novákovi trochu dohořeního břehu, pod č. 74 zas níže a širší most přes potok a v Kostnici se kolem vyhne a projde přímo tím hřbetem pod č. 24, pod č. 21, přes č. 62 které přijde rozbořit pod č. 98 kdež přijde vyrovnáním zasypat zčásti hoření kraj pozemku č. 57, 71, 17 a u Ducháčkova lomu opustí starou silnici a půjde nad Ducháčkovu hospodu přes luka č. 16, 15, 93 a 80 a mezi č. 80 a 13 nad Starovi do kolena nad č. 9 do staré silnice.
Dne 2. června Svatodušní pondělí sháněli po chlévech oněch 6 kusů dobytka k mimořádné dodávce určeného a vybrali ty kusy u: Jos. Jandy, Čeňka Housi, Jos. Hladíka, Boh. Slavíka, Frant. Čermáka č. 93 a u starosty ale poslední to obešel že dodal zaň krávu Fr. Šmíd č. 46 a on svoji prodal roztockému Housovi.
Bramborové sadby by byl ten rok velký nedostatek protože jich mnoho zpuchřelo. Veliká reformace dolehla ten čas na hasiče kteří přestali být dobrovolnými ale musel jím být každý od 18 do 35 let, měli se zřizovat nádrže na vodu i v polích a tak vyhrabano 8 děr v potoce, nařízeno pořídit motorovou stříkačku, 60 kbelíku na vodu, 30 hasičských obleku a 260 m hadic a protiletecký kryt určen ve sklepě v č. 73 u Kvardů. Dne 20. června odvod koní; těch tu bylo 10 a sice po dvou v č. 80, 75, 83 a po jednom v č: 57, 46,
73 a 9.
Pokuty za minulý rok nedodaná vejce platili: č. 78, 16, 15, 93 a 65. Stále přimrazky, klasi u žita omrzlé, jaře ani jetele nerostli jen ohnice a šťovík, jabloně ještě 25. června kvetly. Hlavatka se sázela až 28. června a ještě nebyla dorostla. Ten den bylo ve škole Gestapo an p. učitele Karel Doubek č. 67 udal že poslouchá cizí rozhlas a sebrali mu pušku i jeho hajnému Jos. Hladíkovi č. 35. Dne 4. července v č. 73 schůze PO na níž promluvil Arnošt Kučera z Vysokého. Velitelem byl starosta, podvelitelem p. učitel Mecnar. a zástupcem jeho Kvarda a veliteli tří poplachových okrsků, Fr. Čermák, Fr. Vodseďálek a Vlad. Vodseďálek a první poplach na zkoušku proveden v neděli dne 6. července ráno.
Dne 8. července zdvíhali vazbu na novém domě č. 79 Frant. Chlum. Veškerou zednickou práci dělal jeho 29 letý syn Bohuslav. Ten čas si zařídil starosta Novák ze studny za č. 92 jenž je na pozemku č. 62 vodovod aniž se otázal pravých majitelů vody Marie Vodseďálkalové a Anny Pičmanové a i Štěpána Hrádeckého a obecní rada mu to povolila ač na to nebyla oprávněná a ti se báli opřít. Dne 13. července naše pouť s československou mši ve škole při níž pokřtěno 8 dětí dosud bezvyznání a sice: dvě p. učitele Mecnara Jiří a Lidmila, dvě Vita Martince č. 46 Anna a Eva, tři Miloslava Holubce č. 45 Miloslava, Lidmila a Jarmila a Eva Drahošová schovánka Ant. Vacátka v č. 18. Ten čas se sušili jetele jenž byli velmi bídné a bylo jich o 1/3 méně než jindy. Dne 21. července po poledni přišel silný liják s bouřkou přičemž udeřil blesk u č. 19 do jablůňky vysoké asi 30 cm. Dne 23. červc. se oběsila 75 letá Karolína vdova po minulý rok zemřelé Jos. Čermákovi č. 93 rozená Žantová ze Stanového č. 39.
Dne 27. červc. obchůzka po polích ku zjištění stavu úrody. První díl od Vysoké po dráhu Vodseďálkovo zjišťovali: Mil. Vodseďálek, Fr. Soukup a Ladisl. Bouzek. II. od dráhy po Roztoky: Václ. Večerník, Vilém Polouprutský a Ant. Štěpánek a III. díl: Josef Soukup, Otakar Novák a Vladisl. Vodseďálek.
Dne 29. červc. si dal u starosty do cirkulárky ruku kamarád starostova syna z Moravy jenž u něho trávil dovolenou.
Dne 30. července dodávka dobytka: Frant. Kobr č. 26 vůl, St. Kvarda č. 73 kráva, Jos. Hladík kráva a Jarosl. Večerník kráva. Kobr chtěl, aby mu volče ponechali že jim dá za dva měsíce starého vola ale nevyhověli mu a potom za týden prodal Fr. Čermák č. 15 z volné ruky vola o váze 800 kg za
11 000 K.
Ten čas ujal Ladislav Bouzek od otce Jos. Bouzka usedlost č. 65 u Sedláků o výměře 35 korců s pozemky v roli Sedlákově a Novákově. Sbírka kovů a na německý Červený kříž a též nařízeno dáti do oken písmeno V což značí po latinsku vítězství to na to že už máme skoro celé Rusko. V každé hospodě plakát se skupinou ruskomongolských obličejů a s nápisem „to jsou tvoji bratři?“ Za což musel každý dát 3 K. Že ta žita co lidé na jaře nezaruchali stejně za mnoho nestála, pobýzeli to lidé ledkem a tím to tak zbůjnělo a hlavně tráva že to hned ke žnutí nebylo a tak se dali lidé do sušení otavy a hlavně ti co neměli žito vůbec žádné a přišlo tak deštivo že hnila položená a 15. srpna začali konečně žnout: Václ. Večerník, mlynářka a Augustýn Novotný a už to zrůstalo stojaté a Čeněk Housa teprv oruchával brambory. Kolem 20. srpna se konečně opravdu lidé pustili do žita ale hned se zase dalo do deště. Bylo nařízeno při žnutí dávat pozor nejsou li v obilí naházené zápalné destičky od anglických nebo ruských letců ač je tu žádný ani nespatřil, panáky rozestavit co nejřidčeji, aby jeden od druhého nechytil což je velice snadné protože žito je také řídké a hned mezi panáky zruchat, obilí hned vymlátit a rozsipat a né dát do pytlů aby se to nevznítilo. V tom čase se zde neobyčejně rozmohli tchoři a liška s mladými se tu vyskytla a nejhorší bylo to že nebylo kdo by po nich mohl střelit an učitel byl na prázdninách doma u Pecky a stejně neměl pušku a on ani jeho hajný Jos. Hladík a Bedřich Polouprutský když mu tchoř odpravil 6 kuřat políčil naň klec a chytil si kocoura a liška odnášela slepice ze vsi za bílého dne a nacházely se zahrabané v polích. Na jaře při jednání o náhradu škody za okousané štěpy mezi Frant. Zemanem a p. učitelem Zeman ze 400 K slevil 100 K a p. učitel 100 K přidal a že ten obnos u starosty pro Zemana složí a v dobrotě se rozešli a když 15. srpna Zemanka p. učitele oň upomínala řekl on jí že Zemanovi nic nedá že ho udal Gestapu, ten si ho nechal obeslat k notáři chtěl vědět od koho to zvěděl a on řekl že od lidí a dával jako pokutu 50 K do chudé pokladny což Zeman nepřijal. Dne 18. srpna vykopal ing. Vilém Vaníček majitel Navarova s Jarosl. Večerníkem za jeho stodolou několik střepů s mladší doby hradištní, kovaný hřebík, kus litiny a kamennou sekerku. Ten čas mimo dvoučlenné celonoční hlídky po vsi musela být již vednevnoci hasičská hlídka ve zbrojnici, aby někdo nezničil střikačku a nařízena též hlídka v polích již měli konat, úředníci, pensisté a letní hosté, že ale u nás ani jediný nebyl ale vysočtí často neznajíce pokud jich obvod sahá hlídali i pole staroveská a u každých pěti smrčků muselo být německočeská tabulka že je kouření a rozdělávání ohňů „strenksten verboten“. Na raných bramborách už začátkem srpna žlutla nať a pozdním místy též a to tak, že celé kusy brázd zůstaly holé. Dne 25. srpna na Bartoloma celý den bouřka a celý den pršelo vlastně lilo takže už bylo vidět že bude chléb zas jako z loňské sklizně „hořký, zátuchlý, kyselý, černý, modrý a červený zároveň neb žito zrůstalo čim dál víc se v tom týdnu kol 28. srpna většina lidí dožala, hned to odvozili domů a co v tom bylo trávy zavázané mokré a Jos. Babec požal 29. srpna na dráze v dešti zelenou jeřici a hned jí též „odvozil“ že prý dojde a Růžena Kobrová č. 56 si požala dne 13. srpna žito a nechala si ho po
starém způsobu na hrstech na zemi rozprostřené a 24. srpna v dešti ho zrostlé svázala a odnosila do stodoly až jí z patra teklo. Ten čas měl ještě 29. srpna Čermák č. 15 kus jetele na poli. Žita jsme měli určenou dodávku 9 800 kg a slámy 1 700 kg a sena 4 500 kg a na září 2 900 kg bramboru.
Veliké rozhořčení zavládlo proti Fr. Soukupovi že svůj obhadní obvod uznal do II. třídy proti ostatním do III. třídy u čehož se nejvíce rozčiloval Fr. Čermák č. 93 jenž při každé příležitosti zdůrazňoval že jsme ještě nepřinesli pro Německo žádnou oběť ale teď se mu ji přinésti nechtělo, jiné on by nechal. Dne 27. a 28. srpna po půlnoci třetí hodinu zde přeletěl větší počet cizích létadel směrem k západu což vysočtí hlásili do Jičína co tam s nimi dělali nezvěděli jsme. Dne 4. září měla Marie Vodseďálková Kamilka stání u soudu s 29 letým Žantem z Vysokého jenž jí jda 25. srpna večer z Roztok rozbil jednu tabulku v okně škobrtnův o podezdívku. Tabulku jí zaplatil. Ten čas začalo vydávat kuřivo na mýdlové lístky na ty útržky co byli na holicí mýdlo. Dne 6. září ráno byl dopraven 28 letý Petr Novák č. 50 do ústavu pro choromyslné v Něm Brodě. Dne 8. ráno byl mráz a nanovo pršelo. Lidé mizerně seli, dobýrali žita, otava hnila, jeřice a přenice od dešťů sflákané už zrůstali a ovsi ještě zelené jako tráva a Frant. Čermák č. 15 a Čeněk Housa měli ještě na poli jetel. Dne 10. září kontrola mléka v č. 16, 19, 28, 73, 35, 22, 46 již vykonal nějaký úředník a Ant. Štěpánek, v č. 16 se zjistilo že hospodář od 1. září ještě nic nezanesl do mléčného záznamu a v č. 35 se našlo 8 l smetany. Od 1. září jest samozásobitelům odebrán ten 1/4 l mléka co měli na máslo a bude prý jím máslo dodáváno a mléko se přestalo nosit do Vodseďálkovi mlékárny ve Vysokém ježto Rovenská mlékárna o tento obvod přišla a dostal to jakýs němec z Malé Skály a snášelo se od té doby v Dolenci do Kvardovi hospody a v hořenci do č. 18 u Kobra kamž si jezdili proň z Malé Skály s autem. Též chodili po obci starosta s agronomem z Jilemnice a rozvrhovali dodávku dobytka až do července 1942 a sice 17 q masa. Koncem září se přestala samozásobitelům vydávat mouka. Dne 1. října vyhlášky o stanném právu v okresech: Praha, Brno, Plzeň, Hradec Králové, Moravská Ostrava, Olomouc, Kladno, Uherské Hradiště a o popravách podle stanného práva což se hodilo na tu zkázu stromoví z jara; že jak přijde na stromy tak dojde na lidi. Dne 3. října hledali četníci a obecní sluha větší počet z Liberce uprchlých zajatých Rusů ale nenašli tu nic.
6. října zapečetívali: Václ. Večerník a Vladisl. Vodseďálek „odstředivky a máselnice a do mlýna nařízeno chodit a jezdit jen ve dne a do krámu rovněž do 9. října bylo krásné počasí a teplo a tu noc byla bouřka a 10. ráno pršelo a 12. ráno bylo bílo a většina bramborů a 1/3 ovsa bylo na poli. Dne 9. října dodávka dobytka od Jos. Hladíka, Lad. Bouzka, Fr. Čermáka č. 15 a od starosty Nováka.
V neděli dne 12. října večer schůze hospodářů v dolení hospodě hlásit co se sklidilo neb sklidí, co je namlácena a co se ještě namlátí, ovsa z 1 ha 12 q že jest málo, žita z 1 ha = 7 metráku a jeřice 9 q ale skutečnost nebyla taková neb bylo vše řídké a ovsi zelené takže to byla zadina a né zrno. Hrozili výmlatem na účet hospodáře, pokutou až 1 000 000 nebo trestem smrti. Do 18. října pršelo a 19. přes noc strašlivé povětří až stromy vyvracelo a ani jeden ovesný panák nezůstal stát a tu to rozházené nateklo protože to vítr ani srovnat nedal a odpoledne byla 5x duha a potom lilo dál a zahřmělo. Oves na poli ještě měli: Housa zelený stát, Jos. Slavík stát, Stan. Kobr stát, Bouzek 120 panáků, Marek č. 6 stát, Hrádecký 7 panáků, Jarosl. Večerník 200 panáků, oba Čermácí pšenici a oves stát, Fr. Liška 25 panáků, Milosl. Vodseďálek položený a v panácích, Fr. Polouprutský stát a Jos. Vodseďálek stát.
Dne 22. října večer v 8. hod. opět severní zář ale brzo ji pokryli mraky. 23. října v Jilemnici odvod dělníků na práci do Rajchu. Od nás odvedeni Rudolf Jína č. 86 a Vladimír Polouprutský č. 90 a dostali se kamsi do Slezska. Ten den ráno na 10 cm sněhu, lidé ometali ovesné panáky. Dne 25. října v sobotu před stanovským posvícením odvezli: Večerník, Bouzek a Janoušek oves, Čermák č. 93 položil pšenici a jeden oves jejž odvezl a jeden mu ještě zůstal stát, druhý Čermák a Štěpánek dokopali brambory a druhý den bylo bílo a sypalo se celý týden. 30. bylo trochu mírněji a tak lidé mnoho zelí sklidili. Bramborů bylo ještě mnoho kopati; Housa, Janda a Stan. Kobr všecky. Dne 28. října vykonali Frant. Kobr č. 26 Frant. Zákoutský sbírku starého papíru. Dne 30. října sebralo Gestapo ve Vysokém listovního u soudu Vyskočila, zahradníka Neťuku, bývalého našeho učitele Jos. Knoba, továrního dělníka Jana Červinku tchána to r. 1940 zatčeného strážníka Žanty, bývalého našeho starostu, Jos. Ducháčka a u nás učitele Jana Mecnara a Stanislava Marka č. 6. Co se jim za vinu kladlo nevěděli jsme ale kteří měli rádia sebrali jim je také ale lidé měli zato že je udali: Doubek, Rajský a z továrního bytu Frant. Žanta vulgo Žantik. Též se sháněli po Jínovi jenž už odejel na práci do Slezska a vyslýchali Růženu Novákovou č. 68. Všech Svatých se muselo slavit až v neděli dne 2. listopadu, aby se všední den ani jeden nezmařil ale lidé i v neděli odváželi zelí, dumlíky, mlátili a vozili hnůj a hnojnici po sněhu, a na hřbitov stejně žádný průvod býti nesměl. Dne 2. listopadu odvezl Frant. Čermák Kašťáků pšenici na saních a 11. listop. Frant. Liška oves, bylo úplně bílo a druhý den sníh stál hrozným větrem a bylo teplo ale následující den zmrzlo na kosť a celý den nepolevilo a přitom strašlivý vítr že střechy trhalo, Jarosl. Večerník klidil dumlíky a dobýval je kohačkou. Okna byla celý den dovrchu zamrzla a lidé jako Stan. Kobr a Fr. Čermák žali oves. Ještě 16. listopadu Milosl. Vodseďálek odvážel oves; stát ho měli ještě: Housa, Jos. Vodseďálek, Jos. Slavík a Fran. Čermák Přidanů a Housa a Janda a Kobr všecky brambory kopat. Dne 14. listopadu zde chodila komise z Prahy po chlévech neni li někde upřený dobytek ale u nás nenašli nic. Ten čas zaváděny byly pracovní knížky pro všechny osoby od 14. do 70 let vyjma hospodáře a hospodyně a i pro ty kteří v tom postavení jsou a nemají toho tolik, aby tím byly celý rok zaměstnání.
17. a 18. listop. pracovní povinnost u Housova ovsa, padal stále sníh, z jednoho pole ho odvezli zmrzlý a se sněhem a na druhém zůstal stát i posečený a shrabaný. 21. listopadu dožal oves Jos. Vodseďálek, Jos. Slavík o 3 dny dříve a Jos. Janda 27. listopadu dokopal brambory a Housa polovici ale byly většinou zmrzlé. V tom týdnu se zas trochu poruchalo ale doruchané měl jen Jos. Soukup a mimo Housova ovsa zůstali Vilému Polouprutskému 3 kůpy směsky a jedna brázda bramborů, Housovi 1/6 bramborů a Stan. Kvardovi č. 56 brázd bramborů. Ten týden přišli: Frant. Kobr Krčovský o krávu a Jan Šulc o jalovici po zmrzlém zelném klestě.
Dnem 23. listopadu zastaveny byli ty mlýny jenž nesemleli za rok 10 vagónů a to postihlo i náš mlýn a byli jsme určení se mletím do Jeseného a vysočtí a stanovští rovněž ale kdežto ti dvojí tam zůstali, náš starosta to na hejtmanství přemohl, že jsme byli přidělení do mlýna jeho bratra Jos. Nováka v Roprachticích ač se to žádnému nelíbilo. Vždy určitý den to tam dovézt a určitý den odvézt, aby se to dalo kontrolovat a jiný den se do mlýna nesmělo a naši mlynářce zůstalo jen pečení. Dne 13. prosince schůze zemědělců v č. 73 kde ohlášena amnestie na nízkou přihlášku obilí a poručeno tuto dobrovolně zvýšit podle následujících: Z 1 ha se muselo urodit 1 200 kg ovsa a 1 000 kg žita pro dobytek na 1 krávu na 1 rok 15 kg ovsa, na jednoho vola 1 kg ovsa denně a na 1 koně 2 kg ovsa denně do konce července a pro lidi na jednu osobu 75 kg na rok a setí počítáno na 1 ha 170 kg ovsa a 200 kg žita a do 15. prosince všecko obilí z toho k dodávce zbývající buď dodat aneb neni li
vymláceno přihlásit a tak se stalo že šel někdo s 8 kg ovsa nebo 3 kg žita. Dodávka dobytka za listopad byla od: Frant. Zemana jalovice, Jos. Nováka vůl a od Jos. Hladíka prase a za prosinec dobytek od: Frant. Soukupa, Jos. Soukupa, Jos. Vodseďálka, Milosl. Vodseďálka, Ant. Štěpánka a Frant. Chluma. Ten podzim se tu objevilo mimo spousty srn 7 jelenů a přebyhali i přes ves. Až skoro do Vánoc bylo beze sněhu ale den před Štědrým dnem začala strašná vánice a na Štědrý den bylo ještě hůře a na Boží narození teprv. Na Štědrý den měl svatby Miloslav prostřední syn Frant. Chluma slavný lížař s Libuši dcerou Václava Týla v č. 98 uprchlého r. 1938 z Příchovic jehož žena Marie byla dcerou Frant. Housi krejčího č. 21. Od 24. listopadu bylo na 1 osobu počítáno mléka 1/8 litrů na den na děti 1/4 l. Ti vysočtí uvězněnci z října byli všichni do Vánoc propuštěni ale naši né naopak ještě vyslýchali učitelova hajného Jos. Hladíka. Na slepice se nenechával oves žádný a zadina se měla též odevzdat až na 4%. Ve školách i v obecných už ani jedna česká knížka, jen učebnice němčiny. Za uvězněného našeho učitele přišel sem za tři dny vyučovat učitel z Roprachtic jenž byl na byt a stravu u starosty jménem Josef Klečka z nějaké vsi od Klatov. K tomu počasí Vánoční svátky připomenouti dlužno že na Štědrý večír byla silná bouřka a na Boží narození před polednem za velké vánice přišlo do vsi 16 koroptví. Koncem t. r. odveden byl na práci do Vídně Erich Svárovský č. 23 a odjel tam po Novém roce a dostal se za Vídeň do továrny na létadla která se ale teprv stavěla. Ten rok jich u nás zemřelo 3 a narodili se 4 děti. Obyvatel bylo 326. Koncem roku byl též soupis zvonů pro válečné účely ale na náš se to nevztahovalo poněvadž je železný pořízený r. 1919, za války 1917 zrekvírovaný zvon jenž měl letopočet 1758. Roku 1941 se u nás prodalo: 38 prasat, 22 telat, 12 býku, 14 volů, 20 jalovic, 30 krav, 9 koní a 11 koz. Ve Staré Vsi dne 1. ledna 1942 Jaroslav Večerník Roku 1945 jsme domlátili oves 13. ledna a pšenici 20. ledna žito 8. února.
1942¶
Dne 12. ledna 1942 sbírka zimních potřeb pro německé vojsko trpící nesmírnou zimu na sněhových pláních Ruska. U nás tím vlasteneckým a bohumilým úkonem byli pověření: Jos. Hladík, Jan Šulc Ant. Vacátko. Lidé chápajíce svoji povinnost k Říši snášeli jako „Ježíškovi“ ponožky, šály, svetry, králičiny, rukavice, tak Karel Polák daroval troje rukavice, Jindřich Matura kožich jenž pouštěl chlupi a i ten nejchudší občan Jaroslav Polouprutský jenž za Republiky chodil s flašinetem a teď mu to zakázali, věnoval pár rukavic. Málo bylo těch kteří nic nedali. Ten den přidělovali na obecním úřadě mezi zdejší hospodáře 25 prasat bez ohledu na to maji li na ně krmivo.
Druhý den zaváděli bývalý žáci hospodářské školy: Bohusl Večerník, Jos. Hladík, Milosl. Vodseďálek, Jos. Janoušek a bratranci Soukupové účetnictví v hospodářstvích nad 5 ha jichž u nás bylo 24. Jak začal nový rok začalo mrznout a mrzlo čím dál více že 19. ledna už bylo 20° a dotáhlo to až na 30 a ani v poledne nepolevilo a od střechy neukáplo ač bylo úplně jasno slunce svítilo a ani mráčku nebylo a mráz už prošel do komor, chlévů a sklepů, vnitřní okna ve světnicích zamrzlá ledem až nahoru a některý den ten led ani nestál a 25. ledna v neděli bylo ještě hůře to se zamračilo a volně se začalo sipat ale silný a ostrý východní a potom západní vítr teprv stavení pronikal že měli místy jinovatku ve světnicích za stolem. Brambory a jiné ve sklepích zmrzalo a ve chlévích hnůj. Děti od před Vánoc ještě do školy nechodili. Měl li kdo co ještě mlátit a těch bylo ovšem při bídné úrodě málo, ani se do stodoly neopovážil jít a začala se už i ztrácet voda. Tak ze čtyř domů u Sedláku chodili pro ni do studny pod Ducháčkovi.
Ze 26. na 27. ledna v noci se blýskalo a hřmělo a potom trošku mráz povolil a začal se valit sníh ale uhodili zas nové ještě silnější mrazi které došli až na 32° a nebylo toho kdo by toho kdo by neměl brambory namrzlé nebo dokonce zmrzlé. Tak byli mezi jinými v č. 27, 19, 79, 73, 53, 93 a místy i zdě trhalo a Kvardovi hnulo i s pilíři u stodoly. V č. 13 jeden den poledne netopili v kamnech a voda jím v kotli zmrzla, brambory lidem zmrzaly ve světnicích a hrníček pod který se ukáplo přimrzl ke stolu, k Vojákovem nedošla struhou voda a museli ji nosit z potoka a starostovi vodovod zamrzl. Rampouchy byli u oken ve světnicích a k tomu uhlí skoro žádné a vydávalo Hospodářské družstvo vysocké ze skladu staroveského v č. 1 jen těm co neměli ještě polovici přídělu vybranou jen Lev Rajský a Karel Doubek si pro sebe vynutili uhlí pohrozivše správci Petruškovi Gestapem. Měsíc unor začal trochu mírněji ale potom zase mrazi přitáhly jako v lednu. A kolem 10. se sníh přímo valil. Dne 3. února se škaredě potloukl 20 letý mládenec Bohusl. Olič č. 45 jenž vezl matce od Fr. Vodseďálka č. 75 z Roprachtic přivezenou trošku mouky jíž si dal za krk a pustil se ze silnice na ližích před č. 92 k č. 57 Stráňkou dolu a najev na pařízek ve sněhu skrytý upadl, vyrazil si dva zuby, jeden přerazil a jeden díl lebeční kosti si vmáčkl dovnitř a utrpěl otřes mozku a k vědomí ho přivedli až v nemocnici kamž ho právě tu chvíli tu jedoucí poštovní auto dopravilo. Ten den byl svod telat z naší obce ve Vysokém k dodávce a byly to od: Frant. Šmída, Karla Poláka a Melichara Honáka a 10. února svou svod hrubých kusů od starosty Nováka, Fr. Janouška. Mléko bylo na dospělé 1/8 l na den na děti 1/4 l a máslo na nějž si lidé mléko odváděli nebylo nikdy k dočkání a ještě ho nedali dost že prý tomu neodpovídá tučnost mléka a to bylo 1 dkg na den na osobu a teď se proslechlo že to bude sníženo na 1/2. Dne 19. února nařízena pracovní povinnost všem mužským do 60 let stáří, vyházet sníh na všech cestách a ke všem stavením a tak se prohazovali cesty i tam kde ani v letě nikdo nejede a silnice na což zase nadávali stálí silniční dělníci „že se jim bere práce“, hlavně Oldřich Polouprutský. Ten den zrovna sem přišla nějaká hospodářská revise a konali prohlídku v č. 35 u Jos. Hladíka, č. 73 u St. Kvardy a v č. 79 u Fr. Chluma ale všude to dobře dopadlo. Dne 4. března začali zas děti teprv od Vánoc chodit do školy když předtím si byly po dvakráte pro domácí úkoli vždy na týden. Dne 10. března svod dobytka k dodávce ve Vysokém, všech kusů 23, od nás 3 a sice od Čeňka Housi starý vůl, od Jarosl. Večerníka jalovice a od Pavlíny Maturové kráva, dva kusy z Helkovic, dva ze Stanového a všecky ostatní z Roprachtic. Dne 13. března ráno takový zas mráz že vnitřní okna zamrzla a površek že se po něm dalo s dobytkem jezdit. 17. března sbírka starého železa jež lidé sváželi k hasičské boudě kde to dělalo parádu až do června. Sehnalo se toho 1600 kg. Nejvíc dal velký vlastenec Fr. Čermák č. 93 (Kašťáků). Ten den odešel od nás učitel Klečka jehož měli děti moc rády, na nové působyště někde u svého rodiště a přišel sem ze Škodějova kde vyučoval 9 žáků jakýsi Karel Hušek. Tady bylo žáků 18 a z toho 3 kluci. 18. března zas dodávka dobytka a sice krávy od Otakara Nováka a Frant. Soukupa a 31. března dodávka slámy která se svážela zatím do stodoly u č. 13, někteří 50 kg, někteří 100 kg a někteří nic a v letě potom každému ta sláma chyběla ač byla stále ještě v té stodole neodvezena. Vše ji bylo 17 q. Ten čas zaplatil St. Kobr č. 81 pokutu 4 000 K za nízkou tučnost (0‚80) mléka. Dne 1. dubna dešť první od Vánoc a odpoledne bouřka první na jaře s lijákem ale jinak stále přimrazky, žita a jetele skoro pryč a 15. dubna ráno bylo bílo ale po 16. už se vyjelo na pole. To jaro se zas mnoho stromů ovocných od mrazů zničených muselo poraziť. Tak Jaroslav Večerník porazil 2 jabloně, 2 švestky a 1 třešni.
Dne 8. dubna musel dát Frant. Knížek nájemce v č. 33 zabít koně jehož si cenil 18 000 K a za nehož mu teď koňský řezník ze Semil dával 1800 K ale povoleno mu ho vysekat a tak stržil přece více ale vysekával se ve Vysokém. Prý ho uhonil protože vozil nějaké svatby, křtiny a pražáky co byli ve Vysokém na Velikonoce na nádraží. Ten čas sháněli četníci vraha cihlářského mistra Krejzy z Lánu na jehož dopadení vypsána byla odměna 5 000 K a 21. dubna zas po polích a hájích nějakého uprchlého zajatce francouzského generála o němž jedni pravili že utekl z Jičína, jíní z Liberce a jiní že někde ze Saska a uměl prý česky. Dne 21. dubna zemřel na souchotiny 19 letý mlynář Zdeněk Albrecht č. 40. Pohřeb měl slavný na němž bylo 18 párů mládenců a družic. Dne 25. dubna se přidávalo bramborů pro hladovící města hlavně Prahu poněvadž Říše nás vším zásobovat nemůže majíc živit hladovějící kraje dobytého Ruska. Mluvili nám do duše v Kvardově hospodě sám přednosta okresního úřadu dr. Hlaváč a agronom a sehnalo se toho přes 40 q. Co se dělalo na poli stále zima, větry a ráno přimrazky někdy vlastně mrazi, co na podzim bylo zruchané to nevysichalo a co se zruchadlo až na jaře a toho byla většina, to zas přesichalo a žita se ztrácela. Dne 1. máje ráno bylo bílo ale do 10 hod. sníh stál ale padal celý den a druhý den rovněž a 3. ráno zmrzlé jako kosť a stále studené větry že se ani některý den na pole nemohlo a jak bylo bídné vše na polích a tráva na lukách. Holuby nařízeno mít do 15. máje zavřené, aby nesbírali zaseté obilí a mezi dumlíky a brambory sýt mák jako meziplodinu. 4. máje zas padal sníh celý den a 5. ráno úplně bílo a zmrzlé na kosť a teprve 7. ráno byl mráz jen v roklích a 12. zas jednou popršelo a druhý den zas s bouřkou ale co to všecko bylo na to hrozné sucho a když bylo stále studeno. 19. května dodávka dobytka v Ruprechticích. Od nás krávy: Karla Koldovského a Stan. Kvardy. Dne 27. května se museli dostaviti na obecní úřad kvůly nízké tučnosti mléka následující občané: mlynářka Albrechtová, Jos. Hladík, St. Kobr, St. Kvarda, Jos. Polouprutský č. 89, Karel Polák, Jos. Slavík, Jos. Soukup, Jan Šulc, Ant. Vitvar, Melichar Honák, Fr. Janoušek, Mil.:Vodseďálek, Jos. Janda, Lad. Bouzek, Fr. Chlum, Jarosl. Večerník, Vilém Polouprutský, truhlář Večerník, Václav Žitný, Pavla Svárovská, Štěp. Hrádecký, Fr. Zeman, Václ. Večerník, Fr. Šmíd č. 48 a Fr. Vodseďálek. Až minulý rok když se nosilo do Vysokého byla stále tučnost přes 3 teď někteří nedokázali 1 jako St. Kobr, Jaroslav Večerník a Štěp. Hrádecký. Přítomen byl nějaký úředník z okresu a každý se musel podepsat že dokáže tučnost aspoň 2‚8 a tak že to pokutováno nebude a dostanou máslo a ejhle druhý den zas brali vzorky mléka a jel s nimi k měření na Malou Skálu člen mléčné komise Vladislav Vodseďálek a občané se tak polepšili že většina měla tučnost přes 3. K tomu výslechu na obecní musel každý přinesti 9 K. Druhý den v č. 44 prohlídka Dne 26. května odvezlo Gestapo do Jičína Marii ženu Prokopa Jandury v č. 96 a jemu nechalo vzkaz, aby se tam též dostavil. Ji ráno propustili a jeho kvečeru ale u domu naň zas čekal četník a odvedl ho zas do Jičína. Jmenovaný co zedník byl od r. 1940 na práci v Německu a teprve ten týden zůstal doma a byl první den zaměstnán v Kramářově vile ve Vysokém a kladlo se mu snad za vinu že srážel zdejší dělníky od práce v Německu líčením hrůz anglických náletu na německá města již několik snad sám zažil a hlavně nedávného náletu na Lubek (Lübek). Ostatně o takovém náletu minulý rok na Lipsko vyprávěl i Vít Martinec č. 46 jenž tam byl právě na veletrhu. Vždy když tu mělo Gestapo co dělat nejdříve se stavělo u Karla Doubka č. 67 jenž byl zaměstnán též u Němců v Kramářově vile neb u Lva Rajského nájemníka v č. 64 rodáka to z Místku na Moravě jenž se sem přiženil k Barboře hrbaté sestře majitele č. 64 Frant. Čivrného a jemuž (Rajskému) podle jeho rodného kraje říkali „chachar“. Dne 27. květ. následkem zabití protektora Heydricha v Praze vyhlášeno stanné právo a četníci chodili dům od domu nemá li někdo nějakou osobu nepřihlášenou a ukazovali obrázky šatů a kola
těch urahů zda tu někdo nezná nakázáno každému nosit stále legitimaci a policejní přihlášku a přijiti do druhé obce aspoň na dvě hod., hlásit tam na obecním úřadě a u nás teprv ten den tajemník Saidel dával na policejní přihlášky razitko s datem 15. září 1941. Četníci stále v lesích a polích ty vrahy prý československé parašutysty hledali až je našli prý v nějakém kostele v Praze poslední den 18. června kdy už celý národ čekal rozsudek smrti za jejich vinu. Dne 1. června zaplatil pokutu Jaroslav Večerník 100 K a Frant. Zeman 200 K za to že na uzávěrkovém dobytčím listě neměli napsanou váhu toho kusu ač oni to sami nepsali ale starosta. Vybírali to nějací dva úředníci z Jilemnice a Jaroslav Večerník nebyl doma, byl někde v háji, jen jeho žena a matka a ty na nich 100 Kč usmlouvali, chtěliť také 200 K. Zeman nedlouho předtím zaplatil 500 K pokuty za to že dodanému jím praseti chyběl 1 kg do předepsané váhy. Dne 15. června odpoledne pršelo tak jak ten rok ještě nepopršelo ale když zas dále byli zimi dokonce 21. přimrazek a 22. dokonce tráva karavá a bílá a krtičiny zmrzlé a 26. ráno mráz na střechách jako v listopadu a i ve dne, sušilo se právě seno, bylo při úplně jasném slunečném počasí mrazivo. Sena bylo celkem velmi málo. Ten rok přestal hospodařit 76 letý Čeněk Housa č. 27, pole z většiny rozpronajal a stavení se zbytkem polí asi 25 korců pronajal Jos. Čermák ze Sklenařic syn to Jos. Čermáka z č. 53 pocházejícího a Jindřišky dcery Frant. Housi č. 26. Jmenovaný byl zedník a chtě se tímto uchránit práce v Německu, navlékl si na krk takovou hroznou svízel za 2 800 K ročně. 15. června na obecním úřadě revise pomocných knížek k statkovým záznamům jež védsti museli všichni hospodařící na výměře větší 5 ha. Byli to: Frant. Janoušek č. 9, Vladimír Šalda č. 72. Jos. Janda č. 80, Fr. Čermák č. 93, Fr. Čermák č. 15, Lad. Bouzek č. 65, Fr. Chlum č. 79, Bedř. Polouprutský č. 19, Jaroslav Večerník č. 20, Fr. Vodseďálek č. 75, Fr. Kobr č. 26, Jos. Čermák č. 27, Vilém Polouprutský č. 28, Fr. Knížek č. 33, Jos. Hladík č. 35, Stan. Kvarda č. 73, St. Kobr č. 81, Václav Večerník č. 39, Bohuslav Novák č. 57, Frant. Šmíd č. 46, Josef Slavík č. 48, Bohumil Slavík č. 85, Frant. Soukup č. 53, Jos. Soukup a Jindřich Matura č. 78. 18. června sbírali podpisi občanů že jsou pro Říši a odsuzují činnost emigrantů Jarosl. Polouprutský č. 28 a Jos. Janoušek č. 9 a provedli sbírku na německý červený kříž jenž vynesla přes 1000 K. Nejvíce dali Frant. Kobr č. 18 a Václav Přibyl č. 1 po 100 K. Ten týden musela dobrovolně na práci do Německa někde k Düseldorfu Helena dcera Antonína Skrbka č. 52.
Moc tu tu dobu liška řádila v kůrnících. Frant. Soukupovi odtáhala 6 slepic a 4. července u zvoničky Antonínu Štěpánkovi, Frant. Vodseďálkovi a Jos. Babcovi dohromady odpravila 10 slepic a zastřelit ji nikdo nesměl, až vyvede mladé. Dne 29. června soupis kuřat. Ty brambory co se v dubnu tak na pospěch pro hladovějící Prahu dodávali, byli ve Vysokém v družstvu ve sklepě tak dlouho složený že když na ně konečně v červnu došlo, byli tak prorostlé že z nich otrhali 200 kg klihů. Ten čas jsme měli velmi darebný chléb od Josefa Nováka z Roprachtic jaký nepekl nikdo, hořký, zatuchlý a hned plesnivěl, ukrojit ho nebylo možná, jak se mazal na nůž a při tom se sypal a bochníky celé rozbrouchané že „takový“ boží dar nebýval ani ze zrostlého žita ale to nebylo jednou nebo dvakrát, to bylo stále a při tom u našeho starosty jeho bratra měli chléb bílý. Ten čas nařízeno přísně dáti do pořádku struhu vedoucí vodu do hasičské nádrže pod Bouzkovi a hasiči se museli cvičit jako s motorovou střikačkou ač žádnou neměli a zavedena polní hlídka, aby lidé obrok nekradli.
Dne 27. června bylo na horách úplně bílo a snad následkem těch tří přimrazků a stálé zimy natě u bramboru nic nerostly že někteří lidé ještě 10. července poprvé brambory oruchávali a žito ještě první dny července kvetlo.
Dne 2. července byli všichni starostové na nějaké manifestací pro Německo v Praze. A 5. července byla u nás na louce Fr. Čermáka č. 93 přehlídka dobytka jehož se tam sešlo 18 kusů ale 7 bylo z Vysokého a nejlepší 4 měla hospodářská škola. Toto zde bylo poprvé a celá slavnost byla ozdobená prapory „říšskými“ protektorátním. Mimo hospodářské školy měli tam ještě dobytek: oba Čermáci, oba Soukupové, Stan. Kobr, A Vitvar a Jar. Večerník a z Vysokého: Jos. Žanta a Lad. Rón. Celá ta výstava měla být hned 31. května ale následkem tehdy vyhlášeného stanného práva býti nesměla. Dne 6. července dodal krávu Frant. Šmíd č. 46.
Dne 7. července před polednem po strašném parnu asi půl hodiny trvající strašná průtrž mračen se strašným hromobitím při němž uhodilo do hromosvodu na čísle 18 a hned vedle u studnice do lípy a odpoledne ještě dvakrát se ten liják opakoval a ještě silněji a druhý den to samé jen s tím rozdílem že ten druhý odpoledne byl s kroupamy. Žádný si neumí udělat představu o vybraných cestách a protrhaných bramborách. Ten den zas zaplatili pokutu po 100 K že neměli na uzávěrkovém listě váhu dobytčete: Jos. Hladík, Václav Žitný, Fr. Čermák č. 15. Začali se jetele sušit sic většinou bídně a samý šťovík. Dne 10. července všichni starostové do Semil představit se novému německému hejtmanovi na našem novém okrese jenž byl Němec Schipek. 10. července naše pouť se mší církve československé jenž teď přezvána na českomoravskou, ve škole. Strašlivá zima a zrána pršelo skoro se sněhem. Den předtím se odsud odstěhovala domu manželka bývalého zdejšího učiteli Jana Mecnara jenž byl ve vězení a ze státní služby propuštěn. Nový učitel Karel Hušek byl z Jičína. A pršelo od toho dne celý týden, jetele hnili. Ten týden přišlo lidem placení pokut za loni nedodaná vejce sice 5 K za kus. Tak přišlo: Jandovi 2 000 K, Polouprutské 11 300 K, Housovi 650 K. Jahody směl trhat jen ten kdo měl povolení na to a měl je odvádět a nařízeno sbírati pecky třešňové a švestkové.
Dne 26. července v neděli na sv. Annu večer přišla hrozná průtrž mračen se strašlivou bouřkou a kroupami, zelí a důmlíky a brambory listy prosekané, cesty probrané a do rána a celý následující den překrásně a večer se to samé opakovalo ale mnohem v horším a lilo celou noc, u č. 50 uhodil hrom do břehu, u č. 57 tekla voda přes mlat, odneslo jim nějaká prkna od stodoly, koš se řezankou a brusnici, u č. 60 tekl potok ještě ráno přes kámen a pod č. 17 kámen přes potok k č. 54 přes který nikdy voda netekla, teď ho shodila a v co místech tekla voda přes síň, Bedř. Polouprutský měl ve Zdůlni kus pole zruchaného a drni, a to donosilo až do zdůlně č. 20 a sebralo mu to v šířce 7 kroků, a co nateklo lidem střechami a okny nahnalo. Po vysocké pouti 2. října v tom týdnu se dosušil teprv jetel a ještě se brambory oruchávaly a teprv 4. srpna začalo hezké počasí a trvalo až do podzima. Málo obroka, nouze o slámu, málo hnoje, 13. srpna začal už Frant. Chlum a potom i jiní žito žnout ač ještě zralé nebylo ale když slámy nebylo. Dne 8. srpna v č. 19 slavná na tehdejší poměry Marie 28 leté dcery Bedř. Polouprutského svatba s Erichem Svárovským č. 23, synem to Jaroslava Svárovského krejčího v Dolení Ohřovici u Žitavy v Lužnici r. 1934 zemřelého.
Ten čas nařízeno mít na nádomí: nádobu vody a písku a plácačku na uhášení ohně pro případ náletu.
Dne 18. srpna musela do Tanvaldu do továrny Jarmila Jandurová č. 96 a Bohuslava Nováková č. 50 ač měla též jít neposlechla a Olga Šmídová č. 46 musela do služby do Jilemnice ač na ni bylo doma práce dosti a když její máti se rozstonala a ona zůstala doma, nedali jí ani stravovací lístky a nakonec když se vše vysvětlilo jak jsou staří se zdravím, na jaké výměře hospodaří, museli jí přecí doma nechat.
Dne 10. zemřel někde v Osvětimu 50 letý v květnu uvězněný Prokop Jandura. 11. září odvedli četníci do vězení do Jičína (Jitschin) naši občanku a bytnici ve stodole u chudince (na 14 dnů) Marii Petruškovou protože přestoupil hranice a byla zadržena až na Příchovicích (Stephansruhe) odkudž jí přivezli v kočáře nám zpět. Přijela v celé slávě mezi dvěma velkoříšskými četníky. 12. září odvozili v č. 85 oves s pole a při skládání ve stodole stál jim u volů 83 letý výměník Čeněk Slavík; s vozu spadl snop, voli se splašili, vrazili do urátně již vyvrátili na toho starce čímž mu přeražené ruka, nějaká žebra a jiná vnitřní zranění z čehož smrt. Ten čas jsme zvěděli že zdejší rodáka č. 20 nebožtíka starosty Čeňka Večerníka bratr Jaroslav Večerník chalupník na Kobylce u Turnova anonimně sousedy udával pro zatajování zásob a mletí na černo což ale nedokázal a dostal za to 14 dní arestu.
13. září odpoledne strašlivý liják s bouřkou a cesty od července ještě nedospravené, probrané
znovu.
Protože se mlékárně ve velkém horku stále ještě panujícím, mléku na tak dlouhé cestě autem srazilo, přivezli nám také tvaroh který ale mnozí nevzali. Anžto Vlad. Vodseďálek jednou k měření tučnosti na Malou Skálu (Klein Skal) nejel, hned byla tato nízká a volání pro to do Semil: Fr. Soukup Fr. Vodseďálek, Jan Šulc, Boh. Slavík, Ant. Štěpánek, Fr. Chlum, Fr. Zeman, Jos. Polouprutský a jiných více a každého to stálo 50 K a museli být rádi že to nestálo více. Všech jich tam bylo odjinud 800.
Dne 17. září zatčeni: žena našeho bývalého učitele Lavického, celá rodina našeho rodáka Josefa Kopala z č. 86 i s v Roztokách provdanou dcerou a celá rodina Ulmanova ve dvorku ve Vysokém ale stará Ulmanová (naše to rodačka z č. 45) před Vánocemi propuštěna. Byly to rodiny z nichž někdo před zatčením někde uprchl. Dne 20. září v noci spadl nad křížem na Janoušově nad č. 3 jakýs balónek naplněný nějakou hořlavinou a vybuchl a vzňal se a tovární hlídač Jan Červinka ho uhasil a druhý den četníci naši i němečtí celé místo prohledali a přítomen byl i der bezirkshauptman Schipek ze Semil jenž pravil Antonínu Syrovátkovi „že má štěstí že mu to nespadlo na barák“. Dne 30. září vykradl as 20 letý mládenec Šida z Kukaně v Roztokách Jaroslava Heváka ale prozrazen a uvězněn. Ten den se děti bavili u č. 19 vožením na žentouru a 10 letý Josef Polouprutský č. 19 chtě seskočiti dostal se nohou mezi zuby kol kterouž mu ze strany až na palec do krve rozmátlo s čímž si pobyl 6 neděl v nemocnici a ten rok ani ve škole už nepobyl. Následkem stálé krásného a horkého počasí místy kvetli štěpy; tak Frant. Zemanovi jablůňka a Vítu Martincovi u bývalého č. 7 třešinka. Ten čas vyměňovány mosazné a měděné součástky stříkaček za součástky z lepšího kovu. Byl s tím Frant. Liška v Železném Brodě.
Dne 8. října odvod koní ve Vysokém ale nikdo nezvěděl jak s jeho koněm rozhodnuto. Dne 9. října první dešť od 13. září jinak stále hezky. 14. října dopoledne tu přeletěl takový balónek jako spadl minulý měsíc u č. 3. Letěl směrem k východu. Ten den odveden 19 letý Frant. Štěpánek č. 22 na práci do Škodovky do Plzně a Václav Pavlata řeznický tovaryš č. 55 do nějaké zbrojovky ve Vratislavi (Breslau) kamž i Václav Polouprutský ml. č. 90 a povolán tam i Erich Svárovský č. 23. Dne 21. října sbírka starých hadrů při kteréžto vlastenecké povinnosti působili co komise: starosta Novák co předseda a členové učitel Karel Hušek, Ant. Vacátko, Václav Přibyl č. 1 a Jaroslav Večerník a sebralo se toho asi 600 kg. Dodávka bramboru, obilí, zelí, jablek a zvýšování prvního kontingentu ač by byli mnozí potřebovali ho snížit, hlavně u ovsa ježto ten neuzrál ale uschl a v červenci ho hodně kroupy vytloukli.
Zelí zas ten rok bylo ničemné a ještě ho housenky strašlivě sežraly takže např. Večerník č. 20 minulý rok ze stejné výměry mohl prodat 800 kg a letos 350 kg. Brambory též byly ničemné a ještě se místy v těch od toho vedra speklých brázdach kazili. Ovoce bylo červivé anžto bylo mnoho hmyzu a žita řídká.
Ten čas stanovena nejnižší tučnost u mléka na 3‚00 (dosud byla 2‚07) a dodávka podle výměry pozemků a sice z jednoho ha 169 l což zvýšeno potom na 252 kg t j kilogramů. A před Vánocemi snížena dodávka mléka pro jednu osobu na 1 1/16 l na den. Oldřichu Novákovi č. 37 ukradl někdo u družstva ve Vysokém 2 pytle uhlí jehož nebyla škoda, ale těch pytlů. Dne 10. listopadu narychlo nařízeno dodat 46 q sena což naloženo hned na vozi: Josefa Jandy, F. Vodseďálka, F. Knížka a St. Kvardy a 3 neděle ty fůry stáli než proto přijel do Jeseného vagón a zatím se to ztrácelo z vozů a deštěm od shora váhy přibývalo. Dne 11. listopadu u Kvardů schůze všech hlav rodin za účelem vyslechnutí předpisů a chodění a ježdění po silnicích což přednesl velitel četnické stanice vysocké vrchní strážmistr Urban. 13. listopadu poprvé bílo a už nestálo a 23. strašlivá vánice a spousta sněhu se svalila ale na Vánoce div že nedotál. 19. listop. zemřel Frant. Šmíd chalupník č. 30 jemuž chyběly dva měsíce do 90 let. Bývalý zámečník. Chalupu po něm ujala dcera Julie Blažková. Dne 30. listop. odvedení v Semilech na práci do Německa Miloslav Vodseďálek č. 10, Jaroslav Polouprutský č. 28 a Dachs, zeť Oldřicha Polouprutského č. 58 ale ten rok nastoupil jen poslední z nich.
Dne 2. prosince zemřel náhle 54 letý Václav Polouprutský chalupník č. 90 u mlýna vdovec po němž chalupu ujal nejstarší 28 letý syn Vladimír Polouprutský ten čas na práci někde ve Slezsku. Dne 3. prosince obesláni do Semil pro nízkou tučnost mléka: Frant. Chlum, Štěp Hrádecký, Ant. Štěpánek a Frant. Zákoutský, Frant. Knížek, Jos. Večerník, Stan. Kvarda, Jos. Hladík, Josef Polouprutský, Fr. Soukup, Josef Soukup, Jan Šulc, Ant. Vitvar, Josef Slavík, Bohumil Slavík, Josef Novák, Jaroslav Večerník, Vilem Polouprutský a Frant. Polouprutský ač poslední ani mléko nikdy nedodával protože kromě kočky žádný dobytek neměl. A 10. prosince tam kvůli tomu musela mléčná komise a starosta obce (Bohumil Slavík předseda F Čermák, Vlad Vodseďálek, Ant. Štěpánek, Ant. Vitvar a Jarosl. Večerník). Ale autobus byl přeplněn a vzal jen starostu ale 3. prosince jich tam všech bylo 917 osob. Dne 13. prosince hospodářská kontrola (nějaký cizí úředník, četník, starosta a Petr Slavík č. 85) u Pavly Maturové, obou Soukupů, Jana Šulce, Frant. Chluma Jaroslava Večerníka. Dne 14. prosince přišel Stanislav Kvarda č. 73 o koně. Dne 19. prosince dopraven Petr Novák č. 50 podruhé do blázince do Německého Brodu ač to s ním ani zdaleka nebylo tak zle jako minulý rok ale jeho matka a sestry na to stále naléhali. Dne 29. prosince schůze všech majitelů pozemků v příčině zvýšení dodávky (v č. 73.) Ku příkladu Večerník č. 20: ovsa dodal 800 kg, má ještě dodat 100 kg, žita dal 500 kg, má ještě dát 350 kg, pšenice měl 150 kg z níž dál semlít 140 kg a má dodat 50 kg; bramboru měl dodat 1800 kg dodat 2300 kg, má dodat ještě 250 kg. Ten rok jich ve Staré Vsi zemřelo 6 osob a narodili se 4. Oves se začal žnout kolem 3. a dožat do 11. září ale že začal pozdě zrát byl vlastně od toho palčivého slunce uschlý a ničemného zrna ale žně byly pohodlné. Žita doseta při 17. září a po špatných zkušenostech z minulých let každý si přihodil a pohoda byla a tak byla žita tak hustá a krásná že byl strach neumrzne li, aby pod sněhem do jara nevyprala. Brambory se krásně kopali asi od 22. září do prvního října a měl jich někdo dosti a jiný málo takže někteří nemohli splnit dodávku. Začátkem října kolem 8. se většinou dokončila práce na poli.
Ty brambory v dubnu pro hladovějící města dodané byli u družstva ve Vysokém tak dlouho na skladě až někdy v červnu když je chtěli uklidit museli od nich zjednaní lidé otrhat několik metráku kliků 200 kg Chléb jsme měli koncem roku trochu lepší. Pecky také školní děti po domech sbírali na výrobu oleje a sebrali jich 1 1/2 kg. Koncem roku 1942 mnoho dobrého nám ten rok nepřinesl a co dobrého nám či spíše zlého přinese příští rok 1943 a co dočkáme li se jeho, komu o něm budeme moci napsat? Psáno v 11 hod. večer 31. prosince 1942 Jaroslav Večerník
Ten přestěhovaná ze školy obecní knihovna Jaroslavu Večerníkovi č. 20. Knih bylo tehdy asi 240 a byly doplněny hlavně darem spolku rodáka a přátel Vysokého nad Jizerou v Praze a z těch většinou od našeho rodáka Vladimíra Koldovského berního tajemníka v Praze, syna Antonína Koldovského č. 1. Ten podzim ujal Josef Šmíd od otce Frant. Šmída usedlost č. 46 u Předních Vojáků.
1943¶
Dne 1. ledna večer se silně blýskalo a hřmělo a začal padat sníh a druhou noc se blýskání opakovalo a potom začala taková sněhová vanice a tak se sníh valil, že to žádný nepamatoval. Dne 3. ledna uvázl autobus jedoucí do Vysokého v Jeseném; jedoucí z Vysokého uvázl u č. 1 a 4. ledna auto Maloskalské mlékárny sem jedoucí uvázlo v Roztokách a roprachtický mlynář sem ani s chlebem nedojel a ten den nařízena všem mužským od 14 do 60 let pracovní povinnost vyhazování sněhu ze silnice; mlynář s chlebem konečně přijel 9. ledna když už rozhořčení lidu bylo veliké a ještě větší bylo proti mlékárně že ještě za prosinec nepřivezla máslo. Ty dny se vrátil z vězení Stanislav Marek č. 6.
Dne 7. ledna byli v Semilech kvůli špatným zápisům ve statkových záznamech: Frant. Janoušek, Fr. Čermák, Karel Čermák, Josef Čermák, Bedř Polouprutský, Vilém Polouprutský, Frant. Kobr č. 26 a Pavla Maturová.
Ten měsíc dodal na masovou dodávku vola Frant. Chlum, Ant. Kobr a Fr. Zeman býčka. Máslo za listopad nám konečně 12. ledna přivezli ale zas začali ještě horší vánice se strašlivě mrazivým větrem že 14. ledna nařízeno všem občanům zas vyhazovat sníh ze silnice ale starosta je poslal domů že nebylo k vydržení a sníh s lopat vítr bral a házel na silnici zpět a ten týden se sem mlynář z Roprachtic zas s chlebem nedostal, z čehož velké rozhořčení proti starostovi, že se jeho přičiněním mlelo v Roprachticích a né v Jesenném jak původně úřady nařídili. Být s mletím v Jesenném, peklo by se ve staroveském mlýně a chléb by byl. Dne 14. ledna nedojeli saně s poštou do Jesenného, vysočtí vezoucí tam obilí na mletí museli ho složit u Kvardů do síně a auto maloskalské pekárny zas nedojelo sem, a telefonovali sem, aby dala mléčná komise mléko dovézt na nádraží, ale v čem? Když nádoby byly plné už první den a za další dva to museli lidé ve sběrně nechat se džbány a ještě to Kobr sléval do kbelíků, konvy a ledeckých hrnců a třetí den už mu to tam lidé v hrncích nosili.
Dne 16. ledna večer od 9 do 10 hod. slyšeti byl od západu vzdálené nějaké dunění a jako střelbu až se země pod nohamy chvěla ale viděti nebylo nic. Noc byla neobyčejně jasná měsíčná. 14. ledna přihlašování mladistvých od 10 do 18 let k povinné službě mládeže. Toto dunění se po následující dvě noci opakovalo.
Dne 19. ledna schůze zemědělců u Kvardů v níž prováděn výkup obilí na dodávku rozepsanou 29. prosince za přítomnosti: starosty, tajemníka a správce vysockého družstva Jaroslava Petrušky ale nesehnáno ani zdaleka to co požadováno a tak čekána prohlídka jaká byla ten samý den v Roprachticích. Ten samý den zemřel v č. 63 Augustýna Novotného nastávající zeť dvacetiletý Pravomil Bachtík na souchotiny. Jmenovaný byl z Vysokého a s Marií, Novotného dcerou, měl nemanželské dítě už před dvěma roky a teď za týden v úterý měli mít oddavky a druhé dítě měli na cestě. Dne 27. ledna ráno v č. 18 u Jindřicha Matury četnická prohlídka stran přechovávání nějakého z vězení v Semilech uprchlého harmonikáře ale nikdo nalezen nebyl. Dne 2. února o Hromnicích velmi krásné jarní počasí, sníh tál ani nemrzlo a druhý den se už zamračilo a třetí den se večer silně blýskalo a potom mnoho sněhu. Dne 11. února se u nás odbývala tak zvaná rekvisice a sice byl tu ze Semil úředník Vladyka, nějaký inženýr, německý četník a ještě 4 nějací orgánové, občané voláni ke Kvardovem kdež většina něco na dodávku přidala, a k těm, u nichž se jim to nezdálo v pořádku, šli převážit jejich zásoby a hledat a tak byli u Jos. Hladíka, Stan. Kobra, Vilema Polouprutského, Frant. Kobra č. 56, Frant. Chluma, Ant. Kobra, Otakara Nováka a Frant. Šmída. Našli něco v č. 46 a č. 28. Všecko se toho tady sehnalo 1 500 kg. V tom týdnu viděli někteří lidé v souhvězdí Velkého vozu kometu. Dne 16. února ve Vysokém svod dobytka; od nás vůl Josefa Čermáka č. 27 a kráva Jana Šulce. Ten den večer ve schůzi obec. zást. zvolen za obecního pokladníka Ant. Skrbek č. 52 na místo Otakara Nováka odepřevšího funkci tu aspoň do konce války zastávati. Ten den sebralo ve Vysokém Gestapo našeho rodáka Frant. Čivrného spolu s dvěma četníky Smetanou a Vašíčkem, lížařem Koldovským (jehož na smrt nemocného nakonec nechali doma) legionářem Strnadem a jeho synem ze Stanového, Václavem Zemanem a jeho synem Josefem (ten jim ve Vysokém utekl a nedopadli ho ač za ním pětkrát střelili) od Pece, řezníkem Polákem z Roprachtic a Emanuela Skrbka legionáře z Roprachtic asi za dva dny roprachtického Šourka okresního úředníka v Semilech. Při svodu dobytka dne 23. února dodáni voli: Frant. Čermáka č. 15, Ladisl. Bouzka a Jarosl. Večerníka.
Dne 3. března tu něco v č. 96 u Jandury a na obecním úřadě vyšetřovalo Gestapo přičemž ve Vysokém zatkli: četníka Kareše; bývalého vrchního strážmistra Marka, strážníka Špiku, učitele Ďoubalíka, ze Stanového Ducháčka a z Roprachtic vrch. strážmistra Pažouta a den předtím z Vysokého: knihařského dělníka Václava Nečáska, strojníka Nesvadbu a ještě jednoho Nesvadbu a ze Stanového Jos. Matouška a z Vysokého zahradníka Neťuku. V tom týdnu se vyplňovaly a na obecních úřadech odváděly přihlášky na práci od 16. do 65 let a ženských do 45 let pro totální válku. Dobré mléko zůstalo jen dětem do 14 let a dospělí dostávali odstředěné na což byly odpečetěné odstředivky starosty Nováka u St. Kobra č. 81. Dne 11. března odsouzen v Litoměřicích (Leitmeritz in Sudetenland) 29 letý František Hrádecký č. 94 v roce 1940 v Lomnici zatčený pro velezradu na 3 roky vězení a dne 17. t. m.odešel na práci do Německa jeho 24 letý bratr Josef Hrádecký zatím do Ústí. Dne 24. března zemřel ve Vysocké nemocnici po nezdařené operaci staroveský rodák z č. 30, 67 letý Frant. Šmíd rolník bývalý mlynář v Peřimově, první velitel staroveských hasičů (jeho otec zemřel minulý rok 19. listopadu.) Pohřben na hřbytově ve Vysokém. Dne 27. března přišel ten rok první dešť, kolem 22. se začal dělat na poli, drni už tak proschlé že se hned na první jeti od bran prášilo a žita bídná a které bylo trochu lepší zas na něm plíseň jako by papírem potáhl a stále chodili přimrazky a v noci bylo sice vždy ticho ale jak vyšlo slunce zvedl se
prudký vítr a byl až do západu a to trvalo už od konce února a těmi větry země strašlivě prosichala. Pršelo ještě následující den a 29. se rozléval sníh. Dne 28. března 28 letý Karel Slavík svobodný domkář v Helkovicích syn to Pavlíny Soukupové z prvního manželství přišel navštívit svou matku s níž se zhádal a potom si šel do druhé světnice k otčímovu bratrovi Fr. Soukupovi jenž začal nadávat a ten ho vykázal ze světnice a on se rozzuřiv potloukl ho i jeho 30 letého syna Františka tak že starý až upadl do bezvědomí. Po tomto činu utekl. Jmenovaný pobyv už jednou blázinci dělal už teď zas delší čas všelijaké hlouposti, poroučel si aby mu lidé vykali, aby se před ním modlili, přišel do stavení a odehnal lidi od oběda a snědl ho sám, nebo jinde zas poroučel ženským, aby k němu šli na noc, prohlašoval se za Boha a že musí lidstvo vyhladit a že na válce nenese vinu jen Anglie ale také Německo. Posledního března odpoledne byla bouřka a druhý den (1. dubna) bylo bílo a celý den se sypal sníh s velkým větrem a odpoledne zase bouřka a následující den takové návěje nadělalo že byli úvozi plné, koroptve šli až ke stavením; dne 3. dubna se ženil 31 letý nejstarší syn Frant. Chluma Bohuslav a starý Chlum, aby byl příjezd ku stavení, musel od lomu až nad dům cestu v návěji vyházet jako někdy v nejhorší zimní čas a k Jilemnici z Vysokého jedoucí autobus se nedostal, uvázl v návějích. Bude 2. dubna odveden byl k pracovní službě Frant. Liška č. 17. a 5. dubna Žofie Hrádecké nevlastní dcera Frant. Kobra č. 26.
Ten čas bylo pravidelné zimní počasí a nejhůře snad bylo 8. dubna, celý svět pod sněhem, návěje, dveře zastříkané do polovice sněhem, po cestách ani potuchy a neobyčejně studeno při tom a před tím v březnu už létali motýli a čmeláci, tráva rostla a petrklíče kvetli a stromy měli poupata jen rozpustit. Dne 9. dubna ráno ani autobus nejel do Semil pro spoustu sněhu, a okna ten den ráno byla na dolních tabulkách zamrzlá.
Dne 10. dubna nám nepřivezl roprachtický mlynář chléb ač do Vysokého s ním přijel, ať prý si proň chodíme nebo jezdíme sami ač nejdříve se o to dral; jinak jsme byli určení s mletím do Jeseného a péci jsme měli ve mlýně staroveském ale náš starosta jeho bratr podal žádost jménem všech ač proto nikdo nebyl, abychom byli přidělení do Roprachtic a nakonec usneseno připlácet něco na dovoz a posílat tam majitele koní s povozem. Dne 13. dubna tu dva bývalí financi československé republiky přeblombovávali odstředivky a másnice. Chodili s nimi: Otakar Novák a Bohumil slavík.
Dne 20. dubna musel dodat Karel Koldovský poslední krávu jenž mu ještě zbyla vlastně o ni přišel neboť měla už dávno bělotok a teď už přestala i žrát a měl to i potah. Ten čas se zas už dělalo na poli, mlíčí kvetlo a jahůdi a třešně ale byly strašlivé větry a za tak strašlivého větru dne 22. dubna na Zelený čtvrtek se oběsil ve stodole v hambelku č. 39 letý Ladislav Bouzek rolník č. 65 kdy u č. 95 vítr rozlomil starou hrušku. Jeho žena byla minulý týden s vejci a dvě ji do doma napočítaného počtu chyběla a přijdouc domů řekla že jí je někdo ukradl což se dotklo její tchýně 78 leté Barbory, shádali se se synem a hádali se dohromady celý týden, před starou zamkli kurnik ta zas synovi hrozila že ho udá že má černé slepice, že mouku a že tluče a má máslo a on snad ze strachu to udělal a druhý den na Velký pátek v poledne to samé udělala na domě jeho matka. Po Bouzkovi zůstaly dvě děti 12 letá dcerka a 4 letý hoch. Dne 26. dubna vybírali Vit Martinec Josef Soukup příspěvky na sociální pomoc podle výměry ale doporučovalo se dáti více a kdo by se na to škmouřil oznámiti ho. Ten čas byla v Turnově v Sokolovně výstava „Mehr Milch“ to je více mléka na níž se museli dostaviti všichni majitelé krav pod pokutou 100 K z jedné krávy, od nás se bylo 29. dubna a nebyly jen oba Frant. Čermáci, Růžena Kobrová, Melichar Honák, Karel Polák, Fr. Zákoutský, Fr. zeman, Fr. Knížek, Anna Bouzková, Karel Koldovský, poslední ten čas vůbec krávu neměl.
Minulý rok bylo zakázáno vytloukati kře na mezích, že se tím ubírá ptactvu místa k hnízdění a letos nařízeno je vytlouci že ubírají místa pro vzrůst trávy. Ta výstava v Turnově (Turnau) se ukázala účinnou, hned druhý den kdy od nás mléko měřili, naměřili Vilému Polouprutskému a Josefu Hladíkovi tučnost přes 5 a Františku Zemanovi dokonce 7.
Od r. 1940 se první máje nesměl slavit až zas letos se sice žádné slavnosti nekonali ale dělníci dostali zdarma lístky do divadla a biografu ale museli tam jíti a kdo by nešel mělo se to oznámit, co dělal. Zrovna zas Vůdcovy narozeniny v roce 1939 četníci honili lidi z pole a letos se mohlo dělat ale někteří byli zas takový, jako Frant. Chlum, dokonce vozil hnůj. Dne 5. května dopoledne tu směrem k východu přeletělo mimo mnoha ojedinělých 19 létadel najednou. Ten týden už síkl Karel Koldovský trávu ač žádná nebyla a většina hospodářů měla obrok dokrmený a slámu též žádnou a na náspěch u silnice všecku trávu oškubali. Stále studenou a sucho, studené větry, ráno přimrazky, na polích při vláčení div hlínu vítr neodnosil, z cest se prášilo, trávy a jetele mizerná, žita seředlá a jaře co už vyrazili ze země zmrzlé a rovněž omrzl na ledasčem květ ale pole se dodělala a 15. a 14. května byl neobyčejný žár jaký není ani vždy v červenci a v noci se poblýskalo a druhý den zas hrozná zima. Ten měsíc jsme byli přeložení s mletím do mlýna Boženy Bachtíkové (nájemce Ladislav Klásek) v Jeseném. Dne 7. května obeslán Karel Polák na okres. úřad pro nízkou tučnost (1‚01) a aby si zrovna sebou vzal 500 K ale on se bránil tím že byl ten den s krávou u býka a poslal do mlékárny „připouštěcí lístek“ ale oni mu ho ztratili. V tom týdnu dal Jos. Soukup u Čeňka Kramáře ve Vysokém 170 K za bič a za 10 cigaret kdosi dal
80 K.
Dne 10. květ sbírali četníci spis Ivana Klicpery „Jindra“, u nás sebrali dva ale byly vráceny poněvadž se jednalo o vydání z r. 1931 a obě naše byly z jiných let. Dne 13. květ pro naši obec vydávalo družstvo ve Vysokém lněné semeno k seti. Na 1 a 1 1/2 kg; na 5 ha nařízeno osít 12 a a na to 18 kg semene za 106 K. Dne 17. května zemřela náhle na chrlení krve 77 letá Marie Vodseďálková vulgo Kamilka domkářka č. 62 na Stráni vdova po Kamilu Vodseďálkovi. Dne 18. května projednání pozůstalosti Ladislava Bouzka usedlost č. 65 již ujala vdova Anna Bouzková.
Dne 25. května přišel od jara první dešť, už den před tím nebyl přimrazek ale do toho dne jen sucho a zima a ráno né jen přimrazky to byly skoro mrazi, jaře umrzlé stromy též a tráva a natě bramborové co už byly venku sčernalé. Pomrholilo dva dny. Ten týden zase měli tučnost přes 5: Antonín Kobr a Ant. Vitvar a Josef Slavík dokonce přes 6 a Josef Janda zas nízkou, něco přes 2 a při posledním měření v tom měřici měli nízkotučnost něco přes 2: Ant. Štěpánek, Jindř. Matura a Frant. Kobr č. 26. Dne 25. května sbírka na okresní péči o mládež s nařízením nebrat od někoho méně než 10 K jíž vykonal Milosl. Olič. Dne 28. května tu chodil po domech nějaký voják z Rokytnice jsoucí na dovolené od protiletecké obrany v Esenu, scháněl tu nějaké živobytí, nabízel za máslo tabák a prosil v každém místě asi o jedno vejce a nabízel zaň 50 feniků a přál si, aby dovolená trvala už věčně a že oficíři mají ještě do války chuť když mají lepší zaopatření než manšaft. Jak vyprávěl Fr. Čermákovi č. 93. Než se dostal do Esenu byl prý v Italii a před tím v Rusku a když se mu řeklo že teď to má tedy dobré, říkal že né, kde se tluče odshora že to dobré není.
Dne 29. květ dopoledne u Kvardů soupis ploch osevu který s lidmi odbývali: starosta, tajemník
Lešák, Václav Večerník, Otakar Novák, a Vladislav Vodseďálek. Ten den konečně odvezli Karla Slavíka našeho občana v Helkovicích do ústavu choromyslných. To jaro někdo ukradl Ant. Vitvarovi z boudy za stodolou seno a když si dal k boudě zámek zas Fr. Soukupovi a když si ten dal zámek tak mu ho utrhl a ten to tedy zamkl zevnitř a tak mu zas zloději dělal trávu přímo na louce. Minulý rok ten samý zloděj v pravé poledne odnášel Jos. Slavíkovi seno na louce v Končinách z kup. Dne 31. května ráno strašlivý přimrazek. Ten den zemřela 73 letá Anna Šaldová vdova po Fr. Šaldovi r. 1938 zemřelém, majitelka usedlosti č. 72 u Hajnů. Usedlost č. 72 ujal 40 letý svobodný syn Vladimír Šalda. To jaro nebyla žádná ohnice ale za to strašná spousta bodláčí a hlubokého mlíčí jež lidé trhali a krmili jím. Ten plevel narostl že byla po kolik let špatná a řídká žita a v nich se toto rozmohlo. Úřady nařídili pracovní povinnost školních dětí na trhání tohoto plevele a každý kdo chtěl použít tohoto dobrodiní měl požádat správu školy, obecní úřad a vedoucího zemědělců (Bauerführer) Josef Soukupa. Ale nikdo toho nepoužil jen starosta Novák. Začátkem června každý den stříklo ale žádný dešť a stále sucho a zima a přimrazky a nic nerostlo, obili se sice vzpamatovalo ale tráva už né, lidé měli velikou nouzi o obrok a slámu a hrozné plochy trávy se vykrmili a místy nebylo co srazit. Dne 5. června nařízena hlídka hasičů vždy po dvou hodinách do odvolání v příčině 67 zajatých anglických důstojníků z Norymberka uprchlých. Dne 7. června obhad pozůstalosti Marie Vodseďálkové č. 62: starosta Novák, Václav Večerník a Fr. Soukup. Dne 8. července při svodu dobytka dodal krávu Frant. Soukup. Dne 9. července obesláni do Semil skrze nízkou tučnost mléka: Josef Slavík, Ant. Vitvar, Anna Bouzková, Melichar Novák, Ant. Štěpánek, Karel Polák, Otakar Novák, Frant. Šmíd ale odbylo se to zatím jen důtkou. Dne 10. června obeslání do Semil na pracovní úřad: Jos. Slavík (beznohý) Václav Týl (kulhavý), Jaroslav Polouprutský č. 90 (bezprstý u obou rukou), Karel Polák (koktavý) Frant. Šmíd a Frant. Dlabola č. 74 a na druhý týden (18.6.) obeslány tam ženské: Františka Kobrová č. 77, Marie Nováková č. 43, Eliška Nováková č. 44, Frant. Večerníková č. 76, Anna Žitná č. 87, Amálie Čermáková č. 93. Ten týden zavedeny na našem obecním úřadě úřední dny pro strany v pondělí, středu a pátek protože starosta toho měl mnoho, hospodářství, faktorství a duchovní úřad spiritistů. Ten čas pilně cvičili zdejší hasiči již velitel Karel Koldovský byl ještě horlivější než jeho předchůdce Walter Tichý. Dne 15. června zdvíhali novou vazbu na domě č. 25 Josefa Babce. Tesařské práce dělali při tom: Stanislav Kochánek z Roztok a Jos. Večerník č. 16 a zednickou: Jos. Čermák č. 27. Dne 23. června při měření tučnosti pro veliká parna většina mléka zkyslého. Dne 24. června bylo Božího těla a sv. Jana Křtitele najednou. Dne 26. červc kurz dojení v hospodářské záložně; návštěva všech zemědělců povinná. V posledním týdnu června bylo mnoho krádeží sena při sušení v noci z kůp. Pokud známo pokradeno bylo seno: Frant. Čermákovi č. 93, Ludmile Čermákové č. 71 a Slavíkům Vláškovem. Podezření bylo na Jindřicha Maturu. Dne 4. července v č. 73 volba mléčné sběrny; předsedou zvolen Vladislav Vodseďálek a pokladníkem Josef Soukup ml. Dne 11. července naše pouť. Stále deštivé počasí ale nenamoklo, u bramborů se natě suchem kroutili, seno se začalo v polou června sušit a nebylo ho pro stále mžení možno dosušit a bylo ho málo následkem jarního sucha a nekonečných přimrazků a potom při 20. červenci došla voda u obou Čermáku č. 15 a 93.
Ten čas se zde děti osýpaly (spálničky) v č: 96, 65, 19, 20, 55, 33, 58, 45, 46, 67. Dne 20. července zde byl semilský bezirkshauptmann Schiepek a měl tu mít na poli promluvu k zemědělcům o jích povinnostech a byli k tomu sem pozvání i sedláci vysočtí ale zapomněli dát vědět do Staré Vsi a tak z toho nebylo nic protože u nás nevěděl nic ani starosta. Ten čas stále strašné sucho, jetele vysušené, otavy vypálené ruchat pro to nebylo možné. Žně u nás začal 31. července Augustýn Novotný č. 63 a po něm Frant. Chlum podeschlé žito a hluché, sucho stále větší, brambory podsychaly. Dne 27. července bylo velmi porůzno skrze nedodané maso. Od loňska toho měli mnozí od mnohých mnoho vypůjčeno a teď to tito věřitele požadovali na letošní dodávku a tak se muselo ještě několik dobytčat z obce dodat a zas ti co vůbec dobytek neměli a ze svých pozemku dodati maso povinni byli, kupovali je od těch co měli předáno. Počítalo se za 1 kg 6 K což by bývala byla obnášela pro tyto prémie která potom snížena na 5 K ale Frant. Čermák č. 93 požadoval jen 4 K. Dne 2. srpna nastoupil Václav Pičman č. 92 dobrovolně z přinuceni na práci do Šluknova čili Schluckenau ale za 14 dní přišel z domů s ohromným vředem na levé ruce a byl doma až do 11. listopadu. Dne 3. srpna večer v č. 73 schůze občanů kdež oznámeno že musí každý odebrati od eráru podle své výměry brambory k sadbě a žito k setí na výměru za své a na čistotu a ušlechtilost rasy připlatí což u bramboru udělalo 200 K za q. Dne 4. srpna večer bouřka s hodným deštěm přičemž uhodilo ve Vysokém do elektrického sloupu a u Zlatníková háje do žitného panáku. To bylo zas po delším čase zavlažení té proschlé přírody ale nic to už nespravilo a dne 11. srpna při půlnoci bylo ještě hůře a padaly i kroupy. Dne 6. srpna obeslání do Semil na arbeitsamt všichni zdejší hospodařit počtem 30 ale jel za ně Josef Hladík ale Jos. Večerník tam musel 12. srpna sám. Dne 8. srpna přišel Jan Šulc při teleti o jalovici. Dne 19. srpna ujala Jindřiška Nesvadbova manželka Jaroslava Nesvadby nájemníka v č. 98 a dcera po Ant. Večerníkovi č. 92, domek č. 62 na Stráni po Marii Vodseďálkové. Ten týden se doklidilo žito a začal se žnout oves a trhat len. To poslední byla práce která se zde už leta nedělala a také nikdo pořádný len neměl, jen spousta plevele a ještě větší prasečinu na poli měli ti co museli mák neb len zadělat a sít hořčicí jako: Josef Slavík, Jarosl. Večerník a Frant. Vodseďálek. Dne 18. srpna v sobotu se rozpršelo a pršelo celou neděli a ještě poprchalo v pondělí a ten den večer bouřka se strašným lijákem a větrem že žádný panák pšenice a ovsa nezůstal stát a do rána do toho lilo ale sucho dál a malé brambory. Dne 31. srpna zemřel 29 letý Frant. Hrádecký syn Štěp Hrádeckého č. 94 jenž se měl 11. října vrátit z vězení kdež byl pro velezrádu v koncentračním táboře u Berlína v zpráva přišla ale až 7. září. Dne 11. září u Kvardů v č. 73 schůze zemědělců v níž oznámen kontingent obilí který každý jednotlivec musí dodat.
Dne 13. září svod dobytka v Roztokách na Vrchhůře který vykoupil pro erár Frant. Zeman vulgo Franta Babulů z Jeseného. Cena za 1 kg živé váhy byla u většiny 4 K 20 H a 6 % srážka z váhy na nakrmení a nakrmený ale nesměl být. Byli to kusi od: Václava a Jaroslava Večerníků, Frant. a Stanislava Kobrů, Jos. a Bohumila Slavíků, Frant. Knížka, Melichara Hanáka, Stan Kvardy, Josefa Šmída č. 46. O nějaký čas dříve vykoupil na tu samou dodávku Jindř. Palas z Cimbálu už Semil, krávy od: Viléma a Jos. Polouprutských a Štěp Hrádeckého. Dne 21. září dodávka kachen které se snášeli do č. 18 a zároveň ve Vysokém licence kozlů pro nový čistokrevný a užitečný chov koz. Kozel musel být bílý a bezrohý a sehnáním jeho pověřen rádní Bohdan Pavlata jenž ho koupil u Jos. Soukupa a vzala si ho Božena Novotná č. 63 a že se podle říšských zákonů s kozou k jinému kozlu jíti nesmělo a ten na to stačit nemohl ana to byla jen taková ničema, prskaly se kozy bez konce zrovna že některá tetka musela s kozou třeba 4x a ještě v prosinci ba dokonce v únoru.
Ten památný den také přišlo nařízení aby hasiči ve výzbroji vždy dva po 2 hod. vednevnoci konali hlídku že uprchli někde ve Štýrsku nějací zajatci angličtí důstojníci ale nehlídalo se nikde jen u nás a ve Vysokém. Velitel Koldovský každé dvě hod. i v noci hlídku vyměňoval a poněvadž neměli dosti blůz a přilb, v hasičské boudě je do těchto oblékal a když z toho měli lidé smích zrušil hasičské hlídky asi za 14 dnů a nakázal hlídat nehasičům. První z těchto měl hlídat Karel Čermák č. 15 ale ten nešel načež velitel PO Stanislav Kvarda celou tu hlídku zrušil.
Dne 25. září dodávka obroka povozi: Jos. Jandy, Fr. Vodseďálka, Fr. Knížka a Stan Kvardy. Někteří nesvědomití zeměděl dávali místo jetele vymlácený šešel (jetel na uzrání na semeno) a tu na nádraží v Jeseném, podskladník vysockého hospodářského družstva Miloslav Chlum ze Staré Vsi č. 79 slavný lížař chtěl Frant. Vodseďálka s takovým obrokem poslat zpátky. Dne 28. září zde konal agronom Mertlík ze Semil kopáním zkoušku bramborů a kopalo se zrovna tam kde byly pěkné nebo aspoň obstojné jako u: Jos. Nováka č. 13 jeho švakra Bohumila Slavíka, starosty Nováka. Jos. Soukupa a Pavly Maturové. U posledního se ale nakopalo málo. Byla u toho mrzutost že když se zjišťoval výnos obilí šel Franta Soukup s agronomem zas tam kde bylo obilí nejlepší, k oběma Čermákům Sedlákovem (č 15 a 93) a k Anně Buzkové a brambory když se potom kopali měli výnos pramizerný a většina hospodářů měla 1/3 sklizně proti jiným letům při stejné osázené ploše. Pavlína Maturová nakopala co vsadila, Antonín Syrovátka č. 3 ani to né ač měl třeba 21 brambůrků pod jednou natí ale všechny je vzal do dlaně, Frant. Kobr č. 26 na jednom poli vsadil 13 1/2 hl a ukopal 7 1/2 hl. August. Novotný z 50 ti brázd 120 kroků dlouhých nakopal 50 košků, Jarosl. Večerník, který míval 60 metráku bramborů, měl 18 a to vše měli lidé brambory velikosti třešní ale nať se na nich musela poséci a jak byla teď silná a zelená protože právě teď narůstali a tak byli nejen malé ale i nechutné a mokré. Slušné brambory ještě měli: Frant. Zeman, Václav Večerník a Franc Čermák č. 93 ač ani oni neměli co mohlo být. A že byli brambory nedospělé kazili se potom ve sklepích. Že bylo málo bramboru a nedostatek všeho, kupovali si lidé mnoho zelí které se u nás dosti povedlo a dole níž (už v Jesenném) nebylo. Spousta lidí své vozýky, trakaři a tlumoky zdaleka ale hlavně s Jeseného proň chodila a platilo se většinou 2 K za 1 kg. Také o jablka byl velký shon neb jich bylo málo a cena byla od 10 do 15 K ale jinde byla až za 30 Kč za 1 kg. U nás měli je jen: Frant. Čermák č. 93, Jaroslav Večerník a Bedřich Polouprutský. Dne 3. října v neděli dopoledne ukradl někdo Jos. Jandovi ze zahrádky jednu husu a když četníci vykonali vedle v č. 13 u Karla Nováka domovní prohlídku a prohlíželi Frant. Nováka z č. 6 a Ant. Bartoně výrobce liží z Vysokého nesoucí od Franty Čermáka jablka, zloději se pohnulo svědomí a večer zas husu donesl zpět. On nějaký den předtím někdo ukradl nájemci usedlosti č. 1 ve Stanovém krajáků Dudkovi 6 hus a Dudek byl zavřen a tak někdo asi Jandu litoval. Dne 16. října setměním jel Franta Vodseďálek s povozem s párem koní z Roprachtic z Nováková mlýna s chlebem a jeda od č. 78 dolů ke Skále málem by byl býval zasažen smrkem který tam v rokli u potoka porážel Jindřich Matura č. 78 se synem Jindřichem a zetěm Fr. Uhlířem ze Škodějova. Štěstí ještě že se mu podařilo uhnout se z cesty a tak zasáhly mládiče jen náručního koně a že se koně nesplašili tomu zabránila třešinka na kterou se návojniky navlékali ale voj to odnesla. Stále krásné počasí sucho, zem ztvrdlá, ruchat nebylo možná, cesty samý prach, voda došla v č: 20, 65, 46, 43, 81, 76, 35, 48, 85, k Vojákovvem také už struhou nedošla a potok byl tak malý. Houby stále rostly, jahody červené i černé a u Otakara Nováka ještě vyrostlo několik menších hrušek a v noci teplo a skoro každou noc se blýskalo a první sníh napadl až na Martina 11. listopadu odpoledne ale 14. zase stál a ještě 13. večer se blýskalo. Dny 17. října sbírka na německý Červený kříž která u nás vynesla 1 200 K a jíž vykonali: Jos. Polouprutský č. 28 a Ladislav Soukup č. 53 obá zaměstnanci vysockého hospodářského družstva.
20. října večer 10 tou hodinu bylo slyšet někde od západu střelbu z děl a bombardování z létadel až se okna chvěla. Odneslo prý to: Lipsko a Zhořelec. Svátek všech Svatých nařízeno ten rok slavit v neděli 31. října a do toho dne nařízeno dodat 60% dodávky obilí, máku a lněného semena a tak to byl shon ale když to nebylo možné, prodloužili lhůtu do 10. listopadu. Ten čas rozkaz zaplatit pokutu 1 000 K pro nízkou tučnost mléka: Josef Večerník a Pavla Maturová ale ji 500 K slevili protože to byly krávy tažné. Dne 10. listopadu ve škole sbírka starých textilií vulgo hadrů. Ten podzim na místo dosavádního tajemníka učitele Lešáka, jenž povolán zas do školy ustanoven tajemníkem Ant. Skrbek č. 52. Dne 11. listopadu na sv. Martina napadl první sníh z toho dešť a 13. t. m.vyvahovalo vysocké hospodářské družstvo v č. 1 uhlí do kterého kolik dní pršelo, na tom se neprovážili. To čtvrtletí se začala měřit tučnost mléka v nové laboratoři v Čejetičkách u Mladé Boleslavě a tam už nikdo z obce nejezdil jako na Malou Skálu a v mlékárně měřili jen tučnost všeho mléka ze vsi dohromady tak zvanou tučnost basenovou. Každému jednotlivci platili podle jeho tučnosti a podle basenové mu z ceny stravovali. To čtvrtletí zavedeno dodávaní tukových jednotek 100 z 1 ha a dodávka počítána z masa, mléka a máku a z makového kontingentu 1/4 slevena ale 1/4 těch jednotek musela být dodána v mléku a kdo ten počet jednotek v tom 1/4 letí nedodá a nedá se očekávat že je dá v příštím do konce ledna nesmí mít kozy husy králíky a kachny následkem čehož přišlo mnoho koz pryč. 15. listopadu přišel Frant. Čermák o krávu a akorát za týden se z ní maso teprv ve vysockých jatkách vysekávalo ale na staroveské se málo dostalo ti při tom byli odstrčení že to měla vysocká správa. 24. listopadu hospodářská kontrola na brambory, 5 úředníků a 1 německý četník; byli ve mlýně, u Stanislava Kvardy, Štěpána Hrádeckého, Jaros. Večerníka, Bedř. Polouprutského, August. Novotného, Josefa Hladíka, Frant. Soukupa, Jos. Vodseďálka, Ant. Kobra, Pavly Maturové Frant. Zemana, Pavly Svárovské, Frant. Vodseďálka, Jos. Soukupa a Miloslava Vodseďálka. Ve většině míst chybělo bramborů. V č. 20 chybělo 700 kg. Ten podzim ujali: Růžena Nováková od své matky Anežky Soukupové domek č. 68 u Doubků a Anna Špidlenova domek č. 91 Kadlasů od otce Jaroslava Polouprutského bezprstého flašinetáře. Dne 30. listopadu četnické prohlídka v domě Růženy Novákové č. 68 jejíhož manžela Václava Nováka šoféra ve Vrchlabí zatkli anžto se firmě kde byl zaměstnán nějaké zboží ztratilo. Něco se tam našlo poněvadž Josef Janda něco odvážel s koňmi na voze. Dne 1. prosince večer se blýskalo a byla bouřka. Dne 10. prosince dopoledne desátou hodinu bylo slyšet od severozápadu silný hluk asi nějaký nálet a to se potom tak často opakovalo že si toho lidé už ani moc nevšímali. Dne 17. prosince odpoledne v hospodářské záložně ve Vysokém schůze zemědělců za účelem zvýšení dojivosti za přítomnosti správce maloskalské mlékárny a agronoma Mertlíka ze Semil. Výzvy uposlechli jen Karel Čermák, Václav Večerník a Jan Šulc ale jen asi po dva dni. Dne 25. prosince na Boží narození měl pohřeb 9 neděl starý chlapec Bohuslav syn Bohuslava Večerníka č. 39.
Bylo ten rok pohřbu ze vsi 8 a narozených dětí také 8. Všech obyvatel 320.
Ve Staré Vsi dne 22. února 1944 na Masopustní úterek Jarosl. Večerník
1944¶
Na Nový rok se strašná spousta sněhu svalila a v neděly druhý den ještě a navečír do toho dešť a 3. v ponděly bylo vše na vodě a koroptve a tetřeví že bylo vše pod sněhem šli až ke stavením a 5. ledna udělalo zas ve většině míst vodu což bylo nemalým ulehčením neb v některých místech byli 1/2 roku bez vody. Dne 5. ledna zemřela na chřipku 60 leta Marie manželka Františka Janouška č. 9 majitelka 1/2 usedlosti č. 9 u Hajnů kterouž po ní ujal svobodný 20 letý syn Josef Janoušek. Dnem 19. ledna začato s vožením mléka do Vysokého, každý den jiný majitel koně a do č. 18 se muselo nosit po polední a né ráno jako dosud. Ten den museli na Smržovku do práce v nějaké zbrojní továrně v roce 1924 narození Stanislav syn Stanislava Kvardy č. 73 a Blažena dcera Frant. Vodseďálka č. 75 a Olga dcera Josefa Soukupa měla jít 9. února do Berlína a právě ten den onemocněla angínou že ji museli odvézt do nemocnice ale za pár dní se uzdravila. Dne 22. ledna zas četnická prohlídka u starosty Nováka, Františky Hlavové v č. 47 a Anežky Jónové nájemnice v domku Boženy Bínové č. 61 u Blažtičků stran aféry Václava Nováka č. 68 starostova bratra.
Dne 9. unora a další dni se svalila spousta sněhu že ani autobus nemohl jet a po dvakrát byla pracovní povinnost házení sněhu ze silnice. Byla to náhrada za leden kdy bylo víc teplo a mokro a poslední jeho dni sníh už téměř žádný nebyl. Ten čas tu byli nemocní lidé od žloutenky: 5 letý Ladislav Bouzek č. 65, Václav Žitný č. 87, Amálie Čermáková č. 93 a 10 letá Jana Nesvadbova měla spálu. Poslední dvě byly v nemocnici a potom ještě stonala na žloutenku Ludmila Večerníková č. 76. Dne 10. února zemřel 82 letý bývalý zdejší učitel Josef Dlabola jenž zde učil od roku 1905 do roku 1923; v Chrudimi u dcery Jiřiny provdané za Frant. Jandu rodáka č. 80 továrního úředníka ten rok v lednu zatčeného pro poslouchání cizýho rozhlasu. Dne 20. února když zapadalo slunce byla na kus od země na Hajštích asi tak 1/4 kruhu duha. Ten den započato bylo ve zdejší škole s vyučováním německého jazyka mladých od 14 do 30 let zdejším učitelem Karlem Huškem. Na tu věc mělo dojít hned minulý rok ale tehdy ještě to bylo dobrovolné a žádný se nepřihlásil. Dne 26. února sbírka na sociální pomoc která vynesla 2 500 Kč a jíž vykonali: Otakar Novák a Josef Soukup. První únor byl velmi krásný a poslední také a dny mezi tím byly nepěkné. Dne 1. března dodávka slámy do stodoly č. 74 u Kovářů 19 metráku. Ten čas zde stonaly děti od příušnic v domech č: 96, 20, 65, 18, 45, 93, 55, 33, 26, 16, 57, 43. Dne 2. března zde byla tak zv. hospodářská kontrola v domech č: 40, 35, 28, 73, 75, 22, 84, 57, 9. Vilém Polouprutský č. 28 dal 100 a Ant. Štěpánek 50 K pokuty za přespočetné králíky. Dne 10. března byli voláni na okres majitelé 2 koni a sice: Josef Janda, Fran Knížek, Stan Kvarda, Frant. Vodseďálek prý v důsledku toho že se nepřítel přiblížil k naftovým oblastem. Po jednom koni zde měli ještě: Jos. Janda, Josef Janoušek, Josef Šmíd. Bohusl Novák, dohromady 12 koni. (Janda měl 3). Ten čas byli následující hospodáři pro nesplnění pololetního kontingentu mléčných a masových jednotek postižení zákazem chování koz, hus, kachen a králíků (které mají dát je do týdne pryč): Karel Koldovský, Bedřich Polouprutský, Karel Polák, Žofie Albrechtová, Josef Novák, Josef Šmíd, Josef Vodseďálek, Vladimír Šalda, Jos. Čermák, Pavla Maturová, Frant. Chlum, Frant. Vodseďálek, Jos. Janda, Stan Kobr, Štěpán Hrádecký. V tom týdnu už byli meze holé, jezdilo se na vozech, na jívách už byly kočičky a 10. začal padat sníh, 11. padal víc a 12. v neděli už byla hodná vánice při níž sníh stále padal a 13. v pondělí už se
zrovna valil, autobus z Vysokého do Semil nejel a silnici protahovali a 14. bylo ještě hůře u č. 20 byl sníh po hoření straně zároveň žlábkem u střechy, 20. března odpoledne přijel autobus ze Semil jen k č. 18 a že už byl čas zase jet do Semil, obrátil se a jel zas tam a večer ho přitáhli s koňmi k č. 1 kdež už zůstal a následující den se vypravil zas do Semil a tam už uvázl po všecky ty dny až do 26. Autobus jezdící z Vysokého do Jilemnice vůbec nejezdil a pošta docházela velmi nepravidelně a v Roprachticích po 3 dny listonoš nebyl. Příděl potravin i pro Stanový, Ruprechtice a Vysoké přivezli sem do č. 18 ke Kobrovi a odtud si to odvozili ti postižení na sáňkách a odnosili na zádech, u Vojáků byli bez vody, tak struhu sníh zatloukl, co šel od domu k domu to cestu za ním zrovna zametlo ale muselo se místy pozpátku, aby člověka nezalklo, kolem stavení až 5 metrové návěje a sněhu až pod paže, v č. 93 u Frant. Čermáka měli předsíň úplně ve sněhu až na střechu a tím tam byl úplná tma jako ve sklepě a okna u světnice na straně č. 15 až do hořeních tabulek v návěji; silnici den co den z 10 koňmi pluhem protahovali ale nebylo to možné zmoci a od č. 1 k č. 9 a do Vysokého s tím už ani nic nedělali.
24. března byla zas pracovní povinnost, vyhazovat sníh ze silnice hlavně v kolenách ale muselo se toho pro ohromnou vánici nechat a druhý den se k pluhu který byl u č. 1 ani nedostali pro ohromnou vánici a strašlivé návěje na silnici z nichž první menší byla u č. 67 a druhá větší u č. 3 a vysočtí co též v pluhu jezdili to měli ještě horší, v návsi návěje až nad střechy a tak do tvrda utlučené a při tom dosti mrazivo a 26. března v neděli se už jen trousilo. (19. března tu už přiletěli špačci). Dne 24. tu přes ves vezli dva četníci v nákladním autu Jos. Řidila z Roprachtic do Jičína jenž byl zatčen proto že měl nepřihlášené radio a z Roprachtic nebylo jinudy cesta a do Vysokého ho přivedli roprachtičtí četníci pěšky a nemohli se tam v tom nečase dostat, musel vésti zatčený je. Jeden z těch co ho doprovázeli do Jičína byl Ant. Slavík od nás z č. 53 nevlastní syn Josefa Soukupa jenž ten čas měl ve Vysokém službu ochrany gaušule N.D.P. Ten čas dostávali premii ti, kteří dodali více než 25 kg máku a sice prodali každému takovému 1 kg margarínu. U nás to byli: Josef Šmíd, Otakar Novák, Bohumil Slavík, Fr. Čermák, Karel Čermák, Václ. Večerník, Josef Soukup, Fr. Soukup, Pavla Maturová, Stan Kobr, Frant. Kobr. Dne 27. března nařízeno hlídat 2 muží vždy 2 hod. z té příčiny že jím zas kdesi uteklo 75 zajatých anglických důstojníků opatřených pasy, legitimacemi, mapami a i ozbrojených a za dva dny k nim přibylo ještě 15 Rusů. Dne 30. března večer ta hlídka zrušena. Dne 26. března začal padat sníh zas a 27. kdy zas nařízena pracovní povinnost, bylo ještě hůře. 28. bylo pěkně ale 29. se zas valil sníh jako z pytle a foukalo se ale následující den už bylo hezky ale 1. dubna chvílemi svítilo slunce a zase se strašně foukalo. Z toho hlídání těch uprchlíků vyňal velitel Koldovský č. 20 nějakých elitních hasičů a sám sebe vyňal z povinnosti vyhazování sněhu ze silnice. Dne 28. března zde udělali tří od kriminální policie z Jičína prohlídku v domech: starosty Nováka, Frant. Hlavové č. 47, Jos. Soukupa. U starosty nalezli nějakou smetanu, odblombovánou másnici a nepřihlášený radiový přístroj. Ten zabaven a ta smetana rovněž. Do č. 47 vnikli ač bylo zamčené a majitelka nebyla doma a vše přeházeli, u Soukupa žádali na jeho ženě nějakou pistoli a rovněž vše přeházeli ale nenašli nic a nakázali, aby Soukup, jenž měl dozor u pracovní povinnosti na silnici a starosta jenž byl v Loužnici si pro korale, se dostavili druhý den na 11 1/2 hod do Jičína což oni učinili a starosta se následující potom den k večeru urátil ale Soukup se urátil až 19. dubna pobyv v Kartouzích.
Dne 30. března se od nás dodalo 6 kusů dobytka do Jesenného na dráhu. Byli to od: mlynářky Albrechtové, K. Koldovského, F Knížka, J. Soukupa. Dne 1. dubna shraboval Jaroslav Večerník se střechy na stodole sníh, tu zimu už podruhé a Čermákovi č. 15 sníh přelomil na řezárně u stodoly 3 krovy a 2. dubna na Květnou neděli sice bylo jasno ale velmi mrazivo a ta spousta sněhu všude až nad střechy u domů a byly obavy zda ta spousta sněhu nevyleží ozimi a jetele.
Ten den odpoledne zas asi za 1 1/2 roku schůze obec. zastupitelstva kvůly obecnímu rozpočtu na rok 1944.
Ten čas veliká nouze o obrok, hlavně Bedř. Polouprutský jenž celou zimu krmil celým a neřezal a teď se dlužil ode všech jetel až měl každý málo a byl obrok pod rukou neobyčejně drahý, za 11 až 15 set K, metrák ovsa za 1000 K, boty obnošené za 4 000 K nové za 16 000 K, vejce až za 15 K. Někdy ten čas odejel Bohuslav Olič nejmladší syn vdovy Josefy Oličové č. 45 na práci do Norska. Dne 3. dubna zaveden zas letní čas; ten den konečně zas přijel autobus ze Semil ana silnice byla už volná ale ve vrších bylo 95 cm sněhu. Ten den se urátil z vězení bývalý vysocký strážník a školník Bohumil Žanta a druhý den přišla zpráva že je odsouzen k smrti Emanuel Skrbek Zouchů z Roprachtic a 10. dubna a že odsouzen k smrti náš rodák a majitel domku č. 64 na Lukavci Frant. Čivrný šofér a bratr vysockého autodoprávce Bohumila Čivrného. 6. dubna na Zelený čtvrtek pršelo a tál sníh a 7. na Velký pátek byl površek jako zvon a celý den strašně mrazivo a na Bílou sobotu krásný den a teplo, už létaly motýlí a na Velkou neděli se slunce ani neukázalo ale Velikonoční pondělí zas bylo překrásně a ten den se ženil 21 letý Jos. Janoušek č. 9 s Marií dcerou Josefa Kučery z Trojánek z toho domu co se narodil ředitel Jos. Dolenský. Dne 12. dubna zde byla ze Semil kontrola na brambory ve 22 místech, měřili ve sklepích a podívali se jinám ale byly většinou u těch u nichž nebyli na podzim. Byl to komisař Vladyka, dva němečtí četníci a 7 jiných úředníků, rozdělili se na 4 party a chodili s nimi zdejší: Otakar Novák, Josef Janda, Frant. Soukup a Jos. Večerník č. 76. Všem bramborů chybělo jen u Jos. Slavíka a Frant. Čermáka č. 93 shledáno až o 600 kg více. 13. dubna soupis pracovních zemědělských sil jichž zjištěno v naší obci 5 přebytečných a byl tu 5 míst potřebujících po jedné síle. Vybyteční byli: Jos. Večerník, Bohusl. Chlum, Růžena Zákoutská č. 31 a ti dva to byly zlomky sil. Dne 15. dubna přiletěly vlaštovky ale držely se jen v hnízdech poněvadž neměli žádný hmiz protože bylo stále zima a mlživo až do 22. dubna, 18. večer přišla bouřka a s ní dešť jenž zachránil ozimi na nichž byla strašlivá plíseň. 17. dubna spadl Ant. Štěpánek č. 22 ve dřevácích do sklepa, chtěje se zachytit, rozbil ve výklenku láhev po petroleji a pořezal si na ní ruku pravou v zápěstí tak, že musel do nemocnice, odkudž ten den přišel domů Ant. Skrbek č. 52 tovární mistr ve výslužbě, jehož ještě používala vysocká továrna ve šlichtovně a jemuž tam přišla levá ruka. 12. dubna pod vál, jenž mu prsty pomačkal. Dne 20. dubna na Hitlerovi narozeniny dopoledne nařízena zas hlídka po dvou mužích vždy 2 hod. chodit po silnici a zadržet každou podezřelou osobu ježto prý se zde potloukají nějací dva ozbrojení ale kvečeru ta hlídka odvolána. Začalo to Frant. Kobrem č. 26 a Frant. Dlabolou č. 74 a skončilo Vladislav Vodseďálkem č. 42 a Jos. Jónem č. 69. Dne 21. dubna zas byla u starosty Nováka policie a přivezla mu zpět rádio. 22. dubna porazil Jaroslav Nesvadba u svého domu č. 62 velikou lípu. 23. dubna ráno přimrazek a celý den strašná zima; toho dne měl pohřeb dlouholetý zdejší listonoš č. 82 letý Václav Čmuchálek ve Vysokém. Ten den zemřela 68 letá Anna Polouprutská č. 11 manželka Frant. Polouprutského rodáka z č. 19 jenž 1904 vystavil dům č. 98. Chalupu její č. 11 na Krumpešti ujal manžel Frant. Polouprutský rodák z č. 19 jenž vystavěl r. 1904 dům č. 98. Ten den také konal Jos. Soukup sbírku obroka a slámy pro Jindř. Palasa (jemuž minulý rok koncem září stodola shořela) rolníka, hostinského a dobytčího obchodníka na Cimbále. Druhý den to dárcové sváželi do stodoly Jos. Hladíka č. 35 a sehnalo se toho 430 kg slámy a jinak dali: Josef Soukup 30 kg sena, Frant. Soukup 25 kg jetele a Jan Šulc 10 kg žita. Po 30 kg slámy dali: Jos. Janda, Frant. Chlum, Jarosl Večerník, Vilém Polouprutskýa Frant. Knížek. Dne 24. dubna byli od nás v Semilech, kdež byl ministr zemědělství Adolf Hrubý: bratři Soukupové, Frant. Čermák č. 93 a Jos. Šmíd.
Dne 26. dubna byla od nás v Semilech první kremace Anny Polouprutské č. 11 rozené Benešové z Kláštera nad Jizerou. Dne 27. dubna se vyjelo na pole, ten čas asi dvě bouřky, a potom stálá zima, poprchalo, potrušoval se sníh a na poli se téměř nedělalo a 29. dub ráno byly střechy bílé a potrušovalo se celý den a v neděli 30. bylo úplně bílo. Ten čas zde hledali četníci 3 zmizelá německá létadla. Dne 1. května začali mléko odvážet do Vysokého též majitelé volů a první, jemuž se té cti dostalo, byla Anna Bouzková č. 65 ale jel za ní Karel Čermák. Ty dny pršelo a 3. odpoledne a v noci strašlivé povětří že stromi přeráželo a spadlo na tisíce šišek jichž lidé na celé vozi nasbírali. 6. května nařízena zas hlídka po 4 hodinách pro nějaké prý u Liberce sestouplé parašutysty a začalo to Jos. Novákem č. 43 a Karlem Polákem č. 32 a trvalo to do pondělí dne 8. Stále strašně studené větry, přepršky a 8. ráno mráz, vláčelo se mokré a zmrzlé, celý den padal sníh, že bílo zůstalo a kdo co dělal tak v rukavicích a tak bylo celé jarní setí a že se vláčelo i zmrzlé a po zimě hrozně speklé, potah volský byl na nohy omaten takže jednu chvíli ve vsi pět volů kulhalo a sice: v č. 20, 27, 44, 85 a 53. Ten čas zbaven zde učitelství, že byl nějak zapleten do té starostovy březnové aféry, starostův budoucí zeť Karel Hušek a docházel sem vyučovat z Vysokého učitel tamní obecní školy Frant. Tetauer.
Dne 9. května zemřel v ústavu choromyslných v Horních Beřkovicích 31 letý Petr Novák č. 50 na rychlé souchotiny. 11. května hospodářská kontrola 3 úředníků, která do chlévů, sklepů, komor a i záchodů lezla u Bedř Polouprutského, Jarosl Večerníka, Václava Večerníka a ve mlýně. Ten týden nálet nepřítele na Most který bylo slyšeti i zde. Od nás tam byl zaměstnán Josef Hrádecký č. 94. 14. května zas hlídka která trvala týden a začala Jarosl. Večerníkem a Jarosl. Nesvadbovou č. 62 skrz nějakých 7 agentů spustivších se z létadel a vyslaných prý naši zahraniční vládou, aby vytrhovali náš lid simpatizující s Německem z klidné práce. Četníci kteří zas na to dostali pušky, měli těch zlosynů podobenky. 18. května na den Nanebevstoupení Páně začali třešně kvést. Ten čas dělali už: Karel kurovský a Jindře Matura trávu ač ještě žádná nebyla. Ten den zde chodila po prosbě minulý rok vyhořelá rolnice Chytková z Roztok u Jilemnice jíž zapálil stavení sousedův jedenáctiletý chlapec. Dne 21. května 6 leté výročí první částečné mobilisace československého vojska kdy povoláno od nás 8 záložníků.
23. května celý den strašlivé vějice sněhové chodili a druhý den padaly celý den takové velké kusy sněhu, dělalo se v rukavicích a zacházelo za nehty a zimě pořád dál a teprv Svatodušní svátky začalo teplo ba horko a to trvalo týden a přišla bouřka a starý nečas a studený a deštivý nastal zas a trval až do června.
Dne 1. června se začalo mléko odvádět navečer a odvážet do Vysokého ráno v 5 hod. Ještě mnoho lidí nemělo dosázené brambory, buď že k tomu nepřišli nebo že je neměli, čekajíce objednané, které nakonec všecky nepřišli. Při soupisu osetých ploch 5. června u Kvardů nařizoval starosta hlásit za osázenou tu plochu předepsanou a né skutečně osázenou, že by pan hejtman huboval. Lide kteří ty dny ještě neměli nasazené byly: Josef Janda, Karel Koldovský, Ant. Štěpánek, Frant. Kobr č. 26, Josef Vodseďálek a jiní. a dosti bylo takových že po vsadění bramborů jim nezůstalo k jídlu ač předepsanou plochu neosadili.
Dne 6. června jsme zvěděli že ten den začala tzv. invase, to je vylodění Angličanů a Američanů ve Francii a že ti sami zmocnili se Říma.
Dne 7. června odevzdávali se ve škole součástky odstředivek a máselnic. Přijímali to v síni: starosta, tajemník Skrbek, učitel Tetauer a Bedřich Polouprutský ml. č. 19. to ukládal ve škole na domě.
Dne 10. června dělal Stanislav Kobr č. 81 obrok a přišla za ním jeho 3 letá dcerka Stanislava a on nevšimnův si ji rozehnal se kosou a skoro jí uťal dva prsty u nohy takže s ní museli do nemocnice. 12. června v pondělí navečer sem přijela 4 auta Gestapa udělali prohlídku u Vojáků v č. 44 a v č. 46 u Martince a zatkli Otakara Nováka šli též pro Karla Čermáka a omylem popadly jeho bratrance Frant. Čermáka č. 93, když se věc vysvětlila, musel ten s nimi pro Karla na pole za Vrchy, kamž ten vozil hnojnici pro zelí, tam mu poručili vypnout ráhnout a jet s voli domu a on veváděje tyto do chléva dveřmi ze síně, nechal je ve dveřích stát a vyskočil doleními dveřmi ven a po louce dolů přes potok na Pustinu a na Vodseďálkovo a oni ho honili ale tím že jeden z nich upadl, ho nedostíhli až za ním jiný vypálil asi 18 ran z automatické pušky. Poměli u výslechu u aut na silnici pod Vršťalovi jeho 78 letého otce Frant. Čermáka ale pustili ho. Ten den ráno zatkli ve Vysokém listonoše Karla Čermáka a následující den slečnu Schrötrovu na poště kde též na dvoře cosi vykopali a také zatkli Marii Zemanovou st. u Pece. Prý se jim kladli za vinu styky s československým důstojníkem Ulmanem a přechovávání ho. A dne 14. června navečer zatčeni Eliška manželka Otakara Nováka, Josef Hladík č. 35, jeho matka Marie a sestra Marie a dne 16. června ve vysocké Sokolovně nad nimi vynesl německý náhlý soud v Praze, nad nimi a jejich spoluviníky rozsudek smrti. Měli je tam přivežené a museli se k tomu divadlu dostaviti z okolí z každé obce dva a 25. t. m. poslány na obce vyhlášky, jichž česká polovice následovně vypadala:
Dne 24. června 1944 byli popraveni: Josef Pitin z Těpeře, naroz. 8. prosince 1893 Anna Pitinová z Těpeře, roz. Holá, narozená 20. listopadu 1900. Marie Hladíková, roz. Kozáková ze Staré Vsi, narozená 23. března 1886 Josef Hladík ze Staré Vsi naroz. 10. března 1919 Marie Hladíková ze Staré Vsi, narozená 12. září 1920 Rudolf Kodejš z Jesenné, naroz. 20. června 1886 Otakar Novák ze Staré Vsi, narozený 29. září 1897 Jindřich Šikola z Těpeře, nar. 13. května 1912 Karel Mařatka z Vysokého n. Jizerou, naroz. 9. května 1891 Marie Zemanová, rozená Metelková ze Stanova, narozená 6. května 1896
jež odsoudil právoplatným rozsudkem Sondergericht in Prag dne 15. června 1944 ve Vysokém n. Jiz. k smrti. Odsouzení poskytovali státní policii hledaným nepřátelům Říše útulek a podporovali je i jiným způsobem a neudali je. Odsouzený Mařatka udržoval mimo toho sklad zbraní.
Der Oberstaatsanwalt bei dem Deutchen Landgericht in Prag.
Ve schůzi obecního zástupitelstva v č. 57 dne 20. června v 8 hod. večer nauržena vyhláška, aby každý kdož by Karla Čermáka syna Frant. Čermáka č. 15 a Pavly rozené Žantové, někde spatřil, hned udal neučiní li to, že sám propadá trestu učiní li, že jeho jméno na veřejnost nepřijde a pakli by ho někdo přechovával neb Jos. Zemana a Vojtěcha Lavického, že celá ves to odnese tudíž kdo ho udá že zachrání obec. Na výborské místo za popraveného Otakara Nováka povolán náhradník Frant. Knížek nájemce usedlosti č. 33.
Do č. 15 dosazen na práci Bohuslav Chlum č. 79 a Anna Šulcová ml. č. 54, do č. 44 Petr Slavík č. 85, do č. 48 za Miladu Novákovou č. 44 Marie Neťuková z Vysokého, Slavíkova milá, a do č. 35 Jos. Polouprutský č. 89 a Olga Soukupová č. 53, kteráž byla do té doby nasazena v továrně na Pace a Polouprutského potom úřady přiměli, že si č. 35 pronajal. Dne 21. června zemřela ve Vysokém Anna Ulmanová majitelka hostince ve Dvorku, matka stíhaného československého důstojníka Jindř. Ulmana. Dcera Josefa Pátka ze Staré Vsi č. 45. Pohřeb nesměl být žádný. Dne 29. června byla stájová kontrola u Frant. Zemana č. 84 jenž měl malou tučnost u mléka a nějaké mléko tam nalezeno z čehož pokuta. Dne 30. června měl pohřeb Jos. Metelka kovář ve Vysokém a že to byl děd v Těpeřích od policie zastřeleného Václava Metelky, nesměl mít rovněž žádný pohřební průvod. Ten den strašlivý příval s hromobitím, mnoho lidí promoklo u sena. Ten den měli být popraveni: Emanuel Skrbek ruský legionář z Roprachtic a náš Frant. Čivrný z č. 64. Dne 2. července v neděli po polední byl dopaden doma ve stodole Karel Čermák o jehož tam přítomnosti dal někdo četníkům zprávu a ti zdaleka se spoustou sehnaných občanů obklíčili stodolu. Po otevření vrat dopaden tam jeho otec jenž přítomnost synovu zapřel; do stodoly přivzati ještě: starosta Novák, Josef Soukup a Jaroslav Večerník a Karla našel jeden četník vidlemi pod kůpou sena. Spoutali ho vrchní strážmistr Streng mu a jeho otci hodně vynadal a že byl vyzut povalili ho pod domem u studnice obličejem do trávy a když mu Jos. Šmíd přinesl ze stodoly střevíce, navlékl mu je svázané četník kolem krku a hnali ho bosu do Vysokého a dostal se do Kartouz a všichni byli přesvědčení že bude popraven ale on 24. října v 10 hod. večer přišel domů. 3. července přišel Vladimír Šalda o vola jenž měl 90 kg masa a o 14 dní dříve přišel Vilém Polouprutský o krávu a měl jen tu jedinou. 6. července měl hejtman ze Semil v Roztokách zas tak zv. polní kázání jehož se od nás zúčastnilo jen 5 osob. 7. července dopoledne bylo slyšet velmi silný nálet přes Žalý. Bylo prý to na Břeh u Vratislavi ve Slezsku jak říkal ve Vratislavi zaměstnaný Erich Svárovský, zeť Bedřicha Polouprutského. Dne 9. července zemřel v notářově kanceláři ve Vysokém náhle 78 letý Čeněk Housa starý mládenec majitel usedlosti č. 27, 88, 74 a 34. Měl tam při sobě 17 000 K peněz. 50 občanů žádalo o kosy ale dostalo je jen 13 a ostatní dostali vidle. 10. července schůze zemědělců u Kvardů kde oznámen osevní plán na rok 1945. 12. července v poledne nařízena zas hlídka skrz několik uprchlých Rusů z nich dva se jmenovali Minařík a Szabo. Hlídku začínali: Ladislav Kobr č. 18 a Jaroslav Večerník. Druhý den po půlnoci někdo bouřil na dveře u č. 70, 63 a 20 ale jen Augustýn Novotný č. 63 otevřel a představili se mu dva lidé, že jsou Rusi a chtěli chleba a cpali se dovnitř ale on couvl a zavřel dveře a ráno šel vše hlásit na četnickou stanici a tam s nim bylo zle proč nešel hned? Potom se zjistilo že byla od těch dvou stopa přes Štěpánovu jeřici k č. 87 na dráze kdež otevřeli kurník ale na slepice se nedostali a to samé v č. 84 u Zemanů a v č. 26 v Dolením Krčoví někdo ze sklepa u kterého neměli zámek odnesl nějaké máslo, tvaroh a vypil mléko ani se s tím Kobr nemohl moc chlubit poněvadž nikdo nesměl tvaroh dělat a neměl mít z čeho. Dne 14. července byl Jos. Soukup u Karla Čermáka jenž psal domů. Hodně mu lidé na poli a hlavně v lese kradli a na usedlostech Hladíka a Housi se dělo to samé. Dne 15. července se poprvé proruchávala většina bramborů a seno venku ještě měli: Čermáci č. 15 a 93, Fr. Chlum, Jar. Večerník a Jos. Slavík a dosušilo se teprv při 20. červenci. Pod Kokrháčem byl ještě veliký kus sněhu který tam byl ještě po sv. Anně. 19. července zrušena ta 4 hodinová hlídka a 24. nařízena zas nová protože prý zběhla 2 auta německých důstojníků a ta trvala 3 dny.
20. odpoledne přišla od východu veliká bouřka s kroupami což došlo až po Bouzkovi a dál a za Vrchy ani nezkropilo prach a u továrny zůstalo bílo a na Voceďálkově byly kroupy ještě ráno. Nebylo dne, aby nepopršelo a většinou s bouřkou takže nebylo možné jetel usušit a zvláště dne 30. hrozně zprasečilo cesty. Ten den časně ráno jel Ant. Vitvar, aby dovezl mléko ze Staré Vsi mlékárně do Vysokého a u č. 92 jak vjížděl na silnici, se mu vůl splašil od shora přijíždějícího autobusu a skočil z výjezdu za lomenici č. 92, vůz přišel na střechu a vůl vojí vyvrátil Pičmanovi stožár od té jeho elektriky ale jiného se nic nestalo. Ten týden padli Rusům do rukou: Lvov, Narev, Dvinsk, Bialystok, Břest. Dne 9. srpna navečer tolik se konalo, blesk uhodil u č. 33 do břízi. Cesty zas probrané znovu. Ten den začali žně; Vladimír Šalda a Štěpán Hrádecký. 11. srpna první den od začátku války co tu nepřeletělo ani jedno létadlo. 24. srpna padli nepřátelům do rukou Řím a Paříž. 26. srpna se ženil 48 letý mládenec Oldřich Novák č. 37 obecní sluha. Nevěstu měl z novin z Moravy od Hodonína nějakou Františku Hrdličkovou. Dne 27. srpna se dobíralo žito. Ten den v poledne se vzňala došková střecha od žhavého popela ve dřevěné nádobě v záchodě dané z níž létaly jiskry na domě Jos. Vodseďálka č. 54 na Skále ale bylo to sousedy, poléváním vodou a strháním dušků zdoláno. Nejvíce se u toho přičinili Soukupovi z dolení světnice, Jaroslav Nesvadba a ten den tu u matky v č. 49 přitomni bratři Ducháčkové. Nejhůře ale bylo že ten čas byla u hasičské boudy hlídka, která pro stálou pohotovost měla od ní klíč a tu měl právě Vilem Polouprutský č. 28 a on byl i s klíčem doma což se ale utajilo ale se stříkačkou tam přec pobyli, jíž tam přitáhl Bedřich Polouprutský. Dne 31. srpna se vzbouřilo Slovensko a druhý den 1. září tomu 5 let co začala válka napadnutím Polska.
Dne 2. září v 11 hod. večer strašná bouřka s větrem. Kde jaký ovesný a pšeničný panák, vše poražené.
Dne 11. září v pondělí po vysockém posvícení v poledne letěla spousta létadel náramně vysoko s ohromným hlukem od jihozápadu k východu a tam potom bylo slyšet velké dunění. Říkalo se že to dostala Vratislav ale nebyla to pravda. Dne 22. září zemřela v Housově domě č. 74 to zetě Frant. Dlaboly č. 81 letá Anna Nováková vdova po Frant. Novákovi č. 76 dcera Adama Šmída od Havlů a pohřeb měla 24. září o posvícení odpoledne. Po posvícení měli ještě oves venku: Frant. Čermák, Jos. Janda, Boh. Slavík, Josef Čermák, St. Kobr, Jos. Polouprutský, Jos. Vodseďálek; Fr. Čermák ale měl zase vykopané brambory a Janda měl ještě jeřici na poli, žita bylo ještě mnoho sít a ani se nedosilo, poslední oves dožal Jos. Čermák č. 27. 7. října Jos. Polouprutskému na poli u č. 35 zůstali dva kousky ovsa, též mnoho lnu prostřeného lidem zapadlo a dorucháno měli jen: Janoušek, Josef Soukup, Fr. Čermák a Fr. Chlum. Koncem září začala zde ve škole učit za učitele Tetaura jenž jako ostatní učitelové do 30 let někde totálně nasazen, Ludmila Hladíková z Vysokého. Dne 1. října začal zas zimní (starý) čas, o hodinu zpátky. Mléko se muselo nosit zas v 1. hodinu po poledni. Toho dne se rukovávalo k vojsku. Dne 2. října v Terezíně na malé pevnosti uvězněna Eliška Nováková č. 44 odsouzena na 5 let vězení a převezena do Lipska a potom před Vánocemi do Bavor. Dne 3. října museli dodat dobytek do Semil: Jos. Janda, Jan Šulc, oba Soukupové, Jos. Slavík, Jos. Polouprutský, Frant. Čermák, Vladimír Šalda. Šalda dal poslední krávu. 7. října před polednem bylo slyšet od severovýchodu nějaký veliký výbuch a potom v poledne nálet někde na severozápad a 16. v poledne opět a všude kolem i v Semilech poplach a to potom bylo tak často že už si toho lidé ani nevšímali.
Dne 13. října odpoledne Housův nájemce Jos. Čermák trhal jablka na jabloní před č. 27, zlomila se pod ním větev a on spadl ale než dopadl přerazil několik větví a o ně si přerazil páteř od čehož v nemocnici 29. října stár 33 let zemřel. Byl zedník a od Housi si to pronajal, aby nemusel do Německa, aby tam někde při náletu nezahynul. Byl ze Sklenařic ale jeho rodiče oba ze Staré Vsi a sice: otec Josef Čermák z č. 53 a matka Jindřiška Housová z č. 86. Zůstala po něm vdova Anna dcera Frant. Dlaboly č. 74 stará 25 let a 2 roky starý hoch. 16. října večer sletěl Josef Strnádek faktor z Helkovic nebo z Vysokého, jsa ožralý, za č. 39 s autem ze silnice, auto udělalo tři kotrmelce a nebýt slivy na které zůstalo, byl by v potoce, ani si tak moc neudělalo a on si neudělal vůbec nic ale že se vzňal benzín a skolky na dřevoplyn poustal ve vsi poplach že u Smětalů hoří, zvonice zvonila a nový velitel hasičů Vít Martinec letěl do nemocnice pro sanitní auto a Strnádek doň vlezl sám a lidé se rozešli. Při tom dnu se dokopali brambory jichž bylo ten rok mnoho jakoby chtěla příroda nahradit rok loňský ale bylo nepatrně zkažených. Ten den byl náměstek a předseda Soukup na okresním úřadě kamž byli takoví obesláni a tam jím nařízeno že musí každá kráva 1/4 až 1/2 l mléka přidat; která nepřidá, vystavuje hospodáře prohlídce při které jestli se něco z mléka najde, trestá se to i smrtí a platilo to, krávy přidaly. Dne 20. října oslaveno ve vysocké továrně 40 let jejího trvání s hudbou za přítomnosti majitele Otakara Baumgärtnera z Červeného Kostelce a zakladatele dra Oldřicha Kramáře z Vysokého (jenž ji prohospodařil) a komisaře ze Semil. Odměněni byli dělníci kteří tam od těch 40 let pracovali. Od nás to byli: August. Novotný č. 63, Kateřina Skrbkova č. 52 a její bratři Václav a Jos. Hladík a Frant. Novák č. 6.
Ten čas opravena socha Jana Nepomuckého z r. 1777 na pozemku Víta Martince pod bývalým domem č. 7 nákladem 5000 K, které zaplatil majitel. Dělal to kdosi od památkového úřadu z Prahy. 25. října chtěli na Anně Špidlenova č. 91 dva lidé představivší se co Rusové, chleba ona jim nic nedala a jak odešli letěla na obecní úřad to oznámit a starosta poslal s tou zprávou na četnickou stanici Oldřicha Nováka, mezitím je někde na poli vyděl Jos. Šmíd a jeho švakr Vít Martinec též s tím tam letěl ale četníci u toho neudělali ani krok.
29. října podle nařízení dělány na potoce a na struhách nádrže pro případ požáru. Ti co mají nádrž pod Bouzkovi, prodělali do ní struhu a ostatní skupiny domů, poblíže jich, Starovi u Lukavce, Vodseďálkovi mezi Pustinou a Skálou, Vláškovi a Vojákovi na své struze, Čermákovi a Krčovští pod Krčovím. Ten čas nařízeno hlídat v noci ne 2 ale 4 muží a vždy 2 venku a doba ve strážníci která pro ně byla, měla býti zřízena a světlem a kamny opatřena na což poskytl Vít Martinec boudu na svém staveništi u sv. Jána a palivo si měl kdo nechtěl zmrznout přinést sám. Teď už se nejednalo o špatné zatmění oken ale o ruské a československé parašutysty a partyzány, které měla hlídka, kdyby se z létadel spustili, obklopit a dodat četníkům. Dne 8. listopadu napadl první pořádný sníh, ale dopoledne stál a druhý den byl zas a 11. nastala pravidelná zima, zůstalo ještě mnoho nezruchaného a neskliděné měli ještě: Stanislav Kobr dumlíky, Jos. Polouprutský oves a zelí a zelí ještě Kvarda a Karel Čermák. Po dvě noci se blýskalo a potom se tolik sněhu svalilo že 14. listopadu protahovali 5 páry koní silnici.
12. listopadu ráno v 5 1/4 hod. letěl směrem od jihu k severu zelený povětroň velikosti měsíce. 13. listopadu koňský odvod v Semilech při němž odvedení koně: starosty Nováka, Josefa Šmída a Frant. Knížka ale byli jim ponechání pro protahování silnice v zimě. Ten den muselo 8 občanů hledat v polích letáky sházené z nepřátelských létadel jaké se našli u Semil ale u nás nenalezeno nic. Ten den zemřela 74 letá Karolína Honáková majitelka chalupy č. 12 na Pustině kteroužto chalupu měla po svém prvním muži Michalu Syrovátkovi z č. 3 zemřelém r. 1903 po jehož smrti se k ní
přiženil Melichar Honák z Pasek. Její otec Kučera jinak Formánek šumař ze Třiče byl někdy v 90 tých letech nalezen zavražděný a okradený na Bohuňovsku u Jeseného. Vrah vypátrán nebyl ale lidé mluvili o starém hostinském Blažkovi. Chalupu č. 12 po ní ujal. Dne 26. listopadu Miloslav Vodseďálek ml. č. 10 a Václav Přibyl č. 1 dělali sbírku na Hrádeckého z Roztok ve Svojku jemuž shořela stodola a vybralo se 2 000 K. Nejvíce dal Vít Martinec. Ten čas dostala naše obec kontingent dodávky dříví pro Wehrmacht 150 pevných metrů z 50 ha lesní plochy. Na Housovo dědictví určeno 40 m. Bylo z toho hodně kyselosti protože se cítili jedny proti druhým ukřivdění. Dne 30. listopadu zde byla hospodářská kontrole ze Semil: inspektor Vladyka, 5 úředníků a dva němečtí četníci. Nejdříve byli všichni sehnání do Kvardovi hospody a když se je na vše vyptali šli do těchto míst: Jos. Janoušek, Fr. Čermák, Karel Čermák, Anna Bouzková, Jar. Večerník, Ant. Štěpánek, Frant. Soukup, A Vitvar, St. Kvarda, Frant. Knížek, Frant. Vodseďálek vodili je: Jos. Šmíd Jan Šulc ale nemohlo se na ně naříkat.
Dne 8. prosince sem náhle přijel úředník ze Semil, aby se připravili k nastoupení pracovní služby na zákopech a opevněních narození v letech 1921, 1922, 1923 z nich tu zbývali ještě u zemědělství zaměstnání: Jos. Janoušek rolník č. 9, Jos. Soukup ml., Jandův čeledín Ladislav Jandura a Jos. Slavíka, válečného invalidy, čeledín Bedřich Polouprutský ml. Potom v té záležitosti byli v Semilech: starosta Novák a Jos. Soukup st. a ti tam řekli že mohu jíti: Polouprutský a Jandura a měli nastoupit 16. prosince do Semil a odtud do Jičína ale oni nešli, až prý půjdou všichni. To všichni byl myšlen Jos. Soukup ml. protože Janoušek samostatný hospodář, ženatý, při starém a nemocném otci, opravdu jít nemohl. Dne 9. prosince odpoledne západním směrem velmi slyšitelný nálet; potom se ríkalo že to bylo na Ústí nad Labem a 16. před polednem ještě silnější, prý na Plzeň a Most. 25. prosince na Boží narození ještě silnější až sklo v oknech hřmělo. Že s tím hlídaním čtyř místo dvou to přišlo hrozně často, hlídat vzato to od 15. do 70 let. Doposud to bylo od 18 ti do 60. Dne 10. prosince byly velmi slavné křtiny v č. 18 narozeného synka faktora Ant. Vacátko. Kmotrem byl hostinský Kvarda a kmotrou faktorka Judita Šikolová z Loužnice která mu dala 5 000 K. Ten čas byli vězněni hasičtí funkcionáři což se potrefilo 15. prosince Arnoštu Kučerovi. Vánoční svátky bylo krásné počasí, jasné dny a měsíčné noci ale silně mrzlo a sněhu bylo málo, všecky břehy a meze byly holé a cesty hladké že se mnoho lidí potloukalo. Na tyto svátky dostávali dodavatelé bramborů za tyto premii a sice cukr podle dodaných metráků a podle výměry orné půdy. Např Jarosl Večerník dodal 32 q bramborů, premie 4 kg 20 dkg cukrů, ale né že se dostal zadarmo. Na svátky byli doma: Frant. Štěpánek z Plzně, Jos. Hrádecký z Mostu a Oldřicha Polouprutského č. 58 zeť Dacko z Mnichova a ti vyprávěli o hrůzách náletů na tato města a 28. celý den na všech stranách sireny ječely a létadla bylo slyšet a po sněhu se nacházeli celé chuchvalce staniolových ústřižků a potom jsme zvěděli že byl nálet na Pardubice, Kolín, Nymburk, Kralupy. Krásné počasí trvalo až do Silvestra a na ten den ráno se začal sníh zrovna valit. Dne 30. prosince dávalo družstvo zas jednou po dlouhé době když už lidé byli dotopeni, každému 100 kg uhlí ze skladu v domě č. 1 u Koldovských. Ten den měl oddavky bývalý zdejší učitel Karel Hušek z Jičína s Věrou dcerou zdejšího starosty Nováka kteráž jsouc od narození bezvyznání a z rodiny spiritistické, vstoupila do římskokatolické církve a dala se před svatbou v kostele pokřtíti ač její rodina nemohla přijít Římu na jméno a tak museli ženicha poslechnout. Ten čas měli lidé mnoho bouly, vyrážek a otrav krve což se přičítalo špatné stravě a hlavně mastidlům. Od nás byla s otravou krve v nemocnici (na ruce) Marie Soukupová č. 53.
Před Vánocemi si zde zavedli elektriku připojením k Vysokému mimo č. 1 které ji mělo již dříve a č. 64 které ji mělo v domě zařízenou ale proud už zas nějaký čas nebralo, ještě: Jos. Janoušek č. 9, Vladimír Šalda č. 92, Oldřich Vodseďálek č. 83, Milosl Vodseďálek č. 10, Ant. Syrovátka č. 3, Marie Marková č. 6 a Vít Martinec do své boudy na staveništi nad sv. Jánem, kdež byla ten čas strážnice.
Ten rok měla Stará Ves 307 obyvatel a zemřelo jich zde s těmi popravenými 12 osob a narodili se 3. Podotknouti sluší, že ve středu po staroveském posvícení přistižení v jesenském mlýně: Josef Janoušek s nějakou pšeničnou mouku a Frant. Knížek se zadinou na šrotování v níž zjištěno mnoho žita, od německých četníků, z čehož pokuta. Dne 31. prosince jsme zvěděli že Rusové vnikli do maďarského hlavního města Budapešti a že na západní frontě měli Němci nějaké úspěchy. Ve Staré Vsi dne 1. ledna 1945
Rok 1945¶
Ve svátky bylo trochu klidu ale už 2. ledna tu nějaký úředník ze Semil chodil a přehlížel Pomocné knížky jestli v nich všecko zapsáno. Byl v pěti místech mimo starosty a sice: u Jaroslav. Večerníka, Bedř. Polouprutského, Karla Čermáka, Frant. Čermáka a Jos. Jandy a shledal u starosty neohlášené tele, u Frant. Čermáka že jalovice už má tele a že mu chybí jedna koza, u Jandy něco u ceny v létě koupený hřebat a že je prase starší než ohlásil a tak z toho byly nějaké pokuty a rovněž platili po 50 K pokutu: Miloslav Vodseďálek ml. a Josef Soukup ml. kteří 2. prosince spisovali dobytek, za to že se nepřesvědčili jaká je skutečnost.
Ten čas postižení pro nesplněný kontingent masa a mléka zákazem míti: kozy, králíky, slepice, husy, kachny a j.: Ant. Syrovátka, Frant. Polouprutský, Karel Novák, Oldřich Ducháček, Frant. Liška, Jos. Liška, Josef Babec, Vilém Polouprutský, Jos. Polouprutský, Julie Blažková, Stan. Kvarda, Václav Žitný, Jos. Janda, Jarosl. Hevák, Emilie Jínová, Štěp Hrádecký, Josefa Oličová, Fr. Nováková, Fr. Vodseďálek, Aug. Novotný, Jos. Večerník. Dne 9. ledna vyrozumění že byli vypsáni na práci na zákopech: 40 letý Frant. Zákoutský č. 31 a 25 letá Jarosl. Polouprutská č. 28 a 20 letý Jos. Jón č. 39. Zároveň bylo oznámeno že se zabavují veškeré přikrývky (deky), lopaty a krumpáče (špičáky) ale nikdo nic nepřihlásil a jak také, těch špičáku je velmi málo ve vsi a lopatu každý potřebuje ať v zimě na sníh tak v létě když mu příval probere cestu. Ten čas byl něco málo sněhu suchého a mírně mrzlo a po silnicích a cestách dosti hladko. Dne 5. ledna zemřel ve Stanovém č. 60 ve stáří skoro 83 let Jan Zeman majitel usedlosti č. 25 u Bílků rodáka z č. 9 Bochů stanovský historik a kronikář a pomocník ing. Vaníčka z Navarova při jeho archeologií, bratr spisovatele Staška a strýc spisovatelé Olbrachta, též pomocník doc. Oberpfalzera při jeho sbírání starých zviků a zdejšího nářečí a taky spoluautor spisu „Tisíc let na stráži“. Jeho děd Ant. Zeman byl posledním stanovským rychtářem jehož žena Anna byla dcera Jana Housi ze Staré Vsi č. 26. Jeho žena Marie byla z příbuzenstva dra Karla Kramáře. Zeman byl v mládí ohněstrůjcem (šikovatel) což se rovná dnešnímu rotmistrů u 5. dělostřeleckému pluku v Budapešti. Dne 14. ledna dělal sbírku na zákopové dělníky: rukavic, ponožek, obuví a jiného Jos. Soukup ml. Ten den před polednem viděli lidé pád letadla jenž se s druhým srazilo a zřítil se do rokle mezi Bozkovem a Příkrým. Potom večer v 10 hod. bylo slyšet nálet od západu a záblesky od protiletadlových děl a potom záři. Dne 16. ledna v poledne opět na západě nálet a v 11 hod. večer větší; sklo v oknech brnělo a krytina na střechách též, dveře se chvěly a visací zámky u stodolních vrat šramotili a rampouchy od střech padaly a dobytek v chlévech se děsil. Prý to postíhlo: Kladno, Most a Děčín a Chomutov. Dne 18. ledna měli nastoupit do Semil ti zákopnici ale Frant. Zákoutský nešel a Josefa Jóna vrátili poněvadž neměl zdravé oči a tak šel jen Jaroslav Polouprutský a dostal se na Moravu k Valašskému Meziříčí a vrátil se 9. března.
Mimo něho byli s naší vsi ještě na práci mimo hranic protektorátu: Miloslav Olič v Norsku (od května 1944 nepsal), Linhart Večerník v Berlíně, Jos. Hrádecký v Mostě, Václav Pičman ve Šluknově, Vladislav Polouprutský v Kladsku, Václav Polouprutský ve Vratislavi, Erich Svárovský ve Vratislavi, Stanislav Jón v Brémách a Polouprutského č. 58 zeť Dacko v Mnichově. Dne 19. ledna přidávala naše obec ještě 12 metráků ovsa ač oň byla nouze. Před Vánocemi přestaly děti chodit do školy a už nezačali, teprv před 20. lednem v tom týdnu si začaly chodit do školy jen pro úkoli poněvadž byl nedostatek uhlí a uhlí patřící školám, bylo přidělováno pekařům a už hrozilo to že nebudou moci pécí chléb. Ve všem hrozná potíž, poukaz na dřeváky se u obce ještě dostal ale dřeváky už nikde nebyli, uhlí nebylo, dříví rovněž né a neměli ho ani ti, co měli své, poněvadž pro špatné počasí na podzim si ho nikdo nemohl udělat a tak už v lednu chodili hospodáři s pilkou do lesa a nosili slabší kusy na ramenou domů, na obuv byl každý dotrhán, na prádlo a šatstvo rovněž a to ještě se proslýchalo že nechají každému jedno na neděli a jedno pracovní a ostatní že musí dát uprchlíkům a nálety postiženým, na podzim práce nedodělaná a v zimě museli dát někteří potah, aby splnili masový kontingent jako Koldovský č. 16 jenž dodal jediného vola. Po 21. lednu už nebylo slyšet nálety jen od západu ale i od východu což bylo každodenně a což někteří už považovali za ohlas fronty, která se přiblížila do Vratislavy ve Slezsku a lidé se plašili tím že na okrese v Semilech už je nařízení přestěhovat zdejší obyvatelstvo do Kamenice v Sasku nebo někde k Chebu.
To letadlo co se u Příkrého zřítilo 14. ledna bylo sraženo dvěma cizými, poněvadž mělo několik zásahu z kulometů a kormidlo uražené spadené blíže ke Škodějovu. Dne 29. ledna se měli vydávat potravinové lístky ale museli se vydat už 26., aby je lidé měli, kdyby museli pryč. Ten den strašlivá vánice. V tomto týdnu začali v noci hlídat tři místo čtyř, aby to na jednotlivce nepřišlo tak často a hned zas nařízeno hlídat pět lidí z té příčiny že prý do Gerlovi továrny v Sytové přišlo 5 ozbrojených mužů a vynutili si nějaké papíry a potravu ale za dva dni jich hlídalo už zas jen tři. Ten čas se začal projevovat nedostatek soli. Dne 27. ledna se zas protahovala silnice a odpoledne pracovní povinnost, házení a od toho dne čím dál hůř se sypalo a mrzlo, okna zamrzla do vrchu. Dne 30. ledna přišli z Vratislavi domů: Erich Svárovský, Václav Polouprutský a Václav Pavlata kteří šli z místa až do Týniště nad Orlicí pěšky táhnouce své věci na židlích a teprve odtud jeli vlakem, ale Ludvík Polouprutský z č. 91 ještě nepřišel a byl tam též zaměstnán. Ten den byly volání do Semil na úřad zodpovědět, proč nešli na zákopy: Bedř. Polouprutský, Frant. Zákoutský a Ladislav Jandura. Dne 3. února ráno šestou hodinu se v koleně pod č. 67 a nad č. 11 na tak zv. Krumpešti zřítilo se silnice osobní auto v němž seděl v masopustní náladě: zástupce okresního hejtmana ředitel továrny v Řikách, úředník Antoš jenž měl t. č. v referátě benzín a nějaká Lili. Krom nějaké modřiny si nic neudělali jen auto se trochu pochroumalo na střeše a na předku tak, že když ho Jandův čeledín s koňmi vytáhl na silnici nad č. 68 nebylo způsobilé k jízdě a odvezli ho odpoledne s nákladním autem Blažka z Bohuňovska kde měla ta bujná společnost první zastávku a odkud jela ve 4 hod. odpoledne do Vysokého k pekaři Ant. Bartoničkovi v Zákostelí a odtud ráno domů do Semil kamž je ale po té katastrofě dovezlo auto vysocké továrny. K celé té příhodě se dostavila noční hlídka: Václav Přibyl č. 1, Miloslav Vodseďálek ml. č. 10 a Jindřich Matura ml. a ti z toho měli legraci, nemohouce utajit smích a dostali huby, jestli prý se nechtí podívat na okres. Že to nemohlo z převráceného vozu ven, že nemohli státi na nohy a že se na ně dvířka přivírala, vytahoval je Vodseďálek za nohy a kladl je na sníh a když vytahoval tu Lili zjistilo se že, na sobě neměla kalhoty, když se na ni všechno shrnulo až pod paže. Dne 5. února dělal obecní sluha Oldř. Novák sbírku pro Okresní péči o mládež a sebralo se toho 1 070 K. Nejméně 10 K dáti bylo nakázáno. Dne 13. února přišel ze Zhořelce kde byl zaměstnán, domů Vladislav Polouprutský č. 90. Ke Zhořelci se totiž přiblížila fronta. 14. února jsme slyšeli pověst že v noci sestoupivší parašutysté se zmocnili 8 nádraží mezi nimi Jičínského a Packého a prý letiště v Praze. Tu noc desátou hodinu silný nálet směrem Liberce, tovární píšťaly všude řvaly a záblesky bylo vidět a v 1 hodinu po půlnoci se to opakovalo. Ta zpráva o obsazených nádražích se ukázala nepravdivou ale přeci nařízeno hlídce ve strážnici nesvítit a mít odkryta okna a dívat se ven a přišli zas zprávy jiné: že se musíme odtud stěhovat a že při včerejším náletu na Prahu byla rozbita tiskárna Orbis kde byl zaměstnán truhlář Věnceslav Vodseďálek z č. 10 nájemník v č. 98 ale nebyla to pravda a on v neděli přijel domů. Dne 18. unora v neděli odpoledne schůze všech zemědělců u Kvardů v příčině dodávky tankového dříví t. j. skolíčků 8 cm dlouhých vlastně krátkých. Ve čtvrtek mělo být v Semilech a mělo být suché a nikdo neměl žádné udělané a v úterý se mělo jet do Semil s dodávkou slámy a ve středu do mlýna do Jeseného. Mělo to být dříví tvrdé a mělo ho být 80 metráků a dodávati to měli majitelé lesa přes 1 ha výměry: Václ. Večerník, Jos. Slavík, Boh Slavík, Jos. Soukup, Jarosl Hevák, Vlad Šalda, Stan Kvarda, St Kobr, Ant. Kobr, Anna Bouzková, Jos. Janda, Fr. Zákoutský, Vlad Vodseďálek, Jos. Novák, Jos. Polouprutský, Vilém Polouprutský, Anna Čermáková za č. 27, Frant. Knížek za č. 33, Václ. Žitný za č. 87.
Zároveň se vybíralo nakazové pojistné 5 K z jednoho kusu dobytka, upomínal starosta o nedodaná ještě 3 % chlebového obilí, požadoval 7 kusů dobytka na dodávku a přihlášeny byli 3. Tyto dny bylo vednevnoci od severovýchodu slyšet chvílemi slabší a zas silnější dunění a přišla zpráva že maji být připraveni na vystěhování v okresech Liberec, Jablonec, Tanvald. 19. unora při jasném počasí natáháno od létadel mnoho mlhy po obloze až z toho byla při slunci velmi zřetelná duha. Večer po západu slunce kdy bylo ještě světlo, byli na západě červánky a od slunce už zapadeného šel velmi jasný paprsek červenější než okolí na způsob světla světlometu kolmo vzhůru a to vydrželo až do úplného setmění. 23. unora přišlo nařízení, školy a sáli v hostincích a též stáje být připravené pro možný příchod uprchlíků či jak se museli jmenovat „národních hostů“. Ty dny špatné mokré a mlhavé počasí. 26. unora začalo s prudkým větrem lejt a to trvalo až do 28., skoro sníh stál a zůstal holý led, potok se ohromně zvedl a co vody měli lidé ve sklepích. Při tom minulém náletu na Prahu přišel o všecko Ludvík Polouprutský z č. 25 bratr Jarosl. Polouprutského v č. 91. Bydlel na Král. Vinohradech a byl ruský legionář a pobyl též u Hradní stráže.
Dne 27. února přivezl sem do č. 9 Frant. Vodseďálek č. 75 svého bratra Josefa Vodseďálka ještě s nějakými jeho příbuznými, celkem 6 osob. Tentýž měl hospodu a obchod v Šlukenhanu a byl nadšený němec a nacista, syna dal dobrovolně do německého vojska a teď když začali kopat v Schenkenhahnu zákopy, utekl do svého rodiště ale nezůstali tu tehdy ještě. Konec unora byl velmi ošklivý, deštivý, mokrý a se strašlivým povětřím a vůbec celý unor nestál za nic co se tyče počasí a poslední dny toho měsíce nebylo už tak moc a tak stále slyšet střelbu od severovýchodu zato stálé zprávy o spoustách vystěhovalců, vojska a vojskem odváděných zajatců ze Slezska a sem tam nějaký poplach od továrních píšťal. Tyto dny dodávala naše obec zas nějaké seno. Dne 1. března byl skutečný jarní den ale přes noc se zvedl strašlivý vítr a 2. března strašná vánice. Snad to bylo po bouřce která byla 1. března večer. 3. března zas už museli protahovat silnici a 4. se sypalo a foukalo celý den. Dne 4. března v neděli konali školní děti sbírku odložených šatů a obuvi pro dělníky a hlavně zákopníky. Snášeli to do strážnice u sv. Jana. Tyto dny zas bylo dunění od severovýchodu silněji slyšeti a 5. března v 10 hod večer zas bylo slyšet směrem přes Ještěd silný nálet; také mnoho poplachu bylo s tím že okolo Nové Paky vypukla u dobytka slintavka zavlečená sem uprchlíky ze Slez. Dne 7. března vyšetřoval zde četník dne 27. unora spáchanou krádež dvou králiků Jos. Polouprutského č. 89, jednoho skoro 7 kilového králika Ant. Vacátka nájemníka v č. 18 a dvou slepic Frant. Vodseďálka č. 75 a sebral v té příčině k výslechu na stanici Frant. Röslera v č. 63 zetě August. Novotného. Podezření padlo naň a na jeho soudruha Václ. Pičmana č. 92 tím že Vít Martinec jdoucí tu noc kontrolovat hlídku potkal někoho podezřelého jehož podoba se mu jaksi hodila na Röslera a na veřejnost to přišlo tím že Frant. Vodseďálek hlásil na obecním úřadě ubytek slepic a teď bylo zle s postiženými a že by byli stejně nic nenašli a na jeho otázku „zač si je cení?“ ptal se četníka, „jak to myslí jestli na černo nebo na bílo?“ ovšemže za to dostal huby a bylo mu řečeno že podporuje zlodějství na což on mávl rukou a pravil „o jé, to ono je teď na světe zlodějství!“ Dne 14. března odpoledne schůze obec. zást. v příčině asi 18 až 20 uprchlíků kteří sem mohou býti do dvou dnů nebo do týdne býti přiděleni pro něž by se muselo do Lomnice, ubytováni by byli zatím u Kvardů na sále, kamž by se jim dala sláma která byla připravena na dodávku ve stodole č. 74, tam jím museli dát občané slamníky a na stravu chodit k větším hospodářům ale pro nepředvídané případy určeno míst 24 z nichž vyjmuti: hostinský Kvarda že toho bude mít tak dosti, č. 27 že to teď přejme nový nájemce (tento týden byla projednána pozůstalost Čeňka Housi na ten způsob že dcera po Jáchymu Housovi ve Škodějově dostává 1/2 a tři synové a dcera po Ant. Housovi ve Třiči dostanou druhou 1/2 ale zatim to musi zůstati pohromadě ježto vdova Anna Čermáková to dále držeti nebude, Bedř Polouprutský č. 19 že má mnoho dětí a chtěl se z toho také vyjmouti starosta Novák, ale na to mu ostatní nepřistoupili. Místa určená ku stravování těchto národních hostí byla: A. Bouzková č. 65, Jos. Janda č. 80, Fr. Knížek č. 33, Jos. Soukup, Fr. Čermák, Karel Čermák, Josef Polouprutský č. 35, Fr. Chlum, St. Kobr, Pavla Maturová, Bohusl Novák, Vilém Polouprutský, Boh. Slavík, Fr. Soukup, Vladim. Šalda, Jos. Šmíd, Václ. Večerník, Fr. Vodseďálek, Jos. Janoušek, Frant. Kobr č. 26, Jos. Slavík, Jar Večerník, Ant. Vitvar, Milosl Vodseďálek. Mimo toho zvýšení platu starostovi ze 3 000 K ročně se to zvyšuje podle počtu obyvatel 1. ledna 1945 kdy jsme jich měli 306 a už tím se dostáváme mezi obce od 300 do 600 obyvatel což starosta s po vděkem přijal, takže mu teď připadlo „skutečného služného“ 3 000 K, na skutečné vedení úřadu dalších 1 000 K, na kancelářské potřeby a jiné další, takže mu to přijde skoro na 6 000 K jen pro těch 6 lidí.
Dne 13., 14. a 15. března každý den tu přeletělo k horám velké hejno čápů a 13. března odpoledne od severu k jihu 19 německých létadel. Špačci tu byli už poslední dny unora. Dne 18. března v neděli dělali: Jos. Polouprutský č. 28 a Jos. Soukup ml. po rolnicích a Mil. Vodseďálek ml. a Václ. Přibyl č. 1 po živnostnících, sbírku na sociální pomoc, kteráž byla dobrovolná ale každý měl předpis co musí dát. Sebralo se 10 000 K. Dne 19. do Vysokého přijelo nějaké německé vojenské pracovní oddělení totiž němečtí důstojníci a mužstvo té armády generála Vlasova sestávající ze zajatců: Rusů, Arménů a Gruzínců kteří se v zajetí dali najmouti do služby Německo a 21. března už kopali ve Staré Vsi nějaké opevňovací práce a sice: nad křížem u Ducháčkova lomu na poli Ludmily Čermákové č. 71. Druhé pod samým domem č. 71, pod č. 18 v silnici, nad domem Ant. Jodasa č. 98, v Kostnici u silnice, na tom hřbetě proti č. 24 na Ducháčkově pozemku, pod samou struhou pod domem Fr. Kobra č. 26, ve Křibě na pozemku St. Kobra č. 81 a potom za dva dny kopali ještě nějaké díry: pod domem Ant. Štěpánka č. 22, za domem Karly Večerníkové č. 24, za domem Anny Bouzkové č. 65 a pod domem Frant. Čermáka č. 93 a dříví na dvě zábrany a sice pod domem Ladisl. Kobra č. 18 a v Kostnici, poráženo v Kostnici v lese Oldř Ducháčka č. 14 a Julie Blažkové č. 30. Potom přikopali ještě jednu pod č. 93 u lípy Bedř Polouprutského č. 10, pod č. 20 na pozemku Štěp Hrádeckého č. 94 a kolem č. 26 udělali celkem 5 děr a poráželi dříví na pozemku St. Kobra č. 81 a minulé leto popraveného Jos. Hladíka č. 35. Celá ta arbeitkompagnie měla mnoho hladu a lidé a hlavně děti jim nosili jídlo. Dne 25. břez. na Květnou neděli v poledne slyšet od západu silný nálet a potom přišla zpráva že to zas odnesla Praha. Potom tu zanesl vítr celé mraky z létadel shoděných letáků v německé řeči v nichž stálo co kdy Vůdce a jeho řekli a jak se to srovnává s dneškem a rovněž nějaké vyňatky z jeho bible „Mein kampf“. Byla toho plná pole ale četnici to ani nesháněli. Potom přidělali ještě jednu díru pod č. 19, před č. 35, pod č. 93, pod č. 55. V Kostnici zřízena záseka a ve Křibě dva sruby proti Markovu lomu na něž poraženo dříví na usedlostech č. 35 a č. 81.
20. března dodal Jarosl. Večerník nemocného vola na tuberkulosu kteréhož měl koupeného od tchána Frant. Soukupa a 27. t. m. už zas dodal krávu která se po teleti špatně oprázdnila a od toho onemocněla a to tele také dodal.
Ty díry v lukách udělané nejdříve potom zamaskovali smrkovým roštím a ty dělané později nezamaskovali, ty měly být k ničemu jen pro oklamání nepřítele. Dnem 1. dubna (Velká neděle) byla asi situace na bojišti taková že nepřítel byl na východě v Německu: u Štětína, Frankfurtu, Kostřina, Zhořelce, Vratislavi, Ratiboře, u nás: před Ostravou,
ve Zvoleni, v Báňské Bystřici a Nových Zámcích, v Rakousku u Videňského Nového Města a v Maďarsku někde v Bakoňském lese a na západě byl přes Rýn a měl už město Kasel. Dnem 2. dubna zaveden zas letní čas to je o 1 hodinu dopředu. Tyto dny dodělávali lidé od podzimu nedodělanou polní práci. Dne 4. dubna zkoušeli jak budou dělati dobrou službu ty zábrany přes silnici, kladli do toho uzávěry z klad takže odpoledne autobus jedoucí z Vysokého do Semil musel v Kostnici 1/2 hodiny čekat než mu uvolnili cestu.
Dne 5. dubna začali zas děti chodící odtud do školy do Vysokého, do této pravidelně docházet; byly sice některé třídy zabrány pro ubytování těch Kavkazanů ale zas se uvolnily třídy, v nichž se dosud vyučovali němečtí kluci které teď pro blízkost fronty někam odvezli. Tyto dni pořád zima ráno přimrzlé a i se potrušoval sníh. V tomto týdnu kopali příkopy na zastavení tanku ve Stanovém na pozemku Ant. Hlůže a ve Vysokém u Koziny tak že zůstal doma jen lékař a lékárník. Nepřítel získal na západě: Eisenach v Durinsku a Würzburg a na východě: Hlohov, Ružomberok, Bratislavu a stanul u Vídně dobyl Šoproň. Celé první čtvrtletí zde nikdo nezemřel ale už 10. dubna zemřela 78 letá stará panna Anežka Kobrová bytnice v č. 64 na Lukavci. Ten den se zde poprvé objevily vlaštovky. 11. dubna připorazili na Housově dědictví 20 smrků na silniční překážky, ježto na nich použité dříví bylo uznáno slabým a to slabé a všeliké odřezky a třísky nosili Arméni a Gruzini po domech nabízejíce to za chléb a brambory. Tyto dny neobyčejné teplo až dusno, stromi už rozpouštěli, tráva a ozimi rostli ale na polích se moc nedělalo protože byla stále pracovní povinnost na pastích na tanky a sice: na vysočtě na Šibeničním vrchu a ve dvou místech ve Stanovém kde pracovali i staroveští.
13. dubna odpoledne bouřka s kroupami a lijákem až cesty probíralo a hned druhý den byla zima a v neděli dne 15. ráno silný mráz že vláčenina byla zmrzla že jí neprokopl a tráva karavá a kaluže zamrzlé a okna zakvětovaná.
Ve dnech: 13, 14, 15 dub. pracovalo vždy 30 mužů od 16. do 60 let na překážce ve Stanovém na pozemku statku Babcova nad silnicí na poli vedle cesty na usedlosti někde v koncentráku jsoucího dra Jos. Dufka č. 31 kterou měl najatu Otakar Hojsák pod tak zv. Kopáňkou. Mimo našich tam kopalo něco těch Vlasovců a občané z Roprachtic a Helkovic a Stanovští, Roztočtí, Lhotečtí a Jesenští na druhé straně v Dolenci na pozemku Ant. Hlůže dominova (?) a vdovi Bělečkové na gruntu Žantově.
Dne 14. dub přišel z Německa domu nájemník v č. 61 Stanisl. Jón zaměstnaný v Ludvigshafen na Rýně a druhý den odešel někam na zákopnické práce Jos. Jón syn Antonie Šaldové č. 69 ale ze Semil ho poslali domu. V tom týdnu dostal nepřítel Vídeň v Rakousku a Hodonín na Moravě a na západě: Brémy, Hanover, Brunšvik, Magdeburg (Děvín), Halle. Stále dunění od severu a severovýchodu. 15. v neděli dopoledne tu přes ves přešlo 120 mužů dosavádní jesenské posádky přes Vysoké a Roprachtice někam k Jilemnici. Byli to skoro ještě děti, bledých tváří a hadry na nich zrovna visely a druhý den zde přes ves přešla zas nějaká ozbrojená arménská část dolu. Šli nepořádně, pušku nesl každý jinak a mnozí kulhali. 17. dubna se vrátil domu Linhart Večerník č. 24 z nějakého pracovního tábora u Berlina který rozpustili neb se nepřítel dostal už přes Labe 19. dub strašlivé povětří že až smrky lámalo a odpoledne to povětří přineslo někde od severozápadu takovou spoustu dýmu že nebylo na druhou stranu potoka vidět, slunce v tom bylo červené jako někdy při západě a i zápach spáleniny a i nějaké mastnoty bylo cítit a to bylo až do západu slunce a ještě druhý den se to podýmí tu drželo. Soudilo se že to zaneslo kouř z nějakého velkého
požáru v Německu který asi vznikl při náletu. Marie Koldovská č. 16 myslela že to je otravný plyn a chodila se šátkem namočeným uvázaným přes ústa. Lidé byli už na ty nálety tak naviklí že i když byla večer bouřka domnívali se že je zas nálet. Dne 20. dub jsme poprve slavili Vůdcovi narozeniny bez praporů. V tomto týdnu z Vysokého odejel ten arménskogruzínský arbaitsbatalion někde k Liberci a šli ti lidé odsud neradi, že tady sehnali něco k jídlu a tam že nebude nic a vzpomínali na dobré časy v Rusku. Byli mezi nimi i lidé od Krásnodaru a Erivaně.
21. dub dodávala naše obec jednoho koně, dva postroje a jeden vůz. Kůň byl Frant. Vodseďálka. V tom týdnu se dostal nepřítel k Berlinu, Brnu, Karlovým Varům a Lipsku. Dne 26. dubna se vrátil domu závozník vysocké továrny Jarosl. Nesvadba č. 62 který minulý týden úterý odejel se šoferem Urbanem s továrním autem na příkaz na jednu cestu něco ze Zlína odvézt a zatím si je tam zadrželi na odvážení zásob z Kyjova a z Hradiště Staré Město. Něco odváželi do Olomouce a něco do Tábora a při zajížďce do Prahy odkudž měli ještě jednou jet za frontu, Nesvadba se od auta sebral k domovu nechtě ještě jednou kde se střílí a Urban se vrátil i s autem 3. května.
Ten týden se dostal nepřítel do Berlina a získal Brno a Cheb a Opavu. Do Vysokého po těch prvních zákopnících přišli druzí; 250 mužů se zelenožlutým odznakem na rukávě a na tom skřížený meč a šíp a nápis „Ural“ a chodili tu celý den po prosbě o chléb a lidé se tak vydali s chleba že sami neměli a oni přijdouce od shora odešli třetí den přes Roprachtice pryč. Ten čas se ztratili Josefu Soukupovi dva štěpi už usazené a jeho nevlastní syn četnický strážmistr Ant. Slavík z Rybnic jda přes Škodějov poznal ty samé v hnojinici postavené u Frant. Uhlíře zetě Soukupova souseda Jindř. Matury, i vešel tam a nakázal jim ať je dají zas kde je vzali jinak že uviději, a tak byli zas ráno na starém místě. Tyto dny byl vydáván lidem cukr napřed až do října, čemuž se lidé smáli že prý to je výprodej jako před bankrotem. Dne 1. května který se celou válku jako svátek dnes slavil, se teď zas slavil, dělníci nepracovali a děti nešli do školy a máje také nesměly být a na trigonometru na Kvardově na Budči se ráno objevil máj velký jako snopek. Dne 2. května ráno se slyšelo že Vůdce Adolf Hitler se odebral na věčnost a druhý den přišla zpráva že padl Berlín do ruských rukou. Dne 3. května ve čtvrtek odpoledne přišla ze Semil do Vysokého zpráva že je po válce, lidé nechali práce, továrna zůstala stát a všecko se hrnulo do Vysokého oslavovat samostatnost, přitom hned hlavně mládež a ženské, strhávali dvojjazyčné tabulky; Václav Přibyl a Frant. Liška strhli takovou tabuli ze školy a Josef Šmíd jí rozrazil o zahradní sloupek a hned vyvěsili z okna český prapor pošlapavše německý a hned se chtěli pořádati s těmi skutečnými i domnělými zrádci, na pavlači č. 67 kdosi napsal „Gestapo“ a Rudolf Jína chtěl majitelku Doubkovou dovézt do Vysokého do vězení ale ona se v baráku zamkla potom utekla s celou rodinou přes Kopřoví pryč. Z návse staroveské lidi urátili, aby šli zatarasit záseky na silnici že prý přicházejí od Jablonce němečtí vojáci ale nechalo se toho, aby se nezatarasila cesta ze Semil a šlo se zas do Vysokého kde se mezitím už vyvěsili prapory i několik československých a vše bylo hned samá národní pentlička, kde se objevili několik let se skrývavší učitel Lavický a Jos. Zeman které lidé ohromně vítali. Též se uslyšelo že Stanovští táhli podpálit celnici u Božích muk čistě hloupě s hasičskou trubkou, s kluky a s matenicí slámy a německý finančník jménem Hermann při tom jistého Kopala ze Stanového zastřelil a ostatní se rozutekli. Potom měli vysočtí táhanici s německou správou Kramářovy vily či Gauschule o její vyklizení až jí konečně němci k večeru opustili a město obsazeno dobrovolníky asi se třemi kulomety ze Semil, na noc po vesnicích hlídky s loveckými puškami po silnicích a po vrších.
Dne 4. máje ráno asi pátou hodinu přepadeno Vysoké od němců jichž bylo asi 500 postupujících od Sklenařic, Třiče a Hradska, obránci jichž bylo dosti ale kteří měli málo zbraní a ještě méně střeliva, museli utéci, utíkali i ostatní a i ženské s dětmi i staroveské hlídky s Vrchou a ty na silnici v Dolenci ještě hlídající poslal pryč jednatel pojišťovny Slavie Bohumil Nedomlel z Vysokého jenž prchal do Jesenného a už začali odcházet z domů i staroveští protože ve Vysokém byla jedna střelba a i asi 4 bomby bylo slyšet vybouchnout a němci vyháněli lidi z domů a vháněli je na náměstí stále přitom střílejíce takže mimo 8 lidí zabitých a 20 raněných zastřelili jednoho psa a jednu kočku a spoustu slepic které si ale sebrali. Mimo vysockých sebrali i od nás: Marka č. 6 ale když vyslýchali Syrovátku č. 3, Marek jim utekl do polí, mužské z č. 9 přivedli na náměstí a když se starý Janoušek bránil „že jsou z Altendorfu“ řekli jim „ať táhnou domů a nevystrkují se z baráku“. Do továrny jdoucí dělník Pekař z Kocandy z Roztok, slyše střelbu a kulky když mu hvízdali kol hlavy, dal se na útěk a ač to byl přihrblý mrzáček, byl považován za partizána a honili ho a chytili ho pod Jandovi (č 80) a doletěli až pod Bouzkovi stále střílejíce že kulky padaly před č. 77 a i kolem č. 20 přeletovaly. Přivedše ho před tovární byt zastrčili ho tam ještě s třemi dělníky z toho domu z nichž Jos. Ducháček tovární mistr a staroveský občan před chvilkou jednoho z nich spohlavkoval. Z města utekli všichni tam po, Národním výborem zatčeném vrchním strážmistru Strengovi, zbylí četníci, skoro všichni úředníci a mnoho jiných a ti zbylí sehnání na náměstí čekali na postřílení jemuž zabránil přijedší tam semilský hejtman ale ze vsi prchali mužští do 50 ti let stáří do lesů a doleních vesnic ale během dne se všichni urátili a i někteří vysočtí ale z Vysokého teprv na noc odešla spousta lidí spát do vsi protože se obávali že budou v noci zatčení a ještě druhý den se uraceli vysočtí uprchlíci domu když že už jim nic nehrozí. V továrně se nedělalo, do školy děti nechodili.
Dne 5. května přišla zpráva že Angličané dobyli Plzeň a že v Praze udělali také už převrat a že to skončí jako ve Vysokém, po silnici tu přejíždělo obrněné auto ač od 9 do 6 ti ráno že nikdo nesmí ze stavení ven a majitelka domku č. 67 se urátila zas pokojně domů. Odpoledne tu přejelo nahoru a dolů po vsi německé obrněné auto které prý potom v Jesenném zajali a večer tu partyzáni zatarasili všechny tři překážky které občané ráno na příkaz starosty zas odstranili, aby mohl přijet auto z mlékárny na Malé Skále ale ono stejně nepřijelo protože jinde to neodstranili naopak připoráželi k tomu ještě na silnici stromy. Dne 6. května v neděli před polednem u starosty Nováka ustanoven prozatímní Národní výbor a sice: Jaroslav Večerník předseda, dosavadní starosta místopředseda, Karel Hušek jednatel, Frant. Knížek míst. voj. velitel, Frant. Liška zástupce velitele, Ant. Skrbek vedoucí zásobování, Věnceslav Vodseďálek č. 98, Stanislav Marek č. 6, Josef Soukup č. 5 (53) a Antonín Štěpánek č. 22. Veliteli tří skupin vojáků a pomocných sil ustanoveni: překážka u č. 18 Frant. Liška, překážka v Kostnici Frant. Vodseďálek č. 75 a překážka v Křibě Stanislav Kvarda st a ciklistické spojky: Dolenec s Roztokami Černohlávek, střed Jarosl. Nesvadba a Hořenec Šumpík zeť Václ. Týla č. 98. Vojáků bylo 40 ale zbraní neměli.
Dne 7. května večer u starosty Nováka první schůze Národního výboru v níž ustanovena úřadovna ve škole a rozhodnuto o zásobování zdejších lidí mlékem, máslem a vejci pokud nebude vše upraveno úřady které po kapitulaci Německa zas převzalo znovu vzkřísené Československo. Okresem jsme zas samočinně připojení k Jilemnici. Dne 8. květ dopoledne prováděn ve škole za přítomnosti předsedy Národního výboru, jednatele a člena Vodseďálka soupis vojáků do 40 let stáří jichž bylo 18 a mezi nimi jeden důstojník poručík kancl služby Janoušek nájemník v č. 79. Dobrovolně se hlásili do vojska ale byli odkázáni na příslušná místa: 58 letý Jindř Matura č. 78 a 20 letý Ladisl. Soukup č. 53. Odpoledne ten den vznikl planý poplach že němci ústupující před Rusi od Nového Světa přicházejí do Vysokého a že se bude opakovat pátek, vysočtí utíkali přes ves dolu, zdejší odcházeli z pole domu, odklízeny prapory ale
němci sem nepřišli nýbrž obrátili se přes Sklenařice a Olešnici k Liberci a ještě ten den obsazeny našimi úřady v Pasekách, Jablonci a Rokytnici. Dne 9. května ráno cvičil na cestě za č. 17 desátník Jan Novotný z vysocké továrny ty zdejší vojáky. Udavačka Frant. Doubková zatčena a před polednem tu přes ves přejel na motorce první Rus. Od západu bylo slyšet dunění náletů německých létadel na česká města ještě po kapitulaci. Dne 10. května ve Vysokém slavnost uvítání ruského vojska které tábořilo u celnice a též přicházelo od Třiče. Přiváděni zajatí němci kteří hned museli rozdělávat překážky a zadělávat zákopy a koně němcům zabaveni půjčováni lidem a vojáci od nás hned přibíráni ke službě v Kramářově vile dosud Gauschuly ze které teď udělány kasárny. Při té slavnosti zatčen náš občan Karel Doubek č. 6.
Ještě po lesích se potloukali rozhonění němci, ustanovena po vsi hlídka, která zároveň střežila 4 zajatce, kteří tu doodstranívali ty zákopy a kulometná hnízda a potom spravovali cestu. Byli tři němci: kupec z Lipska, lesní dělník od Vratislavi, sedlák z Východních Prus od Memelu jenž mluvil dobře polsky a Maďar od Pětikostelí (Pecs). Stravovali se u Oldřicha Nováka v č. 32. Pro případ nějakého raněni, ježto po hájích se střílelo mezi našimi vojáky a potulujícími se němci, ustanovena ošetřovna v boudě Víta Martince u sv. Jana kdež měli službu ženské. Dne 12. května zatčen Jindř Matura starý a 13. si šel Lev Rajský z č. 64 do Vysokého, aby ho ochránili a stěžoval si že mu ve hlídce Věnceslav Vodseďálek odebral pušku a poslal ho domu a ve Vysokém ho zatkli i jeho hrbatou ženu Barušku ale ta propuštěna ale zato 16. května zatčen Bohuslav Chlum proto že před rokem udal ve stodole se skrývavšího Karla Čermáka ale přimlouval se zaň Chlumův nájemník poručík Janoušek „že prý Chlum plnil jen nařízení obce a Čermák mu nepřitěžoval“. Stále tu přejížděli přes ves nahoru Polácí uracející se domu až někde ke Gdansku s červenobílými práporky na vozech. Dne 18. května zatčen Vilém Večerník z chudobynce který měl být ozdobený obrazem Vůdce, kamarádil s Doubkovou a Rajským a nosil okázale medajle o nichž řikal že si je zasloužil. 20. května chytili: Ladisl. Soukup a Milosl. Slavík č. 85 ještě jednoho němce. Potom v noci odebráno Jos. Langhamrovi v č. 95 radio které on si odnesl z Kramářovi vily kde byl zaměstnán a byl miláčkem správce Kvapila. 21. května v den sedmiletého výročí první mobilisace šli k presentaci do školy ve Vysokém ti naši vojáci do stáří 39 let. Propuštěni z nich dva a sice: František Soukup a Špidlen č. 91 a zůstali: Jos. Šmíd, Frant. Knížek, Václav Žitný, Vladislav Polouprustký č. 90, Erich Svárovský Oldř Vodseďálek č. 83, Rudolf Jína č. 86, Linhart Večerník, Karel Přibyl a Breuer (?) v č. 96. První čtyři měli podané žádosti o zproštění pro hospodářství a sice: Polouprutský na č. 44 a byli propuštěni. Za cestáře na zdejší silnici ustanoven za zatčeného Ant. Háska z Vysokého, Frant. Liška č. 17 ale Hásek brzo propuštěn. 21. května odpoledne tábor lidu na Petruškových vrších. Průvodu tam se sůčastnili naši noví vojáci ve stejnokrojích které prý mělo Německo pro Afriku a ve kterých by lehce zmrzl a ten den zrovna teplo nebylo. Dne 22. května vrátil se sem do č. 68 armenský kapitán Gabriel ke své milé mladší dceři August Novotného i se svým sluhou a jedním Čechem od Mělníka jako doprovodem ale nedlouho poté museli se oba Armeni dostavit na ruské velitelství v Tanvaldě.
Dne 26. května vrátil se po ročním pobytu v koncentráku v Dachau Karel Holina vnuk Anežky Ducháčkové č. 49 jenž ustanoven Okr. Nár. výborem za vrchního komisaře v německé vsi Zahajské Lhotě za Jilemnicí.
Tyto dny byli leckde vyvěšeny posměšné úmrtní listy následujícího obsahu.
Motto: každý balón jednou splaskne přefoukne se a pak praskne.
Hlubokým žalem sklíčeni oznamujeme lidu obecnímu celého světa a okolních vesnic, že z rozhodnutí Prozřetelnosti na věčné časy naše drahá, milovaná nenahraditelná její velkorysost
Říše Velkoněmecká
záštita kultury a civilisace Nezapomenutelná naše ochranitelka vykrvácela po dvanáctiletém nadýmání na rychlé úbytě při potratu Nové Evropy v maji L. P. 1945 v útlém věku dvanácti let, nedoživši se prorokovaných 1000 let.
Zanechává po sobě miliony sirotů o něž bude vzorně postaráno v útulných sirotčincích východních Lebensraumů, po nichž tak žhavě toužili.
Tělesná schránka drahé zesnulé bude téhož měsíce uložena k věčnému odpočinku na památném poutním místě kde kdysi stával Berlin, při zvucích písně: Es geht ales vorüber, es geht alles vorbei, Wir ziehen hin, wir ziehen her, Wir haben keine Heimat mehr
Samájáma u Postupimi (dříve Berlin) V máji LP 1945 Za truchlicí pozůstalé: Guislingové – kolaboranti, Příbuzní
Herrenvolk
Děti
NSDAP
Vychovatelé Gestapo, pokrevní pacholátka
Pohřební ústav Německa: Adolf Hitler a spol. A bylo takových parte více, zas na jiné způsoby.
Dne 26. května na zdejší škole naposled učila Ludmila Hnyková rozená Hladíková z Vysokého a ježto zdejší definitivní učitel Jan Mecnar. dostal místo v německé vsi Mostku u St. Paky, učil zde zeť bývalého starosty Karel Hušek Dne 28. května vydávány první zcela české potravinové lístky. Dne 29. května urátil se z vězení z Vysokého Bohusl Chlum, propuštěný se svolením staroveského Národního výboru na intervenci hlavně Chlumova nájemníka poručíka Janouška a jiných rozumných občanů, kteří z udavače dělali záchranu obce, s výhradou svobody až do řádného soudu a hned druhý den ráno 30. května byla na vyhlášce na stodole č. 15 přeškrtána jména členů Národního výboru: místopředsedy (bývalého starosty) Nováka, učitele Huška a Jos. Soukupa a u jména St Marka udělán křížek. Tu noc měl hlídku starý Chlum. Dne 1. června urátil se z Vratislavě ve Slezsku Ludvík Polouprutský řeznický č. 91 jehož milá Irena Wojnková Polačka byla zde už od zimi. Tyto dny sháněl hlavně Věnceslav Vodseďálek č. 98 členy do Komunistické strany a přihlásilo se jich k 80 ti hlavně z vděčnosti k Rusku.
Dne 2. června večer v Kvardově hospodě oslava osvobození zahájená několika ranami z pušky, promluvou vedoucího mládeže Jos. Polouprutského č. 28 jenž zastupoval nepřítomného předsedu Nár. výboru Večerníka přednesena báseň: Mileny Albrechtové a Boženy Vodseďálkové č. 83 a potom krásnou řečí předsedy okr. Národního výboru Jos. Zemana od Pece který se zde v č. 35 za války skrýval. Po tomto tancovačka. Ten den přišla nezaručená zpráva že Václ. Novák č. 68 na cestě z vězení v Golnově u Štětína zemřel. Též byl stár 48 let. Dne 3. června v neděli odpoledne v Kvardově hospodě ustavena zde Komunistická strana po promluvě ředitele vysocké školy Čihala a Nesvadby zámečníka z Vysokého získáno 80 členů a předsedou zvolen Ant. Vacátko nájemník a faktor v č. 18 a zároveň navržen nový Národní výbor. Vše se stalo hlavně zásluhou Věnceslava Vodseďálka nájemníka v č. 98. Druhý den už visela vyhláška o nově naurženém Národním výboru a svolána schůze všech občanů na večer dne 5. června a podepsaná nebyla nikym a byli na ni: Jarosl Večerník, Vladisl Vodseďálek, Ant. Skrbek, Jos. Janda, Bedř Polouprutský, Věnceslav Vodseďálek, Frant. Vodseďálek, Stanislav Marek, Stan Kvarda, Milosl Vodseďálek ml. Ant. Vacátko, Václ. Pičman a na náhradníky pamatováno nebylo. Schůze nesůčastnil se téměř nikdo a tak se nový Nár. výbor ustavil když po propuštěni předsedy strany Ant. Vacátko zvolen Bohusl Večerník volen předsedou Nár výboru nejprve dosavadní předseda Večerník a když nepřijal, Vladisl Vodseďálek a když ani ten to nepřijal, přijal to po velkém rozmýšlení hostinský Stanisl Kvarda. Místopředsedou zvolen bývalý předseda Jarosl Večerník, pokladníkem Bohusl Večerník č. 39 a správu vyživování dostal Ant. Skrbek. Nikdo nic nechtěl přijmout a všichni dohromady se shádali proč bourali staré, schůzi zahájil Vacátko který z ní potom utekl, dále ji vedl Věncesl Vodseďálek a když i on odešel, dokončíval ji Jarosl Večerník. Dne 5. června večer u Kvardů první schůze nového Nár. výboru v níž usneseno poněvadž do schůze občanů předešlý den skoro nikdo nepřišel ale kritiky u všech bylo dosti, svolali oba výbory starý i nový za příčinou voleb kterých by se museli sůčastnil všichni občané a tá schůze svolána na 8. června večer a dostavil se na ni i člen okr. Národ. výboru nadporučík Lavický a sestavena následující kandidátka.
1. Hušek Karel učitel č. 37
2. Janda Josef rolník č. 80
3. Knížek Frant. rolník č. 33
4. Kvarda Stanislav host. č. 73
5. Marek Stanislav dělník č. 6
6. Novák Bohuslav rolník č. 57
7. Pičman Václav dělník č. 92
8. Polouprutský Bedřich rolník č. 19 9. Polouprutský Josef obch. ved. č. 28 10. Polouprutský Vladimír rolník č. 90
11. Skrbek Antonín mistr v. v. č. 52
12. Soukup Josef ml. rolník č. 5: 13. Šulc Jan rolník č. 59 14. Šmíd Josef rolník č. 46
15. Večerník Bohumil rolník č. 39
16. Večerník Jaroslav rolník č. 20
17. Vodseďálek Frant. rolník č. 75
18. Vodseďálek Miloslav ml. rolník č. 10
19. Vodseďálek Věnceslav dělník č. 98
20. Vodseďálek Vladislav rolník č. 42
Z uvedených kandidátů mělo se škrtnout 5 jmen dle uvážení každého voliče a chtěl li jich někdo škrtnout více, musel doplnit počet patnácti, jmény jiných osob, jinak se stala kandidátka neplatnou. Dne 7. červ odpoledne po 5. hodinách strašný příval s kroupami, cesty probrané a u žita jež právě kvetlo, přetlouklo mnoho stébel hlavně v Dolenci a na Malé Straně kde to místy zničilo na 80%. V neděli dne 10. června ráno o první bozkovské pouti tu přes ves dolů šlo veliké katolické procesí s hudbou z Jablonce nad Jiz. do Bozkova; první to procesí od převratu jdoucí poděkovat Panně Marii za osvobození.
Dne 11. června dodávala naše obec do Jablonce na nádraží pro ruské vojsko 41 1/2 metráků sena.
Dne 12. června večer u Kvardů schůze na počest teď rok zatčeného velitele hasičů Otakara Nováka jehož poslední dopis byl následující..
Prag Pangratz den 24 června 1944 Drazí!
Přijměte odemě srdečný pozdrav a všichni moje požehnání. Loučím se s Vámi před poslední cestou a prosím Boha by jste i vy se zachovali statečně. Do poslední chvíle myslím jenom na Vás. Přeji vám do života vše nejlepší. Dnes se loučím s celým svým životem zde na zemi. Jestli jsem někomu ublížil odpusťte mi! Eliško tobě děkuji za vše co jsi pro mě učinila. Děvčata maminku poslouchejte, buďte na ni hodné. Budu vždy při Vás. Dávejte pozor na moji přítomnost! Prosím Dobiáše, aby se Vás ujal po zabavení majetku a odstěhujte se k Elišce a Vlá- ďovi!
Pozdrav celé naší vesnici a všem mojím známým též pozdrav od Jos. Hladíka Jiřce i přeji ti vše nej- lepší do života. Pozdrav celému vedení Hospod. družstva ve Vysokém. Líbá Vás všechny v duchu váš táta Otakar
Ten čas měl zdejší Nár. výbor od posádkového velitelství ve Vysokém 3 pušky a nějaké náboje na hlídky ale ježto někteří a hlavně mladší bez příčiny stříleli, nábojů bylo dosti protože vojáci sloužící od nás ve Vysokém v Kramářově vile, nosili je domu, zakázal dosavadní předseda Večerních bezdůvodné střílení, protože se lidé báli přejít přes ves. Ve schůzi v níž sestavena kandidátka, usneseno že budou volit jen muži, že to bude o kratším ale tím se cítila dotčená Anna Petruškova č. 18 a podala proto Nár. výboru stížnost na upírání ženám volebního práva podepsanou mimo ni ještě předsedou Komunistické organisace Vacátkem a Václ. Pičmanem který si asi sliboval pro sebe od tohoto hodný úspěch a tak napsány kandidátky i pro ženské a tyto nadávaly, že musí volit. Dne 15. června zatčen nájemník v č. 95 Josef Langhammer československý železničář ve výslužbě a teď zaměstnanec Gauschule protože, žádal li poukaz na obuv, vyplňovali vždy žádanku která stejně zůstala u české obce, vždy německy, přispíval dobrovolně na německou zimní pomoc či je Wintergehilfe a byl miláčkem správce školy Michla a vedoucího Kwapila kteří pro něho i vymohli u zdejší obce že nemusel hlídat ale byl za nějaký čas propuštěn a 1. srpna nastoupil zas u dráhy v Turnově a na jeho místo do č. 95 se nastěhovala nová nájemnice vdova Marie Pluchová ze Stanového dcera Petra Žanty č. 6. Dne 16. června zatčen Jindř. Černohlávek č. 70 pro styky se zatčeným Václavem Kouřilem z Vysokého ale zanedlouho propuštěn. Dne 17. června v neděli dopoledne kdy se už sušilo seno byly konečně volby: Volební výbor byl: učitel Hušek, Vládisl. Vodseďálek, Věnceslav Vodseďálek, Stanisl. Marek, Jarosl. Večerník, Stanislav Kvarda a Bohusl Večerník a dostavil se též z Jilemnice Lavický. Z policejního oddělení ve Vysokém přišel příkaz nepřipustit Jindř. Maturu ml. a Frant. Novákovou č. 50 jakožto politicky a národně nespolehlivé, k volbám u čehož způsobila Novákové dcera Bohuslava hrozný výstup a vynadala hlavně učiteli Huškovi. Voleb se sůčastnilo 189 voličů a dostali následující kandidáti hlasů: Karel Hušek 75, Josef Janda 101, Frant. Knížek 154, Stan. Kvarda 169, Stan. Marek 168, Bohuslav Novák 111, Václav Pičman 70, Bedř. Polouprutský 113, Jos. Polouprutský 163, Vlad Polouprutský 145, Skrbek 185, Jos. Soukup 111, Jan Šulc 126, Jos. Šmíd 143, Bohusl Večerník 181, Jarosl. Večerník 184, Frant. Vodseďálek 152, Mil Vodseďálek 142, Věnc. Vodseďálek 117, Vladislav Vodseďálek 166. Podle výsledku voleb se stali členy Nár. výboru: Ant. Skrbek, Jarosl. Večerník, Bohusl. Večerník, Stanislav Kvarda, Stanislav Marek, Frant. Vodseďálek, Jos. Polouprutský, Frant. Knížek, Vladislav
Vodseďálek, Vladislav Poluoprutský, Josef Šmíd, Miloslav Vodseďálek a náhradníky Jan Šulc, Věncesl. Vodseďálek a Bedř. Polouprutský a při volbě představenstva zas u Kvardů do dne 18. června večer k níž se nedostavil Frant. Knížek, zvolen po delší táhanici kdy chtěli mít předsedou Jaroslav Večerníka a když nepřijal, Vlad. Vodseďálka a když ani ten nepřijal, hostinský Stanislav Kvarda, místopředsedou Jaroslav Večerník a členy Vladislav Vodseďálek a Ant. Skrbek a pokladníkem Bohuslav Večerník a obecní kanceláří se stala kancelář Kampeličky u Kvardů. Ten den prohlídka četnického praporčíka Svobody a Věncesl. Vodseďálka u Víta Martince nařčeného s kolaborantství. Dne 19. června na Četnické stanici ve Vysokém výslech se zatčeným Vilémem Večerníkem za přítomnosti předsedy Nár. výboru Večerníka, místopředsedy Nováka a členů: Soukupa a Věnc. Vodseďálka a zatčený se přiznal že udal v Osvětimi 2. září 1942 zemřelého Prokopa Janduru, za pomoci Frant. Novákové č. 50 prostřednictvím Frant. Doubkové č. 67, Jos. Soukupa a starostu Nováka a proto zatčena Frant. Nováková. Dne 20. června nařízeno vystěhování němců z Rokytnice a lidem z okolí nakázáno, aby si tam šli pro dobytek ježto ho nemá kdo krmit a tak se jich tam vypravilo od nás 8 ale žádný nic nedostal jen nakonec Vilém Polouprutský č. 28 krávu ježto tam měl v Nár výboru zetě Waltra Tichého nedávno ještě a myslím posud miláčka němců. 21. června zabavili: předseda Večerník a Věncesl. Vodseďálek v č. 51 jmění Viléma Večerníka jehož bylo na penězích: 9 700 K protektorátních bankovek, přes 5 000 RM německého stříbra a přes 8 1/2 kg československého niklu. Mezi jeho korespondenci se našel i lístek od Jandury z Německa v němž se Jandura těší na shledání s Večerníkem. V sobotu dne 23. června večer na urších na Sedlákově opět po letech měla chasa Svatojánský oheň a že se toho nemohli nasitit, druhou noc ještě. Dne 24. června začal úřadovat nový předseda Nár. výboru Stanislav Kvarda a druhý den si při vezl z č. 57 od dosavádního místopředsedy a bývalého starosty Nováka obecní registraturu. Dne 26. června dovedl do vězení okres. soudu ve Vysokém odpoledne Frant. Vodseďálek č. 75, Bohuslavu dceru Frant. Novákové č. 50 vulgo Slávku Klepačovu ježto uvězněna Frant. Doubková udávala že ona psala matce dopisi ve kterých se udávali různí občané gestapu, že se s ní matka ve všem radila.
Z dalšího výslechu vyšlo najevo že Vilém Večerník zaměstnanec špeditera Gernerta v Rokytnici byl placeným faumanem Gestapa prostřednictvím podnikatelského starosty němce Emila Knappe který byl bytem v Rokytnici a k němuž donášela zprávy Doubková do Poniklé kdež měla rodiče a tato dávala dohromady dopisi, které Večerník Knappemu donášel do Rokytnice ze zpráv dodaných jím samým, Novákovou a Marii Jandovou č. 80, kteráž zatčena 27. června. Doubková potom do Poniklé už nechodila ale byla ve spojení přímo s Gestapem v Jičíně kamž dojížděla vždy po prvním pro výplatu a jezdila tam s ní i Nováková a čekala na ni vždy na lavici v Lípách a mimo toho byli placení od kusu. Doubková vypověděla že staroveského učitele Mecnara a Stanislava Marka č. 6 kteří r. 1941 chodili poslouchat cizí rozhlas do továrního domů i s mistrem Ducháčkem a Janem Červinkou, udal zedník Frant. Žanta německým četníkům v Semilech a zároveň její muž Karel Doubek německému četníkovi v Pasekách. Tehdy byli udáni také: Stan Marek, Jos. Hladík, Jos. Soukup Jaroslav Večerník že chodí poslouchat k Mecnarovi ale Doubková popřela že by to udělali oni. Potom udala že starostu Nováka a Jos. Soukupa udali s Večerníkem a Novákovou a Jindř Maturou č. 78 proto že „Soukup zabil na černo prase, že má černé slepice, že přechovává zbraně, že chodil do Roprachtic ke Skrbkovi poslouchat cizí rozhlas, že přimílá na víc, že je komunista že r. 1938 při nějaké národ. slavnosti v Rokytnici nesl prapor, že jeho dcera onemocněla když měla jít do Německa do práce a starosta že nechává živobytí ženám vysockých uvězněných četníků, že má dva
radiopřijímače, že k němu chodí řada občanů poslouchat, že dodává málo mléka, že sice si se Soukupem předpisují nízké dodávky a jiným vysoké atd. Zprávy o Soukupovi jí dodala Jandová která je měla od Jindř. Matury jenž byl též skrze Večerníka ve spojení s Gestapem a jenž zase leccos o Soukupovi měl od Jana Šulce. Kuřivo a máslo Doubkové dodával Ant. Vitvar č. 77. Doubková, Nováková, Jandová, Matura a i asi jiní chtěli odstranit starostu a nahradit ho starostou německým ale potom se z toho vytáčeli a Nováková říkala že chtěli českého komisaře a Jandová že Jaroslava Večerníka. Jandová se též hájila tím že věděla o pobytu Karla Čermáka před zatčením a že ho neudala a Doubková že vysvobodila od zákopových prací: Jandova čeledína Janduru, Bedř. Polouprutského ml. a Frant. Zákoutského a od práce v továrně: Ludmilu Večerníkovou č. 99 (76) a Boženu Přibylovou č. 60 při čemž též vyšlo najevo že Anna Petruškova č. 18 když musela r. 1940 do továrny udala 12 děvčat která podle jejího mínění mohou do práce jít. Dále přiznala Doubková že Nováková udala Otakara Nováka že k němu chodí podezřelí lidé asi prý Lavický což tvrdil i Večerník ale Nováková zas to sváděla na Večerníka a její dcera Slávka řekla že kdyby ona byla tak špatná že mohla také udat dnešního předsedu okres. Nár. výboru Jos. Zemana jenž ač ženat se s ní scházel buď v poli za č. 84 nebo u ní v bytě po dobu své ilegality což nelhala neb je lidé vídali např Ant. Štěpánek č. 22. Tím se z toho snažila vytáhnout a i vytáhnout svou matku a zdá se že v celém tom scházení měl také prsty Valter Tichý č. 98 který též se Slávkou pokamaradil protože, ač dal vedoucímu Gauschule Kwapilovi 3. května výstrahu, ač byl v Hořicích na dražbě židovského nábytku, kam směli jen němci, ač udal továrního ředitele Podzimka a pod svůj podpis připsal „Heil hitler!“, ač s druhým svým kumpánem Langhammerem mluvil před ostatními českými dělníky Gauschule německý, zůstal vedoucím zásobování v Nár. výboru v Rokytnici a mluvilo se i o tom že on pomohl r. 1941 spoludělníku Lad. Jónovi č. 61 na práci do Německa. Dále udali: Doubková a Jandová že Vít Martinec č. 46 chválil vždy Německo a Hitlera, že si přál jeho vítězství, že před německým poddůstojníkem jenž tu byl na jaře s Armény a Gruzínci a jenž byl ze Schwarzwaldu, neschvaloval jednání Hladíkových i když je němec, litoval, že témuž němci na český pozdrav „dobrý den!“ odpověděl vždy „Heil hitler!“ a že říkal „kdyby mělo Rusko zvítězit, že on odejde s Němci“. Dále vypověděla Nováková že Večerník k němuž vždy v neděli, když byl doma, docházela, říkal jak ve Staré Vsi poletí sedláci z usedlosti, že od Vojáku jednou poteče potok slz, že ke starostovi chodí poslouchat cizinu také oba Čermácí (č 15 a 93) což byla lež, že má Soukup neohlášené slepice že jí řekla Jiřina dcera Anny Ducháčkové v č. 49 a že starosta zabil na černo prase že jí řekla Jindř. Nesvadbova ale potom doznala, že ty slepice počítala sama když šla od Jindř. Matury a o řeči Nesvadbové nevěděla ani dcera Slávka ani Doubková. Poslední týden června byly výslechy po 5 půldnů. Dne 29. června v pátek navečer urátila se domu z koncentráku vdova Eliška Nováková č. 44 jíž přivezl v autu četnický praporčík Svoboda. Celý ten týden pršelo a seno hnilo a i už něco jetelů a to trvalo ještě druhý týden a brambory ještě nebyli oruchané a mnohé se už oruchali jen jednou a seno se dosušilo většinou 14. července. Ten čas při prohlížení obecních účtu vyšlo najevo že bývalý starosta Novák počítal si za čištění a vytápění kanceláře ač to měl v kuchyni a počital si za půjčení psacího stroje ač na něm sám psát neuměl a psal na něm jeho zeť učitel Hušek pro jeho ulehčení a za každou cestu na okres si počítal
60 K.
Dne 6. července zde zvonili četníku Ant. Slavíkovi nevlastnímu synu Jos. Soukupa č. 53 (5) jehož jedoucího na motociklů zabilo vojenské nákladní auto u Raspenavy. Dne 9. července odstěhoval se z č. 96 Adolf Breuer (3 osoby) někde k Liberci. Mimo nich se odstěhovali ještě: Ladislav Jón z č. 61 (5 osob) do Hranice u Rokytnice odkudž byl, Václav Týl a jeho zeť Šumpík (6 osob) z č. 98 na Příchovice odkudž byli, Vladimír Petruška z č. 18 (3 osoby) na Nový
Svět a 2 kluky Doubkových si vzal jejich děd Jan Fišera do Poniklé. Celkem 19 osob ze vsi pryč ale Petruška tam dlouho nebyl nasitiv se brzo chalupy s kravou přistěhoval se za 14 dnů do Jesenného. Při výsleších se zvědělo že Doubková 3. května viděla Miloslava Vodseďálka ml. chodit po vsi s kulovnicí, mimo toho viděla že jeho bratr Věnceslav měl browning a že před Ducháčkovou hospodou řekl že ho měl celou válku a že by byl špatný Čech kdyby neměl zbraň. Ježto jmenovaní přímo řekli Doubkové a Večerníkovi že je patří zastřelit, když potom ovládli zas Vysoké němci, přišel si Večerník do č. 98 a nezastihnuv nikoho z rodiny Věncesl. Vodseďálka doma, řekl jeho domácímu Ant. Jodasovi, že ten člověk musí být potrestán a Doubková si přišla do č. 10 a nařizovala starému Miloslav Vodseďálkovi ať se ihned synové i se zbraněmi dostaví na komando do Vysokého, že Miloslava s puškou sama viděla a co má druhý a co řekl na to že má korunního svědka a ten svědek byla Marie Jandová a zvěděla to od Matury. Mimo toho řekla Jandová že k Doubkové chodil také jeden sedlák z Dolence a Slávka Nováková která chtěla nalhat že zvěděla že Doubková je udavačka až po převratě, doznala že to byl Stanislav Kvarda a její matka, doznala že Kvarda hledal prostřednictvím Doubkové pomoc u Gestapa proti Hladíkovi a starostovi. Doubková doznala že jí Kvarda říkal že by potřeboval, aby s ním dojela na Gestapo a když chtěla vědět co by tam chtěl, řekl, že to je jeho soukromá záležitost a že si tam konečně může dojet sám a když potom už byli Hladíkovi popraveni, že se sešli kdesi na poli a Kvarda že projevoval radost nad tím co se jim stalo, že jim to patří že je Pámbu našel a že co ho stály soudy s nimi a jestli na gestapu byl že ona neví. Dne 11. července propuštěna z vězení Jandová a obesláni na druhý den po výslechu Jindř. Matury, ml. Jindř. Matura, jeho žena a jeho čeledín Jos. Hýrek. Odpoledne toho dne sběhala Pavlína Maturová se svou dcerou Pavlínou Uhlířovou všecky členy Nár. výboru, aby se šli jejího syna zastat a nenechali ho bít a poslechl ji předseda Kvarda a zrovna si ho tam zadrželi ale on popřel, že by kdy s Doubkovou vůbec rozmlouval a teprv za týden se na vše upamatoval ale říkal že na gestapu nebyl. Mladý Matura, jeho žena a Hýrek neprozradili nic. Výslechy krom prvního s Večerníkem se odbývali u soudu v místnosti v poschodí s okny do dvora kde bylo Policejní oddělení Nár výboru. Ti tři z č. 78 propuštěni zas domů a týž den propuštěna i Slávka Nováková ovšemže jen prozatím jako Jandová a stará Nováková propuštěna 25. července. Dne 13. července udala Marie Kvardová obecního sluhu Oldř. Nováka že 25. října 1944 šel hlásit na četnickou stanici ony dva Rusi kteří chtěli na Anně Špidlenové chléb a ona se bála, aby to nikdo neviděl a ohlásila to na obecním úřadě a starosta s hlášením nespěchal ale viděl je též Josef Šmíd a jeho švakr Vít Martinec přiletěl na obec. úř, že se s tím musí něco dělat a proto poslal starosta sluhu s hlášením ale ten než s ním došel, četníci vše už věděli od Martince. A proto z toho teď Novák nic neměl.
Dne 15. července naše pouť s houpačkami, kolotočem a střelnici na louce Frant. Polouprutského č. 11 a Jos. Janouška č. 9 pod silnicí u sv. Jana. Krásné počasí a večer taneční zábava s velkou návštěvou.
Dne 17. července obhad na usedlosti č. 44 u Vojáků pozůstalost to popraveného Otakara Nováka. Obhádnuto za 47 000 K a skoro tolik tam bylo dluhu. Otakara Nováka dcera Jiřina převzala po nějakém němci v Rokytnici pilu. Dne 18. července přišel si sem pro domovský list Vilém Michal Lukeš syn Jana syna Michala Lukše z č. 56 bytem v Dolním Wersbachu naroz. r. 1901 Ital české národnosti jenž uměl jen málo německy a ještě méně česky. Vracel se z koncentračního tábora v Mnichově. Byl tkalcovský mistr. Dne 19. července zvolen v místnosti obecního úřadu v č. 73 novým předsedou Nár výboru po dlouhém prošení Vladislav Vodseďálek č. 42 když mu slíbili ostatní členové spolupráci. Od Kvardová zatčení až do té chvíle chodili věci vyřizovat jak Vodseďálek a Skrbek taky Marek a oba Večerníci.
Z Kvardova zatčení hodné pozdvižení ve vsi a Frant. Chlum, Jos. Šmíd a Ant. Vitvar mluvili, že vše dělá Soukup, aby prý se předsedou stal bývalý starosta. V neděli dne 22. července odpoledne strašlivé povětří které všecky jetelové kůpy rozházelo a Bohuslavu Večerníkovi č. 39 převrátilo fůru jetele ke kopci do žita. Ten den ujal Stanislav Housa faktor navleku koral od své matky Barbory Housové domek č. 21 u Housičků neb Chalupa pod Čermákovi řečený jak ona ho ujala r. 1922 po smrti svého muže Frant. Housi. Kol sv. Anny se doklidil jetel jehož byl hrozný nadbytek a ježto měl každý ještě mnoho staré slámy byl velký nedostatek místa. Ten rok nebyly skoro žádné a nebo může se říci vůbec žádné třešně a i jiného ovoce a jahod málo. 27. července zahájil žně Jos. Soukup a druhý den Frant. Čermák ale hlavní žně začaly až po vysocké pouti 6. srpna a jetel na poli ještě měli: Stanisl. Kobr, Jos. Polouprutský č. 35 (89), Frant. Soukup, Jos. Vodseďálek a Frant. Zeman. Připomenouti dlužno že Frant. Janoušek č. 9 podle doznání Doubkové, před ní říkal že v č. 10 u Mil. Vodseďálka se pořádají zakázané schůze mediánu a že starý Miloslav Vodseďálek a starosta Novák chodí na takové do jiných vsí a že ona řekla to že udat nemůže protože její sestra Kučerová v Jesenném je matka mladé Vodseďálkové. Ten čas zde měli na práci němce v těchto místech: Stanislav Kvarda ženskou s dvěma kluky od Jablonce nad Nis., Frant. Soukup jednoho ze Šrajberhavy ve Slezsku, Karel Čermák jednoho z Markvartic u Děčína, Josef Janoušek jednoho po od Hiršberku ve Slezsku, u Milosl Vodseďálka jeden z Dol. Adersbachu a u Václ. Žitného v č. 27 jednoho ze Starého Habendorfu. Dne 29. července v neděli odpoledne ustavena zde místní Jednota českých zemědělců v hospodě u Kvarda. Dostavilo se 20 občanů ale přihlásili se všichni a předsedou zvolen Milosl Vodseďálek a jednatelem Jan Šulc. Koncem toho měsíce odstěhovali se ze vsi: poručík Janoušek z č. 79 (3 osoby) Rudolf Přibyl se sestrou Boženou a jejím snoubencem Václ. Řezáčem (3 osoby) z č. 60 odešli do Rokytnice Valter Tichý (2 osoby) z č. 98 do Rokytnice celkem 8 osob a přechodně ve filiálce Hospodářského družstva vysockého v Rokytnici zaměstnáni: Ladislav Soukup z č. 53 a Jos. Polouprutský z č. 28. Také se odtud odstěhoval k dceři do Jablonce Melichar Honák a chalupu č. 12 od něho na rok najal Jan Skalský z Vysokého jenž zde před rokem 1910 poměl č. 83. Žito se dožalo většinou 13. srpna a to už zrůstalo stojaté poněvadž 10. srpna začalo pršet a 11. a 12. lilo jako z konve a při tom teplo takže žito zrostlo nejen v babkách ale i neposečené a bylo ten rok hodně řídké a v něm mnoho trávy a také hodně vyťuknuté od krup a že bylo mnoho jetele a mnoho staré slámy, neměli to lidé kam uložit že měli kúpy jetele venku při stodolách a stohy slámy měli i ti kteří je nikdy nemívali a prorokovalo se že ten přebytek bude jednou chybět. Dne 3. srpna obhad na usedlost č. 35 u Marků neb u Petrů pozůstalost to popraveného Jos. Hladíka a obhádnuta za 109 000 K.
Dne 7. srpna v úterý dopoledne ve Vysokém v Sokolovně odvod branců ročníku 1912 až 1923. Byly to Miloslav Vodseďálek č. 10, Karel Koldovský č. 16, Josef Polouprutský č. 28 kteří se ani svlékat nemuseli protože pobyli už chvíli na vojně r. 1939 a další: Karel Hušek č. 57, Frant. Chlum č. 79, Jaroslav Polouprutský č. 28, Jos. Hrádecký 94, Jindř Matura č. 78, Jindř Černohlávek č. 70, Lev Rajský č. 64, Ladislav Dachs č. 58, Václav Pavlata č. 55, Josef Soukup č. 53, Bedř. Polouprutský č. 19, Václ. Polouprutský č. 90, Josef Janoušek č. 9, Ladislav Jandura č. 96 a odvedeni byli všichni. Samostatnými hospodáři z nich byli: Vodseďálek a Janoušek. Otci dětí z nich bylo 5: Vodseďálek, Janoušek, Matura, Černohlávek a Dachs a učitel Hušek se jím stal zrovna v den odvodu. Dne 18. srpna začala Pavla Svárovská č. 23 první ve vsi žnout oves. Ten den odešli odsud skauti jichž tu bylo 50 od 1. srpna z Čakovic u Prahy kteří tu byli jako na žňové povinnosti kteří ale moc nepomohli protože zrovna ten čas byl velmi ošklivo a zima a potom ani mnoho neuměli a jen to
cuchali a nejvíce s nimi nespokojen školník jemuž spotřebovali cibuli a škola kde byli ubytování po nich zůstala moc ušpiněna. Ježto se připravovalo na září zahájení činnosti Lidového soudu na Jilemnicku, byl zas 20. srpna Karel Čermák a Bohusl Chlum ve Vysokém u soudu u výslechu a 24. zas. Dne 22. srpna se většinou dobralo žito mokré a porostlé ale ještě dosti ho po tom dni zůstalo na poli a jetel měli na poli ještě: Stanislav Kobr, Frant. Soukup a Frant. Zeman a douklidil ho jen Soukup, kdežto ti dva ho zaruchaly. Dne 31. srpna dal o sobě vědět Bohusl Olič psaním ze Švédska kam utekl s několika jinými od němců z Norska za půlroční noci někde za polárním kruhem a domů se vrátil 9. listopadu. V Jilemnici odveden od nás k vojsku Karel Holina z č. 49 úředník při okres. na výboru a v Plzni zaměstnanec Škodovky Frant. Štěpánek č. 22 a o jeho bratru Antonínovi mlynářském někde u Mělníka nebylo posud zpráv ač ho otec dal hledat rozhlase. Na výborské místo za Jos. Polouprutského č. 28 zaměstnaného vysockým družstvem v Rokytnici, povolán Bedř. Polouprutský č. 19. Ježto dosavadní náš učitel a zeť Bohusl Nováka Karel Hušek na svou žádost dosazen na školu v Machníně u Liberce dosazená sem zas Ludmila Hnyková z Vysokého kteráž tu začala v září učit a když byla po porodu zastával ji zde její manžel Petr Hnyk syn pekaře Hnyka z Vysokého. Dne 1. září k velkému překvapení celé vsi vrátil se Kvarda z vězení. Ten čas ujal nezletilý syn popraveného Fr. Čivrného Ivan Čivrný domek č. 64 na Lukavci odkudž se odstěhovala 11. září jeho teta Barbora Rajská s nevlastním synem do Mostu kamž je následoval starý Lev Rajský vulgo Chachar po svém propuštění z vězení 26. září a č. 64 zůstalo prázdné. Dne 7. září zemřela 44 letá Božena Polouprutská žena Jos. Polouprutského chalupníka č. 89 a hospodáře na č. 35 a první zemřelá po ni byla dne 22. listopadu její 79 letá matka Barbara Soukupová. Polovici chalupy č. 89 ujali děti: Miloslav a Růžena Polouprutští. Dne 9. září slavila zdejší mládež na louce Bedř Polouprutského nad č. 98 dožinkovou slavnost za velmi krásného počasí. Krojový průvod s jezdci na koních šel od Kvardova hostince po silnici a u pomníku oběti války 1914 – 18 položili věnec při čemž promluvil velitel hasičů Vit Martinec a na místě slavnosti promluvil za mládež Jos. Polouprutský č. 28 Frant. Jancák z Roztok a Kamil Janus ze Šachovce měli výstup s Jarosl Večerníkem který na slavnosti nebyl a ruchal. Dne 14. září odpoledne zjistil Frant. Zeman že někdo jeho kuřeti nohu přerazil a vynadal pro to Ant. Štěpánkovi a jeho synu Františkovi. Dne 16. září zvolen velitelem do zemského N. V. Stanisl Marek č. 6.
Dne 22. září v č. 44 svatba první v osvobozené republice Jiřiny dcery po Otakaru Novákovi s Václ. Hladíkem z Vysokého za velmi krásného počasí jehož to byl poslední den a druhý den o posvícení začalo časně ráno pršet a nebylo dešti konce a oves na poli co ještě trochu měli: Jar Večerník, Václ. Žitný č. 27, Jos. Slavík, Boh Slavík, Jindř Matura a hodně: Jos. Vodseďálek a Karel Koldovský skoro shnil.
Dne 25. září přivezl Milosl Vodseďálek č. 10 z Vysokého pro zdejší obec motorovou stříkačku pocházející z ruské kořisti ze Zhořelce k níž jsme přišli přičiněním velitele Martince, našeho rodáka min. rady v. v. Vodseďálka z č. 10 a na přímluvu Vysokého nad Jiz. Dne 27. září se odstěhoval Rudolf Jina železničář do pohraničí a do jeho domku č. 86 se nastěhovala Marie Jandurová dosud nájemnice v č. 96 v Jandově pazderně s dcerou čímž dům č. 96 zůstal úplně prázdný. Mimo toho zůstalo prázdné č. 69 odkudž se majitelka Antonie Šaldová se synem Jos. Jónem odstěhovala do Dne 1. října nastoupili nováčci: Ladisl Jandura k dělostřelectvu v Liberci. Karel Hušek k dělostřelectvu v Hradci Králové, Jos. Janoušek k hraničářům ve Vrchlabí, Frant. Chlum k telegrafistům v Dobrušce.
Dne 1. října zaveden zas tak zv. zimní čas t j starý čas o 1 hodinu zpátky. Dne 4. října se odtud odstěhoval do Varnsdorfu Miloslav Holubec z č. 45 zeť Josefy Oličové (osob v 6). Dne 7. října se odstěhoval do Šenvaldu u Frýdlantu Václ. Pičman a jeho domek č. 92 převzal Vladimír Petruška který mezitím byl už zas z Nového Světa v Jesenném. Dne 13. října se odstěhoval do Hostinného Bohumil Špidlen z č. 91 poraziv dříve okolo domu všecky olše a jabloň a vše prodav a vypůjčiv si na směnku v Hospodářské záložně 2 000 K na kterouž se mu podepsal Vít Martinec. Osob 6. Domek zůstal prázdný. Dne 16. října se odstěhoval do Polubného Václav Přibyl z č. 60 vzav matku Marii majitelku č. 60 sebou takže domek zůstal prázdný. Osob 5. Tentýž se sem nedávno přestěhoval z č. 1 takže č. 1 po odejítí Marie Kolodovské v listopadu k dceři do Kostelce nad Labem zůstalo též prázdné. Ku konci měsíce října velká nouze o sůl. Chléb byl buď málo nebo vůbec neslaný a proto lidé nakládali málo zelí a ještě ho solili červenou dobytčí. Tyto dny mnoho hluku s vydáváním nových československých a dáváním na vázané vklady protektorátních a starých československých peněz. Každý by si byl za staré chtěl co nejvíce něčeho nakoupit a zároveň je zas od druhého nechtěl brát. Mnozí si nakoupili poštovních známek a ty potom byly prohlášeny za neplatné a jiní zas kupovali za ně v pohraničí po němcích které naši odsunuli do Německa, nábytek. Z nás toho nejvíce koupil Frant. Čermák č. 93 na Novém Světě za 5000 K ale ještě na tom chtěl šetřit mysle že to bude jen za 2 000 K. Maloskalská mlékárna dosud majetek němce se stala družstevní a lákala členy přijímáním podílů po 100 K ve starých penězích. Od nás sehnala 7 000 K. Nejvíce si jich vzal Bohusl Novák č. 57 za
2000 K.
Brambory ten rok nebyli slavné a i se trochu kazili a dokopali se hlavně kolem 18. října. Zelí bylo obstojné a prodávalo se za 4 K; jablka měli ve vsi jen dva: Bedřich Polouprutský a Jaroslav Večerník ale ještě se hodně kazila jsouce potlučená od krup a prodávala se 1 kg za 10 až 12 K. Staré peníze se měnili za nové v obnosu 500 K na osobu a 500 K na podnik neb hospodářství. Daně a obecní dávky a poplatky se zaplatili za tento rok také starými, jediná ve vsi Marie Koldovská č. 1 to zaplatila novými. Den 28. října se v naší obci přímo neslavil ale sůčastnili se odtud oslav ve Vysokém a Všech svatých se slavilo zas na ten den kdy jich bylo a né v neděli po nich jako za Německa. Když za války začali dodávky dobytka stal se na Vysocku vykupovačem pro Svaz Frant. Zeman vulgo Frant. Babulů z Jesenného a že byl ze semilského okresu a mi tehdy byli ještě na jilemnickém, napsali mu úřady jednoduše za bydliště Helkovice kde měl tchána starostů Knopa a ten tak rolníky šatil že všichni říkali že musí po válce viset ale nestalo se mu nic a když mělo dostat výkup dobytka družstvo, vymohl mu to strýc v Praze že on měl výkup jeden týden na družstvo druhý. Dne 9. listopadu se ukázal první sníh ale stál a bylo krásně teplo beze sněhu a 18. v neděli zrovna letní den a tu poprvé zmrzlo a mrazi se stupňovali a 25. v neděli na zmrzlé pršelo takže nebylo možné nikam dojít a hoši: Čermákův č. 93 a Knížkův č. 33 jdouce ráno do sběrny s mlékem, upadli a rozlili ho a 26. ráno bylo napadeno sněhu. 10. listopadu odstěhovala se Marie Pluchová z č. 95 do Vysokého k sestřenici vdově po němci 4. května zastřeleném Háskovi č. 109 a č. 95 zůstalo prázdné. 11. listopadu se vyplňovali evidenční listy namísto Bytových seznamu jež se vedli za první republiky což se za Německa nedělalo. Tyto dny rozepisovala zemědělská komise kontingent dodávky obilí a bylo mezi občany velké rozhořčení že za války nedodával jen starosta a teď že jich nechce dodávat dvanáct a nejhorší z nich že byli ti co mají úrodu nejlepší, totiž oba Čermáci č. 15 a 93 a dodávku navalili na ostatní, plochy pšenice a žita upřené a oves hlášeny za směsku.
17. listopadu se odstěhoval do Šenvaldu u Frýdlantu za zetěm Ladislavem Dachsem Oldřich Polouprutský č. 58 celkem 4 osoby a vše okolo domu jako olše, javory, smrky, dvě jabloně a 75 let starý dub vyporážel a prodal utrživ za to 19 000 K. Číslo 58 zůstalo prázdné. Dne 24. listop v sobotu dopoledne dražba na pachtovní obecní pozemky a odpoledne na dráhy za přítomnosti předsedy obce Vodseďálka a Večerníků č. 39 a 20. Mnoho se neutržilo protože vystěhováním tolika lidí ubylo zájemců a dráhy si někdo vydražil třeba tři. Tyto dny přiznáváni vkladních knížek na tiskopise za 20 K. Sbírka na válkou postižené Slovensko a Slezsko vynesla pro každou zemi 1 500 K. Velký nedostatek uhlí. Skrbek u mlýna v Jesenném jenž celému okolí pražil žito, upražil jen tomu kdo mu dal 4 kg uhlí na 10 K žita a lidé uhlí neměli. Za okupace rozpuštěný spolek Snaha se už neobnovil a všecky jeho věci přešli na nový svaz české mládeže S.Č.M. Který už 2. prosince zde u Kvardů pořádal Mikulášský večírek který se jim vydařil. Dne 10. prosince dodávala naše obec na nádraží do Jablonce nad Jiz. 5 kusu dobytka z předepsaných 6 na válkou postižené Slovensko od Frant. Čermáka, St. Kobra, Frant. Knížka, Václ. Žitného a ze mlýna. Dne 11. prosince odpoledne se urátil z vězení udavač Jindřich Matura st. 8. prosince večer se blýskalo a hned druhý den se začal trousit sníh, třetí den už padal více a ve středu a ve čtvrtek 12. a 13. se přímo hrnul a taková vánice která ještě 14 trvala že ani protahování silnic koňmi pluhem nebylo nic platné, auta a autobusi uvázli v návějích a jeden se dokonce dostal před č. 1 pod silnici a při tom bylo hodně mrazivo a uhlí žádné nebylo. Dne 11. prosince vrátil se z vězení a udavač a v pomahač Gestapa Jindřich Matura a 19. prosince zrovna takový výtečník Karel Doubek jenž se zrovna odhlásil do Poniklé. Před vánočními svátky dostal vyznamenání a pochvalné uznání od prezidenta republiky za činnost v národním odboji r. 1943 v Griebo u Goswigu (u Wittenbergu) v Německu 31. srpna zemřelý 29 letý Frant. Hrádecký č. 94. Dne 23. prosince se zas odváděly součástky odstředivek a másnic do školy kde se ukládaly na domě. Přijímali je: předseda Nár. výb. Vodseďálek a Bohuslav Večerník a Jaroslav Večerník. 27. prosince večer u Kvardů schůze občanů na níž zmocněnec Koperativy z Prahy inž. Metoděj Metelka ze Třiče (jeho matka z č. 77) založil elektrárenské družstvo pro zdejší ves jehož předsedou zvolen Vít Martinec, místopředsedou Frant. Čermák č. 93, pokladníkem Bohuslav Večerník a členy výboru: předseda Vodseďálek, Bohuslav Novák a Stanislav Kobr. Podili byli 100 K z korce výměry zemědělské půdy, 3 podíli ze stavení a kdo neměl pozemek tak ještě z každé místnosti jeden podíl a živnostníci podle základní daně. Mimo těchto přistoupili toho dne: Jos. Večerník, Jarosl Večerník, Frant. Zákoutský, Josef Šmíd, Frant. Liška, Karla Černohlávková, Josef Janda, Anna Bouzková, Josefa Oličova, Růžena Nováková, Ludmila Čermáková, Ant. Kobr, Augustýn Novotný, Karel Koldovský, Ladislav Kobr, Oldřich Novák, Frant. Chlum, Frant. Vodseďálek, Frant. knížek, Frant. Kobr, Bedřich Polouprutský, Antonín Štěpánek, Josef Novák, Jan Šulc, Vladislav Polouprutský, Ant. Vitvar, Frant. Eliška, Frant. Soukup, Bohumil Slavík, Jos. Babec, Jos. Vodseďálek, Anežka Ducháčková, Frant. Večerník, Karel Čermák, Fr. Martinec Ke konci roku zde bylo 212 kusů hovězího dobytka z čehož 80 krav a 36 volů. Koní to bylo 17 koz 164 a 13 prasat. Obyvatel tu bylo 270 a zemřelo jich ten rok 4 a narodilo se jich 7. Když byl Matura ještě ve vězení v prosinci sháněla jeho žena Pavla podpisy občanů na žádost za jeho propuštění a podepsali se jí: její sestra Karla Černohlávková a bratranci: Frant. Polouprutský č. 11, Bedřich Polouprutský č. 19 a Vladimír Šalda č. 72 a cizí Frant. Chlum. Když s tím přišla k předsedovi Vodseďálkovi ten jí žádost zadržel a nenechal ji s tím chodit ale Matura vzdortomu za tři dny přišel domů k velkému pohoršení jedněch a k radosti druhých jako Jos. Jandy.
K elektrice do konce roku ještě přistoupili: Frant. Zeman, mlynářka Albrechtová, Jaroslav Nesvadba, Josef Soukup, Štěp Hrádecký, Pavla Svárovská, Ant. Jodas, Frant. Hlavová, Vilém Polouprutský, Josef Polouprutský z č. 89 i 35, Adolf Novotný. Mimo nich byli ještě z Hořence ti jenž měli už připojení z Vysokého totiž č. 1, 3, 6, 10, 12, 64, 83 jen Josef Janoušek č. 9 a Vladimír Šalda nepřistoupili a ještě nepřistoupili: Karolína Večerníková a Stanislav Housa a z už přihlášených se zpáčili: Pavla Svárovská a Josef Slavík. Na Vánoční svátky ta spousta sněhu zas skoro úplně stála takže zůstal jen pod břehy a nadělalo hodně ledu. Do školy zde ten rok chodilo 14 dětí a do vysocké odsud jich chodilo 9. Ježto Josef Polouprutský č. 89 opustil svou chalupu a nastěhoval se do najatého č. 35 zůstalo č. 89 prázdné takže jsme tu měli koncem roku neobydlená tato čísla: 1, 64, 67, 96, 95, 60, 61, 87, 88, 89, 91, 58, 69 k nimž ještě po Novém roce přibylo č. 92.